Osobnosti Moravy.eu

V roce 1876 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, žák J.E.Kosiny, středem vlastenec.kroužku, organizátor kulturních podniků a besed.Studoval v Praze práva, ale záhy se věnoval žurnalistice.Přis­píval do moravských listů: Našinec, Koleda.Šifry: B.B.H./Našinec/, h-a, H-b-a;ka /Koleda/;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Lexikon české literatury.1.díl­.Praha, Academia 1985, S.105–106.;Vopravil, J.Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.364.;.

V r. 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu, učil ve Zlíně a studoval Právnickou fakultu, překládal z ukrajinštiny/Mar­ko Vovčok, v čas. Koleda/Učitel ve Zlíně.

Lexikon české literatury.l.díl­.Praha, Academia 1985, S.105.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.

Narozen v Mladcové u Zlína (n.m.č. města Zlín). Studoval německé gymnázium v Olomouci v letech 1852–1860 a poté univerzitu ve Vídni, kde se poznal s Janem Havelkou. Působil jako středoškolský profesor gymnázia ve Strážnici, na německém gymnáziu v Olomouci v období 1865–1866 a v Brně. Přispíval do časopisů : Komenský, Hlídka, Hlídka literární, Obzor, Literární listy. V letech 1876–1882 redigoval Časopis Matice moravské. Psal pod pseudonymy Jan Vesnický, Josef Zapletal, a Jan Kopecký.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.53–54.; Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96,S.11., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl A-K, Brno 1998., Biograf. slovník širšího Ostravska, 3.díl, Opava 1979, ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999., Lexikon české literatury.Díl­.1. Praha 1985.S.140–143., Ficek,V.: Český biografický slovník 20.stol., 1.díl, Praha, 1999.

Odborník v lesním hospodářství, inspektor Severomoravských státních lesů v Krnově. Publikoval v odborném tisku a ve vlastivědném sborníku Severní Morava.

Filip, Zdeněk: Kalendárium 1997. Šumperk, Vlastivědný ústav 1997.

'

Působil na olomoucké univerzitě v letech 1652–1661, přednášel logiku, matematiku a metafyziku.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.285.;.

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

V roce 1950 maturoval na gymnáziu ve Zlíně. Poté studoval 1950–1955 FF UP v Olomouci obor historie, latina. 1955–1958 pracoval v Krajském vlastivědném muzeu ve Zlíně a 1958–1963 z politických a náboženských důvodů vyhozen z muzea, vyšetřován StB a pracoval v Hodonínské cihelně v Malenovicích. Od ledna 1963-prosinec 1992 ředitelem Okresního archivu v Přerově. Autor článků a zpráv do regionálního tisku, autor regionálních publikací. Od r.1976 úzká spolupráce s okresní knihovnou v Olomouci na regionálním kalendáři. Od 1.1.1993 vedoucí odborný archivář, od r. 1994 v archivu olomouckého arcibiskupství. V letech 1990–2006 působil na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a v letech 2000–2003 Doc.PhDr. Vojtěch Cekota proděkanem fakulty. V roce 2003 habilitace na FFUP v oboru české dějiny. Po celý život publikoval v médiích, v odborných sbornících, zejména témata z oboru historie a archivnictví. Je autorem nebo spoluautorem několika publikací. Z rozsáhlejších prací lze uvést Dějiny města Přerova, Dějiny požární ochrany okresu Přerov, Dějiny Spytihněvi. Napsal přes 300 odborných i populárně odborných článků a studií. Vystupoval na vědeckých i odborných sympoziích seminářích a konferencích, pravidelně se zúčastňoval komeniologických sympozií v Uherském Brodě. V r. 2006 odešel do důchodu, ale stále spolupracoval s teologickou fakultou. V r. 2010 dostal medaili ministra vnitra ČR Za zásluhy o české archivnictví.

Cekota, V. : Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě v okresních archivech. In: Sborník k dějinám moravského školství. Přerov, Vlast. ústav 1967.; /FH/Archivář-jubilant. Moravskoslezský den, 1990, 9. 11. S. 5; Sborník SOKA Přerov 1993. S. 39. ,bibliografie prací V. Cekoty, S. 85 –99. ;. Hoffmanová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, Libri 2000. S.112.; Fišmistrová, Věra: Životní jubileum doc. PhDr. Vojtěcha Cekoty. Sborník SOKA Přerov 18 (2010).S. 254–255. Parma, Tomáš: Nekrolog Vojtěcha Cekoty. Studia Theologica 19, č.14, zima 2017. S.319–322.

Maturoval na. rg v rodišti r. 1920, poté rok na brněnské technice, pak v Praze na AVU u J. Obrovského, pro nedostatek prostř. odešel ze studií a stal se r. 1954 učitelem výtv. výchovy a češtiny = od r. . 1930 ve Zlíně. Od r. 1945 prac. na ministerstvu školství a osvěty v Praze. Autor a překl. dětských knih a pedag. lit. V Kroměříži je ulice P. Denka na sídlišti Oskol.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985.S.532–533.;Navrátilová, Svatoslava: Medailonek.Zlín, Okr.knihovna 1985, 20 s..

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Narozen v obci Strupšín (n. m.č. obce Brníčko) na Šumperslu. Ředitel měšťanské školy v Mohelnici.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.7.;.

Německý regionální historik. Syn obchodníka v Litovli. Koncem minulého století se přestěhoval do Zábřeha, kde si pořídil dům a obchodoval s lihovinami a uhlím. Po čase mu bylo nabídnuto místo tajemníka, které vykonával více než 10 let. V této funkci se začal zajímat o historii. Napsal obsáhlou souhrnou monografii o dějinách Zábřeha a v rukopisech zanechal dvoudílnou kroniku města Zábřeha. Kronikář města Zábřeha. Od r. 2000 črstný občan města Zábřeha in memoriam.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská unierzita v Ostravě, 1998.S.32; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 19.;

Do měšťanské školy chodil v Kroměříži. V r.1936 přesídlil do Brna, kde stud oval konzervatoř-operní zpěv.Za protinacistickou činnost vězněn na Špilberku.Po r.1945 operním pěvcem v Opavě do r. 1946, poté hrál a zpíval v divadle v Olomouci. Od r.1951 působil v Nitře, od r.1962 vychovatelem v Ružomberku.Po r.1968 odešel do Rakouska. Přednášel na školách o divadelním umění, r.1976 vybudoval se svou ženou Jaroslavou v letovisku Zell am See Pension Mirlan. Napsal Pohádky o zvířátkách pro děti i dospělé.Vydané v němčině.

Filip, Ota: Rozloučení s Milanem.In: Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, S.70–71.;

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Po maturitě na učitelském ústavu v Brně, kde na něj působil Leoš Janáček působil v Budkovicích u Moravského Krumlova, Vémyslicích, Střebenicích, v Horních Dubňanech, kde i varhaníkem. Sbíral lidové písně pro L. Janáčka, uvedeny v Bartošovi.

ČSHS.1.Praha 1963.S.377.;.

Od r.1946 stud.VŠP-novinářství v Praze. Těžce onemocněl a odešel do Bystřice pod Hostýnem, n.p.TON.Založil zde týdeník čs.nábytkářů Naše práce, který řadu let redigoval.1970–72 spisovatelem z povolání.Pu­blikoval v RP, MF, Květech, zde 1972 román Dražba vdov pod pseud.Pavel Dejl.Vytvořil 14 rozhlas.her­.Podle jeho knih vzniklo několik filmových scénářů a televizní.Román z dějin Velké Moravy – Cesty knížecí.Užíval celou řadu pseudonymů.Po r. 1989 starosta města Bystřice p.H. Pohřben do rodinné hrobky v Bystřici pod Hostýnem.

Slovník spisovatelů.Praha ČS l985, S.108–9; Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.165.;. Wikipedie.cz Paměť národa 2014

Studoval Školu umění ve Zlíně 1939–1945, od roku 1947–1951 spolupracoval externě s Divadlem pracujících ve Zlíně a od r. 1968–1981 šéf výpravy Divadla pracujících ve Zlíně. Spolupracoval s televizí. Několikrát vystavoval v Olomouci a to zejména krajiny a zátiší.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947.S.392.;ZVSMO 1981, č.15–16, S.47.;Katalog IV. výstavy pedagogů a žáků ŠU.Zlín 1983.;V roce 1993 zemřeli.Brno MZK 1994. Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska 1998.S.40. Ko­lář,B.: Za Zdeňkem Hyblerem. Hanácké noviny, 16. 1. 1993. S.9.;

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO.

Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šum­perk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987.

Otec Doc. Stanislavy Šprincové.

Narozen v Hrabí, což je nyní součást obce Bílá Lhota.

Nasobůrky jsou nyní čtvrť města Litovle.

Nadporučík čs. zahraniční armády na Západě. V roce 1939 odešel přes Jugoslávii do Egypta, pak do Francie a Anglie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii, Itálii, Skotsku. Vyznamenán medailí na Zásluhy. V r. 1946 byl demobilizován a pracoval ve Zlíně. Zemřel osamělý ve svém bytě a den jeho úmrtí nebylo možné stanovit přesně. Pohřben byl 25.6.1985.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. sv.91, 2006, S.33–37.

Syn venkovského učitele a regionálního vlastivědného pracovníka Františka Kučery. Po dokončení obecné školy v rodišti, studoval od r. 1864 německé gymnázium a od r. 1867 na nově založeném českém gymnáziu v Brně, kde maturoval r. 1872. Poté absolvoval právnickou fakultu v Praze, kde promoval r. 1876 ( a JUDr. získal r. 1882). Po několika letech právnické praxe v Praze se usadil roku 1892 jako právník v Hustopečích. Po několika konfliktech s něneckými nacionalisty zanechal advokacie a usadil se v Břeclavi. V r. 1894 začal ve Vídni studovat medicínu, promoval 1899. Lékařskou praxi pak vykonával ve Vranovicích a Židlochovicích a r. 1907 jmenován obvodním lékařem v Zábřehu. Osvědčil se i jako čes. vlastenec a bojovník proti germanizaci. Hodně publikoval v časopisech: Právník, Časopis lékařů českých, Věstník lékařský, časopis Komenský. Záslužná byla i jeho přednášková činnost. Korespondoval i s T.G.Masarykem, Emilem Holubem aj.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.77; Navrátil, M.: Almanach českých lékařů. Praha 1913. S. 160.; Slavětínský, Milan: Význačný lékař severní Moravy. In: Naše slovo, 19.9.1968.;

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

Věnoval se mj. studiu hudeb. folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Vybudoval krajinské muzeum v Kelči. Byl autorem tanečních melodií, pochodů a jiných skladeb pro dechový orchestr a rovněž 17 lidových zpěvoher.

Československá hudební slovník.Sc.2., P., SHV 1965, S.216.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Div.ústav 1983.;