Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být
číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují
i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text
nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text
zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do
vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít
vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že
u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu
(u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi
jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je,
samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována
i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže
„našeptávač“.
kněz, odborný publicista, spisovatel, vlastivědný pracovník
Anotace:
Absolvoval gymnázium v Litovli, poté studoval na Husově bohoslovecké
fakultě v Praze (v období protektorátu za ztížených podmínek),
1942 totálně nasazen v Norsku, u polárního kruhu, kde stavěl zajatecké
tábory. Vrátil se po dvou letech s omrzlinami prstů na nohou. Po návratu
byl tajně vysvěcen za faráře a nastoupil své první místo v Berouně
v Čechách, pak následoval Zlín. Po válce byl přeložen do Šumperka, kde
bylo třeba obnovit církevní život. V roce 1946 se zde oženil. V roce
1949 byl povolán do Olomouce a tam svoji činnost faráře Církve
československé ukončil. V roce 1951 byl odveden do prezenční služby
v armádě a byl zařazen k jednotce PTP neboli k tzv. černým baronům.
V roce 1952 se vrátil a byl mu odebrán státní souhlas k výkonu funkce
faráře. Musel nastoupit jako dělník do Moravských železáren v Olomouci.
Záhy se stal ředitelem Závodního klubu MŽ. Přičinil se i o vznik
výtvarné skupiny Ohnisko. Na počátku roku 1968 byl zvolen předsedou
podnikového výboru ROH. V tu dobu také zdárně dokončil novinářský
postgraduál v Praze. V době normalizace bylo vedení odborů rozpuštěno a
byl tak převeden na střežené oddělení VTEI. Krátce poté dostal v srpnu
1972 těžký infarkt myokardu a po roce nemocenské mu byl přiznán
částečný invalidní důchod s možností pracovat 5 hodin denně. V této
době se vrátil k vlastivědné práci. V roce 1981 když odešel do
důchodu, odstěhoval se s manželkou do Uničova. Po roce 1989 se vrátil ke
svému poslání a původnímu povolání. Dlouhá léta pobýval ve státních
archivech v Olomouci, Litovli, Bruntále. Byl badatelem, který dokázal
maximálně vytěžit prostudované materiály pro historickou práci. Hodiny,
které strávil v knihovnách, hlavně v olomoucké vědecké knihovně, by
vydaly samy o sobě několik let. Zabýval se i překlady. V devadesátých
letech hojně publikoval. Psal pro církevní periodika Český zápas a
Teologickou revui. Více jak 23 let psal do Severní Moravy, Vlastivědných
listů, ročenky Okresního archívu v Olomouci. Zemřel 18. 4. 1996
v Litovli. V po¬zůstalosti je mnoho strojopisů uložených v SVKOL.
Posmrtně vyšel jeho historický román v nakladatelství Memoria Jen pro
havraní smích (1997). Kniha pojednává o osudech hradu Sovince a jeho
majitelích.
Zdroj:
Balatková, J. : Josefu Bezděčkovi k narozeninám. Střední Morava, 2,
1996, č. 2, S. 128–130. (Bibliografie prací, foto). Bezděčková, Věra:
Josef Bezděčka, literát a publicista. In.: Z paměti literární Olomouce/2.
Olomouc VSMO 2006.S.165–166. (foto). Ševčíková, Hana: Lednová výročí
středomoravského regionu. Týnecké listy 2021, č. 1.
Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?