Osobnosti Moravy.eu

V letech 1952–1955 působila ve Filmových ateliérech v Gotwaldově u H. Týrlové jako kostymérka loutek.. Poté odešla do Prahy studovat DAMU, obor loutkářství 1955–1959 a po absolvování působila jako herečka v Divadle pracujících Zlín 1959–1961, 1961–1967 v Olomouci, 1968 v Laterně Magice Praha a pak opět návrat do Olomouce, kde v letech 1969–1995 hrála v Moravském divadle Olomouc. Taky účinkovala ve filmech, televizních seriálech.

Almanach Moravského divadla 1920–2000. Olomouc 2000.S.147. Štěr­bová, Alena: O současném činoherním divadle. Ostrava 1990.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

Hraje na fagot. V MFO působí od 1.4.1978.

Kartotéka MFO 1998.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Vystudoval učitelský ústav v Příboře. Krátce působil v Zábřehu nad Odrou (n.Ostrava), v Kunčicích pod Ondřejníkem, odtud odešel jako správce školy do Albrechtiček a r. 1891 byl přeložen do národnostně rozjitřeného severomoravského pohraničí. Nejprve učil v Zábřehu, v Jedlí, později v Horních Studénkách, krátce také v Kolšově. Trvaleji zakotvil až r. 1912 v Rudě nad Moravou. Zde r. 1925 ukončil učitelskou dráhu a odstěhoval se do Olšan. Působil v Sokole, Národní jednotě i v dalších vlasteneckých organizacích. V říjnu a listopadu 1918 byl zvolen do Severomoravského národního výboru a jako jeho přední člen se účastnil zavádění české správy do německých oblastí severní Moravy. Největší zásluhy si však vydobyl jako neúnavný organizátor hasičského hnutí na Moravě. Syn Jan Hub (1901–1985)-učitel, skladatel, dirigent.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 6. Ostrava 1996.S.48.; Rýznar, V.: J.H. v požárnické a kulturní práci ne severní Moravě. Severní Morava 1973, č.26, S.55–59.;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

Autor publ.„Řečnictví v teorii a praxi“;Syn herce a divad.ředitele Jana H., bratr herce a výtvarníka Josefa H., manžel zpěvačky Vlasty Loukotkové.Gym­názium studoval v Jindř.Hradci, přerušil studia a odešel do Prahy za otcem.V ND 1906–1925.Lektor řečnictví na práv.fak.UK 1926–1934;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.174–175.;.

Jeho rodiče hráli ochotnické divadlo v Olomouci-Hodolanech a tak byl od dětství spojen s vůněmi šminek i malých rolí. Maturoval na Slovanském gymnáziu v r. 1952. Poté odešel do Brna na JAMU, kde absolvoval v r. 1956. Režisér Karel Novák jej angažoval v Olomouci. V divadle Olomouc působil v letech 1956–1960., poté členem činohry Státního divadla v Brně. Věnoval se také dabingu a spolupráci s Čs.rozhlasem.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989. S. 39–42.; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno SVK 1988.;.

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli. Vystudoval Hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, odd. dramatické a klavírní, 1944. Působil v Horáckém divadle Jihlava 1944–46, Svobodné div. v Brně 1946–47. Poté ředitelem Horácké div. Jihlava 1947–51, Státní div. Ostrava + Čs. rozhlas Ostrava 1951–59 (šéfem činohry), Mahenova činohra Brno 1959–71 (šéfem činohry), Janáčkova akademie 1960–70, kde vedoucím divadelní katedry. Počátkem let sedmdesátých v době normalizace musel ze školy odejít do Slováckého div. Uh. Hradiště 1971–81, Divadlo pracujících Gottwaldov 1981–89 + zahran. zájezdy. V roce 1960-docentem JAMU Brno, herecká a režijní tvorba, kam se mohl vrátit až v r. 1989. Také mohl působit v Brně v Mahenově divadle. Věnoval se publikační činnosti.
Cena osvobození města Brna, 2000 Cena města Brna. Autor studií.
2009 uveden do Síně slávy v Národním divadle Brno.

Kdo je kdo.Praha ČTK 1969., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002. Šik, L.: Osobnosti Litovle. rkp. 2009

Narozen v Chudobíně, nyní součást města Litovle. Vl.jm. Miloslav (křestní list) Doc. Miloš Hynšt

Univ.prof. PhDr., DrSc. Vědecké obory vystudoval na FFUK Praha, FFUP Olomouc a FFUJEP Brno. Působil do r. 1961 na UP Olomouc, poté pracoval na ČSAV v Praze. člen VSMO, člen redakční rady VSMO, konsultant na UP. Patří k nejvzdělanějším uměnovědcům v ČR. Proslul u nás a ve světě jako ikonolog a interpret díla Albrechta Durrera a umění německé reformace i umění doby Karla IV.

Katedra umění UP Olomouc,
Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.255. Z pa­měti literární Olomouce. Olomouc 2006. S. 415. (VH): Zemřel historik Rudolf Chadraba. In: Právo, 11.3.2011.S.10.

Člen jazz skupiny VIA JAZZ . Zakladatel Studia Svengali v roce 1993.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.594.;. http://www.svengali.cz/diskografie/

R. 1923 maturoval na gymnáziu v Litovli. Po studiích na FFUK v Praze, 1930–1945 archivář Národního muzea, od r. 1949 prof. UK Praha. Spolupracovník Ottova slovníku naučného nové doby. Redaktor časopisu Dějiny a přítomnost. Zabýval se postavou Františka Palackého a popularizoval jeho odkaz.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala.Litovel 1981.; ČBS.Praha 1992.S.252.;.

1935–1946 členka činohry Městského divadla v Olomouci, poté odchod do Prahy, členka Českosl. rozhlasu. Od r. 1969 v důchodu. Porotkyně Moravského festivalu poezie v letech 1966,1967, 1970–1978, též porotkyně Wolkerova Prostějova a Šrámkovy Sobotky.

Bio kartotéka ČTK.Praha, 1987.; Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1985., S.915.; /da/: Rozhlas můj život.=Rudé právo, 1987, 14.4., S.5.; /df/: Hlas zasvěcený poezii.=Práce, 1987, 15.4., S.14.;

Gymnázium začal studovat v Olomouci a pak Obchod. akademii v Prostějově, kde absolvoval v r. 1899. Po maturitě odešel do Vídně, kde v r. 1903 absolvoval obchodní nauky. Poté do r. 1919 profesorem Obchodní akedmie v Prostějově, kde se účastnil hudebního života v Orlici. Ovládal hru na violu damour, večery v Besedě. Hlavní hudební činnost v Bratislavě, kde lektor účetnictví na univerzitě, práv. fakulty do r. 1939. Studoval hud. vědu na univerzitě. Z 80 skladeb vydal vl. n. písně, sbory, symf. básně. Též hanácké písně. Jeho skladby občas v rozhlase.

ČSHS.I.Praha 1963.S.540.;Ba­řinková, J.: Vzpomínka na R.Chlupa.Štafeta, 8, 1976, č.4, S.20–21.;.

'

Za okupace ředitel Hudební školy v Prostějově a Olomouci, do r. 1945 dirigent Žerotína

Československý hudební slovník I.Praha 1963, S.545.; Ficek,V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.61.;.

Zemský archivář, historik Moravy, r. 1833 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, ale r. 1835 vystoupil. Za své zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž s korunou a jmenován byl dopisujícím členem Královské společnosti věd v Praze.

OSN, 12. díl. Praha 1897, S. 457; Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

V roce 1931 maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích a poté začal studovat Masaryovu univerzitu v Brně. Po 2 letech studia přerušil a 1934–47 učil na školách v Rajhradě, Hranicích, Lipníku nad Bečvou. Studiem při zaměstnání na FFMU 1945–1947 získal aprobaci zeměpis a dějepis. V letech 1947–1949 vyučoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Od r. 1943 spravoval také městský archiv v Hranicích Od r. 1949 pracoval v archivu v Opavě, 1955–1978 ředitelem Stát. okres. archivu v Opavě, publikoval ve vlastivědném tisku a též v Záhorské kronice.

JŠ.: K životnímu jubileu PhDr.Bohumíra Indry.=Vlastivědné listy Sm kraje 1987, XIII, č.2, S.44.; Pitronová, Bl.: K životnímu jubileu.=ČSM-B 1982, č.3, S.284; Turek, Adolf: 60 let PhDr.Bohumíra Indry.=Archiv­.časopis 1972, S. 214–217;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.75–76.

PhDr. Bohumír Indra

Od roku 1993 žil v Lázních Bohdaneč. Gymnázium studoval v Pardubicích, kde maturoval v r. 2011. Poté studoval v Praze Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd KU. Promoval na Bc r. 2014. Ve studiu pokračoval ve Švýcarsku na Universitě v St. Gallen obor Bankovnictví a finance 3 semestry a v r. 2015 byl na výměnném pobytu v Číně. Působí v Investičním fondu se sídlem v Praze od r. 2017. IF byl poslán 2017–2019 do podniku PAPCEL Litovel, kde byl finančním ředitelem a na stejné pozici působí od r. 2019 ve Valašském Meziříří ve firmě BLOCK. Firma se zabývá výstavbou nemocničních a farmaceutických zařízení. Bydlí v Olomouci, odkud do jednotlivých působišť dojíždí. V trvalém bydlišti pracuje jako člen revizní komise Junáka ve středisku Lázně Bohdaneč. Ve volných chvílích se věnuje improvizačnímu divadlu OLIVA, rolovým hrám a hře na kytaru. V době koronaviru ( od března 2020) se přihlásil do aktivit Skautské pomoci v Olomouci. Zajišťuje nákupy seniorům z Domu pečovatelské služby, nebo také venčení psů.

Osobní setkání dne 28.4.2020 Olomouc, Příčná 999/2 hš

Užívá umělecké jméno Honza Izák

Narozen v obci Roveň u Jičína (n.Dolní Roveň). Elév vojenské hudby od 15 let. První angažmá u divadelního orchestru získal v Českých Budějovicích. V letech 1920–1934 členem orchestru olomoucké opery. Poté v letech 1934–1938 působil v rozhlasovém orchestru Ostrava a pak přešel do Brna, kde od r. 1938 – 1952. Zdokonalil se u prof. Strobla ve Vídni 1924–1926 a v metodice u J. Fügera v Praze v letech 1945–1947. Uplatnil se významné jako sólista, od 1942 jako člen Moravského dechového kvinteta. Od roku 1945 vyučoval na brněnské konzervatoři (řádně od r. 1952) a od r. 1950 na JAMU. Autor publikace: Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.78.; Československý hudební slovník. Díl 1. Praha 1963. S.555.;