Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných
kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl
firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se
rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce
1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako
asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.
Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde
se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn
nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu,
jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset
let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil
habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou
a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot
a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím
chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se
zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou
bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.
Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických
závodech v Žilině.
V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické.
Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce
1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové
čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až
do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem
řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl
jmenován čestným předsedou České akademie věd.
Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.
|