Osobnosti Moravy.eu

Pracovala v Okresní knihovně Olomouc v čítárně a studovně Útvaru regionální literatury a informací. Dálkově studovala Slezskou univerzitu v Opavě, obor knihovnictví a informace, kde absolvovala roku 1999. V OKOL působila do 31.12.2002 a pak přešla do Církevního střediska Antala, Křížkovského ul. Olomouc, kde též pracovala jako knihovnice. Zemřela na carcinom páteře.

Osobní sdělení

Bc Alena Zubalíková

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Po maturitě na piaristickém gymnáziu v Kroměříži studoval filozofii na univerzitě ve Vídni. V, r. 1864 jmenován profesorem na státní německé reálce v Opavě. 20 let působil v Kroměříži. Člen Královské české společnosti nauk.

Sázavský, J.V.: Buditel slezského lidu prof.Josef Zukal-příl.Kroměřížsko. In:Vlastivěd.sbor­ník střední a severní Moravy.,VII, 1929–30. S.1.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.54.;.

Významný pedagog, působil na SGO v letech 1870–1876 jako profesor latiny a řečtiny. Činný v kulturním a spolkovém životě. Přeložen do Prahy, kde učil na Akademickém gymnáziu.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1838

Narozen na Českomoravské vysočině. Studoval v Římě a v Paříži, politický vězeň 1953–1965 ve Zlíně, pak prac. topič, skladník, v depozitář. NG, do r. 1975 působil jako kněz. Zajížděl do Olomouce, pomáhal s teologic. kursy. Člen redakční rady Lidových novin, čestný děkan teol. fak. UK v Praze. Publ. v samizdatu /úvaha o TGM/, 1979;Olomoučtí bratři Suchánkovi natočili r. 1977 2 hod. videoprogram Den pro Agapé, výklad v podání J. Z. Zemřel při koupání v moři v Itálii. V r. 1993 vyznamenán Řádem T.G. Masaryka. V r. 2002 mu Česká křesťanská akademie postavila v rodišti pomník.

Burian, V.: Vzpomínka na Josefa Zvěřinu.Hanácké noviny, 23.8.1990, S.4.; V roce 1990 zemřeli.Brno SVK 1991, S.40–41.;.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Abs. ČVUT Praha. 1960–1973 pedagogicky působil na FFUP v Olomouci, 1960–65 externě na VŠVU Bratislava. Spoluzakladatel Skupiny Ra. Představitel surrealistického malířství. Autor ilustrací a monografických prací. 1962–1973 působil na UP, na katedře VTV od r. 1963, do r. 1969 ved. katedry. Člen skupiny Parabola.

ČBS. Praha Academia 1992, S. 832–833. ; Výtvarní umělci UP. Olomouc 1987. Katalog. ; Parabola. Katalog výstavy. Olomouc 1963. ;.

Narozen v Čertoryjích (n.Charváty). Studoval německé gymnázium v Olomouci 1861–69, 1876 získal doktorát na UK Praha.R.1880 ad­vokátní kancelář v Olomouci, kde půs.do r.1908.Spoluza­kladatel spolku Žerotín, místopředsedou 1881–1905;R.1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu a byl jejím starostou 1885–1909.Od r. 1885 říšský poslanec za Litovel-Boskovice.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 368–370; Fischer, R. : Cesta mého života. Olomouc 1937/fotografie.,S. 164.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov. Olomouc UP 1968. S. 38. ;

V letech 1988–1992 studium na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově, ukončeno maturitou; 1992–1998 studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, anglická a španělská filologie na Filozofické fakultě UP. Za téma své diplomové práce (pod vedením prof. Michala Peprníka) si zvolil vývoj hororové literatury a po promoci na ni navázal svým prvním překladem, sbírkou povídek velšského spisovatele Arthura Machena (Otevření dveří, 1999, nakl. Aurora), po níž následoval překlad další klasiky britské nadpřirozené literatury, románu Lilith George MacDonalda (2001, nakl. Aurora, nové vydání 2022, nakl. Carcosa). V tomto období pracuje také jako tlumočník hlavně ze španělštiny (např. bezmála roční pobyt ve středoamerickém Salvadoru), po návratu do ČR se nicméně soustředí výlučně na překlady z angličtiny, především v žánrech, horor, fantasy, sci-fi, thriller, odkud občas zabrousí do humoristické klasiky (romány Jerome K. Jeroma Tři muži ve člunu a Tři muži na toulkách, Oni a já (nakl. Aurora a Vyšehrad; série románů o geniálním komorníkovi Jeevesovi z pera P. G. Wodehouse – např. Díky, Jeevesi, Krédo rodu Woosterů a další (vše nakl. Paseka), k dětské literatuře (Příběh o Zoufálkovi a Flora a Odysseus od Kate DiCamillo nebo série Můj nejhorší školní rok Jamese Pattersona pro nakl. Albatros) nebo k poezii (dva svazky básní Charlese Bukowského – Ptáčku posměváčku, přej mi štěstí a Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl – pro nakl. Pragma). Těžištěm jeho překladatelské tvorby nicméně zůstává nadpřirozeno a podivno a v tomto směru překládal celou řadu zásadních autorů – Stephena Kinga (Zelená míle, Tommyknockeři, Danse macabre pro nakl. Beta Dobrovský); Cliva Barkera (Knihy krve IV-VI, Utkaný svět, Noční rasa pro nakl. Laser Books a Beta Dobrovský + Hellraiser pro nakl. Carcosa); H. P. Lovecrafta (výbory V horách šílenství/Zjevení Cthulhu a Stín nad Innsmouthem/Barva z kosmu pro nakl. Laser Books a později Carcosa; Hemživý chaos pro nakl. Argo); R. E. Howarda (Černý kámen pro nakl. Laser Books); Roberta R. McCammona (Prokletí rodu Usherů pro nakl. Fobos); Chinu Miévilla (Nádraží Perdido, Jizva, Un Lun Dun a další pro nakl. Laser Books); Dana Simmonse (Temné léto, Zimní přízrak, Hladové hry a další pro nakl. Laser Books a Fobos); Thomase Ligottiho (Písně mrtvého snivce pro nakl. Carcosa) a další. Pro nakl. Argo už několik let překládá sérii nadpřirozených detektivek Řeky Londýna Bena Aaronovitche, ze sci-fi klasiky má na kontě překlady autorů, jako jsou Alfred Bester (Hvězdy, můj osud – nakl. Laser Books); Harlan Ellison (Nemám ústa a musím křičet – nakl. Fobos); John W. Campbell Jr. (Ledové peklo – nakl. Fobos) a další. Několik knih přeložil i ze slovenštiny (autoři Juraj Šebesta a Mark E. Pocha). V roce 2017 spolu se svou manželkou Tatianou založil nakladatelství Carcosa, které vydává zahraniční i české a slovenské autory především temné fantastiky. Překládá dodnes, překlady občas proloží kratšími publicistickými pracemi (např. doslovy ke knihám Písně mrtvého snivce a Děsivé důsledky Ramseyho Campbella, sérií přehledů Literární horor v letech 2017–2021 nebo série článků o angloamerických žánrových nakladatelstvích pro časopis Howard). Žije a pracuje v Kroměříži.

https://www.kosmas.cz/…milan-zacek/ https://www.databazeknih.cz/…lan-zacek-26?…

Curicullum vitae, meil dne 27.12. 2022

Mgr. Milan Žáček

Učil se zámečníkem. V 15 letech řídil dělnický sbor v rodišti. Poté studoval v Brně průmyslovou školu, kde se osvědčil též jako sbormistr sboru studentů a dělníků. Souběžně studoval zpěv v Brně a v Praze.Po 1. svět. válce se stal úředníkem státních drah v Olomouci. Znovu řídil dělnický sbor ve Velké Bystřici, v r. 1926 převzal vedení Pěveckého sdružení Dělnické akademie v Olomouci a stal se sbormistrem Dělnické pěvecké župy Josefa Nešvera v Olomouci a podílel se též na vybudování žup L.Janáčka v Ostravě a Ferdinanda Vacha v Brně. Byl členem předsednictva Svazu dělnických pěveckých spolků v ČSR. Redigoval časopis Akordeon 1937–1938. Vyučoval též sólovému zpěvu.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965. S.1014..; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.708.;.

Vl.jm. Karel Drápal Syn herce Karla Želenského (1865–1935), pro odlišení přijal později křestní jm. Drahoš. Divadlo začal hrát v r. 1913 u divadel. společnosti J. Burdy, v letech 1920 – 1923 půs. v Olomouci jako šéf činohry, od 1924 v Praze, od 1953 ředitelem ND do 1958. Za pobytu na Slovensku 1946–1952 působil jako prof. konzervatoře a pozsději VŠMU Bratislava. Taky používal pseudonym: Šohard K.

Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha Academia 1988.S.599–600;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.146;

Narozen v Kožušanech (n.obec Kožušany-Tážaly).

Berní úředník, publicista.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?, Praha 1990, S.246.;

V letech 1935–1945 dirigent opery Městského divadla v Olomouci, po r. 1945 působil v Liberci.

Československý hudební slovník.II.S.1018­.;.

Založil časopis Hvězda, redaktor Hvězdy/týdeník/od 2.5.1859, r.1862 předal M.Křížovi.Korektor Moravana.Po tiskovém procesu Kubíčkově, zbaven místa na reálce, odešel do Brna, kde redigoval od r. 1864 Moravské noviny/zanikly r.1875/, poté redaktor Rolníka.

Hýsek, M.: Literární Morava, S.123–137.;.

V letech 1870–1878 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva ve Vídni, 1883 JUDr. Přednášel ve Vídni ve spolku TYL, Občanské besedě, Kolláru a zakladatel spolku Národ. Od r. 1883 ředitelem redakce listů Tribuna, pozd. Parlamertaru. 1895 zotavená v Lechovicích u Loštic, 1896–97 soudní a advokátní praxe v Olomouci.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930,S. 44–45. ; ;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974.S.. 22.

Narozen na Novém Světě u Olomouce. Studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Stal se profesorem kreslení na učitelském ústavě v Olomouci a v letech 1919–1937 působil jako prof. kreslení a konstruktivní geometrie na České reálce v Olomouci.

• AK-: Edmund Žižka-umělec a pedagog.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.34.; Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců, 2. díl., Praha 1950 ;

Nový Svět je městská část Olomouce.

Vlastním jménem František Procházka. Narozen v Beštíně, čp. 47. (Na rodném domě pamětní deska od DTJ.) Gymnázium studoval v Berouně a po maturitě odešel na FFUK do Prahy, kde studoval předměty dějepis, zeměpis a promoval r. 1883. V letech 1884–1885 působil jako soukromý učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn Taxuse v Bulharsku.
Od r. 1886 suplujícím profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci. Pak ještě učil na středních školách v Třebíči, Brně, Praze, Novém Městě na Moravě a v letech 1901–1917 v Kolíně. Přispíval do časopisů Švanda dudák, Zvon, Osvěta, Květy, Zora, Humoristické listy. Psal humor. prózu, bajky, pohádky a satiry. Literární pseudonym mu stanovil Ignát Herrmann. Nejvrcholnějším dílem je román Pepánek Nezdara.

Pernica, B. : Písemnictví na západní Moravě. 1938. ;Chaloupka, O. : Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha, Albatros 1984. S. 90–91. ; Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S 35.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracoval ve fyzikálně-pedagogické sekci Jednoty českých matematiků a fyziků a jako středoškolský profesor matematiky a fyziky na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a na Slovanském gymnáziu. Hru na housle studoval u koncertních mistrů Moravské filharmonie Karla Vronského a Václava Rábla, hudební teorii u Jana Petzolda. V olomouckém hudebním životě se úspěšně angažuje téměř půl století. V mládí působil jako první houslista ve smyčcovém kvartetu Přírodovědecké fakulty UP a Olomouckém učitelském symfonickém orchestru. V letech 1960–70 vystupoval ve studentském kvartetu, v letech 1973–82 v Karlíkově kvartetu. V letech 1981–86 spoluzaložil a řídil Nové kvarteto, které přijalo v roce 1986 název Stupkovo kvarteto.Jako primárius tohoto souboru nastudoval a veřejně předvedl na osmdesát smyčcových kvartetů české i světové komorní hudby. Společně s dalšími členy souboru oslavil 25. výročí založení kvarteta veřejným koncertem v Redutě 30. října 2006. V roce 2007 soubor úspěšně realizoval projekt „Mozart 2007“. Téměř třicetiletou činnost Stupkova kvarteta provázelo několik zahraničních zájezdů do Německa i natáčení pro Český rozhlas a Českou televizi. V letech 1987–97 byl uměleckým vedoucím a koncertním mistrem Komorního orchestru Iši Krejčího, jehož je zakladatelem a který v roce 2007 oslavil dvacet let své činnosti. Vladimír Žůrek se s Komorním orchestrem Iši Krejšího i Stupkovým kvartetem zúčastnil řady festivalů a soutěží, čímž přispěl k propagaci olomoucké komorní hudby i města Olomouce v tuzemsku i zahraničí. Soubory pod jeho vedením účinkovaly na četných akcích Univerzity Palackého i při oslavách jubileí olomouckých středních škol; Komorní orchestr Iši Krejšího se aktivně podílel na diplomových koncertech Pedagogické fakulty UP a absolventských koncertech JAMU v Brně. V rozmezí let 1984–96 se oceněný angažoval při realizaci Interpretačních kurzů v Bechyni, kde účinkoval na hudebním festivalu jako houslista, pianista a komorní hráč. Prostřednictvím těchto kurzů, a také jako dlouholetý člen České hudební společnosti spolupracoval Vladimír Žůrek s řadou pražských hudebních institucí, např. Společností Bedřich Smetany nebo Společností Josefa Bohuslava Foerstera, pro kterou připravil jednadvacet celovečerních koncertů. Celkově realizoval na pět set veřejných vystoupení a celovečerních koncertů. Umělecká činnost Vladimíra Žůrka, ale také jeho nezištná obětavost a osobní nasazení při stmelování souborů jím vedených je soustavně sledována a velmi příznivě hodnocena v tisku, a hlavně olomouckou kulturní veřejností. V roce 2008 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudba.

http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…r-Zurek-9030

RNDr. Vladimír Žůrek