Osobnosti Moravy.eu

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Narodil se v Milkově. Stud. do kvinty Slovanské gymnázium v Olomouci, pak přestup do 3. roč. učit. ústavu v Olomouci, od r. 1876 učitel v Milkově, 1895 v Hrochově, od r. 1904 v Kozově. R. 1916 psnzionován a poté žil v Litovli. Odborné statě ve Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově. Sbírku brouků předal Zemskému muzeu v Brně.

Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 43–44. ;Springer Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1940, S. 48. /chybné datum úmrtí/ ;Nekrolog /ČVSMO 1939, S. 184–185. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962, S. 244. ;.

Milkov je nyní součástí obce Ludmírov.

Hrochov je součástí obce Lipová (u Konice)

Kozov je součástí obce Bouzov.

Studoval. v Olomouci, Vyškově, mat. na G v Litovli. Soukr. stud. hud. u A. Petzolda v Olomouci a J. Kvapila v Brně. 1924–1928 ředitelem kůru u P. M. Sněžné v Olomouci, od r. 1928 varhaníkem na dómě. 1931–32 vyuč. hře na varhany v Žerotíně, 1942–1961 korepetitor a kapelník olom. divadla a komponoval pro DOS scénickou hudbu, deset let vyuč. na LŠU v Přerově a v Lipníku n. Bečvou. Redigoval knihy u olom. nakl. Č. Berana. Publikoval vlast. články a hudeb. referáty. Skladatel sakrální hudby, balety, operety, operu aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.918.; Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.728–729.; Setkání s hudební tvorbou St.Vrbíka…ZVSMO 1985, č.21–22, S.15–17 /fotografie/.;-is-: Kde je hudba domovem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1975, srpen, S.28–29.;

Narozen v Suchdole na Prostějovsku. Autor básnických sbírek .Verše.Bo 1931, Polní cesta.Vyškov 1939.;Karlík Soušků.Olomouc 1930– povídka.Redigoval Moravské rozhledy.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.29.; Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940. S.12.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.245.;.

Narodila se v rodině středoškolského profesora. V letech 1959–1965 žila s rodiči v Kroměříži. Poté bydlela s rodiči v Brně a studovala gymnázium na Lerchové v letech 1973–1977. Po maturitě absolvovala studium na brněnské univerzitě, kde studovala bohemistiku a pedagogiku a v r. 1983 získala PhDr. V letech 1993 – 1998 působila na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1995 doktorandské studium na FFUP Olomouc. Píše od svých 6 let. V prosinci 199 ji vyšly verše v Literárních novinách, v únoru 2000 v brněnském KAMU.Publikovala v odborném a kulturním tisku,. Knižně debutovala básnickou sbírkou " Africké bubínky lásky" (Brno, Host 2000). Další půvabnou sbírkou je „Bleděmodré usínání“. (Brno, Větrné mlýny 2001). O tři roky později vyšla sbírka " Dokud nás sny nerozdělí, aneb Talent na živý život". ( Brno, Větrné mlýny 2004) a o pět let později sbírka " Něžná lavina" ( Brno, Čintamani 2009) s doslovem Agustina Skýpaly. Členka Obce spisovatelů.

Stanovy a adresář Obce spisovatelů. (Stav k 8. 6. 2009). Praha. ; Dokumentační list ze dne 17. 8. 2009. http://www.cintamani.cz/…/recenze.htm Ukázky – na blogu Otavinka ( 1.12. a 27.12. 2009)

Rozená Riedlová

Literární jméno: Alena Riedlová Slepičková.

Foto jun 17059 ze dne 24.6.2017 v O­lomouci

Dětství a mládí prožíval v Samotiškách u Olomouce. V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté byl dokonce války totálně nasazen. Od r. 1945 pracoval jako knihovník v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v roce 1948. Po zrušení obchodních komor v roce 1949 přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let jako vedoucí knihovnických služeb, v posledním období zastával funkci zástupce ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v období 1987 – 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně byl od roku 1995 do 2000 aktivním členem Knihovní rady Okresní knihovny v Olomouci. Od roku 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké. Čestný člen Spolku českých bibliofilů v Praze (1989).
Bohaté znalosti z oboru i zájmové činnosti využil k rozsáhlé publikační činnosti. Četnými články přispíval do kulturních rubrik periodik: Našinec, Stráž lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a Středomoravský den, Olomoucké listy, Mladá fronta Dnes, měsíčního zpravodaje Kdy-kde-co v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, vlastivědných časopisů a sborníků – (Numismatické listy), Vlastivědný věstník moravský, Střední Morava. Středisko VSMO, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Holický sborník vlastivědných prací (1966–1969), Sborník Státního okresního archivu v Olomouci, Sborník Státního okresního archivu Přerov, samotišské ročenky a odborných, knihovnických periodik – Z knihovnické praxe (1981–1984 redigoval), Knihovník, Naše knihovna, Čtenář a d. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002) aj.
Z knižních publikací: Poutní chrám Panny Marie na Svatém Kopečku. (Olomouc 1946.) Papírny střední a severní Moravy 16. a 18. století. (Olomouc 1960.) Bedřich Václavek a Studijní knihovna v Olomouci. ( Praha 1962.) Státní vědecká knihovna v Olomouci 1945–1965. (Olomouc 1965.) Státní vědecká knihovna Olomouc 1566–1966. K 400. výročí vzniku knihovny. (Olomouc 1966.) Z pokladů Státní vědecké knihovny v Olomouci. Katalog výstavy. (Olomouc 1966.) Bedřich Václavek a Zemská a Univerzitní knihovna v Brně. (Brno 1977.) Národní umělec Bohumír Dvorský. Personální bibliografie. (Olomouc 1982.) Olomouc. Městská památková rezervace. Informační průvodce. (Olomouc 1986.) Pocta dělníku knihy O.F.B. (Praha 1986.) Sto let české knihovny v Olomouci. (Olomouc 1989.) 850 let obce Samotišky. (Samotišky 1991.) Stanislav Menšík (1912–1976). Biografie. (Samotišky 1992.) Poutní místo svaté Anny ve Staré Vodě u Libavé. (Samotišky 1993.) František Šnajdr. Obrazy. Katalog výstavy. (Olomouc 1994.) Svatý Kopeček. Poutní chrám. (Starý Velehrad 1994.) Akademický sochař Jan Neckař. Plastiky – restaurátorské práce. Katalog výstavy. (Olomouc 1995.) Antonín Marek Machourek. Obrazy,kresby, ilustrace. Katalog výstavy. (Přerov 1997.) Město velebené veršem. Malý výbor básní o Olomouci. (Olomouc 1998.) Olomouc a černé umění. Pamětní tisk k 500. výročí tištění první knihy v Olomouci. (Olomouc 1999.) O.F.B. 2001. Malý sborník dosud nepublikovaných básní, článků, projevů a dopisů k poctě O.F. Bablera. (Olomouc 2000.) Nosím v sobě příliš mnoho Svatého Kopečka. Biografie o J. Wolkerovi. (Olomouc 2000.) Pohledy do historie Svatého Kopečka. (Svatý Kopeček 2001.) Paul Troger a Svatý Kopeček. Biografie. (Olomouc 2002.) Žil v Samotiškách u Olomouce.

ap-: Jeho láskou je kniha: Stráž lidu 1989, 27.7., S.4; ZVSMO 1979, č.11–12, S.22;- KKC v Olomouci, 1984, květen; Z knihovnické praxe, 1984, seš.83, S.24;. Právo, ve čtvrtek 27. 11. 2003, příloha Salon https://www.samotisky.cz/…ejkal/d-1026

Narozen v Holici u Olomouce, nyní Olomouc.

Úředník Pražské železář. společnosti, redaktor hornic. časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.142.;.

Po absolvování reálky v Litomyšli studoval 1885–1889 obor strojírenství na pražské vysoké škole technické. Po studiích byl přidělen do strojírenské dílny železáren ve Štěpánově, později byl přeložen do Sobotína. Byl vynikajícím statikem, konstruktérem a projektantem a získal si velké zásluhy o rozvoj báňského, hutního a stroj. průmyslu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.113.;

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Narozen v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova). Učitel obchodní školy v Přerově, redaktor ČTK, básník ze skupiny Moderní revue.

Soldán, Ladislav: Začátek a konec jedné cesty.Štafeta, 10, 1978, č.4., S.12–13.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.249.;.

Dlouholetý vědecký pracovník ústavu pro českou literaturu v ČSAV Brno. Vysokoškolský učitel Slezské univerzity v Opavě. Pravidelně se účastní regionálních a odborných konferencí v Olomouci a Prostějově.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.886;. http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc. Pseudonym pro básně – Ladislav Jurkovič

V Olomouci působil v DOS od r. 1956 do 30.11.1958.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 227.

Narozen v Žešově (n. součást města Prostějov) Do obecné školy chodil v Prostějově, poté navštěvoval piaristické gymnázium v Kroměříži, ostatní třídy v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu r. 1878. Poté vstoupil na bohosloví, které však brzy opustil pro dráhu novinářskou a spisovatelskou. Roku 1882 vstoupil do vídeňské redakce „Der Parlamentär“, po zániku do pražské redakce „Politik“ a krátce působil v olomouckém Našinci. V Praze pracoval pro různé časopisy, vedl red. Kutnohorských listů a Šubrtovy Divadelní listy. Básnické jméno Žeranovský přijal podle ulice Žeranovská v Prostějově, kde bydlela jeho studentská láska. Literárně překládal do češtiny klasická díla a puvodní tvorbu (např. J. Vrchlického, K.H. Borovského) do němčiny. Psal přírodní lyriku : První jaro; Motivy z Hané atd. Básně publikované v časopisech psal hanáčtinou. Užíval též pseudonym P. S. Eudonym. Zemřel v ústavu choromyslných, pohřben v Prostějově.

Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.S.120 – 122, 238 ad.; Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938, S. 235–236; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů, Praha 1973, S. 1211./B.Slavík uvádí den úmrtí 9.1., ost.10.1.; ;

Vlastním jménem Bořivoj Novák. V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Vlastním jménem Jiří Koplík. Vystudoval historii, filozofii a bohemistiku. Působil jako učitel v Kojetíně a v Němčicích na Hané, do roku 1959. Poté archivářem v Zábřehu, knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouci a těsně před důchodem pracoval v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. Nyní externě pracuje v knihovně olomouckého Arcibiskupství. Básnické sbírky do knihovny daroval, ale nepřál si být uváděn v katalogu, v kalendáři. Sbírky: Jabloňové kvítí (1999); Po dešti čisto (2006); Kraj nevyvolený (2007); Trs života (2009). Nejsme sami (2011)

Kolář, Bohumír: Stadníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183.

PhDr. Jiří Koplík

Po maturitě na gymnáziu v Klatovech, studoval filozofii a bohosloví v Praze. V r. 1786 přišel do Olomouce do generálního semináře pro výchovu kněží na Hradisku, od r. 1790 univ. prof. olomouc. univerzity, obor morálka pastorálka. R. 1799 přesídlil do Vídně. V Olomouci vznikly a vyšly jeho Nábožné písně pro katolického měšťana a sedláka /1791/. 2 dílná Příručka učitele lidu. /1787/. Vznikal tu i básnický spis Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli. Vydáno K. H. Thámem v Praze r. 1805. V rukopise zůstal rozsáhlý veršovaný epos z r. 1797 „Divný oučinek potěhu“, zaměřený proti názorům Dobrovského na českou prozódii.

Kapitoly y dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.308.;Přeh­ledné dějiny čes.literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.64.; Zelený, V.: Václav Stach, starý veršovec.Osvěta, 3, II.díl.1873. S.482–504, 724–741, 841–853.;.

Roz. Světlíková. V roce 1974 maturovala na gymnáziu v Jeseníku a poté odešla na Třední pedagogickou školu do Přerova na obor učitelství pro mateřské školy, kde absolvovala v r. 1976. Poté pracovala jako knihovnice v Okresním pedagogickém středisku v Přerově. V letech 1979–1983 studovala FFUK v Praze, obor vědecké informace a knihovnictví. V letech 1984–1989 v domácnosti a od r. 1990 redaktorkou týdeníku Nové Přerovsko. Od r. 1991 působila v Praze, kde redaktorkou Sociologického časopisu. Aktivně se zabývá ochranou práv zvířat. V Přerově psala písňové texty pro vokální skupinu Entuziasté. Literárně debutovala v dětských časopisech : Ohníček, Pionýr. Příspívala též do Mladého světa, Mladé fronty, Nové Svobody, Kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku aj. V současnosti publikuje v revue Prostor, Veronika, Psí víno, Alternativa. Studenstské verše tiskla v Jesenickém kulturním zpravodaji. Autorka básnických sbírek: Neobydlené ostrovy (1987), Hlasité deště (1993).

Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska. Ostrava – Olomouc 2001. S.279–280.;

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

Studovala 1947–49, a 1962–66 FFUP v Olomouci u prof.V.Mokrého, J.Zrzavého, Vl.Navrátila, J.Vydry a A.Berana.V letech 1961–63 půs.pedagogicky na výtvar.odboru LŠU v Olomouci.Sa­mostatně vystavovala v Olomouci 1969, 1971, 1985, 1989, v Přerově 1974. Realizovala figurální, epigrafickou a ornamentální výzdobu zvonů pro Vranovice u Prostějova. Mládí prožila v Břeclavi.Její tvorba vychází z platformy víry, snaží se dobrat k vnitřní svobodě. Hodně malovala kytice, především bodláky. V olomoucké galerii Velehrad se ve dnech 14.1.-2.2. 1998 konala výstava obrazů.
Žila a zemřela v Olomouci. Pochována do rodinné hrobky v Cholině.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; ;Kdy kde co v Olomouci 1990, červen,S.9. Bě­leš,P.: Nikdy se mi netvořilo lehce, říká Vladimíra Stratilová. Hanácké noviny, 17.1.1998.S.6. (Rozhovor).

Narozen v Čertoryjích (n. Charváty). Autor básní. Publikační činnost v : MFDnes, Hanácké noviny, Právo, Hasičské noviny.

dokument. list/97

http://www.region-verovany.info/reg_vist.htm

Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Opavě (1934–1938),1938–1940 ve Frýdku-Místku a 1940 – 1942 v Přerově, kde maturoval. Po zkouškách byl totálně nasazen jako pomocný zámečník do továrny na letadla ve Freiburgu in Schlesien. V září 1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti. Po měsíci byl propuštěn pro nedostatek důkazů. V červnu 1945 se přihlásil na studium FFKU, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel v roce 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v roce 1950 disertační prací z oboru teorie filmu. (PhDr.). V období vysokoškolských studií působil v redakci pražského časopisu Umělec (1945–1947) a v letech 1947–1953 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. V období 1949–1950 byl předsedou krajské filmové dramaturgie v Olomouci a úzce spolupracoval s divadly v Olomouci a Trutnově, pro které překládal hry z polštiny a italštiny. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl pro zánět pohrudnice předčasně propuštěn na jaře 1952. Po částečném vyléčení získal přechodné umístění na ONV v Bruntále jako knihovnický inspektor, kde nastoupil na podzim 1952. V letech 1954–1955 pracoval v Krajské knihovně Olomouc jako krajský metodik a do konce června 1960 zastával funkci inspektora kultury KNV. K 1. červenci t.r. byl jmenován ředitelem Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu. Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě má dvě knihy pro děti a mládež – Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník (1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce ředitele z politických důvodů a byl jmenován vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých Budějovicích. V Olomouci nemohla být koncepce zcela naplněna, protože byl PhDr. Stříž z politických důvodů opět přeložen na pobočku mimo ústřední budovu.

.

Z díla: Ztracená stopa. Olomouc, KN 1956. Poesie mladé Hané. Olomouc, KN 1956. , S. 42–43, S. 69–71. O něm:. Sto let české knihovny v Olomouci 1889–1989. Olomouc, OK 1989. http://www.vkol.cz/…lednuti----/ http://otavinka.blog.cz/…aromir-striz

Narozen v Muglinově (n.m.č. města Ostravy).

PhDr. Jaromír Stříž

Narodil se v učitelské rodině, hlásící se prokrové tradici rodu Stunů ( Matěj Stuna byl herec a spisovatel v době národního obrození). Do 11 let bydlel s rodiči v Jihlavě a pak v Prostějově, kde maturoval na prostějovském klasickém gymnáziu v roce 1950, poté studoval FFUP v Olomouc, obor filozofie a historie a promoval r. 1954. Po vojně v letech 1956 – 1960 byl redaktorem Stráže lidu. Poté působil na Univerzitě Palackého (1960–1981). Překládal z ruštiny.Řadu let byl vysokoškolským učitelem, v roce 1970 jmenován docentem. Byl publicisticky činný, zabýval se oblastí kultury a poezie. Do Filozofického časopisu psal recenze a zprávy o nových knihách. Pravidelně přispíval do olomouckého tisku, a sborníku Střední Morava. Terezínské listy, Nová Svoboda, Právo, Tvorba. V brněnské Rovnosti publikoval řadu medailonů moravských kulturních osobností. Spolupracoval s ČRo Ostrava a Olomouc.

Jeho syn Jan Stuna, též publikuje v regionálním tisku.
Společně vydali básnickou sbírku " Město našeho srdce" (2001, Danal Olomouc)

Slovník českých filozofů. Brno MU 1998.S.546.

Galerie rodáků a nejen jich (7.8.2014)

Doc. PhDr. Rudolf Stuna, CSc.

V roce 1981 maturoval na gymnáziu v Hejčíně. Poté rok studoval Přírodovědeckou fakultu UP, obor numerická matematika. Pak přešel (1982–1986) na FFUP, obor teorie kultury. Diplomová práce na téma tisk. V letech 1988–1991 vychovatel pro mládež v n.p. Farmakon. 1991–1996 bankovní úředník České spořitelny a 1996–1998 odborný poradce v Pojišťovně České spořitelny v Olomouci. Od 1.4.1998 pracuje v Okresním archivu Olomouc.V letech 2007–2011 externí pracovníkem ČRo Olomouc. Rozsáhlá publikační činnost. První článek v r. 1971. Publikoval: Olomoucký večerník, Olomoucký den, Prostějovský týden, Stráž lidu, Nová svoboda, Moravské noviny ad. Spoluautor básnické sbírky " Město našeho srdce" ( Danal 2001 Olomouc) – spolu s otcem Doc. Rudolfem Stunou.

Galerie rodáků a nejen jich ( 7.8.2014) Bibliografie publicistické činnosti. In: Ročenka archivu 1999–2013. Seznam publikačních článků Jana Stuny (email dne 8.9.2014) http://www.seznam.cz

Mgr. Jan Stuna

V roce 1974 absolvoval gymnázium v Hejčíně. Psal poezii (publikováno časopisecky a ve sborníku Zelené světlušky.) Po maturitě se hned na DAMU nedostal, pracoval tedy asi tři roky v olomouckém divadle a na studia do Prahy byl přijat až v roce 1977. DAMU Praha, obor dramaturgie absolvoval v roce 1982. Poté působil téměř deset let (1982–1991) v olomouckém divadle jako dramaturg a od dubna 1994 v Českém rozhlase, jako redaktor slovesného umění. Jeho básně čteny též ve Viole. Autor několika historických her z dějin Olomouce. Jeho hlavním pořadem v rozhlasu byly Toulky krajem, což je cyklus dokumentů, které mapují zajímavá místa regionu: historii, přírodní památky i významné osobnosti.V roce 2005 získal Cenu Českého rozhlasu za regionální slovesnou tvorbu a dvakrát čestné uznání v soutěži o Prix Non Pereant na téma" Média na pomoc památkám".. Kromě rozhlasové práce se věnuje i tvorbě pro divadlo. Je autorem a zároveň režisérem několika divadelních her vztahující se k historii Olomouce a význačným postavám města a Moravy. V roce 2009 získal Cenu kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblast divadla. Na svém kontě má zatím tyto hry: Generál Lafayette (1997), Václav III (2006), O životě a vládě Franze Josefa I. (2008), Muzikant z Janského vrchu (2009), Causa Karel Sabina (2011) a Jiřík versus Matyáš aneb olomoucké boje o český trůn (2014).

Dosoudilová, Ivana: Desatero otázek a odpovědí. Kdy-kde-co v Olomouci. 2006, č. 10, s.7–10.

MgA. Jan Sulovský