Osobnosti Moravy.eu

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz

Rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila prvňáčky a poté působila jako učitelka na Základní škole v Horce nad Moravou. Už zde se objevila její snaha o práci s dětmi mimo výuku a začátky „pimprlování“. Koncem šedesátých let přešla učit do Lidové školy umění, kde v roce 1972 založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii muzických umění v Praze, obor loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Dokázala připravit dětský kolektiv ke hře i práci s loutkou prostřednictvím cílené pohybové výchovy a dechových či hlasových cvičení. Záhy se stala její metoda pojmem a její úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde se stal dramaturgickým přínosem nejen pro ní, jako učitelku a režisérku, ale zejména pro její žáky, kteří bývali zcela bezproblémově přijímání na konzervatoře a jiné školy uměleckého směru ( DAMU, JAMU). V průběhu devadesátých let dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku.

Ševčíková, H.: Biografie Věry Pánkové a Milady Mašatové – osobností české dramatické výchovy v Olomouci. 2000. Rkp. * Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003. ; Ševčíková, Hana : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 2.;

Mgr. Milada Mašatová

Vyučil se řezníkem, pak vystudoval Obchodní akademii v Přerově, kde maturoval v r. 1944. Chtěl pokračovat ve studiu na medicíně, kam ale nebyl přijat z kádrových důvodů. Pracoval jako dělník a nakonec začal studovat DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 1956. Svou hereckou kariéru zahájil v oblastním divadle v Hořovicích (1956–1958), poté hrál v Divadle v Hradci Králové (1958–1961), svůj další život pak spojil s moravskými scénami ve Státním divadle v Ostravě (1961–1966) a v Olomouci (1966–1979). Od roku 1979 byl několik let jako herec ve svobodném povolání, v roce 1986 se pak ale vrátil do stálého angažmá v Olomouci, odkud pak v roce 1990 odešel do důchodu. Na divadle ztvárnil Matyáš řadu hlavních postav převážně v klasickém repertoáru, vynikl především v shakespearovských hrách (Romeo a Julie, Richard III.), dále pak ve hrách ruských klasiků jako byli Čechov, Bulgakov a další. Ve filmu začal hrát v roce 1956 a na svém kontě má cca 50 filmů a TV seriály: Ctěná paní Lucie, 30 případů majora Zemana, přátelé zeleného údolí, Velké sedlo, Černí andělé, Ulice. Jeho žena Věra, s kterou žil 50 let a zemřela r. 2008 zdědila po své matce kaštěl v Jasenove v Žilinském kraji, venkovské šlechtické sídlo, které Svatopluk deset let rekonstruoval. Na stáří žil v Domově pro seniory Hortenzie. Měl dceru Alenu (61 let). Zemřel ve spánku.

Kdo je kdo 91/92.I.Praha 1991.S.593.;Li­terární místopis SOKA Přerov/duben 1993.. Seznam.cz

S atletikou začínala r. 1965 v Hanušo­vicích, v r. 1966 v Šumperku, 1967 – 68 v Zábřeze, od r. 1969 v Olomouci, 1970–72 závodila za UP Olomouc. 1973 – 77 v Ostravě, od r. 1978 RH Praha do r. 1981. ;Mistr sportu 1977. ;1982–83 opět v Šumperku.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.262.;.

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;

Absolv. Pedagogický institut v Olomouci pro 6.-9.ročník. Pedagogicky jako učitel působil v Holešově (výpomocný učitel 1933–34, def. učitel od r.1936). 1942–45 byl totálně nasazen. 1945– učitelem v Krnově, okresní osvětový inspektor ve Šternberku. 1949–53 krajský osvětový inspektor v Olomouci. 1953–60 ředitel Krajské lidové knihovny v Olomouci. 1960–63 učitel ZŠ Šternberk. 1963–65 učitel II. ZDŠ ve Šternberku. 1966–70 ředitelem ZŠ Šternberk. 1970–71 učitel ZŠ v Uničově. Od r.1971 učitelem ZDŠ při psychiatrické léčebně ve Šternberku. Od r.1974 v důchodu. Po smrti dcery se přestěhoval do Olomouce. Bydlel na Horním náměstí. Krátce před smrtí se přestěhoval do Domova důchodců do Kroměříže a zemřel v rodině syna v Hulíně.

Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 109–111.; Ševčíková, Hana: Zrcadlo regionu : Jaroslav Michal. In: Naše knihovna. Olomouc, březen-duben 1999.S. 10–12.; Ševčíková,Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, duben. S.5.;

Syn Jaroslava Michala. Po studiích VŠ dopravní v Žilině, absolvoval VAAZ v Brně a ČVUT v Praze. Působil jako letecký inženýr v LET Kunovice do r. 2004. Nyní pracujev Hulíně.

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

Maturoval v r. 1925 na České reálce v Olomouci . 1925–1927 studoval na Vojenské akademii v Hranicích a poté začal působit v čsl. armádě jako poručík. Své vzdělání si ve 30. letech ještě rozšířil jako mimořádný posluchač brněnské techniky. V armádních kruzích proslul jako autor četných odbor. statí ve vojenských časopisech a publikacích, kruhu zasvěcených byl znám jako účastník odboje. Po únoru 1948 byl z armády propuštěna v letech 1949–1951 vězněn na Mírově. Po řadě různých zaměstnání stal v roce 1957 odborným pracovníkem olomoucké hvězdárny. Autor místopisných publikací a článků publikovaných v Severní Moravě, ZVMO, Vlastivědných listech ap. V poslední době žil v Domově důchodců v Olomouci – Chválkovicích.

Literární pozůstalost v SOKA Olomouc.Dr.Kaňák, Dr.Koudela.

• mt-: Výročí dne.Hanácké noviny, 18.1.1996, S.3..

Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.112–120.

Užíval pseud.J.V.Říkovský. Pedagog, básník a vědecký pracovník. Své básně a postřehy z prostředí rodné Hané publikoval v řadě moravských novin a časopisů. Vyučoval na měšťanských školách, německé reálce i české zemské vyšší reálce. V letech 1873–1875 působil jako učitel ve Fryštáku, později v Hodoníně a Prostějově, kde profesorem reálky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.27.;. Zapletal, Česlav: Literární místopis Fryštátska. Zlín 1991. S. 14.;

Studoval hudební školu v Litovli u prof. Lachmannové, městskou hudební školu v Hranicích, kde studoval na střední lesnické technické škole. V letech 1947–1949 zde řídil studentský sbor. Jako instrumentalista působil v řadě hudebních souborů. Od 1962 hrál na violoncello v Litovelském kvartetu. Roku 1968 založil smíšený pěvecký sbor Kantika a stal se jeho stálým sbormistrem. Od r.1977 předseda Kruhu přátel hudby, věnuje zvláštní pozornost vokální tvorbě, vyučoval v hudebních kurzech Městského klubu zejména na housle, ale i flétny aj. Po řadu desítiletí vůdčí osobnost hudebního života v Litovli. V důchodu pak přibyl další koníček: na výstavách představil desítky vynikajících fotografií našich ptáků. sbormistrovské kurzy UČPS. Člen Litovelského kvarteta (23 let). V letech 1968–1977 sbormistrem Chudobínského PS, 1977-dosud sbormistrem SPS Kantika MK Litovel. Ocenění: MSF Iuventus mundi cantat Olomouc 1997, 2000–stříbrné medaile Zlatý odznak UČPS s granáty

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

V letech 1928–33 studoval ŠUŘ v Brně. Od r. 1934 působil v Olomouci a Hranicích. Fotografoval asi 1933–39, od r. 1973 maloval společně s O. Lenhartem. Člen Fotoskupiny pěti. Jediný prošel všemi seskupeními fotoskupiny. Měl 3 fotovýstavy.

Avantgardní fotografie třicátých let na Moravě.Katalog­.Olomouc 1981./z Muzea umění Olomouc..

Učil češtinu, dějepis, filozofii, publikoval v oblasti regionálních a kulturních dějin, zachraňoval staré tisky, obrazy a fotografie z oblasti Hranicka a Přerovska.

Hranické noviny, 3.- 9.5.1996, S.3., .

Profesor kreslení na gymnáziu v Hranicích .

Indra, B.: Profesoři kreslení na hranickém gymnáziu, akad.malíři Jan Pinkava, Jiří Oeconomo a František Chmel.Zpravodaj města Hranic a lázní Teplice n.B., 29, 1987, prosinec, S.6 – 8.;SOKA Přerov.;.

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).

Narodil se v rodině italského legionáře. Po návratu do vlasti pracoval jeho otec jako knihař na Vojenské akademii. Gustav v rodišti vychodil obecnou i měšťanskou školu. Střední školu měl studovat v Přerově, ale začala 2. světová válka a tak odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Ve volném čase hrával ochotnické divadlo a po válce byl angažován v Beskydském divadle jako inspicient a herecký elév. Vojenskou službu vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze. V letech 1953 – 1958 působil v Divadle čs. armády na Vinohradech. Poté pracoval jako dramaturg zábavných pořadů v Městském domě osvěty a od roku 1963 v Čs. televizi, kde jako dramaturg spolupracoval s režisérem Zdeňkem Podskalským. Pod pseudonymem Fergus psal do časopisu Dikobraz. Autor televizních zábavných pořadů, např. Bejvávalo, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Kabaret U zvonečku, Kabaret za sto let, Kam dnes večer milý pane, Diskotéka pro starší a pokročilé, Po stopách smíchu, Pražský písničkář, V Praze bejvávalo blaze s Silvestrovské večery v TV Nova. Na svém kontě má i scénáře filmů: Svatební cesta aneb ještě ne,Evžene (1966); Sedm žen Alfonse Karáska (1967); Ach ta vojna (1968);Blázinec v prvním poschodí (1969); Kam slunce nechodí (1971); Dva muži hlásí příchod (1975); Tak láska začíná (1975); To byla svatba strýčku (1976) ; Silvestr svobodného pána (1979); Velká sázka a malé pivo (1981); Uctivá poklona pane Kohn (1994). Režíroval :Kabaret Rokoko a Námluvy komtesy Gladioly (1970). Hrál ve filmech: Pension pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Prodavač humoru (1984), Kašpar Hauser (1993).
V roce 2009 mu vyšla vzpomínková kniha „ Za humorem cestou necestou“ „ HUDBA A ZPĚV TO JE VÝRAZ DOBROTY, LASKAVOSTI A NĚHY.“ „HUMOR MUSÍ BÝT LASKAVÝ.“

.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.688.;. http://otavinka.blog.cz

Dlouholetý učitel na Moravě.
V roce 1938 se rodina Outratova musela odstěhovat ze Slovenska zpátky na Moravu. Bohuš prožil léta dětství v Nezamyslicích, kde chodil do školy a prožíval první skautské zážitky. Od 14 let studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po roce a půl pokračoval ve studiu reálného gymnázia v Bruntále a bydlel v klášteře Bratří Nejsvětější Svátosti. Po roce a půl pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Bruntále.
V roce 1945 se začala psát také jeho skautská kapitola. Absolvoval krajskou lesní školu v Rajnochovicích a byl zástupcem vedoucího 1. oddílu katolických skautů v Nezamyslicích. V roce 1946 byl vůdcem oddílu katolických skautů a zástupcem vedoucího střediska Severka v Kroměříži. V roce 1948 byl vůdcem 1. oddílu katolických skautů v Bruntále. V dubnu 1960 byla skautská činnost likvidována. Teprve v roce 1968 se na krátkou dobu činnost s mládeží ve skautském duchu obnovila a učitel Bohumil Outrata se stal vůdcem 22. oddílu Junáka v Havířově a zástupcem střediska Havířov. Po zákazu a násilné likvidaci se věnoval mládeži i nadále prostřednictvím vedení turistického oddílu.
Po maturitě a absolvování prázdninového kurzu učitelského v Olomouci nastoupil do Nové Rudné (n. Rudná pod Pradědem), kde působil jako učitel. Po absolvování dvouleté základní vojenské služby se opět vrátil k učitelskému povolání a začal dálkově studovat Vyšší pedagogickou školu v Opavě. Přitom učil na dvojtřídní obecné škole v Jelení a po roce byl přeložen do Rudné pod Pradědem jako ředitel trojtřídní školy. Po třech letech přesídlil do Velké Štáhle na Rýmařovsku. Mezitím ukončil pedagogická studia na Pedagogické fakultě v Ostravě s aprobací geografie a biologie pro Základní devítileté školy. Po dalších dvou letech odešel učit do Rýmařova. V roce 1963 požádal o přeložení do Havířova, kde působil až do odchodu do důchodu v r. 1989. Na zasloužený odpočinek se vrátil do Nezamyslic, kde se začal plně věnovat veřejné činnosti. Začal psát kroniku obce, stál u zrodu obecního zpravodaje „ Hvězdička“ a o rok později vytvořil ve spolupráci s farářem P. Františkem Foltynem měsíční zpravodaj farnosti Nezamyslice – Tištěn – Dobromilice a Klenovice pod názvem „ROSA“, který rediguje a přispívá do něj zajímavými články. Píše také farní kroniku. V letech 2002–2009 publikoval články o Nezamyslicích a okolí na stránkách Hanáckého kalendáře. Napsal několik zajímavých knih a to: Staletí života (2001) Dřevnovice v proměnách času ( 2005) 100 let kapličky Panny Marie u Nezamyslic (2002) Pan děkan (2002) Staleté dědictví otců (2004) Nezamyslice a místní část Těšice (2006), Drobné sakrální stavby na Prostějovsku (2008).
Průběžně přispívá i do Haličských zvěstí i na webové stránky rodiště.

Borešová, Anna. Medailonek. Haličské zvěsti. 2009. Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In:Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Mgr. Bohumil Outrata

Členem šternberského kláštera, kde vystudoval bohosloví.Vysvěcen v Olomouci 1781.Magistrem svobodného umění, magistre filozofie, bakalářem teologie.Působil v Hnojicích, od 3.7.1787–17.1.1796 loka­listou ve Štarnově, od prosince 1796 farářem a roku 1800 titulárním, děkanem na faře sv.Martina ve Strážnici.Zanechal 72 knih náboženského a kazatelského charakteru.

Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp. 289 S. 203. ; Edgar, E. -Snopek, F. : ČMM S. 163. ;ČMM, 35, S. 348. ;

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

V roce 1943 absolvoval teologii, poté kaplan ve Ždánicích, administrátor farnosti Boleradice, profesor na gymnáziu Hustopeče, kaplan v Brně – Kr. Poli. V roce 1947 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. 1950 konc. tábor Bohosudov, 1950–53 voj. prac. tábor PTP, pak kopáč v Ostravě 1955 odsouzen na 10 let za velezradu, 1960 amnestie1960 autojeřábník DP města Brna, od r. 1980 v důchodě. Pak žil několik let v Praze.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.712.;. Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2010. Olomouc 2009.

Boleradice (n. Diváky) Bohosudov (n. Krupka na okr.Teplice)

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

V roce 1959 absolvoval SGO a v r. 1964 LF UP. Poté do r. 1969 obvodní stomatolog na poliklinice v Hranicích a pak ve FN v Olomouci. Od r. 1990 přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci, proděkan LFUP pro záležitosti studia stomatologie.

Dopis z Kliniky tělovýchovného lékařství I.P. Pavlova 6, Olomouc od doc. MUDr. Heleny Vizinové,CSc. ze dne 2.1.1997. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S.193. Seznam LF UP Olomouc 1995. S. 27. Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998.S.448.

univ. prof. MUDr. Jindřich Pazdera, CSc.