Osobnosti Moravy.eu

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

1948–1958 ve Zlíně, 1959–1974 v Olomouci, od r. 1976 režisér v Příbrami.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.674.;.

'

Od roku 1875 působil na severní Moravě.Pro svou pokrokovost a vlastenectví byl c.k. úřadům nepohodlný.Od 1890 ve Štěpánově u Olomouce, Psal do olomouckého Pozoru fejetony.Vzdal se učitelování odešel do Prahy, ale 1897 opět na Moravě v Boskovicích.Psal satirické básničky a říkačky, napadající zaostalé obecní poměry.V r. 1908 vydával časopisy Česká Samostatnost a Bílá Hora.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.144–146.;.

Narozen v Říčanech u Brna. Studoval v Brně, stát. zkouška z houslí 1942 a sbor. zpěvu 1943, poté učitel hudby, 1942–1943 ve Slavkově, 1943–46 Zlín, od 1946 ředitel hud. školy v Šumperku, od r. 1956 inspektor hud. škol v kraji Olomouckém.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.655.;.

Absolvoval AVU Praha u prof. Karla Mináře. V rozpětí 35 let zachycuje rodný kraj, panoramatické pohledy na Loštice, Mohelnici, tvářnost údolí Třebůvky. 11 kreseb vytvořil pro měsíčník Průvodce kulturou Zábřeha. Ilustroval knihy M. Strouhala. Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument Hledač pod Bouzovem.

Výstava Huga Šilberského v Lošticích.In: Severní Morava.1981, sv.41, S.73–75.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, prosinec 2009. Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štětcem a objektivem. Bratislava 2007. https://www.npu.cz/…i-archeologa

V letech 1897–1905 studoval gymnázium v Kroměříži, bohosloví v Olomouci 1905–1908, žák J.Nešvery.Angažmá v ND Praha-od 6.1.1909–1910.Sólista ND Praha1911–13, Brno 1917–1932, učitel ve šk.Filharm.sboru Beseda brněnská, divadelní revue -hanác/figurka stréčka Křópala z Břochovan;film, rozhlas.

Stratil, V.: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.40.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965.S.697.;.

Narozen v Žeravicích (n.m.č.města Přerov). Dialektolog. Spolupracovník V. Praska a F. Bartoše

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.1.Opava 1972.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1838

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, FFUK Praha, 2 semestry univerz. Vídeň. Působil jako střed. prof. na G v Zábřehu na Moravě a na obch. akad. v Prostějově, kde založil okresní osvět. sbor. Od l. 8. 1920 pověřen vedením nově zakládané městské knihovny v Olomouci. První ředitel čes. veř. knihovny města Olomouce. Syn doc. PhDr. Zdeněk Šprinc, snacha doc. Stanislava Šprincová, roz. Kavanová. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. Na hrobě plaketa od sochaře Julia Pelikána.

Smejkal, Bohuslav: Antonín Šprinc.Medailon k 100.výročí narození…Olomouc, OK leden 1987.;. https://otavinka.blogspot.com/…mrti-as.html

V roce 1965 ukončil studia na Fakultě architektury VUT Brno
1974–1979 aspirantura na Fakultě architektury ČVUT Praha
13 let hlavním architektem mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc (1967–1980)
1972 obdržel z rukou nizozemské královny Juliany významné ocenění za československou expozici " Symfonie skla a květin" na mezinárodní výstavě Floriada 72 v Amsterodamu.
1982–1988 externě vyučoval na Katedře architektury AVU v Praze
1989–2002 svobodné povolání, architekt a designer
2000–2003 prezident Unie výtvarných umělců Olomoucka
2003–2012 ředitelem Výstaviště Flora Olomouc, a.s. V březnu 2012 mu byl udělen titul " Osobnost veletržního průmyslu za rok 2011". Samostatné výstavy se konaly v roce 1992 v Galerii Patro v Olomouci, Galerie Helix Zlín (1993), Galerie Luga Luzern ( 1994, v r. 1997 na Zastupitelském úřadu ČR v Paříži, v r. 1998 v Galerii Spektrum v Jilemnici. České kulturní středisko ve Vídni (2001); Jubilejní výstava Architekt a sklář v Galerii G v Olomouci (2002); Výstava „Skleněné sny“ na zámku v Reimengenu, Bavorsko ( 2005) a následně r. 2007 v Galerii Patro v Olomouci. R. 2009 v Galerii Alma Patro v Praze a r. 2010 výstava v Městské galerii v Nordingenu , Bavorsko.

http://www.olomouc.eu/…tuality/1753

Ing. arch. Zdeněk Štefka CSc.

Syn dramatika Václava Štecha. Od r. 1930 v Šumperku, od r. 1934 zahajuje samostatnou praxi v Zábřeze, kde až do r. 1938, musel se odstěhovat, odešel do Boskovic. Po r. 1945 se vrátil do Šumperka. Kulturní práce, přednášel o kulturních památkách, dějinách severní Moravy, o umění. Znalec uměleckých památek města. Pravidelně publikoval v Kulturním životě Šumperka..

Kubík, H.: Opustil nás dobrý člověk.KŽŠ 1966, č.3, S.6.; Nekrolog – KKM 1966, č.4, S.7.;.

Absolvoval VŠUP 1950, prof.J.Kaplic­ký.Realizace: vitráž pro Prior Jihlava 1983, Brno 1984.Činnost: malba, volná a užitá grafika, architektura.V le­tech 1961–1986 šéf výpravy Stát.divadla v Brně.

Vyznání životu a míru. Katalog výstavy. Praha 1985, S. 219. ČBS. Praha 1992. S. 717. ;.

V Kroměříži absolvoval reálku, poté studoval FFMU Brno a Praha. Středoškol.prof., učil ruštinu, němčinu a češtinu.Pak působil jako učitel v Zábřehu na Moravě, 1938–1948 v Kroměřiži a na Kroměřížsku.

Fišer, Z.: Sny a boje Josefa Šuberta.Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1986, č.3, S.28–36.;.

Bratr Aloise Švehlíka. vystudoval DAMU v Praze. V letech 1954–1959 působil ve Zlíně, poté 1959–1964 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a od r. 1964 v Ostravě. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

ČBS.Praha 1992.S.725.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.12. Ostra­va 1999.

Syn Franze Xavera Tersche ( 1801–1884). Studoval na německém gymnáziu v Olomouci. Po jeho absolvování vstoupil do dobrovolného zem. střeleckého sboru, v němž mu byla propůjčna důstojnická hodnost. Do veřejného života vstoupil poprve r. 1876, kdy byl zvolen náhradníkem ve volbách do obecního zastupitelstva v Šumperku. R. 1882 zvolen starostou města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 130.

Sestra Vladislava Habermana. Po devítiletce v Litovli nastoupila na konzervatoř v Ostravě, kde studovala hru na klavír a kontrabas, maturitu a absolutorium záískala roce 1983. Vzápětí se provdala do Etiopie, kde žila v letech 1984–1988. Soukromě vyučovala hru na klavír a cca 3 měsíce hrála na klavír v kavárně v hotelu Hilton v Addis Abebě. S etiopským manželem se jí narodily 3 děti (Martin – 1083, René – 1986, Helena – 1088). Problémy zdejšího života ji vedly k rozvodu a k žádosti o asyl v SRN. Roku 1994 se odstěhovala do Zábřehu, kde vyučovala hru na klavír. Následovala řada změn zaměstnání i pobytu, po roce 2012 se vrátila ke svému oboru. Ze svých afrických zážitků napsala r.2010 autobi­ografický román „Měsíční sonáta pod africkým sluncem“.

Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. 2012. (email,čerevenec)

Navštěvoval učitelský kurs v Olomouci a pak tři roky učil ve Václavkově. Vídeňskou akademii výtvarných umění musel opustit pro nedostatek financí. Vrátil se do Rešova a pracoval jako zeměděl. dělník a pomocný učitel. Později se věnoval pouze malířství, zejména krajinomalbě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.121.;

Narozen v Rešově (n.m.č. obce Horní Město) Václavkov, část Zábřeha

Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti. Účastnila se kolektivních výstav v Ostravě a Olomouci. Samostatně vyst. ve Zlíně. Žije ve Starém Jičíně.

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Narozen v Henčlově (n.m. č. Přerova). V mládí se celá rodina přestěhovala do Kralic, kde byl jeho otec stolařem. V letech 1925–1931 studoval AVU v Praze u prof.O.Nejedlého. Absolvoval studijní cesty ve Francii, Itálii, Německu. Těžiště díla spočívá v krajinářské tvorbě.Věnuje se též motivům venkovské práce. Vyznamenán Alšovou cenou za cyklus obrazů s pracovní tématikou. Vystavoval v Olomouci, Zlíně a v Prostějově, v letech 1935 a 1943 v Rubešově saloně v Praze. Zemřel v Hynkově (n.m. č. obce Příkazy).

MČSE.IV.Praha, Academia 1987, S.275.; Kašpárková, Slavomíra: Malíři Václavu Trefilovi.=Stráž lidu(Prostějov), 1.10.1986, S.6.;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.133.;

Organizátor protifašistického a partyzánského odboje. Studoval v Zábřehu. Aktivně působil v ilegálním odboji a 1944 byl při jedné ze svých cest zastřelen gestapem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.127–128.

Studoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1935. V r. 1945 kaplanem v Malenovicích u Zlína (n.m.č.Zlína), 1947 farářem v Rapotíně a v Dubicku, kde do r. 1963 a pak jmenován děkanem Zábřežska.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.170.;Müller, Fr.: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny I.;OK Prostějov, květen 1994.;. Pepřík, E.: Neboj se a pojď. Nová Jasenka 1999.;

Bohuslavice (na Prostějovsku)

Narodila se v Bošanech okr. Topolčany v rodině českého zaměstnance fy Baťa a slovenské matky zaměstnané tamtéž. Přesídleni byli v r. 1940 do Čech, po smrti matky i otce byla i s bratrem vychována u příbuzných na Moravě, kde žije dosud. Absolvovala SVVŠ a ekonomickou nádstavbu s maturitou v Olomouci. V r. 1961 se provdala, a žije v Zábřehu..V prů­běhu dalších let se manželům narodili 3 synové. Po dlouholeté práci v administrativě, nakonec odešla do důchodu z obchodu, který provozovala. V r. 2008 začala psát na blog a z její tvorby vznikly nejen povídky na pokračování, z nichž některé zviditelňuje na portálu mamtalent.cz a pohádky pro děti o Panelákovníčcích, spíše ekologické, O víle Bubušce, které mají spíš výchovný charakter byly zařazeny v počtu několika vybraných do knih pohádek Pohádky pro Kulíšky I. a Pohádky pro Kulíšky II.

http:ruzenka.blog­.cz

Po maturitě na gymnáziu v r. 1960 v Ostravě studoval 1961–1965 LFUP v Olomouci, kterou nedokončil a 1966 až do své předčasné smrti byl zaměstnán v ostravském studiu Čs.televize a spolupracoval s Krátkým filmem ve Zlíně a v Praze. V letech 1978–1983 absolvoval FAMU v Praze, obor režie dokumentární tvorby. Většina jeho autorské a režijní práce se týká lidové kultury (filmové zachycení jevů a slezských osobností). Výrazný byl jeho přínos při tvorbě televizních studiových cyklů " Vonička z domova (1985–1990), Zpívánky (1982–1990), Písně domova (1985–1990) a přenosů z folklórních festivalů (Rožnovské slavnosti, Slezské dny v Dolní Lomné).

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002.S. 118.

Královna Eliška Přemyslovna dala převézt ostatky uavražděného krále Václava III. z olomoucké katedrály sv. Václava na Zbraslav.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995.S.84, 89.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.