Osobnosti Moravy.eu

Ivo Ducháček se po absolvování práv stal redaktorem Lidových novin, které jej již v roce 1936 vyslaly do Paříže jako svého zpravodaje. Zde prožil Mnichov a březen 1939 a spolu s Gustavem Wintrem, Miloslavou Sísovou a dalšími začal působit v tisku vznikající emigrace. Po pádu Francie odejel do Velké Británie, kde spolupracoval s H. Ripkou. Na konci 2. světové války se zúčastnil osvobození Plzně jako styčný důstojník u generála George Pattona.

Ducháček se pak stal předním činitelem Čs. strany lidové (ČSL), za kterou byl až do února 1948 poslancem a předsedou zahraničního výboru Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění. V této funkci přesvědčeně prosazoval zahraniční politiku orientovanou na SSSR. Vnitropoliticky se však stále více dostával do rozporu s KSČ, zejména jako šéfredaktor týdeníku Obzory, který založil s P. Tigridem. V únorových dnech jej akční výbor ČSL vyloučil ze strany a Ducháček odešel do nového exilu v USA. Od října 1949 až do své smrti pak pod jménem Martin Čermák připravoval pro Hlas Ameriky populární Zápisník o USA a tamním životě. Působil také jako profesor politických věd na New York College a byl členem exilové Rady svobodného Československa.

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992

alias Martin Čermák

Zástupce vedoucího brněnské redakce Svobodného slova.

Kmoníčková, E.: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S. 19..

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Malíř a učitel v Lipníku nad Bečvou, soukromě studoval v Brně u Fr. Hlavici.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I, S..185.;. http://www.mesto-lipnik.cz/…a/osobnosti/

Stud. na učit. úst. v Kroměříži, 1931 mat. Poté vyučoval v Karviné. Od r. 1935 na VZS v Olomouci, později v Kroměříži, po vojně učil v Orlové, události r. 1939 jej přiměly vrátit se do rodiště, kde půs. v Brankovicích a poté v Ivanovicích až do zatčení gestapem v listopadu 1941. Publikoval v Lid. novinách, Našem kraji. Autor románů. Pro děti-převyprávěl pověsti a lid. povídky. Zájem o pověsti rodné Hané. Lidovou slovesností se zabýval i teoreticky.

Stará píseň.Zkazky a lidová vyprávění.Vyd­.A.Sivek.Ostra­va 1967.;Sivek, A.: Ze slezské domoviny.Výbor­.Ostrava 1960, S.29–49.;Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů…Olomouc UP 1987, S.129–130.;Pazourek, V.: Karel Dvořáček-osud člověka.Zlatý máj 14, 1970, č.5, S.288–291.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.27 – 28.;.

Narozen v obci Sasina u Boskovic (n.m.č. obce Svitávka). Abs.AVU v Praze r.1930 (V.Nechleba, J. Loukota), od r. 1948–1950 odb.as.PdF UP Olomouc, figurální kreslení a kreslení pro vědec.oboru.Výs­tavní činnost zahájil v r. 1939 ve SVU Aleš Brno.Kreslil pro brněnskou Rovnost.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;. http://www.svitavka.com/…dvoracek.pdf

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Gymnázim absolvoval v Kyjově, práva v Praze a Brně. V letech 1923–24 studoval železnič. odbor. školu v Olomouci a působil jako železnič. úředník v Opavě 1924–35, v Olomouci 1936–37, odkud přešel na ministerstvo dopravy do Prahy. Penzionován r. 1958. Do literatury ho uvedl Vojtěch Martínek. Debut

• sbírky spirituální poezie. Pseud. E. Mák;-ák;Publikoval v

Moravskoslezském děníku, Nivě od r. 1922, Právu lidu 1924 a krajin. čas. v Olomouci.

Lexikon české literatury I.Praha, Academia 1985, S.635; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.39.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.28 – 29.;.

Vlkoš (u Kyjova, okr. Hodonín)

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

Abs.RG v Opavě r.1936, r.1940 Vyšší hospodář.šk.v Chru­dimi.Její manžel Josef Dytrych založil zvonař.dílnu v r.1950.O práci brodecké dílny byly natočeny filmy: Dvoutunové D.Barrandov 1962;Srdce zvonu a žena.ČsT Ostrava 1968;aj.

Katalog výtvar.umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;

• fk-: Dlouhé odbíjení radosti.=Stráž lidu, 1989, 10.1., S.4;

Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvarných umělců oblasti Olomoucka.Olomouc, Vlastivědný ústav 1991./Katalog/; ; Lidová demokracie, 9.4.1966, Lid.demokracie, 24.12.1976. http://cs.isabart.org/person/7441

Obě fotografie jsou z objektivu Bohuslava F. Červinky.

V roce 1990 maturoval na gymnáziu v Opavě a poté v letech 1990–1995 studoval FFUP v Olomouci, obor historie a archivnictví. V letech 19936–1994 působil na univerzitě v Budapešti. V roce 1995 Mgr. a r. 1999 Ph.D. V letech 1995–1998 absolvoval postgraduální studium FFUP. Od r. 1998 působil na olomoucké univerzitě jako asistent, od r. 1999 odborný asistent na katedře historie FFUP. Zabývá se kulturními a náboženskými dějinami raného novověku, poutěmi, dobovou zbožností a františkářským řádem. Publikuje ve sbornících AUPO a Statního archivu v Olomouci.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 124.

Mgr. M.A. Martin Elbel PhD.

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

V letech 1939–1945 vedoucí výroby Slaviamotor Napajedla.V roce 1947 absolvoval strojírenské inženýrství VUT v Brně. V období 1948 – 1950 konstruktér VŠT Brno, 1950 – 1977 na VUT Brno. Absolvoval řadu studijních pobytů a stáží v zahraničí Evropa, Amerika, Asie, člen svět. federace vědec. pracovníků. Vyznamenán Řádem práce 1974, 1980 a 1985 stříbrná a zlatá Křižíkova medaile. Od r. 1989 člen koresp. ČSAV. Autor 67 publikací a projektů.

ČBS.Praha 1992.S.133.;Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.184 – 185.;.

Rozená Leibnerová. V letech 1953–1956 absolvovala střední školu v Litovli. V té době členkou hudební kapely, kde hrála na harmonium. Hudební vzdělání – samouk. Poté pracovala v MEZ Mohelnice jako kreslička. Od r. 1971 pracovala jako učitelka MŠ a dálkově vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a od roku 1974– do dubna 1993 byla ředitelka Mateřské školy v Bouzově. Přes léto průvodkyní na hradě Bouzov. Zná hodně lidových písní z Bouzovska, nejen od maminky, ale i od učitele Bohumila Vaňáka. Písně publikovala v kalendářích Rok na Hané..Působila též v Javoříčku a v Řimicích.

Kvapilová, M.: Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995.S.29.

Javoříčko (n.m.č. obce Luká) Řimice (n.m.č. obce Bílá Lhota).

Jan Procházka, uměleckým jménem Faustin, prostějovský rodák, hudebník

Po absolvování 6 tříd reálky odešel do praktického života. Hudební základy získal v Brně u prof. Františka Kudláčka a Zdeňka Blažka. Už 1921 tak mohl vstoupit do Orchestrálního sdružení, které tehdy vedl Vladimír Ambros. S prostějovským hudebním a divadelním životem pak bylo Faustinovo jméno spojeno celých 60 let. Od 1931 začal spolupracovat jako dirigent s Národním sdružením a přebral vedení jeho třicetičlenného orchestru po hudebníku Josefu Čeplovi. Sdružení od 1937 působilo jako Divadlo Hanácké obce a Faustin v něm působil fakticky do února 1964. Za tu dobu z něho vytvořil těleso vysokých uměleckých kvalit. Nastudoval a řídil celkem 269 operet, hudebních aklademií, tanečních večerů a koncertů. Složil scénickou hudbu k 24 divadelním hrám. Zlatý věk operety v Prostějově tvoří 15 sezon 1931–1945, za jeho vyvrcholení je považováno období 1931–1943 – a je právem spojováno s jeho jménem. Faustin ve svých rukopisných Pamětech přitom poznamenal: \„po celou dobu mého účinkování v ochotnickém divadle jsem nedostal a ani bych nepřijal žádné peněžité odměny\“. 30. 4. 1931 Faustin poprvé stanul za dirigentským pultem NS – ochotnický soubor sehrál hru se zpěvy a tanci Rud. Hlavenky s hudbou Em. Starého Ve stínu pražských barikád, režíroval ji Jindř. Zlámal. Na podzim uvedli ještě Újezdské kasárny od stejných autorů. 1933 Lidová strana Faustina požádala , aby nacvičil hru se zpěvy a tanci Popeluška, jejímž autorem byl prostějovský farář Karel Dostál-Lutinov. Nebyl spokojen ani se zastaralou hudbou, ani s nepružnými herci. 1934 uvedl se souborem Národní demokracie Piskáčkovy Perly panny Serafinky, v nichž vystoupila známá prostějovská ochotnická pěvkyně Anežka Soldánová, s níž je rovněž významně spjata celá etapa prostějovského ochot. divadla. 1935 s Dro NS první zahraniční opereta – zpěvohra J. Gilberta Žena v purpuru (uváděna též jako Carevna Kateřina ruská). 1936 operety V. Vipler: Jen ty a já, Stelibský: Podej štěstí ruku. 1937 soubor přešel pod Hanáckou obec dr. O. Přikryla s názvem Divadlo Hanácké obce. 1937 v březnu Jára Beneš: Syn Bohů, hlavní postavu nastudoval jh. uč. Hubert Flanderka z Pěveckého sdružení morav. učitelů, začátkem května premiéra operety Járy Kohouta a Lad. Placáka Kikirikí, repríza koncem měsíce v přírodě, v tzv. Žbánovském žlebě za obcí Soběsuky u Plumlova. V září Jankovcova opereta Zelená se, zelená\„. Ještě v listopadu téhož roku Piskáčkův Tulák: \“Provedení hry bylo nejen bezvadné, ale jak po stránce hudební, tak i herecké dokonalé a svědčí o velké obětavosti, svědomitosti a píli jak dirigenta Jana Faustina, který hru nacvičil, tak i jednotlivých interpretů.\" V prosinci 1937 k 10. výročí založení DrO NS Polská krev s hostujícím Járou Pospíšilem. Aktivitu Divadla NS lze těžko srovnat i se současnými profesionálními soubory. 1938 francouzská hudební veselohra Krejčí na zámku, romantická opereta Fr. Lehára Země úsměvů, do konce roku ještě 3 operety. 1939 Divadlo Hanácké obce za rok 13 představení, z toho 5 operet, v září Běhounkova opereta Bejvávalo, z níž u publika skldila největší úspěch ústřední písnička \"Bejvávalo, bejvalo a bude zas,/

Za J.P.F.= Štafeta, 1980, č.4, S.25.;. DOROVSKÝ, Ivan – DOROVSKÁ, Dagmar: Jan Procházka-Faustin a prostějovský Zlatý věk operety. Lidová kultura na Hané. Sborník příspěvků ze IV. odborné konference 1995. Olomouc, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní 1996, S. 81–90.

Gymnázium absolvoval v Hejčíně a češtinu a historii absolvoval na FFUPOL. Po čtyřech letech středoškolského působení v Pardubicích se v roce 1972 vrátil do Olomouce a působil
na katedře českého jazyka a literatury FFUP od r. 1973, nyní Prof.. katedry bohemistiky a slavistiky FFUP. Autor literárněvědných studií o J. Dobrovském. Pravidelně publikuje v literárních a kulturních časopisechLidové noviny, Literární noviny, Kdy, kde, co v Olomouci ad. V letech 2005–2007 působil na na MU v Brně. Věnuje se historii Olomouce, jednak badatelsky a též vědeckopopula­rizačním způsobem. Publikoval výsledky své práce v Hanáckých novinách, měsíčníku KKC v Olomouci (1993–1997 členem redakšní rady). Společníkem nakladatelství DANAL. laureátem Ceny města Olomouce za rok 2012.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.350.; Kolář, Bohumír: Literárnímu bádání chybí vědecký dorost. HN, 14.9.1996, S.12.;.' Výročí a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci, duben 2014. S.3. https://cs.wikipedia.org/…C3%AD_Fiala_(bohemista)

univ.prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.

Studoval RG v Litovli, Pedagogickou.a­kad.v Brně, pedagog v Litovli, učil v hudební škole.hru na housle a klavír, zpíval ve spol.Smetana a Nešvera v Olomouci, r. 1952 založil a řídil v Litovli dětský sbor.Od r. 1978 v důchodu.

Stárek, Z.: SČS I.Praha, Div.ústav 1982.S.113.;.

Své dětství prožil v Náměšti na Hané,kde absolvoval místní ZDŠ. Potom vystudoval SVVŠ v Olomouci- Hejčíně a také nádstavbové studium obor rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole v Olomouci. Je milovníkem přírody,rád navštěvuje přírodní rezervaci Terezskè údolí! Do přírody v okolí Náměště na Hané chodil sbírat houby již ve svém ranném dětství se svoji sestrou Irenou,provdanou Zedníčkovou architektkou – malířkou v New Yorku.Tuto přírodu také navštěvoval se svými kamarády! Potom často navštěvoval Terezské údolí a okolí se svoji fenkou boxerkou jménem Lotty.Fotografovat přírodu a krajinu Terezského údolí a okolí začal v 80 . letech minulého století. Jeho fotografická tvorba je dokumentárně – ilustrační! Z této tvorby pak vznikla publikace o Přírodním parku Terezské údolí. Rovněž pak uspořádal výstavu fotografií Terezského údolí v Prostějovském muzeu v r.2007. V sou­časné době vybudoval Fotogalerii Terezské údolí 1.2.a3.díl.Tuto fotogalerii i nadále rozšiřuje. Fotogalerii možno shlédnout na stránkách Náměště na Hané. Jiřího Fialu,ale také zajímá historie Náměště na Hané a Terezského údolí.Poznatky z historie této oblasti mu byly pomůckou pro napsání knížky pod názvem:,,Pověsti a pohádky Terezského údolí,,(2013) a knížky ,,Pověsti a pohádky z náměšťských lesů.(2014). Jeho koníčkem je také hra šachů! Získal titul Kandidáta mistra sportu a nejvyššího Ela dosáhl 2215. V Náměšti na Hané uspořádal 23.ročníků šachového bleskového turnaje- memoriálu Ladislava Zbořila. Pořádání těchto turnajů přerušil až Covid! Po ústupu Covidu z ČR hodlá dál pokračovat v pořádání těchto turnajů. Je také členem ochránců přírody IRIS odd. Bělozářka v Prostějově. V Náměšti na Hanè žil do svých 40.let,pak se přestěhoval do Prostějova ,kde bydlí doposud.

Životopisné údaje Jiřího Fialy. Meil ze dne 12.2. 2022 12:07

Maturoval na G v Kroměříži v r. 1912, v letech 1921–26 dirigent olomouckého Žerotína, poté v Bystřici pod Hostýnem. Správce archivu Křičkovy chrámové hudby.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.312.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.114.;

V roce 1947 abs.konzer­vatoř v Brně, působila 1947–48 v divadle Opava, 1948–1950 v Olomouci, od r. 1950 členka Státního divadla v Brně. Zasl.um. 1964.; Na JAMU vyučovala herectví.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.Praha, ČTK 1969, S.189.;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 29–30.

Režisér opery Českého divadla v Olomouci 1941–1945, od r. 1948 v ND Praha, pohostinsky v Olomouci v letech 1967–1968. ;Absolvoval hud. vědu na UK r. 1935. ;1948–49 prof. herectví na AMU, 1956–57 na JAMU.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.319.; Hudební rozhledy 1972, 331.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.99.;.

Byla žačkou rytmické školy Elišky Bláhové (vyučovala Lída Hyprová) a školy Ivo Váni Psoty v Brně. Jako elévka Zemského divadla v Brně byla angažována v roce 1932, již jako třináctiletá tančila v premiéře Signoriny Gioventù. Od roku 1933 studovala baletní školu Jelizavety Nikolské v Praze, podnikla s jejím souborem dvouměsíční turné po USA s účastí na Světové výstavě v Chicagu 1933. V roce 1934 tančila v Městském divadle na Královských Vinohradech, o rok později již byla přijata do baletu Národního divadla v Praze. V roce 1936 přešla za I. V. Psotou do Brna (roku 1938 jmenována primabalerínou). Válečná léta strávila v olomouckém německém divadle, kde se uplatnila i jako choreografka. Po druhé světové válce se vrátila zpět do brněnského divadla, jako sólistka a pedagožka zde působila až do roku 1961, kdy jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně. Patřila mezi oblíbené tanečnice brněnského publika, které si získávala především svou krásou, mimořádnými dispozicemi, ale i vyzrálostí svého tanečního projevu. Z jejích velkých rolí to byla například Kolombina v Divadle za bránou (1936) a v Karnevalu (1937), Panenka ve Vzpouře hraček (1937), pas de deux s I. V. Psotou v Rakoši Rákoczym (1938), role Prologu ve světové premiéře Romea a Julie (1938), Dívka v České svatbě (1939), Šeherezáda ve stejnojmenném baletu (1940), Odetta i Odilie v Labutím jezeře (1941, 1955), Princezna v Lastuře (1945), Svanilda v Coppélii (1947), Slunečnice ve stejnojmenném baletu (1947), Žena v Symfonii života (1949), Tereza v Plamenech Paříže (1956), Dívka v Podivuhodném mandarínu (1960), Fietta v Cestě hromu (1961). Z jejích choreografických počinů to bylo Italské capriccio (1952), tance v opeře Piková dáma, Prodaná nevěsta. Třicet let vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1946–76). Je držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství (1996).

1942–1945 primabalerina Městského divadla Olomouc. Poté v Brně. 1946–1949 externí pedagog, od 1949–1976 pedagog konzervatoře v Brně. Zaslouž. umělkyně.

Postavy brněnského jeviště V. Brno 1984, S. 25–26; Český taneční slovník. Praha 2001, S. 73–74.

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer

Dcera J.L.Fischera, od r. 1968 v Olomouci, abs.gymnazium, poté jazykovou školu v Brně.1983–1985 stud.filozofii a fyziku na FFUK a MFF UK, nyní studuje klasickou filologii.Studijní pobyty v zahraničí: 1988 Londýn, 1990 Itálie, New York-konference o čes.literatu­ře.1988 Cena Čs.lit.fondu za sb.Chvění závodních koní.;Verše v antologiích­.Publikuje v zahr.časopisech, u nás Tvar, Lidové noviny, Iniciály, Dotyky, Listy.Píše recenze.

Zvláštní znamení.Praha ČS 1986.;Kdo je kdo.1.91/92.Praha 1991, S.203.;.

Absolvent Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1886. V Praze studoval FF UK zeměpis/dějepis. Souběžně studoval i Právnickou fak. obor národní hospodářství a dějiny práv. Působil jako pedagog na reálném gymnáziu v Praze (1893), na Obchodní akademii v Chrudimi a v r. 1895 byl jmenován ředitelem Obchodní akademie v Brně do r. 1927. Předseda spolku Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a spolku brněnské Matice školské, 1911–37. Přispíval články do Ottova slovníku naučného. Od r. 1919 docent na Vysoké škole zemědělské a od r. 1923 docent zahraniční služby při České vysoké škole technické. Obchodní akademii v Brně vedl do r. 1927, v letech 1930–31 působil jako odborný inspektor Obchodní akademie. Předseda Hanácké obce v Brně.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středom. regionu, Týnecké listy, č. 1/07, S.29–30;