Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Od roku 1938 žila s rodiči v Olomouci. Studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, ale maturovala v Praze, kam se s rodiči přestěhovala v roce 1947. V roce 1952 se vrátila do Olomouce. manželka Ing. Milana Vojnara (1926–1991). Od roku 1966 pracovala na Studijním oddělení Přírodovědecké fakulty UP a od r. 1978 v Okresní knihovně Olomouc, zprvu na pobočce v Neředíně a později ve studovně a čítárně až do r. 1991.

Osobní sdělení – 2000.

Roz. Hubrtová Jaroslava

Fotografie pořízena dne 4.11.2012 při setkání na Tř. Spojenců v Olomouci. (hš)

Alois Vojta – Jurný, otec herce Jaroslava Vojty. Sebevražda 17.10.1906.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

Narozen v Křenově (u Boskovic).

Prof. čes. G v Olomouci v letech 1903–1908. Učil matematiku a fyziku. 1909 docent a 1918 Prof. české techniky v Brně, od r. 1923 prof. ČVUT Praha. Autor učebnic. Člen Královské české společnosti nauk. Spolupracoval s vydavateli naučných slovníků/Masarykův, Technický aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.338.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.314.;.

Prof. PhDr. Jan Vojtěch

Po absolvování LF MU v Brně r. 1936 nastoupil jako vojenský stipendista v nemocnici ve Šternberku. Po demobilizaci 1939 pracoval až do konce války v dětské léčebně tuberkulózy v Košumberku ve východních Čechách. V r. 1945 byl jmenován ředitelem dětské plicní léčebny v Šumperku a setrval tu více než 30 let. Byl poradce Ministerstva zdravotnictví. Jako externí učitel přednášel na Fakultě dětského lékařství UK v Praze a LF UP v Olomouci.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 145–146.

Vyrábí hanácké pantlék, ozdoba hlavy hanácké nevěsty a družičky. Znalkyně hanáckých krojů. Znalost a um předáván z generace na generaci. Této činnosti se věnuje od 14 let. Účastna na regionálních konferencí Hané. Osobní setkání dne 9.8.2019 u manželů Millých ve Velké Bystřici.

Osobní sdělení dne 9.8.2019 u rodiny Millých ve Velké Bystřici.

V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Vystudoval hudební vědu a historii na UP v Olomouci. Působil jako vedoucí Okresního muzea v Přerově. Autor řady regionálních publikací.

Československý hudební slovník osob a institucí.2.M-Ž.Praha 1965.S.914.;

PhDr. Gustav Vožda

Hudebně se vycvičil v kapele svého dědy Josefa Voždy a u vojenských kapel v letech 1915–1920. V rodišti kapelníkem. Založil hudební pěvecké sdružení Dalibor v r. 1927, jehož předsedou byl do r. 1939. Organizačně činný ve Společenstvu kapelníků a v Kruhu českých lidových skladatelů. Od r. 1951 v rodišti učitelem hudby a pracuje v LUT. Některé jeho polky, zejm. polka Snivé oči, nahrány na gramofonové desky. Do publikace Kojetínsko, město Kojetín a okolí, napsal cennou stať : " Hudba a zpěv v Kojetíně " (1933). Autor folkloristických hanáckých pásem. Vydal publikaci Hanácká beseda, pro dechový orchestr, klavír, s návodem. Brno 1948.

ČSHS.II.Praha 1965.S.914.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava, Profil 1987.S.78.;.

Od roku 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, odkud přešel v r. 1843 na studia filozofie do Olomouce. V roce 1847 studoval bohosloví a roku 1850 byl vysvěcen. Odešel jako kaplan do Hovězí, 1851–1865 působil v Kunovicích a poté na Velehradě. V roce 1880 začal s J. Vychodilem vydávat Sborník Velehradský. V roce 1889 jmenován farářem, později děkanem v Cholině.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S.23.

Bílany -místní část města Kroměříž.

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Vystudoval reálku v Prostějově a pokračoval ve studiu chemie na VUT v Brně. Poté krátce působil v brněnských plynárnách, pak přijal místo v laboratoři VŽ ve Vítkovicích a 1897 byl pověřen vedoucím provozu úpravny rud v Kotrbaších na Slovensku. Zde se zabýval vědecky problematikou chemických procesů při hutnění rud. Od r. 1900 působil v Salzgitteru. Krátce na to se stal ředitelem strojírenského závodu v Hannoveru.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 139.

Dr. techn.h.c.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Německy píšící básník

OK Kroměříž, .

Reálném gymnázium absolvoval v rodišti. V letech 1950–1955 studoval Filozofickou fakultu KU v Praze a odjel jako aspirant na Moskevskou státní univerzitu. Po návratu nastoupil v roce 1956 na FFUP v Olomouci na katedře dějin ruské literatury..V le­tech 1966–1991 vedoucím Katedry dějin ruské literatury, nyní působí na Katedře slavistiky FFUP. Publikovat začal v roce 1945 V literání činnosti užíval pseud. Petr Klen a Karel Libčický. Je členem Obce českých spisovatelů. Zabývá se současnou ruskou prózou, píše recenze na ruské překlady.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.341.; Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.25.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc, květen 2011.S.2.;

Prof. PhDr. Miroslav Zahrádka

Spoluzakladatel olomoucké „podzemní“ edice TEXTY PŘÁTEL. Před listopadem 1989 publikoval pouze v samizdatu, od té doby jeho práce publikovány v časopisech Proglas, Velehrad, Akord. Znalec díla Jana Čepa. Od června 1991 pracuje v redakci Hanáckých novin. Pohřben dne 4.7.2012 v Krnově.

Zacha, E. : Slovo o Janu Čepovi. =Proglas 1990, č. 2, S. 103 – 108. Biografie: =pm=: Eduard Zacha. Bibliotéka Hanáckých novin. 1991, 3. 8. , příl. , S. l. ;

• jTk=: Olomoučtí tři králové. =Proglas 1991, č. l, S. 113. ;

Parte.

Od r. 1941 působil v Českém divadle v Olomouci jako divadelní režisér, do r. 1961 v Přerově a v letech 1961–1969 ředitele divadla v Šumperku.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.;.

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Redigoval Ročenku české selky.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1957, S.66.;.

Působil v Clevelandu v USA, autor mnoha článků, napsal vl. životopis „The Story of Life“. Založil sv. války, stál v čele odboje proti centrál. mocnostem, podobně za 2. svět. války byl víceprezidentem organizace „American Relief of Czechoslovakia“.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Narozen v Kožušanech (n.obec Kožušany-Tážaly).

Berní úředník, publicista.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?, Praha 1990, S.246.;