Osobnosti Moravy.eu

Syn ředitele kůru a klarinetisty Antonína T.. Hudební samouk. Od dětství se učil hrát na flétnu, harmoniku a varhany. V hudební škole Žerotín studoval hru na varhany a v roce 1945 složil státní zkoušky na konzervatoři v Brně. Po osvobození pracoval rok v zemědělství. Učil se také hře na klavír. V letech 1954 až 1955 působil u vojenské hudby ve Vratimově. V roce 1956 se oženil a plně se věnoval hudební činnosti. Spolupracoval se sborem Svatopluka Ščudlíka v Olomouci. Po smrti otce (1958) pokračoval v jeho díle. Doprovázel na klavír školní sbor a vedl pěvecký kroužek pro žáky 1. až. 5. třídy, zvaný malý dětský pěvecký sbor, který dosahoval zejména v 70. letech výrazných úspěchů. Učil také hře na klavír anebo doprovázel zpěváky velkotýneckého národopisného souboru. Jeho hudební talent a cit k hudbě jsou patrné, z každého jeho tónu.

Čtení o Velkém Týnci.

Od roku 1925 působil ve Velkém Týnci,
kde byl ředitelem kůru. Učil také hře na
housle. K hudbě vedl svého syna Antonína (1928)
který pokračoval v domácí rodinné tradici.

Čtení o Velkém Týnci.

Narozen v Čechovicích (n.m.č. Velký Týnec)

V Olomouci bydlel od 27.3.1910 až do smrti. V letech 1918 – 1929 byl redaktorem časopisu Našinec.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848 –1938.Olomouc 1938.S.19.;.

Brněnský profesor fyziologie rostlin byl v roce 1946–1947 prvním děkanem PF UP a 7.11.1946 řídil první shromáždění jejich učitelů. Stál u zrodu myšlenky na bieninum přírodních věd při FF UP. Kromě fiziologie se Úlehla významně zapsal do vývoje evropské ekologie rostlin. Napsal velkou řadu knih a odborných článků, které ovlivnili mnoho studentů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.225–227;

Působil na RG v Prostějově, od 1909–1922 v Litovli. Učil zeměpis, dějepis. V roce 1910 začal psát stati o evropských zemích do Ilustrovaného zeměpisu všech dílů světa Františka Macháta. Po r. 1918 přepracoval toto vydání. V r. 1923 procestoval celou Evropu. 1924 povolán ministerstvem školství do Prahy, kde působil 48 let. Na Moravu se vracel o prázdninách. 1934–1947 autor učebnic zeměpisu pro střední školy. Od 1945 lektorem metodiky zeměpisu na přírodovědecké fakultě MU v Brně, 1947–1949 na KU Praha.

Fišara, M.: Klement Urban.In: Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli. Litovel 1981.S.100. Mar­tínkovi, J.M.: Naši spisovatelé a geografové.Praha 1998. S. 439.

V r. 1919 přesídlil do ČSR. Studoval RG v Moravských Budějovicích. Žil v Brně.

ČSHS II.Praha 1965.S.819.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.620.;.

Po napoleonských válkách zavládla po letech ve značné části Evropy opět absolutní moc. V Rakousku velmi silná despocie, jejímž sloupem byl nenáviděný ministr Metternich. Myšlenky francouzské revoluce nakonec, i když ne plně, vzplanuly i ve Vídni. Dne 13. března 1848 byla císaři podána naléhavá petice o zavedení konstituce čili o vládu panovníka s voleným sněmem. Císař dne 15. 3. konstituci slíbil a brzy na to se utvořil říšský sněm ve Vídni a také sněmy zemské. Ústavodárný sněm se sešel ve Vídni 10. července 1848. Jeho prvním a hlavním činem bylo zrušení roboty.

Pinkava, Jaroslav: Ústavodárný říšský sněm v Kroměříži 1848–1849. Kroměříž COPT 1997. S 4.

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. 1927 pracoval na Ministerstvu zemědělství ČSR.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.119;

Autor povídek ze života moravského lidu, historických románů.Překládal z ukrajinštiny­.Probošt v Kroměříži.1906 pos­lanec zemský, 1907–18 říšský, 1918–20 člen rev.NS.Autor povídek Vrstevnice 1897;hist. románu Z těžkých dob Moravy 1927–29.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; MSN.7.Praha 1933, S.548–549.; Vybíral, B.: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940­.;

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

V roce 1895 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1919 jmenován profesorem univerzity v Brně. 1919–1946 přednosta I. interní kliniky v Brně. Zabýval se nádory. Popsal diagnostický test, později nazv. Vanýskův syndrom. .

ČBS. Praha 1992. S. 771. ; Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004., S. 53, 69, 113.;

V letech 1934–1940 působil v Olomouci.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.142.;.

Od roku 1952 působila na Katedře matematické analýzy Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357.;

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

Báňský ing. v Doubravě, prof. Vys. školy báňské v Ostravě.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.229.; Springer,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.52.;.

Od 11 let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1909 maturoval. Poté odešel do Prahy studovat geografii na Karlově univerzitě. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na Obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště , Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic.Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „ Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. Dokázaly zaujmout a nadchnout posluchače. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska.

Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974–1976, S. 170–171. Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9. S. 6. Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11. S. 522.

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Studia: 1888 –1892 malířská speciálka umělecko-průmyslové školy ve Vídni 1892 – 1894 Dámská akademie umění Mnichov Pobyty: V Paříži a Římě Cesty: Holandsko, Belgie, Německo, Dalmácie, Anglie, Itálie Výstavy: 1902 v Brně, pak následovaly výstavy ve Vyškově, Hodoníně a dalších městech.

V letech 1906–1908 působila v Prostějově, práce na oponě divadla v Prostějově, návrhy na divadelní dekorace, výstava obrazů – 1907, studovala hanácké kroje, ornamenty. Poté Brno – od r. 1908.

KRAUS, Bohuslav: Malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková na Hané. ZVÚO, č. 156, 1972, S. 29–30. SLAVÍK, B: Hanác. písemnictví, Olomouc 1940, S. 153. TOMAN: Nový slovník českosl. výtvar. umělců. Sv. II. P. 1950, S. 668. .

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Absolvoval RG v Prostějově, poté externě učitel. ústav v Příboře. Od září 1930 učil v Klopině, poté v Třeštině a Pavlově u Mohelnice. Od prosince 1932 učitelem v Kosově u Zábřeha, po r. 1945 působil 14 let v Hněvkově u Zábřeha. Byl zde knihovníkem, psal kroniku školy, předsedou MNV, autor učebnic, přispíval do časopisu Komenský, prac. v komisi OPS a KPÚ.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.153–154.fotografie.;.

Od roku 1871 asistent porodnické kliniky v Olomouci, v srpnu 1879 jmenován primáře porodnice a 23.3.1882 pro­fesorem c.k. babické školy v Olomouci, kde působil od ledna 1891, kde byl penzionován. Žil pak v Plzni. Pohřben v Praze na Olšanech.V roce 1888 vydal učebnici „Babictví“ a další populární články publikoval v různých časopisech.V O­lomouci se přátelil s Ignátem Wurmem.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurgického studia a staré nemocnice v Olomouci. ČVSMO 1936, S. 62–63. ;

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Dlouholetý aktivní člen Československé botanické společnosti při ČSAV, publikoval v odborném tisku.

ZVÚO, 1979, č.197, S.29.;.

Rozená Srpová. V r.1951 absol­vovala gymnázium v Prostějově, 1955 LF UP, poté pracovala na transfúzní stanici a později na III. Interně FN v Olomouci. Hemodialyzační odd. (Umělá ledvina). Manželka Miloše W.

Sdělení doc.Miloše Wiedermanna, leden 1995..

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.