Osobnosti Moravy.eu

Sokolský pracovník. Jednatel sokolské župy v Přerově, 1919 zvolen starostou župy Moravskoslezské. Pracoval v Severomoravských elektrárnách v Přerově. Za 2. svět. války byl u 310. bombardovací perutě. Jeho vyznamenaní a doklady vystaveny v sekci odboje v přerovském Muzeu J.A.Komenského. Pamětní desky na budobě sokolovny v Beňově a v Přerově.

Bydlel v Liboši u Štěpánova. Gymnázium studoval ve Šternberku a pak studoval UK v Praze. V Olomouci působil na KHES od r. 1954, na katedře biologie působil od r. 1957, vedoucí katedry lékařské biologie LFUP. Pozornost soustřeďuje na parazitologii. 130 publikací a světová priorita. Objev tzv. ovicidních hub ničících vajíčka parazitních červů v půdě. Člen čs. výboru o probl. parazitologie při UNESCO. 1985 jmen. prof. biologie a parazitologie. Autor 9 a spluautor 6 skript, 132 odb. prací, populárně vědec. statí a učeb. textů. Publikuje v odb. časopisech v zahraničí. –

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.328.;LD 26.5.1989, S.4.;Profil, foto.Žurnál, 1992, č.40, červen, S.8.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova. č.17, září 2005, S.9.

Narozen v Lukové u Přerova. Zemský rada.

Springer, jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..41.;.'

Luková u Přerova – n. část obce Brodek u Přerova.

Matka Petra Dvořáčka. Rozsáhlá publikační činnost. Spolupracovala s periodiky: Lidové noviny, Rovnost.

Kmoníčková, Eva: V roce 1993 zemřeli. Brno 1994. Sdělení syna Petra Dvořáčka.

Abs. technolof. fak VUT Brno r. 1985. Fotografuje od r. 1978,' zprvu autodidakt, 1986–88 se učil F. na LŠU v Olomouci u M. Stibora. Člen SČF od r. 1986. Od r. 1987 se věnuje ateliérové fotografii.

Československá amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.44.;.

Ing.Michal Macků

Správce Komenského muzea, ředitel školy, autor řady článků s regionál. tématikou, člen redakční rady Kultury Přerova , kronikář města Přerova.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;.

Bratr Waldemara M. (1912). Pracoval v Lesostavbách a Stavoprojektu­.Bydlel v Holici u Olomouce.

Holice jsou částí města Olomouc.

Studovala zpěv na JAMU v Brně u doc.Válka a herectví u manželů Slavíkových. V roce 1971 jí nabídl angažmá v olomouckém divadle Svetozár Vítek. V Olomouci působila od r. 1972 a poslední rok JAMU dokončila formou dálkového studia. To už ale byla sólistkou olomoucké operety. Za téměř třicetileté působení v tomto divadle se setkala s vynikajícími dirigenty, režiséry i choreografy. Nastudovala více než 120 rolí operetního a později i operního žánru. Spolupracuje s operetními soubory divadel v Brně, Plzni a Ostravě. Měla také příležitost nastudovat krásné operní role v opavském divadle. Za své umělecké výkony obdržela tvůrčí prémie Českého literárního fondu v roce 1977 za roli Rózy v muzikálu H. Macourka „Děti z hliněné vesnice“ a v roce 1989 za roli Janky v operetě Niko Dostála „Uherská svatba“ s přihlédnutím k roli paní Hussonové v muzikálu „Hledá se panic“ Jaromíra Vomáčky a Nadi Jedličkové. V roce 1997 získala Cenu Thálie za ztvárnění postavy Anny Elisy v operetě Franze Lehára „Paganini“. Od roku 2002 je šéfem opery a operety Moravského divadla Olomouc.

Kolář, Bohumír: Nové šéfce opery Moravského divadla se soukromí smrsklo na pár hodin. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.14.; Čermáková, Marie: Ludmila Machytková. Vzpomínky na osobnosti opery a operety v Olomouci. Rozhovor.In: Kdy-kde-co v Olomouci 1998, č.5.S.45.;

Vyučil se uměleckému malířství písma. Po příchodu do Olomouce se seznámil s olomouckým umělcem Fráňou Šénem, který v něm probudil zájem o tvořivou práci. Na dva roky odešel studoval do vídeňské Akademie výtvarných umění, podporován olomouckým mecenášem. Po 2. světové válce se stal populárním a vystavoval po celé republice. Mimo jiné byl dlouholetým spolupracovníkem loutkáře ing. Františka Čecha a jeho Kašpárkovy říše, pro kterou vytvořil mnoho návrhů a realizací.

Kdy, kde, co. listopad 1995, S.1., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001., .

Učitel a od roku 1931 ředitel chlapecké měšťanské školy v Přerově, kulturní pracovník a výborný zpěvák – tenorista. Byl členem pěveckého spolku Přerub a v letech 1903–1939 člen PSMU, kde vykonával 13 let funkci předsedy (1923–1936), napsal několik článků (K šedesátinám prof. Z. Nejedlého), zpráv a referátů o vystoupeních a činnosti PSMU, pod články se podepisoval značku H.B. či používal pseudonym H. Bystřický nebo Ani Lam (tj. Malina). Zemřel v přerovské nemocnici.

V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965,S.45–46.;.

provdaná Sochorová

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz

Význačný chirurg v Prostějově, ředitel nemocnice, historiograf Prostějovska a jeho umění, básník, autor regionálních publikací.

Z díla: Prostějov a okolí ve světle svých historických a uměleckých památek. Prostějov, Buček 1924. , Biografie: Slavětínský, M. : Nad dílem primáře Dr. J. Mathona. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 27. ; Ethen, W. : Portréty a silhuety. I. Prostějov 1926, S. 74–77. /foto/; Kühndel, J. : 75 let dr. Jaroslava Mathona. Prostějov. 1942. ; Stratil, V. : Z rodu slavětínských Mathonů. =ZVSMO, 198.,

Po studiích na Reálném gymnáziu ve Vídni si ještě doplňoval vzdělání na učitelské přípravce v Trnavě, kde r. 1865 dosáhl učitelské aprobace na hlavní školy. Od r. 1873 pedagogicka působil na Slovensku. Je autorem učebnic, autor knih pro mládež v edici Laciné čitanie., Překladatel poezie z němčiny a maďarštiny. Skládal duchovní katolické písně a mše. Publikoval pedagogické články v časopisech.

Kulturní místopis SOKA Přerov 1998 .; ČSHS.II.Praha 1965. S.72.;

Pracovní zaměření: prodejny, obchodní centra, hotely, rekreační objekty. Realizace: hotel v Bučovicích, obchodní dúm v Olomouci, interiér Čedoku v Olomouci. .

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.121.;.

V olomouckém divadle působil v letech 1921–1931.

ČSHS.II.Praha 1965.S.80.;.

Studoval gymnázium a právnickou fakultu UJEP Brno, autor sci-fi povídek, člen klubu Futurum v Olomouci, publikoval v antologiích, nyní působí v Olomouci jako předseda senátu. Z díla: účast v antologiích-Veřejná společnost SF.Ostrava, Profil 1989.;Vesmírní diplomaté.Brno, Blok 1990.

Černá Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.40.;.

Od 9 let se učil hrát na housle u Viktora Noppa v hudební škole Besedy brněnské. V letech 1935–1942 byl žákem Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po absolutoriu se stal koncertním Mistrem několika orchestrů : Městské divadlo Olomouc 1.8. 1942–30.9.1945, Symfonický orchestr Olomouc 1.10.1945– 29.2. 1946. V Moravské filharmonii působil v období od 15.5.1945 do 1.3.1946. a od 15.2.1948 do 31.7.1958. Pe­dagogicky působil na UP v letech 1953 až 1958. Ve Zlíně hrál v symfonickém orchestru 19.8.1947–16.2.1948. Od 1. 9. 1959 vyučoval houslím na konzervatoři v Ostravě až do své smrti. Od školního roku 1970 – 1974 měl částečný úvazek také na konzervatoři v Žilině. Uplatnil se též jako vynikající primárius Slezského kvarteta v Opavě a Kvarteta moravských filharmoniků v Olomouci. Úspěšné zahraniční zájezdy do zemí: Itálie, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švédska, Norska, Finska, SSSR, a Německa.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.82. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. 5. Opava 1996. S.80.;

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Studoval techniku v Brně. Od 1858 až do své smrti působil ve stavebním úřadu olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Užíval titul diecézní architekt. Obdržel papežský řád sv. Jiří. Od roku 1858 pracoval na zámku ve vyškově, projekční práce pro areál na Hukvaldech (1859–1861), účast při novostavbě kostela Početí Panny Marie ve Zvoli (1858–1866). Od poloviny 60. let 19. století se projekty venkovských kostelů podílel hlavně na Přerovsku a Osoblažsku. Architekturu evropských katedrál poznal na studijní cestě v Německu, Francii, Anglii a Itálii. Do této etapy tvorby patří projekt kostela v Ratajích i nerealizovaný projekt restaurace kostela sv. Mořice v Olomouci, především však projekt regotizace olomoucké katedrály sv. Václava. Jeho tvorba byla doceněna až v 80. letech. V Bochoři se podílel na stavbě kostela 1873–1879.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.87; Kopie matriky narození a úmrtí.

Od 1.1.1974 pracovník Okres. střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, od r.1991 Památkový ústav v Olomouci. Výkonný redaktor časopisu Zrcadlo památek /měsíčník zachycující výběr článků z tisku/. Člen výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonný redaktor VVM. Spoluautor knihy „Románský palác na olomouckém hradě“. Brno 1989. s M.Poj­slem;spoluautor knihy Olomouc. P., Odeon 1984, s I. Hlobilem a P. Tobnerem. Publikuje v odborném a regionálním tisku (Archeologia historica, Vlastivědné listy,, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci aj.). Spoluatorem knihy Archeologie Olomouce (1984).

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 113–116. V měsíci červnu … blahopřejeme.In: Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014.S.2–3.

Zpěv studovala u F. Trousila v Olomouci a dvorního kapelníka H. Procha ve Vídni. Divadelní dráhu začínala u němec. divadel v Olomouci 1855–1857 a v Brně o rok později. od r. 1858 do dubna 1862 členka německé opery Stavovského divadla. Manželka houslisty a ředitele konzervatoře Praha A. B. Sestra zpěvačky Amálie Mikové. ;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.313.;.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

Narozen v obci Prusy (n. m.č. obce Beňov).

Jeho předci pocházeli ze Skrbeně a Křelova. Jeho otec u vojska. Měšťanku vychodil u Sv. Štěpána v Praze a též reálné gymnázium. Poté absolvoval učitelský kurz. Od r. 1880 byl učitelem v Cerhovicích, 1881–1883 v Nenakonicích, v r. 1883 podučitelem v Křelově, 1885–1893 v Cerhovicích. V roce 1890 se oženil ve Velké Bystřici. Od 7.9.1893 působil ve Skrbeni. Přijel z Čechovic, kde byl správcem jednotřídky a od 9.10.1893 správcem skrbeňské školy, kde působil 28 let. Nadaný hudebník a varhaník. Při studiích v Praze hrával při odpoledních bohoslužbách v kostelích. Hudbě se učil u F. Skuherského a Josefa Nešvery. 30 let byl ředitelem kůru ve Skrbeni. Hrával též na piano a housle a byl výborným šachistou. Začátkem 1. světové války v r. 1914 se ve Skrbeni usadilo vojsko 8. dělostřeleckého pluku a ze školy se stala " Militar Schule". Po určitý čas musel nadučitel S.Mikulka vyučovat sám. V roce 1921 odešel na odpočinek.

Sto let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň 1993. Vítková, Hana: Historické proměny školství ve Skrnemi. UPOL Pedagogická fakulta Olomouc 2010. Diplomová práce. Farní kronika – datum narození. starosta Tomáš Spurný. obec@skrben.cz 585967574 mobil 725132495