Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 e­migroval.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;.

Narozen na Chrudimsku. Vystudoval latinu a řečtinu na univerzitě v Praze a doktorát získal již na nové univerzitě v Brně. Jako středoškolský profesor působil v letech 1906–1908 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil latinu, řečtinu a češtinu. Poté působil na gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na reálné gymnázium do Zábřehu, kde byl jmenován v r. 1930 ředitelem. Po zrušení tohoto gymnázia v důsledku okupace byl přeložen na gymnázium do Litovle. V roce 1941 byl penzionován a vrátil se do Kroměříže. V roce 1959 se přestěhoval do Opavy, kde také později zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.116; Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 256.;

V roce 1932, po dobu l měsíce v cele dominikánského řádu v Olomouci. V olomouckém divadle působil jako dramaturg 1945–48;1962–1964. Používal pseud. Jiří Čekan. ;

Rotrekl, Z. : Skrytá tvář české literatury. Toronto 1987, S. 128–135. /foto, S. 129. ;. http://otavinka.blog.cz/…/vaclav-renc

Narozen v obci Vodochody, nyní Straškov-Vodochody

U otce se vyučil se řezbářem. Láska k hudbě jej táhla do Prahy, kam odešel v roce 1939. Hral na harmoniku, zpíval či konferoval vystoupení Šebkova souboru v hotelu Miramare ve Strašnicích. S Pepou Dostálem vytvořil populární harmonikové duo. Hudbu skládal už v rodišti a pokračoval v v Praze. Z četných jeho polek a valčíků byla nejznámější píseň „Moravo krásná“. Vyšla i na gramofonové desce a nazpíval ji Standa Procházka. V roce 1941 spolupracoval s Karlem Valdaufem v rozhlase. Po r. 1945 nastoupil na vojnu a dostal se do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V r. 1947 se vrátil domů a z existečnčních důvodů přijal místo učitele na na hudební škole v Šumperku. Od r. 1970 byl ředitelem Lidové školy umění v Šumperku. Při škole vytvořil 30 členný akordeonový soubor a stal se uměleckým vedoucím 40 členného školního dechového orchestru v Zábřehu. Kromě toho byl dirigentem populárního dechového orchestru při Železničních opravnách a strojírnách, nazv. Modrá muzika.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.101–102.;

• jk-: K životnímu jubileu skladatele A.R. In: Severníí Morava, 40, 1980. S. 74–75.;

Narozen v Padochově (n. část obce Oslavany). Působil na LF, katedra kožních nemocí v letech 1961–1979. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.331.;Archiv UP.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1979

V letech 1924–1930 herec, 1926–1930 režisér divadla, 1928–1930 šéf činohry divadla Olomouc. Od 1946 profesor AMU Praha, 1947–1964 režisér činohry Národní divadlo Praha. Překlady divadel. her z ruštiny a němčiny. Zasloužilý umělec /1958/, Ř. práce /1962/;

Malá československá encyklopedie.Sv­.5.P., Academia 1987, S.502.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.427 až 428.;

Narodil se v Bezděkově u Bouzova. Jako partyzán se účastnil osvobozovacích bojů, za což byl ministrem NO vyzn. za chrabrost. Po válce byl v diplomatic. službách v Libanonu do r. 1948, poté s rodinou v exilu Anglie, kde vlastnil hotel.

Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, s.189.;.'

Rodiště Bězděkov je nyní součástí obce Bouzov.

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

V Olomouci od r. 1874 jako ředitel arcibiskupské tiskárny do r. 1919. Spoluza­kladatel Jednoty divadel. ochotníků, předseda 1886 – 1894, ochotnický herec, režisér 1890– 1896, zpěvák v Žerotíně (25 let), náčelník Sokola 1881– 1892, 1904 župní starosta, revizor v Národní jednotě (1886–1912), předseda gremia tiskařů, od r. 1904 politicky činný v katolické národní straně. Redaktor listů : Moravan: 1901 – 1905. Revizorem v Žerotíně (1882–1889).

Fischer, R.: Olomoucký památník., Olomouc 1938. S.273;,

Publikoval v deníku Národní osvobození, od r. 1931 spolupracoval s brněnským odb. Radiojurnálu jako režisér. Přešel do Prahy. Autor sbírky esejí Divadelní dopisy z Paříže /1947/;

ČBS., Praha 1992., S.650.;

SONNTAG Kuneš JUDr. V jeho životních osudech se plně odrazila tragika doby. Po absolvování litovelského gymnázia nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po protinacistické studentské manifestaci r.1939 byl zatčen mezi prvními jako syn prvo-republikového ministra a vedoucí osobnost studentského hnutí. Jen shodou náhod nepatřil mezi popravené, ale nevyhnul se koncentračnímu táboru Sahsenhausen. Roku 1942 byl po třech letech propuštěn a oženil se s Věrou Chrudinovou, dcerou litovelského obchodníka. Krátce žil ve Střelicích (n.m.č.Uničova) Narodily se jim dvě dcery, Věra a Ivana. Po válce byl Kuneš Sonntag jedním ze studentů, kteří se zúčastnili obžaloby K.H.Franka, Dne 7.11.1947 mu prezident Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození Československé republiky. Krátce po nástupu komunistické moci byl 7.3.1950 znovu zatčen v souvislosti s vyšetřování skupiny „Petr“ (viz ing. Josef Nepustil), Po 18 měsících vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti byl odsouzen Státním soudem Brno pro zločin velezrady a vyzvědačství ke 12 rokům odnětí svobody, pokutě 30.000 Kčs a konfiskaci majetku. Trest absolvoval při těžbě uranové rudy na Sokolovsku. Dne 28.7.1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu 7 roků a r.1990 v plném rozsahu rehabilitován Krajským soudem v Brně. Přes tyto trpké zážitky patřil vždy v Litovli k osobnostem kulturního života, jako recitátor, herec ochotnického divadla, ale zejména jako oblíbený právník. V devadesátých letech byl vůdčím činitelem Svazu bojovníků za svobodu.

Šik, Lubomír. Litovelské osobnosti. (CD-R 2009). Parte. Šik Lubomír: In memoriam JUDr. Karel Sonntag. (rkp)

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

Dcera Vojtěcha H. Vystupovala jako zázračné dítě. V Olomouci působila v r. 1863, v r. 1867 se provdala za Josefa Staňka do Prostějova a byla dirigentkou ženského spolku Vlastimila. 1881 prof. zpěvu a klavíru na Mozarteu v Salzburgu. Za mládí přítelkyně B. Němcové.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.107.; ČSHS I.Praha 1963.S.500.;. Honová, Srtanislava: V měsíci září si připomínáme. Kdy-kde-co Olomouc září 2014.S.2.

Studoval konzervatoř a AMU v rodišti a v letech 1969–1973 bohosloveckou fakultu UP v Olomouci. Působil ve Šternberku v letech 1975–1979, od roku 1985–1990 ve Velké Bystřici a poté zakotvil v Olomouci na Nové Ulici. Skládal symfonickou hudbu, upravoval lidové písně a spolupracoval s rozhlasem. Od roku 2002 byl členem Prostějovské komendy Řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Zemřel 5. listopadu 2007 v Olomouci a pohřben byl v rodišti.

Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013, č.6, S.4.

V letech 1912–1921 studoval gymnázium ve Frýdku-Místku a projevoval divadelní zájmy. V rodišti organizoval ochotnická představení. Skládal písničky, kuplety, skeče. Pak studoval práva na UK v Praze. Studia nedokončil a pracoval v Karviné. Od srpna 1931 angažován jako první režisér činohry do Olomouce. Během 9 letého působení nastudoval 146 premiér. V r. 1929 mu vyšla kniha povídek „Město bez minulosti“, r. 1932 v Olomouci kniha úvah " Cesta k ochotnickému jevišti". Spolupracoval s B. Václavkem, A. Trusovem ad. V r. 1940 byl zatčen. Zemřel ve vězeňské nemocnici.

Kabeláč, V. : Čtyřicet let olomoucké činohry. Olomouc, DOS 1960. ;Přichystal, A. : Oldřich Stibor. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, únor. S. 1–3. ;Ševčíková, H. : Oldřich Stibor. Regionál. medailonek. Olomouc, OK 1981;Státní divadlo O. Stibora Olomouc 1920/1990. Almanach k 70. výročí. S. 47–57. ;Stýskal, Jiří: Oldřich Stibor prozaik. Středisko. 1983, č. 7, S. 36–43.;Hanácké noviny, 16. 3. 1996, S. 3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. (14.) Ostrava 2001. S. 123–124.

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

V Olomouci působil za 1. světové války jako dirigent v Žerotínu, 1918–1920 jeho sbormistr, po Pavlatovi ředitelem školy Žerotín. Užíval pseud. Wilkonski, též Vilkoňský;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S..632.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.II.Praha 1982, S.541.;.

Po absolutoriu houslového oddělení na konzervatoři v Praze u slavného Otakara Ševčíka se stal v roce 1901 koncertním mistrem operního orchestru v Oděse. Začal také učit na housle a dirigovat. Po návratu do vlasti byl v letech 1919–1939 po boku Václava Talicha dirigentem České filharmonie. Jako hostující dirigent řídil poprvé Moravskou filharmonii 9.9.1946 (Má vlast) a v říjnu téhož roku byl jmenován šéfdirigentem orchestru. S nevšedním elánem se pustil do budování Moravské filharmonie, s níž poprve vystoupil na Pražském jaru v květnu 1950 a opětovně za další 4 roky. Do historie MF se výrazně zapsal především autentickým prováděním ruské hudby, ale jeho oblíbenými autory byl též Dvořák, Suk, Novák a Janáček. Kromě olomouckých abonentních orchestrů dirigoval v Ostravě, Brně, Bratislavě. Vyvrcholením Stupkovy umělecké činnosti se staly koncerty v Moskvě a tehdejším Leningradě v květnu 1954. Po desetiletém dirigování MFO dále přijížděl jako host dirigovat MF, přičemž v roce 1965 řídil dokonce tři koncerty. Krátce poté skonal ve věku 86 let. Na jeho počest byla po něm pojmenována jedna z olomouckých ulic a základní škola na ní.

(mry): Vzpomínáme. Kdy-kde-co. Olomouc 2014.S.2–3.

Tedražice na Šumavě.

V roce 1974 absolvoval gymnázium v Hejčíně. Psal poezii (publikováno časopisecky a ve sborníku Zelené světlušky.) Po maturitě se hned na DAMU nedostal, pracoval tedy asi tři roky v olomouckém divadle a na studia do Prahy byl přijat až v roce 1977. DAMU Praha, obor dramaturgie absolvoval v roce 1982. Poté působil téměř deset let (1982–1991) v olomouckém divadle jako dramaturg a od dubna 1994 v Českém rozhlase, jako redaktor slovesného umění. Jeho básně čteny též ve Viole. Autor několika historických her z dějin Olomouce. Jeho hlavním pořadem v rozhlasu byly Toulky krajem, což je cyklus dokumentů, které mapují zajímavá místa regionu: historii, přírodní památky i významné osobnosti.V roce 2005 získal Cenu Českého rozhlasu za regionální slovesnou tvorbu a dvakrát čestné uznání v soutěži o Prix Non Pereant na téma" Média na pomoc památkám".. Kromě rozhlasové práce se věnuje i tvorbě pro divadlo. Je autorem a zároveň režisérem několika divadelních her vztahující se k historii Olomouce a význačným postavám města a Moravy. V roce 2009 získal Cenu kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblast divadla. Na svém kontě má zatím tyto hry: Generál Lafayette (1997), Václav III (2006), O životě a vládě Franze Josefa I. (2008), Muzikant z Janského vrchu (2009), Causa Karel Sabina (2011) a Jiřík versus Matyáš aneb olomoucké boje o český trůn (2014).

Dosoudilová, Ivana: Desatero otázek a odpovědí. Kdy-kde-co v Olomouci. 2006, č. 10, s.7–10.

MgA. Jan Sulovský

1948–1958 ve Zlíně, 1959–1974 v Olomouci, od r. 1976 režisér v Příbrami.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.674.;.

'

Vystudoval dirigování na JAMU(1956). Byl pianistou Státní filharmonie v Brně, potom dirigentem Čs. rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1959 působil jako dirigent Severočeského symf. orchestru v Teplicích. Zahynul tragicky.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.657.;

V roce 1931 získal titul Ing. vodních staveb. Od r. 1938 ve svobodbém povolání. Celé dílo tvoří v Brně, za protektorátu v ilegalitě, pak ve vynuceném ústraní. V r. 1991 udělen titul PhDr. h.c. MU v Brně.

Wikipedia.cz

Absolvovala SG v Olomouci 1945. Sestra Svatopluka Ščudlíka. Členka ochotnických divadelních spolků v Olomouci. Pracovala v OÚNZ.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.168.;. Primum necessarium..O­lomouc 1997.S.462.

Ředitel dolů v Ostravě, publicista: Přehledná mapa Beskyd;Návod k jízdě na lyžích.aj.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.532.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.199.;.

Profesor české řeči a literatury na stavovské akademii v Olomouci, od 30.12.1839-říjen 1847, kdy odešel do Brna.R.1841 vydal spisek Vpád Mongolů do Moravy, praktic.učebnici českého pravopisu.Jeho zásluhou byly v Olomouci 1841 poprvé pojmenovány ulice a náměstí také česky.

Masarykův slovník naučný.1933, sv.VII., S.22.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha, SPN 1981.S.69–72.; Smejkal, B.: A.V.Šembera a Olomouc.= ZKVMO 1957.č.71.S.54­.;/Fotografie PKK 1982;.