Osobnosti Moravy.eu

V r. 1922 maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval FFUK v Praze, 1924–1925 indologii v Berlíně. Od r. 1928 učil na středních školách ve Strakonicích a v Praze a přitom vědecky pracoval. Působil v Prešově r.1930, později v Mělníku a Tišnově (1932–1945). Po návratu do Prahy působil jako indolog v Praze a též v Olomouci. V roce 1950 se vrátil na UK, kde byl v r. 1954 jmenován profesorem indologie na UK Praha. Překladatel indické poezie;

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.61.; Lexikon české literatury. 1. díl. Praha, Academia 1985. S.757.

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1925, farářem v Hradisku od r. 1940 do r. 1975. Bydlel v Šubířově. Publikoval v ZMK.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.84.;ZMK 1990, č.2, S.37.;Fialová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Brno 1984.;.

Avantgardní výtvarník olomoucké scény 1931–1939, ve 40. letech šéf scénické výpravy v Českém divadle v Olomouci, spoluzakladatel Skupiny olomouc. výtvarníků.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-249.; Zprávy KVMO, 1983, č.223, S.4.; Kdy kde co v Olomouci 1990, září, S.l.

Od r. 1922 v Ostravě. Asist. školy prof. Semmlera v Berlíně, 1953–55 prof. choreografie AMU.

Kdo je kdo ?Praha ČTK 1969, S. 222. ; Přehled činnosti československých divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 103;

1896 – 98 sbormistr opery v Rostově. Až do 1919 učil hudbě v Novosibirsku a Irkutsku. Po převratu se vrátil do vlasti a do r. 1921 řídil pěvecký spolek Vlastimila v Prostějově. Od 1921 ve službách ministerstva zahranič. věcí a působil v Litvě a Estonsku, kde též propagoval čes. hudbu. Skládal pro sbory, upravoval sibiřské písně a vojenské pochody.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.I.Praha 1982.S.129.;.

Mládí a školní léta prožíval v Přerově. Po ukončení páté třídy gymnázia odešel do Košic, kde v r. 1925 vystudoval s vyznamenáním obchodní akademii. Odtud se vrátil zpět do Přerova, nastoupil do zaměstnání v Městské spořitelně a ve volném čase se věnoval kulturně osvětové činnosti v pěveckém spolku Přerub. Po 2. světové válce odešel ze služeb spořitelny a stal se vedoucím kulturního oddělení MNV v Přerově. Počátkem roku 1947 působil několik let v Jeseníku, odkud se brzy vrátil zpět do Přerova. Do konce svého života působil jako ředitel Osvětové besedy. Se jménem Jožky Gardavského se pojí rozvoj pěveckého sdružení Přerub, jehož byl dlouholetým úspěšným dirigentem (1930 – 45), také zakladatelem symfonického orchestru.V roce 1940 provedla filharmonie Přerubu pod taktovkou Gardavského symfonickou báseň B. Smetany „Má vlast'. V podání symfonického orchestru Přerubu zazněla „Má vlast" celkem osmkrát, s neobyčejným úspěchem. Splnila tak své buditelské poslání v době okupace.

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.80.;.

Pocházel z dělnické rodiny. Maturoval v roce 1937 na reálce v Prostějově. Pak vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze, kde absolvoval r. 1938 a začal studovat na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1939–1945 působil jako knihovník ve Frýdku-Místku. Později se stal knihovnickým inspektorem. Ředitel SVK Olomouc, Ostrava, městská knihovna Opava, Pedagogická knihovna v Bratislavě. Od r. 1962 trvale zakotvil v Praze, kde ředitelem Státní technické knihovny, Státní knihovny ČSSR, Státní pedagogické knihovny. Od 1974 – 1979 byl náměstkem ředitele Státní knihovny ČSR. Krátce také přednášel knihovnické discipliny na Fakultě sociálních věd UK (1968–1970. Literárně debutoval sbírkou básní Nebe v Beskydách/1939/. Z polštiny přeložil J. Iwaszkiewicze a H. Boguszewskou.

Kunc, Jaroslav: Slovník čes. spisovatelů beletristů 1945–56. Praha, SPN 1957, S. 110–111. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983. ; V roce 1988 zemřeli. Brno SVK 1989, S. 71. ;Čtenář, 1988, č. 12/příl. čl. S. Šír;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S. 31–32.

V Olomouci působil po r. 1917. Autor operety a tanečních písní.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

v olomouckém divadle r. 1919. Poté v ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

Vlastním jménem František Feigel. Po maturitě na gymnáziu (1919) v Prostějově, absolvoval kurz při obchodní akademii v Olomouci a stal se korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. Od 1921 studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, od 1923 souběžně i na Univerzitě Karlově, studia však nedokončil. Roku 1924 byl v Brně dopisovatelem pražského listu Soudní síň, 1924–33 vedl rubriku Ze soudní síně v Lidových novinách. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich. 1939 odešel za hranice, působil jako vojenský zpravodaj ve Francii a Anglii. 1945 se stal redaktorem Československého rozhlasu (proslul reportážemi z norimberského procesu). 1948–49 působil jako tiskový atašé v Londýně a v Paříži, 1949–53 se věnoval opět rozhlasové práci. 1955 začal přednášet žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem v oboru teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy; 1969 byl penzionován. Novinářská profese ovlivnila i autorovu beletristickou tvorbu, která tak stojí na počátku české literatury faktu (Přemožitel neviditelných dravců, 1959, Syn čarodějnice, 1971, Pane doktore…, 1975). V rozsáhlé překladatelské činnosti se zaměřoval na anglickou, americkou a německou literaturu, především na prózu. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

• il: Nezapomenutelný novinář a reportér.ZVSMO 1981, č.15–16, S.18..

Město Albrechtice u Bruntálu (dříve u Krnova)

V letech 1852–1855 působil na olomoucké univerzitě, obor obecné dějiny. Od r. 1862 českým archivářem zemským království českého v Praze.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.313.;Po­litický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.

Autor přírodovědných knih. V letech 1939–1959 správcem muzea v Přerově.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;.

'

Zakladatel loutkového divadla v Přerově

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.20.

V Prostějově působil od r. 1931. Člen Společnosti bří Čapků. Korespondence Glivického vydána knižně, bibliofilsky a samizdatově. K samizdat. celkům patří také 12 dopisů čes. filoz. prof. dr. Jana Patočky, datovené 1965–1975 J. Glivickému.

Marek, Pavel: Josef Glivický.Štafe­ta.Prostějov 1988, č.3.;Marek, Pavel: Korespondence J.Glivického a J.Patočky.Štafeta, Prostějov 1991, č.2, S.5–10.;Štafeta, 15, 1983, č.1, S.31.;Štafeta, 10, 1978, č.2, S.16–19.;VVM, 30, 1978, č.2, S.221–223.;Marek, P.: Památce Josefa Glivického.=Pros­tějovský týden, 24.7.1991, S.5, 1 obr.;.

Vlastním jménem Jaroslav Nebeský. Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Brněnská rodačka Nataša Gollová roz. Hodáčová si umělecké jméno zvolila podle svého dědečka, významného historika Jaroslava Golla. Byla naší nejvzdělanější herečkou své doby. Od dětství se věnovala baletu, vystudovala gymnázium a uměla hovořit 5 jazyky. Studium filosofie nedokončila, protože ji zlákalo divadlo. Hrála v Olomouci 1933–1934, od roku 1934 v Bratislavě a v Městských divadlech pražských. Jejím prvním filmem byl Kantor Ideál (1932), kde se mihla v roli studentky. Pak následovaly slavné veselohry Hotel Modrá hvězda (1941),Kristián (1939), Eva tropí hlouposti (1939), kde byl jejím nejčastějším partnerem Oldřich Nový. Vrcholem v její filmografii je Pohádka máje (1940), v níž si zahrála Helenku po boku Svatopluka Beneše. Na konci války odešla jako dobrovolná ošetřovatelka do Terezína a nakazila se skvrnitým tyfem. V roce 1947 se po několika nevydařených vztazích s Františkem Vnoučkem či Willym Sohnelem vdala za režiséra Karla Konstantina a odešli spolu do Českých Budějovic. Její největší láskou však stále zůstával francouzský básník Tristan Tzara, se kterým se v mládí setkala. V roce 1950 jí pomohl k návratu do Prahy Jan Werich. Dal jí roli ve filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951) a přijal ji do Městských divadel pražských. Později si Nataša zahrála ještě v několika filmech, z nichž nejznámější je Drahé tety a já (1974). Jejím posledním filmem byla Konečná stanice (1981).Poslední působiště Divadlo ABC Praha. V roce 1971 musela odejít z divadla, protože se stále zhoršovaly její problémy s kyčlemi. Od roku 1985 žila v domově důchodců v Praze-Krči, kde 29. 10. 1988 zemřela ve spánku. Je pohřbena na Vyšehradě.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 105. ;

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

Po absolvování Učitelského ústavu v Brně v letech 1889–1890 učil v Mostkovicích. V období 1891–1925 byl řídícím učitelem v Prostějově. Byl spoluzakladatelem Přírodovědného klubu v Prostějově. Archeologické výzkumy v obcích Domamyslice (n.m.č. Prostějov), v r. 1903 v Kostelci na Hané, v r. 1908 v Určicích a později v obcích Těšetice a Slatinice. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku: Pravěk, ČVSMO.

Prudká, Alena: Archeolog Antonín Gottwald. =Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1986, č. 2, S. 1–11, obr. Pozn. ;Štafeta, 18, 1986, č. 3. , S. 11–14, obr. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 35. ;Eliáš-Žáček, B. : A. Gottwald, objevitel pravěku Hané. =ZVÚO 1969, č. 155, S. 1–4. ;. Sklenář, Karek: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 192–193.;

Advokát v Praze, autor statí o O. Bystřinovi, a dalších moravských literátech, hudebnících a výtvarnících.

Z díla: Otakar Bystřina. Praha 1938. Moravští literáti v Praze. Biografie: Kunc,Jaroslav : Kdy zemřeli. . . Praha 1974, S. 57–58. ; Měrka, V. :Vzpomínáme. Štafeta, 6, 1974, č. 3, S. 28. ;.

Autor četných článků o okultismu. Vydavatel a redaktor časopisu ISIS.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Maturoval na RG v Prostějově r. 1911 a abs. učitel. ústav v Brně. Poté učil na Prostějovsku. Po odbor. zkouškách odešel na Těšínsko. Koncem 20. let se vrátil do Prostějova. Dirigent Orlice a Vlastimily. Založil a řídil pěvec. sbor Ferd. Vach v Prostějově od r. 1955. Napsal několik publikací o region. hudebnících.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.377.; Hanzelka, O.: Vzpomínka na sbormistra A.Grumlíka.=Šta­feta, 15, 1983, č.1, S.31–32.;.

V letech 1930–31 působil v Českém divadle v Olomouci, do r. 1932 v Zemském divadle v Brně. 1933 v ND Praha. Spoluprac. s televizí a filmem, sám rež. film Hostinec u Kamenného stolu. Pohřben v Praze na Vinohradech. Publikoval čas. Ahoj na neděli. Autor divadel. her pro děti. Zasl. um. 1963. ;Zasl. člen ND 1960. ;Manžel herečky Jarmily Švabíkové.

Kdo je kdo v Československu. Praha ČTK 1969, S. 222;Lexikon české literatury. Praha 1985, S. 828–829. ;Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 125. ;.

V roce 1953 absolvoval konzervatoř v Brně a působil ve Státním divadle Brno. Od roku 1958 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Havlíková, Dagmar: Vzpomínka na hudeb.pedagoga A.G.=Štafeta, 1989, č.3., S.13–14.;. Přehled činnosti čs. divadla v roce 1958. Praha 1959.S.107.

Od r. 1946 působil na přírodovědec. fak. UP v Olomouci, do r. 1958, docent UP, čestný člen Československé astronomické společnosti při ČSAV. Autor knih: Mechanika sluneční soustavy. 1948;Úvod do obecné astrologie. 1963;aj. Zabýval se zejm. studiem proměnných hvězd.

Ethen, W.: Portréty a silhuety.I., Prostějov 1926, S.131–3;Glivický, J.: Hacar, B.-vědec.=Štafeta, 3, 1971, č.l, S.9–10.;Nekrolog: Stráž lidu, 1974, 23.9., č.34, S.4.;.

Ing. Dr. Bedřich Hacar, DrSc. navštěvoval reálku v Prostějově. Pak studium stavebního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Od r. 1921 pracoval ve výzkumném a zkušebním ústavu hmot a konstrukcí stavebních při ČVUT, jehož byl spoluzakladatelem. Těžištěm jeho práce byl výzkum stavebních hmot, vypracoval několik projektů v oboru betonových konstrukcí.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem. Obec Čechy pod Kosířem 2000. S 33.