Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval SUŠ Zlín, od r. 1948 v divadle Opava šéfem výpravy, poté v Severomoravském divadle Šumperk

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959,S.94.;

Barokní hudební skladatel, ředitel kůru v želivském klášteře, skládal sólové chrámové kantáty.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S..269..

Zubní lékař v Přerově r. 1918, vojenský lékař v Olomouci 1923–1936, pro potřeby katolicky orientované literatury redigoval časopisy, zejm. Rozmach v Olomouci do r. 1927, od r. 1937 žil v Praze. Pseud. Jaroslav Žabka, šifra jd.

Lexikon české literatury.sv­.1.Praha Academia 1985, S.622–625; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964, S.83–85;Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů.sv­.1.Praha, Orbis 1945, S.119–129; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých česk. spisovat., sv.2.Praha, Orbis.,

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Studoval na univerzitě ve Vídni a pak působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Uničově. Od r. 1875 pak dlouhodobě v Třebíči. Zabýval se mineralogií. Redaktorem Vlastivědy moravské.

Významná výročí Třebíčska. Web. stránka.

Stud. na učit. úst. v Kroměříži, 1931 mat. Poté vyučoval v Karviné. Od r. 1935 na VZS v Olomouci, později v Kroměříži, po vojně učil v Orlové, události r. 1939 jej přiměly vrátit se do rodiště, kde půs. v Brankovicích a poté v Ivanovicích až do zatčení gestapem v listopadu 1941. Publikoval v Lid. novinách, Našem kraji. Autor románů. Pro děti-převyprávěl pověsti a lid. povídky. Zájem o pověsti rodné Hané. Lidovou slovesností se zabýval i teoreticky.

Stará píseň.Zkazky a lidová vyprávění.Vyd­.A.Sivek.Ostra­va 1967.;Sivek, A.: Ze slezské domoviny.Výbor­.Ostrava 1960, S.29–49.;Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů…Olomouc UP 1987, S.129–130.;Pazourek, V.: Karel Dvořáček-osud člověka.Zlatý máj 14, 1970, č.5, S.288–291.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.27 – 28.;.

Gymnázim absolvoval v Kyjově, práva v Praze a Brně. V letech 1923–24 studoval železnič. odbor. školu v Olomouci a působil jako železnič. úředník v Opavě 1924–35, v Olomouci 1936–37, odkud přešel na ministerstvo dopravy do Prahy. Penzionován r. 1958. Do literatury ho uvedl Vojtěch Martínek. Debut

• sbírky spirituální poezie. Pseud. E. Mák;-ák;Publikoval v

Moravskoslezském děníku, Nivě od r. 1922, Právu lidu 1924 a krajin. čas. v Olomouci.

Lexikon české literatury I.Praha, Academia 1985, S.635; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.39.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.28 – 29.;.

Vlkoš (u Kyjova, okr. Hodonín)

Maturoval v Prostějově. Tamtéž studoval v letech 1942–1953 hudební školu L.Janáčka. Po maturitě odešel studovat do Prahy ČVUT, kde studoval elektrotechnickou fakultu. Profesionální hudebník od r. 1965, hrál s orchestry Z. Marata, divadla Semafor, klavírista a ved. orchestru, který doprovází Hanu Hegerovou, hudební aranžér a komponista.

Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.78.;.

Světově proslulý český skladatel. Jeho rozsáhlá tvorba zasahuje do všech žánrů.Dlouhodobě spolupracoval od oku 1955 s dětskými  sbory  v Olomouci prostřednictvím Parku kultury a oddechu a to např. Krumlovský zámek (1955), Jarní popěvky pro Svátky písní Olomouc (1960–1961), Koledníci z Těšínska (1963), Catonis moralia (1974–1975)- barokní suita pro dětský sbor.  Od r. 1989 čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu a v r. 1991 se stal nositelem titulu francouzského Ministerstva kultury " Rytíř umění a písemnictví." V roce 1999 dostal čestné občanství města Šumperka za významný podíl při utváření českého repertoáru šumperského dětského sboru a za dlouholetou spolupráci. V roce 2002 dostal státní vyznamenání Medaili za zásluhy. Od roku 2004 se v Opavě koná Mezinárodní varhanní soutěž s jeho jménem.

PNP-LA ; CD Šumperkem pod křídly. ;

Rakouská spisovatelka, rozená Dubská spjatá životem a literárním dílem s Moravou. Často pobývala na zámku Žádlovice (n.m.č.Loštic).

Slovník spisovatelů německého jazyka… – Praha : Odeon, 1987. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001. S.17.

Autorka románové kroniky " Jan Kropáč z Nevědomí." Vydáno v Olomouci u Prombergra v roce 1942. 270 s.

Kulturní kalendář 1991 Olomouc, Okresní knihovna 1990. S.19.

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

V letech 1954–1957 studoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě a poté odešel do Prahy, kde v letech 1957–1963 studoval VŠ uměleckoprůmys­lovou, ateliér monumentální malby skla u prof. Kaplického. Člen SVU Mánes a člen umělecké skupiny RUBIKON. Trvalá expozice Bohumila Eliáše ve tvrzi Lnáře.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.127.

Narozen v Nasobůrkách (m.č. Litovle).

Navštěvoval gymnázium, studia musel ukončit a nastoupit do otcova obchodu jako kupecký úředník. Dva roky se učil též jako kupecký příručí ve Vídni. 1859 převzal otcovský obchod U Bílé růže. 1861 byl zvolen do městského zastupitelstva. 1872 se ujal úřadu starosty a působil v něm plných 24 let. K jeho zásluhám patří zlepšení městských financí, prosazení výstavby budovy poštovního a telegrafního úřadu, výstavba vyšší reálky, zřízení průmyslového muzea a historického muzea, oprava sloupu Nesvětější trojice a kašen. Za jeho starostování se započalo s odstraňování částí hradeb a městských bran.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.42–43;

Josef Engliš senior byl leteckým mechanikem Baťova letadla, s kterým v době od 6.1. – 1.5. 1937 vykonal cestu kolem světa. Svoje zážitky si zapisoval do deníku, který byl později použit k vydání knihy Cesta kolem světa.

Wikidata.cz Engliš Josef a Engliš Petr: Letadlem kolem světa. Zlín Ateliér I-M 2015.

Rodným jménem Pokorná. V letech 1950–1953 studovala gymnázium v Olomouci, později v Praze. V letech 1953–1957 absolvovala vysokou školu pedagogickou v Praze, obor historie geografie a učitelství pro střední školy. 1965–1967 absolvovala postgraduální studium FF UK v Praze. Doktorát PhDr. získala r. 1976 a habilitovala r. 1985. V letech 1957–1967 středoškolská prof. SVVŠ Mimoň, 1967–1972 učila na gymnáziu Česká Lípa a poté odbornou asistentkou Pedagogické fakulty v Ústí nad labem do r. 1984 a v letech 1984–1994 vedoucí katedry historie. Zabývá se česko-saskými vztahy. Od r. 1992 členka Komise pro dějiny českých krajanů v zahraničí.

Lexikon současných českých historiků . Praha 1999.č.z. 125.

Doc. PhDr. Jana Englová, CSc.

K Olomouci měl vřelý osobní vztah. Jezdíval sem za sestrou. Spolupracoval se Stráží lidu.

Slovník českých spisovatelů 1970–1981.P., ČS 1985., S.80–81.; Cvejn, K.: K.Fabián.=Literární měsíčník, 1977, č.6.;Zemřel Karel Fabián.=Tvorba 1983, 23.11., S.12.; Zemřel Karel Fabián.=Stráž lidu 1983, 19.11., S.2.;.

Vlastním jménem Eduard Kirchberger.

Studoval na reálce v Písku a potom chemii a techniku v letech 1878–1882 na ČVUT v Praze. Jako vynikající chemik dostal cestovní stipendia do Belgie, Holandska, Francie, Švýcarska a do dalších zemí. Cestoval i po Asii, Rusku a byl v Severní Americe. Dosáhl hodnosti doktor technických věd. Poté působil jako odborný asistent tohoto oboru v letech 1888–1891. Působil na zemské vyšší reálce v Prostějově jako středoškolský profesor v letech 1891 – 1900. Vyučoval zde fyziku a chemii. Zde zakladatelem a místopředsedou Přírodovědeckého klubu. Napsal česky i německy odborné spisy z oboru chemie, přírodopisu, vlastivědy, kulturní historie, archeologie a zeměpisu. Napsal celkem 18 spisů a přes 300 pojednání. Vlastním nákladem vydal v roce 1898 v Praze ”Popis okresního hejtmanství prostějovského” a v r. 1903 Z dějin chemického průmyslu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Další publikace: Z krásné Itálie. (Prostějov 1895), Chemie v Praze (Praha 1908). V roce 1910 se stal ředitelem české vyšší reálky v Českých Budějovicích. Ve volném čase se zabýval archeologií. Od r. 1896 publikoval v Časopisu VSMO a to o Hradišti u Olomouce a Hradišti na Plumlovsku.

MSN.II.Praha 1920, S.681.;Minaříková, Heda: Vzpomínka na Fr.Faktora.=Šta­feta, 18, 1986, č.4, S.25–26, 1.obr.;. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S. 160.;

Napsal řadu oper, ale proslavil se zejm. svými operetami?Sedlák Filuta, Dolarová princezna 1907. ;Rozvedená paní 1908. ;Stambulská růže;Madam Pompadour;

Ottův slovník naučný ND 2/1.Praha 1932, S.502.;.

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Jan Procházka, uměleckým jménem Faustin, prostějovský rodák, hudebník

Po absolvování 6 tříd reálky odešel do praktického života. Hudební základy získal v Brně u prof. Františka Kudláčka a Zdeňka Blažka. Už 1921 tak mohl vstoupit do Orchestrálního sdružení, které tehdy vedl Vladimír Ambros. S prostějovským hudebním a divadelním životem pak bylo Faustinovo jméno spojeno celých 60 let. Od 1931 začal spolupracovat jako dirigent s Národním sdružením a přebral vedení jeho třicetičlenného orchestru po hudebníku Josefu Čeplovi. Sdružení od 1937 působilo jako Divadlo Hanácké obce a Faustin v něm působil fakticky do února 1964. Za tu dobu z něho vytvořil těleso vysokých uměleckých kvalit. Nastudoval a řídil celkem 269 operet, hudebních aklademií, tanečních večerů a koncertů. Složil scénickou hudbu k 24 divadelním hrám. Zlatý věk operety v Prostějově tvoří 15 sezon 1931–1945, za jeho vyvrcholení je považováno období 1931–1943 – a je právem spojováno s jeho jménem. Faustin ve svých rukopisných Pamětech přitom poznamenal: \„po celou dobu mého účinkování v ochotnickém divadle jsem nedostal a ani bych nepřijal žádné peněžité odměny\“. 30. 4. 1931 Faustin poprvé stanul za dirigentským pultem NS – ochotnický soubor sehrál hru se zpěvy a tanci Rud. Hlavenky s hudbou Em. Starého Ve stínu pražských barikád, režíroval ji Jindř. Zlámal. Na podzim uvedli ještě Újezdské kasárny od stejných autorů. 1933 Lidová strana Faustina požádala , aby nacvičil hru se zpěvy a tanci Popeluška, jejímž autorem byl prostějovský farář Karel Dostál-Lutinov. Nebyl spokojen ani se zastaralou hudbou, ani s nepružnými herci. 1934 uvedl se souborem Národní demokracie Piskáčkovy Perly panny Serafinky, v nichž vystoupila známá prostějovská ochotnická pěvkyně Anežka Soldánová, s níž je rovněž významně spjata celá etapa prostějovského ochot. divadla. 1935 s Dro NS první zahraniční opereta – zpěvohra J. Gilberta Žena v purpuru (uváděna též jako Carevna Kateřina ruská). 1936 operety V. Vipler: Jen ty a já, Stelibský: Podej štěstí ruku. 1937 soubor přešel pod Hanáckou obec dr. O. Přikryla s názvem Divadlo Hanácké obce. 1937 v březnu Jára Beneš: Syn Bohů, hlavní postavu nastudoval jh. uč. Hubert Flanderka z Pěveckého sdružení morav. učitelů, začátkem května premiéra operety Járy Kohouta a Lad. Placáka Kikirikí, repríza koncem měsíce v přírodě, v tzv. Žbánovském žlebě za obcí Soběsuky u Plumlova. V září Jankovcova opereta Zelená se, zelená\„. Ještě v listopadu téhož roku Piskáčkův Tulák: \“Provedení hry bylo nejen bezvadné, ale jak po stránce hudební, tak i herecké dokonalé a svědčí o velké obětavosti, svědomitosti a píli jak dirigenta Jana Faustina, který hru nacvičil, tak i jednotlivých interpretů.\" V prosinci 1937 k 10. výročí založení DrO NS Polská krev s hostujícím Járou Pospíšilem. Aktivitu Divadla NS lze těžko srovnat i se současnými profesionálními soubory. 1938 francouzská hudební veselohra Krejčí na zámku, romantická opereta Fr. Lehára Země úsměvů, do konce roku ještě 3 operety. 1939 Divadlo Hanácké obce za rok 13 představení, z toho 5 operet, v září Běhounkova opereta Bejvávalo, z níž u publika skldila největší úspěch ústřední písnička \"Bejvávalo, bejvalo a bude zas,/

Za J.P.F.= Štafeta, 1980, č.4, S.25.;. DOROVSKÝ, Ivan – DOROVSKÁ, Dagmar: Jan Procházka-Faustin a prostějovský Zlatý věk operety. Lidová kultura na Hané. Sborník příspěvků ze IV. odborné konference 1995. Olomouc, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní 1996, S. 81–90.

Profesor gymnázia v Přerově 1930 – 1946, poté vědecký pracovník Filozofického ústavu Slovenské akademie věd. Zabýval se filozofií přírodních věd.

ČBS., Praha 1992. S.138.;

Vystudoval gymnázium v Plzni a FF KU v Praze. Jako přírodovědec a matematik učil na gymnáziu v Zábřehu a 1919 byl pověřen správou nově založené české reálky v Šumperku. 1918 se podílel na likvidaci německého Sudetenlandu a vojenského obsazení Šumperska. Byl vynikající oragnizátor dělnického hnutí na severní Moravě po roce 1918. Byl jedním ze zakladatelů soc. dem. levice na severní Moravě.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.41–42.;

Studoval RG v Litovli, Pedagogickou.a­kad.v Brně, pedagog v Litovli, učil v hudební škole.hru na housle a klavír, zpíval ve spol.Smetana a Nešvera v Olomouci, r. 1952 založil a řídil v Litovli dětský sbor.Od r. 1978 v důchodu.

Stárek, Z.: SČS I.Praha, Div.ústav 1982.S.113.;.

Po skončení jednotřídky se vyučil kupcem v Litovli. Z prvních úspor si zakoupil koncertní citeru a naučil se na ni hrát. V té době začal sbírat lidové písně z Litovelska a Kojetínska, které upravoval pro citeru. R.1916 se vrátil do Litovle, koupil dům a zařídil obchod. Napsal několik tanečních skladeb. Vychoval 4 syny a ve všech se snažil podnítit lásku k lidov. písni.Nejvíce se sběratelské činnosti věnoval syn Jaroslav. Spolu se synem uspořádalsbírku Ketečke hanáckých pěsniček. Je i s pozůsatlostí uložena v ZUŠ Litovel.

Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl. práce. FFUP Olomouc 1995.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1963