Osobnosti Moravy.eu

V letech 1889–1893 absolv. 4 třídy reálky v Prostějově, matur. v Hradci Královém. Poté stud. v Praze. Od září 1897 učil v Cotkytli, v Rájci u Zábřeha, od r. 1900 v Krumpachu, od r. 1905 v Zábřehu. Od r. 1908 v Lošticích do r. 1914Od září 1919 ředitelem školy v Postřelmově, až do r. 1928, kdy jmen. ředitelem školy v Zábřehu. Vztah k lidové písni a hudbě, r. 1911 člen PSMU. V r. 1922 založil pěvecký kroužek od r. 1924 Pěvecký sbor severomoravských učitelů v Zábřeze.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.125–127.Fotografie.;.

Jako první působiště Šumvald od 1.10.1926, přátelství s J.Koudelákem, 30.9.1927 odchází do N.Jičína, v Rybníčku u Uničova 1933–36, a v Olomouci na Nové Ulici od 1.9.1936–1937, poté odešel do redakce Českého slova v Praze.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.244.;Kolář, Bohumír: František Neužil a severní Morava.=Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.132–134/fotografi­e/;Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956.Praha, SPN 1957, S.288.;.

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci s přerušením 1885–1894;po doplň. mat. na učit. ústavu v Praze r. 1895, učitel a pak ředitel nár. škol v Olomouci, kde od r. 1933 ve v. Zpíval v Žerotínu, věnoval se sběru lid. písní, tanců a obyčejů od r. 1889. Vydal Hanácké tance pro klavír. Olomouc 1928. ;Národopisné obrázky z Čech a Moravy. Olomouc 1948. ;

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.206.;Gregor, V.: Nad odkazem hanáckého folkloristy Františka Novotného.ZKVMO 1981, č.210, S.7–9.;.

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Narozen v Moravské Huzové (n. místní část obce Štěpánov).

Odb.učitel měšťanské školy a funkcionář Sokola.Jako člen odbojové skupiny Obrana národa zatčen koncem roku 1941.Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce ve škole, pamětní desce v sále Sokolovny a na památníku obětí 2.sv.v. v parku ve Štěpánově.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.51.;Naše noviny, Štěpánov 1992, květen č.162.;

Z díla: Z minulosti našeho kraje. Kulturně historické obrazy z Bohuňovic a okolí. /1923/;Šternbersko. /1931/;Místopis soudního okresu Šternberk/Vlas­tivěda střední a severní Moravy, 1942/;

Springer, J.Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.13.; Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 121–128.;

V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917.
V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek.

Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.

Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923)

Narodil se v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměště na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově (1879– 1883) a na učitelském ústavu v Příboře do r. 1887. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde ředitelem kůru. Setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců. V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Pro sbory napsal: Smržecky pěsničke, Haná zpívá aj.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.239–240.;.

Dlouholetý učitel na Moravě.
V roce 1938 se rodina Outratova musela odstěhovat ze Slovenska zpátky na Moravu. Bohuš prožil léta dětství v Nezamyslicích, kde chodil do školy a prožíval první skautské zážitky. Od 14 let studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po roce a půl pokračoval ve studiu reálného gymnázia v Bruntále a bydlel v klášteře Bratří Nejsvětější Svátosti. Po roce a půl pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Bruntále.
V roce 1945 se začala psát také jeho skautská kapitola. Absolvoval krajskou lesní školu v Rajnochovicích a byl zástupcem vedoucího 1. oddílu katolických skautů v Nezamyslicích. V roce 1946 byl vůdcem oddílu katolických skautů a zástupcem vedoucího střediska Severka v Kroměříži. V roce 1948 byl vůdcem 1. oddílu katolických skautů v Bruntále. V dubnu 1960 byla skautská činnost likvidována. Teprve v roce 1968 se na krátkou dobu činnost s mládeží ve skautském duchu obnovila a učitel Bohumil Outrata se stal vůdcem 22. oddílu Junáka v Havířově a zástupcem střediska Havířov. Po zákazu a násilné likvidaci se věnoval mládeži i nadále prostřednictvím vedení turistického oddílu.
Po maturitě a absolvování prázdninového kurzu učitelského v Olomouci nastoupil do Nové Rudné (n. Rudná pod Pradědem), kde působil jako učitel. Po absolvování dvouleté základní vojenské služby se opět vrátil k učitelskému povolání a začal dálkově studovat Vyšší pedagogickou školu v Opavě. Přitom učil na dvojtřídní obecné škole v Jelení a po roce byl přeložen do Rudné pod Pradědem jako ředitel trojtřídní školy. Po třech letech přesídlil do Velké Štáhle na Rýmařovsku. Mezitím ukončil pedagogická studia na Pedagogické fakultě v Ostravě s aprobací geografie a biologie pro Základní devítileté školy. Po dalších dvou letech odešel učit do Rýmařova. V roce 1963 požádal o přeložení do Havířova, kde působil až do odchodu do důchodu v r. 1989. Na zasloužený odpočinek se vrátil do Nezamyslic, kde se začal plně věnovat veřejné činnosti. Začal psát kroniku obce, stál u zrodu obecního zpravodaje „ Hvězdička“ a o rok později vytvořil ve spolupráci s farářem P. Františkem Foltynem měsíční zpravodaj farnosti Nezamyslice – Tištěn – Dobromilice a Klenovice pod názvem „ROSA“, který rediguje a přispívá do něj zajímavými články. Píše také farní kroniku. V letech 2002–2009 publikoval články o Nezamyslicích a okolí na stránkách Hanáckého kalendáře. Napsal několik zajímavých knih a to: Staletí života (2001) Dřevnovice v proměnách času ( 2005) 100 let kapličky Panny Marie u Nezamyslic (2002) Pan děkan (2002) Staleté dědictví otců (2004) Nezamyslice a místní část Těšice (2006), Drobné sakrální stavby na Prostějovsku (2008).
Průběžně přispívá i do Haličských zvěstí i na webové stránky rodiště.

Borešová, Anna. Medailonek. Haličské zvěsti. 2009. Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In:Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Mgr. Bohumil Outrata

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narodil se jako třetí syn v rodině hudebníka a učitele Josefa Pazdírka (1813–1896), jehož citovská kapela byla známa po celém kraji. Ludevít absolvoval učitelský ústav v Olomouci a poté učil od roku 1868 v rodišti, poté v Roštíně a roku 1879 se stal nadučitelem v Horní Moštěnici. V témže roce zde založil hudební nakladatelství, kterému se plně věnoval a o deset let později se vzdal i učitelství. Nakladatelství přestěhoval za dva roky do Bučovic a roku 1897 do Olomouce. V roce 1911 se přestěhoval do Brna. Prvým jeho nakladatelským počinem byl „ Malý koledníček „ (1879). Vydával obřadní příručky, chrámovou hudbu českých skladatelů, díla hudebních pedagogů a řadu dalších hudebnin. Úzce spolupracoval s bratry Bohumilem (1839–1919) a Františkem (1848–1915). Po jeho smrti se nakladatelské činnosti věnoval jeho syn Oldřich (1887–1944).

Československý hudební slovník. II. Praha 1965. S. 265–266.; Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, č. 4.S.9.;

Studoval v Kroměříži a Brně. Sbíral lidové písně a říkadla. V Brně vydal vlastním nákladem 245 nasbíraných písní. Působil jako učitel. Spolupracoval s F. Bartošem.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury. Brno 1963.S.78.;

Narozen ve Vrahovicích (n. Prostějov-Vrahovice).

Po studiích ve Znojmě vyučoval od roku 1936 na obecních školách ( Příseka, Brtnice u Jihlavy), po roce 1945 ve Šternberku na měšťanských školách předměty: matematika, výtvarná výchova, těsnopis. Byl aktivním členem loutkářského souboru Kašpárkova divadla. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen za šíření Pastýřských listů. Původní trest smrti mu byl změněn na 14 let žaláře. Deset let pak pracoval jako politický vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Na základě amnestie byl pak propuštěn v roce 1960. Vystudoval si potom stavební průmyslovku a živil se nějakou dobu jako stavební projektant. Pak začal vyučovat v odborném učilišti Chronotechny. Zde působil až do důchodu. Morální rehabilitace ani jakékoli satisfakce se již nedočkal. U příležitosti 80. výročí Československé republiky v roce 1998 mu byla udělena Konfederací politických vězňů ČR Pamětní medaile in memoriam za účast v protikomunis­tickém odboji v letech 1948–1981.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010. S.94.

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

V roce 1936 maturoval na gymnáziu v Jičíně a poté studoval na pedagogické akademii v Praze. od roku 1939 vyučoval na středních školách v Praze, vzorným učitelem byl jmenován v r. 1956. Dálkově studoval vysokou školu pedagogickou, obor hudební výchova a hudební nástroje, kde promoval v r. 1960. Pedagogicky zde působil do r. 1964. Autor učebnic Hudební výchova pro 4. roč. (1958), pro 5. r. (1957), Pokusný zpěvník aj.

Československý hudební slovník.2. Praha, SHV 1965. S. 281.;Hudební rozhledy, 1975, č.10, S.453–4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.122.;.

Založil r.1746 v Olomouci první učenou společnost v zemích rakouských, středisko osvícenských snah, zv.Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis.Měla velkou zásluhu na obrození Moravy.Zanikla r.1751.Od roku 1750 vlastnil ; Nové Zámky u Nesovic na Vyškovsku, kde také zemřel.

Masarykův slovník naučný. Díl 5. Praha 1931, S. 660; Králík, Oldřich: Moravské počátky osvícenec. humanismu. VVM, 2, 1947, S. 15–27, obr..

Narozen v Horních Pasekách u Rožnova (n. m.č. Rožnov pod Radhoštěm). Učil v Olomouci na škole v Černovíře, Hodolanech a ve Skrbeni. Podílel se na práci v Sokole, v Národní Jednotě, přispíval do novin a časopisů. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. 1935 další kniha Duchem a srdcem. Za činnost v partyzánském odboji byl zatčen a v roce 1943 v Osvětimi popraven.

Tichák,M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc, 2002. S.116.

Stud.měšťanskou školu. a učitelský ústav v Olomouci do r.1902, poté působila 4 roky v Čelechovicích, 1906–1915 na Plumlově, 1915–1929 v Kostelci n.H., 1929–1939 ředitelkou školy v Prostějově.Od r.1909 u ní pobýval P.Bezruč.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.117–118.;.

Studoval na klasickém gymnáziu v Kroměříži. Poté působil jako učitel, později řídící učitel v Lazích u Orlové, kde vyučoval též v místní živnostenské škole.V roce 1922 vystoupil z církve a začal se veřejně angažovat. Pracoval tu jako kronikář a knihovník, dva roky též jako starosta obce. V roce 1938 musel Lazy opustit. Žil pak v Čelčicích, kde r. 1939 odešel do důchodu. Po roce 1945 se přestěhoval do Opavy, kde působil v městské knihovně Petra Bezruče a 1953–1958 v Slezském zemském muzeu..

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.115.

Maturoval na gymnáziu v Třebíči r. 1915. Přátelil se s B. Václavkem a V. Nezvalem. Stud. učitelství v Brně, Kroměříži. Působil v Bušíně od prosince 1915, Horní Studénky, Klášterec, 1918–1919, od října 1919 trvale v Lošticích. V roce 1922 zvolen předsedou Sociální demokracie v Lošticích, u které založil divadelní kroužek POKROK. Od r. 1942 do odchodu do důchodu ředitel školy. Za okupace, člen odboj. skupiny Obrana národa v Litovli. Vězněn v koncentráku. Činný v pěvecko-hudebním spolku Pokrok1922–1934, ochotnické divadlo. 1938–1944 starosta města. 1960–1986 kronikář města Loštic.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990. S. 128–130. /fotografie/. ;Janíček, Karel: František Pokorný-zasloužilý pracovník kultury. In: Severní Morava, sv. 42. Šumperk 1981, S. 78–79. ;. Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S.30.

V roce 1978 absolvoval Pedagogickou fakultu v Olomouci. Poté působil 12 let jako učitel Základní školy ve Štěpánově a od r. 1992 na Pedagogické fakultě UP, katedra českého jazyka a literatury, Teorie vyučování českého jazyka. Provádí výzkumy na školách, jejichž závěry publikuje a seznamuje s nimi učitelskou veřejnost na Moravě i v Čechách. Posuzovatel nových učebnic českého jazyka. Aktivně se účastní akcí organizovaných společností Přátel angažovaného učení. Organizuje a řídí pedagogickou praxi budoucích učitelů češtiny na základních školách. V letech 1998–1999 publikoval v Učitelských novinách (č.5. V jakých podmínkách pracují učitelé českého jazyka- a nejen oni?; č. 10 Učitelské obrázky). V roce 2000 obhájil titul Ph.D disertační prací na téma Učitel českého jazyka v podmínkách současných českých základních škol. Autor Učebnice českého jazyka pro základní školy po roce 1989 a současné tendence ve vzdělávání. (2005).

Osobní sdělení -hš

Mgr. Milan Polák, Ph.D.

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.