Osobnosti Moravy.eu

Studoval techniku v Brně. Od 1858 až do své smrti působil ve stavebním úřadu olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Užíval titul diecézní architekt. Obdržel papežský řád sv. Jiří. Od roku 1858 pracoval na zámku ve vyškově, projekční práce pro areál na Hukvaldech (1859–1861), účast při novostavbě kostela Početí Panny Marie ve Zvoli (1858–1866). Od poloviny 60. let 19. století se projekty venkovských kostelů podílel hlavně na Přerovsku a Osoblažsku. Architekturu evropských katedrál poznal na studijní cestě v Německu, Francii, Anglii a Itálii. Do této etapy tvorby patří projekt kostela v Ratajích i nerealizovaný projekt restaurace kostela sv. Mořice v Olomouci, především však projekt regotizace olomoucké katedrály sv. Václava. Jeho tvorba byla doceněna až v 80. letech. V Bochoři se podílel na stavbě kostela 1873–1879.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.87; Kopie matriky narození a úmrtí.

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;

Začínal v Sokole Olomouc r. 1950. Poté v Praze, ATK, ÚDA a Dukla 1952, Dynamo Praha 1957 – 1961. Jako první čs. diskař překonal hranici 50 m /50, 84, Zlín/srpen 1953. Mistr sportu 1955. Mistr ČSR 1953 – 1958. Držitel 9 čs. rekordů.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.267./foto/;.

Od 1.1.1974 pracovník Okres. střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, od r.1991 Památkový ústav v Olomouci. Výkonný redaktor časopisu Zrcadlo památek /měsíčník zachycující výběr článků z tisku/. Člen výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonný redaktor VVM. Spoluautor knihy „Románský palác na olomouckém hradě“. Brno 1989. s M.Poj­slem;spoluautor knihy Olomouc. P., Odeon 1984, s I. Hlobilem a P. Tobnerem. Publikuje v odborném a regionálním tisku (Archeologia historica, Vlastivědné listy,, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci aj.). Spoluatorem knihy Archeologie Olomouce (1984).

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 113–116. V měsíci červnu … blahopřejeme.In: Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014.S.2–3.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

Maturoval na SG v Olomouci roku 1876. Filosofická studia absolvoval ve Vídni. Jako profesor vyučoval matematiku a fyziku a to česky a německy. Od r. 1881 působil na gymnáziu v Přerově a to do r. 1887, pak byl na rok na německém gymnáziu v Kroměříži. Od r. 1891–1926 učil na českem gymnáziu v Olomouci. Vyučoval 45 let. Členem Société astronomique de Francé. Byl též revisorem spolku Žerotín 1892–1908.

Pohřben v Přerově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S..71.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1970, S.136.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.197–198.; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

V letech 1910–1913 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. E. Dítěte a A.Hofbauera. 1913–1915 AVU Praha u profesora J. Preislera. V Olomouci působil od roku 1946 do 1950, pověřen přednáškami: figurální kreslení, malba, kreslení pro vědecké obory na Ústavu výtvarné výchovy PdF UP. Autor monografií o umělcích a článků v časopisech, zejména o výtvarné výchově.

Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců.2. Praha 1950.S.149–150.: Nekrolog.Lidová demokracie, 5.11.1975, S.5.

Narozen v obci Světí poblíž Hradce Králové. Od roku 1888 působil v Prostějově, 1890 v Olomouci. O rok později si založil vlastní advokátní kancelář v Jevíčku, kde působil do roku 1899. Založil zde akciový pivovar, zasloužil se o vznik střední školy. Poté odešel do Prahy. Psal dramata a vědecká díla.

Továrek: Ve znamení pera. Jevíčko 1958.S.11–12.

V letech 1994–1999 studoval archeologii na Slezské univerzitě, poté na univerzitě v Plzni, kde promován na Mgr. V roce 2001 nastoupil jako archeolog do Muzea v Prostějova v Prostějově. Zabývá se krajinnou archeologii.

Sklenář, Karel : Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů.Praha, Libri 2005. S. 387.;

Od r. 1968 ve Zlíně Centroprojekt, od 1993 svobodné povolání, vlastní ateliér MM.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.127.

Studoval v Kojetíně, gymnázium v Kroměříži, seminář v Olomouci, FFUK v Praze, poté prof. v Kojetíně, v Kroměříži, Lipníku nad B. Od r. 1918 pověřen správou archivu v Lipníku. Publikoval. Zemřel v Lipníku, pohřben v Kroměříži.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Krška: Za Jakubem Mráčkem.NP 1967.;Literární místopis OA Přerov.

Od r. 1878 profesor na němec. střed. škole v Kroměříži a Přerově, vydal mapu hvězdného nebe, spisy o hvězdách.

Masarykův slovník naučný.V.Praha 1931.S.l.;Lid­.demokracie, 11.5.1992, .

Absolvoval v roce 1930 Polívkovo reálné gymnázium v Olomouci. Poté studoval učitelský kurz a po obnovení Univerzity Palackého vystudoval při zaměstnání pedagogiku. Působil jako učitel v Náměšti na Hané, v letech 1932 – 1939 jako učitel na Slovensku, zprvu ve vesnici na východním Slovensku, kde se naučil slovensky a trochu maďarsky i rusky, aby se domluvil se všemi dětmi a po čtyřech letech byl přeložen do Komárna. V roce 1939 se vrátil do Olomouce a byl jmenován učitelem v Holici u Olomouce, kde působil 33 let. Na škole založil loutkové divadlo, pěvecký soubor, školní orchestr a vedl výtvarné kroužky. Byl úspěšným malířem a hudebníkem. jako textař spolupracoval s mnoha hudebními skladateli populární hudby, proslavil se jako spoluautor několika hitů. Psal texty pro Waldemara Matušku, Pavla Nováka a je autorem 150 hudebních textů vysílaných v rozhlase. Autor her pro děti.Též aktivní skaut a turista. PaedDr. František Navara spolupracoval s Českým rozhlasem.

Autor pohádkových her pro rozhlas a loutkové divadlo. Publikoval ve Stráži lidu/Olomouc. Manželka pí Iva Navarová,

Kmoníčková > V roce 1989 zemřeli.Brno 1990.S.68.; V měsíci březnu si připomínáme. Kdy-kde-co. 2012, březen. S.7–8.

V roce 1934 abs.AVU Praha, prof.B.Kafka, v Olomouci na UP působil 1947– 1975, 1947 docent obor modelování, od r. 1965 prof..Učil modelování, sochařství a plastickou anatomii.1970 – 1974 ved.katedry výtvar.výchovy FFUP.Zasl.um.Autor pedag.statí v časopis.Navrhl sochy B.Němcovou pro Olomouc a F.Palackého pro Hodslavice.

Procházka, Václav : Vlad. Navrátil. Ostrava 1962. ; ZVÚO 1975, č. 184, S. 9–14, obr. ; Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986. Olomouc 1986.;
Pacák, J. : Mladé umění na Hané. Pět let skupiny olomouckých výtvarníků, Olomouc 1942, S. 55–56; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Žibřid 1/2007, S.3–4;

Od r. 1959 pracuje v Moravském muzeu v Brně, vybudoval historicko archeologické odd., redaktor Vlastivěd.věstníku moravského. Prof. PhDr. Vladimír Nekuda DrSc.

Rodná země. Sborník k 100. výročí Musejní a vlastivědné společnosti v Brně a 60. výročí narození PhDr. V.Nekudy. Brno 1988. – Z díla: Stopadesát let Moravského musea v Brně. Brno, Mor. museum 1969. – Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, KN 1961.

Měřínský, Zdeněk: K sedmdesátinám doc.dr.Vladimíra Nekudy, Dr.Sc. Časopis Matice moravské, r.116, č.2, 1997, S.560–564

V letech 1895–1903 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté UK Praha, obor čeština, němčina. V období let 1904–1905 studoval FF ve Vídni a studia ukončil r. 1907 v Praze. V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na Zemskou vyšší reálku do Jevíčka, kde působil 11 let. V roce 1919 učil na RG v Přerově a od 1920–1938 na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci a to: čeština, němčina, dějepis, zeměpis. Po příchodu do Olomouce se intenzivněji zajímal o historii a v roce 1924 byl ustanoven archivářem města Olomouce. V letech 1925–1926 týdně navštěvoval vždy v pátek a sobotu Archivní školu v Praze. Jeho mimoškolní činnost se soustředila na přednášky, literární práce spojené se zájmem o dějiny města a olomouckého venkova. Publikoval v časopisech: Selské listy, Pozor, ČVSMO, Stráž Moravy aj. Knižně: Paměti obce Vacanovic, Dějiny města Olomouce, Dějiny olomoucké univerzity ad. V archivu pracoval do r. 1940 a v 1945–1947. Poté se věnoval badatelské práci. V roce 1968 mu UP udělila čestný doktorát filosofie.

Spáčil, V. : Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, 1984, r. 67, č. 8, S. 68–75. (fotoportrét). Polívková, Květa: In Memoriam prof. Dr. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, r. 67, č. 8, S. 76–78. Fotoportréty od PhDr. M. Koudely ze SOKA Olomouc (20.7.2018)

PhDr. h.c.

Absolvoval ČVUT, architektura Praha, 1950 / 1985 ved. projektant Stavoprojektu Olomouc. Předseda pobočky Svazu českých architektů Olomouc, místopředseda kraj. výboru svazu v Ostravě, člen poradního sboru okr. úřadu v Olomouci. Cena Jos. Havlíčka za návrh a realizaci smuteč. obř. síně v Prostějově. Projekty a realizace škol, sídlišť, samostat. objektů, např. SPŠ v Bruntále, Zenit v Olomouci, centrál. prádelna FN v Olomouci aj. Zajímá se o výtvarné umění, grafiku, kreslení a malování a cestování.

Vebr, J.: Soudobá architektura ČSSR.; Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.14.;.

V letech 1875–1884 působil jako středošk. prof. na školách v Charkově, od 1884 doc. , později prof. na tamější univerzitě. Zabýval se latinskou gramatikou, studiem veř. života Římanů.

Masarykův slovník naučný.5.Praha 1931, S.143.;Eliáš, B.: Akademik I.V.Netušil.Šta­feta, 1973, č.4, S.7–9.;Eliáš, B.: Ivan Vjašeslav Netušil.ZKVMO, 1960, č.86, S.105–108.;.

V letech 1898–1915 působil jako katecheta na německém gymnáziu v Uh. Hradišti, poté jako prof. církev. dějin na teol. fak. v Olomouci. Od r. 1903 do 1911 člen archeolog. komise a výzkumu na Velehradě. Publikoval v ČVSMO. V r. 1910 založil v Uh. Hradišti archeolog. spolek Starý Velehrad, v roce 1925 nový spolek stejného názvu v Olomouci. Ročenky vydávané spolkem pod názvem Sborník velehradský.

Osobnosti regionu 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;/foto/; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.185.; Žurnál UP.č.27, 18.5.2001, S 8.

Zámecký archivář hraběte z Mognisů ve Strážnici, místopisný spisovatel. Autor knihy Želatovice a Tučín. Strážnice 1918. /Historický, kulturní a hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic/.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Pos­píšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.105.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.187.;.

V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměmpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Jozef Ludvik Srda působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Stratil, V.: Vědec a pedagog. In: ZVSMO 1981, č.15–16. S. 19. Petruška,F.: K sedmdesátinám prof. PaedDr. B.N. DrSc. In: Severní Morava 59, 1990 S.72–74. Zicháček, Vladimír: Jozef Ludvík Srda.In: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004.S.111–113. Olomoucké listy, 2, č.8, 21.2.2002. BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 52–53.

Narozen v obci Police na Šumpersku u Úsova.

PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc.

Narozen na Mostecku. Studoval Fakultu báňského inženýrství VŠB, které dokočil až o deset let později. 1952 byl jmenován hlavním geologem Ministerstva hutí a spojů. 1956–1958 učil na Střední průmyslové škole geologické v Praze. Poté působil na úseku lomů VŽ ve Štramberku 1958–1966. Od roku 1966 až do důchodu byl zaměstnán v Geologickém průzkumu v Rýmařově. Hojně publikoval a také ve Zprávách olomouckého muzea a archivním sborníku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.96; Šefčík, E.: Zemřel inženýr J.Novák. In: Severní Morava,58, 1989. S. 75.;

Stud. na reálném gymnáziu v Olomouci, poté se vyučil zedníkem, maturoval na Střed. stavební škole v Přerově, 1932–1937 VŠUP Praha. Po studij. cestách se trvale usadil od r. 1938 v Olomouci. Pracoval ve Stravoprojektu, na UP, 1970–74 děkan FFUP, ved. stř. památkové dokumentace. Založil tradici věd. symp. Historická Olomouc.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.16–19.;.

Narozen v obci Terezín u Mikulovic (n. Mikulovice). Absolvoval studia na kamenické škole v Supíkovicích, poté Akademii výtv. umění ve Vídni, studijní pobyty v Budapešti a v Mnichově. Vytvořil: Sousoší Vidění sv. Františka – kostel ve Vidnavě, pomník lékaře a zakladatele lázní v Jeseníku Vincence Priessnitze, r.1909. Ve Velké Kraši vybudoval sochařskou dílnu, vedl ji od r.1909 do r.1945. Pracovní zakázky: funerální plastiky (hrobka Elsnerů ve Skorošicích), náhrobky (velmistři německ. rytířů v Bruntále), výzdoby veřejných budov – reliéfy pro budovy obchodní a živnost. komory v Opavě, figurální výzdoba zámku Dalberg či výzdoba rak.-uher. banky ve Vídni. Vynikal zejména v portrétní tvorbě – pomník J.G.Mendela v Novém Jičíně, r.1931. V Säckin­genu se usadil a založil ateliér. V Norimberku působil jako restaurátor.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš.1.Opava -Ostrava, 1993.S.77.; Zrcadlo památek, 10/1996. S.20;

Absolvoval AVU, obor architektura. Prac. zaměření: projekty staveb bytových, občanských, rekreačních, poštovních, telekomunikačních.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.139.;