Osobnosti Moravy.eu

Nejvýznamnějším hostem 6. ročníku mezinárodního festivalu duchovních filmů „Film ve znamení ryby“ v Olomouci, byl polský režisér a scénárista Krzstystof Zanussi, který dne 1.9.2007 uvedl svůj film Persona non grata.

Wikipedia.cz

Hud. vzdělání u řed. hud. školy J. Knypla v Hranicích, kde se učil 10 let na housle, 2 roky klavír a od 14 let varhany. Abs. lékař. fak. v Brně. R. 1972 založil ve Vítkově pěvec. sbor Komenský.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1992, S.693.;.

Vítkov (u Opavy).

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Vystudoval filozofii a filologii na vídeňské univerzitě. Poté působil jako fonetik ve Vídni. Jeden rok přednášel psychofyziku mluvy na univerzitě Iowě. Český původ ho přivedl k práci pro českou menšinu. V roce 1946 přichází do Prahy a přednáší na Vysoké škole obchodní a na Vysokém učení technickém. Od roku 1952 přednáší na FF UP. 1956 byl v Olomouci jmenován docentem a natrvalo se zde usadil. Na UP přednášel zejména germanistiku. Zabýval se i jazyky malých národů-islandského, lužickosrbského, retorománského, keltského atd.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. S.253–255;

doc. PhDr. Karel Zeman, CSc.

Už v době studií v Praze založil roku 1902 šachový kroužek, zárodek klubu Dobrovský. Také založil Dělnický šachový klub. Po absolvování univerzity v Praze a po několika letech praxe na gymnáziu ve Strážnici začal od roku 1913 působit jako profesor češtiny a němčiny na gymnáziu v Zábřeze. V roce 1918 čelný člen Severomoravského národního výboru. V roce 1908 napsal učebnici Šachy, r. 1935 Šachista začátečník V roce 1921 založil v Zábřehu na Moravě Šachový klub MORPHY. Od roku 1935 místopředsedou ÚJČŠ, hlavním redaktorem Československého šachu a do r. 1942 vedl šachovou rubriku v Českém slově.

Malá encyklopedie šachu.Praha, Olympia 1989.S.427. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.1 (13). Ostrava 2000.S. 115.

Od 1867 ve Vídni a v Pešti vydával s K. Klíčem humoristické časopisy, od 1874 pracoval na Moravě v okolí Velehradu a studoval tento kraj národopisně. Maloval lid. slovácké motivy. Pro knížete Lichtenštejna kopíroval staré mistry.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.Ostrava 1993.;MSN.7.Praha 1933, S.1043.;.

V letech 1870–1878 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva ve Vídni, 1883 JUDr. Přednášel ve Vídni ve spolku TYL, Občanské besedě, Kolláru a zakladatel spolku Národ. Od r. 1883 ředitelem redakce listů Tribuna, pozd. Parlamertaru. 1895 zotavená v Lechovicích u Loštic, 1896–97 soudní a advokátní praxe v Olomouci.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930,S. 44–45. ; ;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974.S.. 22.