Osobnosti Moravy.eu

Profesor české řeči a literatury na stavovské akademii v Olomouci, od 30.12.1839-říjen 1847, kdy odešel do Brna.R.1841 vydal spisek Vpád Mongolů do Moravy, praktic.učebnici českého pravopisu.Jeho zásluhou byly v Olomouci 1841 poprvé pojmenovány ulice a náměstí také česky.

Masarykův slovník naučný.1933, sv.VII., S.22.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha, SPN 1981.S.69–72.; Smejkal, B.: A.V.Šembera a Olomouc.= ZKVMO 1957.č.71.S.54­.;/Fotografie PKK 1982;.

Stud. SUPŠ Brno, FFUP v Olomouci. Žije a tvoří v Olomouci. Kresby, obrazy , návrhy interiérů a exteriérů obchodů. tvorba skleněných objektů, autor grafické podoby Hanáckých novin. Iniciátor G CAESAR, člen asociace rekonstr. olom. orloje. Půs. 1975–78 v Okr. střed. památ. péče, do r. 1986 v Obl. GVU, nyní svob. umělec. 1989–90 realizace velkoploš. malby „Cesta ke světlu“ pro Dům kultury v Prostějově.

Pozvání na výstavu do DH.Stráž lidu, 1989, 17.1., S.4.;

• pe-:Minigalerie HN.Hanácké noviny 1990, 3.3., S.4.;foto;

Výtvarné umění 1990, č.4.; Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.940.;.

Syn buditele A.V.Šembery.Po studiích v Olomouci, Brně odešel 1849 do Vídně, kde vystudoval G a práva.Vznikaly zde jeho první pokusy spisovatelské, odtud dopisoval do českých listů moravských i pražských/Národní listy/.Žurnalis­tické články podepisoval S.Bodlák.R.1880 se zřekl psaní českého Š ve svém jméně a zaměnil je na SCH.Poté velebil Němce a haněl Čechy.Zemřel jako Schembera.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.144–145.; Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.29.;ZVÚO, 1968, č.137, S.8–14.;.

Angažována u německé opery v Olomouci 1865, 1867–1876 v Prozatimním divadle v Praze, 1885–86 v ND Praha. Sebevražda v Hamburku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.296.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.481.;.

Absolv. gymnázium v Olomouci r.1942, LF UP, chirurgie, v letech 1945–49. Celý svůj profesní život pracoval ve FN v Olomouci. Nejprve na I.chirurgické klinice, v r. 1957 atestace II. stupně z chirurgie. Od r. 1957 se specializovala na plastickou chirurgii, v r. 1965 atestace z tohoto oboru. Od r. 1965 jmenována ordinářkou pro plastickou chir. ve FN Olomouc a v této vedoucí funkci působila 20 let. Věnovala se vědecké a pedagogické práci, přednáškám. Byla autorkou řady odb. publikací. V r. 1975 titul CSc. Manžel prof. Z. Šerý, DrSc. –

Žurnál UP, č.18, 15.6./2007, S.5;

V roce 1946 se habilitoval pro obor neurologie. Byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Universitě v Olomouci jmenován – ve svých 38 letech – universitním profesorem. V Olomouci buduje od základu novou neurologickou kliniku postupně buduje i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny v r. 1951 jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena na bazi tamní lékařské fakulty. Po úmrtí prof. Šercla v roce 1972 je od roku 1973 každoročně pořádána až dodnes – vědecká konference „Šerclovy dny“.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.206–208;

prof. MUDr. Miroslav Šercl DrSc.

Ředitel Gymnázia J. Wolkra v Prostějově od r. 1990; Vystudoval FFUP čestina, ruština, Olomouc 1960;VŠE, fak. říz. , VTI-PGS, Praha 1986. 1962–6 učitel v Bedihošti, 63–72 střed. prof. na G , 67–68, a70–71 lektor vietnamských praktikantů. 72–89 zaměst. u DS Olomouc, zprvu jako dělník, později odd. VTEI a propagace. 70-vylouč. z KSČ;90, poslanec OÚ a měst. zastupitelstva

Kdo je kdo II.1991/92.Praha 1991, S.990.;.

1762 odešel studovat na jezuitskou univerzitu v Olomouci, římské klasiky, historii a matematiku. Po 2 letech studia vstoupil do jezuitského řádu a studoval na řádových školách v Brně a v Čechách. Po zrušení řádu pracoval v pražské univerzitní knihovně a pořizoval katalog jejích rukopisů. Od r. 1776 působil na Těšínsku.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.127 –129.;. Biografický slovník českých zemí, 5.díl.

Učitel hudby v Uher. Brodu, 1920–1929 ředitel kůru Holešov, 1929–1948 učil na uč. úst. Kroměříž, sbormistr spol. Podhoran v Holešově a Kroměříži, 1948–1950 přednášel na UP Olomouc

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 559. ;.

V roce 1945, ihned po promoci nastoupil jako sekundární lékař na chirurgické oddělení Zemské nemocnice v Olomouci, vedeném prof.Rapantem.Od r. 1946 působí jako odborný asistent na UP v Olomouci. Od 1.9.1967 je profesorem a od 3.3.1970 jako nástupce prof.Rapanta, přednostou a vedoucím katedry chirurgie LF UP do roku 1982. Význačný chirurg zejména v oblasti jícnové a hrudní chirurgie.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc, UP 1996.S.209–210. Fotografie.

Prof. MUDr. Zdeněk Šerý Narozen na Kroměřížsku.

Předseda projektové a inž. společnosti Pam Ar Brno. Zaměření: rekonstrukce sídel od malého urbanismu po památkové soubory a jednotlivé objekty. Real. : novostavby, rodinné domy, chalupy, drobná architektura. Účast na rekonstrukcích: Helfštýn, Boskovice. Rekonstrukce a dostavba České spořitelny Kroměříž, rekonstrukce Moravského divadla Olomouc. Externí pedagogická činnost: FA VUT Brno, přednášky úvodu do projektování, ved. ateliéru rekonstrukcí památek.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.173.;.

Po maturitě se vyučil fotografem, pracoval jako aranžér. Poté byl přijat na Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Výrazný talent ho přivedl na Vysokou umělecko-průmyslovou školu v Praze, kterou absolvoval v roce 1959. Spoluprácoval s Chartou 77. V letech 1991–1997 působil jako pedagog na výtvarné škole Václava Hollara v Praze. Vystavoval u nás i v zahraničí.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.943.;

Prvotinu uveřejnil v r. 1970. Složil víc jak 50 studií. Ve skladatelských soutěžích zejména v zahraničí získal 3 ceny a asi 16 vyznamenání. V letech 1980–83 redaktorem Studiové části Československého šachu, rubr. Šachové umění. Od r. 1991 dosud redaktorem Československého šachového bulletinu, až do jeho zániku v roce 1996, od 1998 se podílel na tvorbě časopisu Šachová skladba. Je též autorem publikace Studie kontra partie. Zemřel v léčebně OLUNG v Moravském Berouně.

Malá encyklopedie šachu.Praha, Olympia 1989.S.376.;. http://www.vlasak.biz/evcstud.htm http://otavinka.blog.cz/…an-sevcik-75

Po maturitě na státním gymnáziu v Prostějově r.1934 studoval Lékař. fakultu MU v Brně. V době okupace pracoval v letech 1941–1945 jako úředník v obuvnické továrně v Praze. Po osvobození 1945 vysokoškol. studia v Brně ukončil. Nastoupil jako lékař na chirurg. odd. Okresní veřejné nemocnice v Prostějově. V roce 1950 byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení do výcvikového tábora Libavá, 1952 přeložen na Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové, kde se stal náčelníkem nemocniční chirurgie. Po zrušení VLA pracoval v letech 1958–1960 jako přednosta chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Uherském Hradišti, odkud odešel do téže funkce do Ostravy. Stal se uznávaným zakladatelem klinické a experimentální hyperbaroxie u nás, takže mohl své poznatky přdnášet lékařům v Olomouci, Brně, Uherském Hradišti a v Praze, ale též v cizině: Berlín, Glasgow, Amsterodam, Londýn, Řím. Též členem poradního sboru Ministerstva zdravotnictví ČSR. Předseda spolku českých lékařů v Ostravě.. nepříznivě do jeho života zasáhly důsledky podpisu 2000 slov a politických postojů 1968–1969. Byl degradován na funkci chirurga v ambulanci Závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde pracoval do odchodu do důchodu v r. 1988. Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou rehabilitační komise zdravotníků Severomoravské­ho kraje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.63;

V roce 1985 maturoval na Střední průmyslové škole strojní v Olomouci. Od roku 1994 podnikatel. Hudebník, kytarista. Hraje a zpívá v kapele Fly Tomorrow. Autor písní Barikáda; Nohy aj. Hudební styl olomoucké kapely Fly Tomorrow vychází z klasického rocku a blues, s vlivy funku a jazzu, s dominantní sólovou kytarou a foukací harmonikou. V současnosti se její žánrové rozpětí pohybuje od syrového blues až k melodickému rocku a metalovým baladám. Základem repertoáru je vlastní tvorba hudby i textů. Do koncertního repertoáru kapela nově zařazuje několik starých „pecek“ od Cream, Erica Burdona, Johna Mayalla, ale třeba i Beatles, které zpracovala po svém. Současná sestava Fly Tomorrow – 2012

Daniel „Anglán“ Agnew – foukací harmonika, zpěv František Sobek – kytara Petr „Pointa“ Ševčík – kytara, zpěv Zdeněk „Boban“ Konopka – baskytara Vlastík Locker – bicí

Osobně znám.

umělecký pseudonym: Petr Pointa Ševčík

Vystudovala gymnázium v Písku, pak knihovnickou školu v Brně. V letech 1966 – 2001 působila v Okresní knihovně v Olomouci, od r.1972 v regi­onálním oddělení. Připravovala biografické ročenky, ediční činnost, příležitostně publikuje v periodikách. 2003 edičně připravila Slovník myšlenek.Od roku 1999 – 2024 spolupracuje na vydávání Evropanského diáře, výběrem citátů na 365 dnů v roce. Od roku 2001 pravidelně publikuje v měsíčníku Týnecké listy, kde připravuje stránku významných výročí středomoravského regionu. Spolupracovala s občanským sdružením Valašské Athény. Je členkou Vlastivědné společnosti muzejní a Literárního klubu Olomouc.V listopadu 2015 vyšla v Pelhřimově knížečka jejích vzpomínek formou básní, prózy i fotografií s názvem " Písecké oblázky".V září 2016 dostala Pochvalu Mobelovy ceny za knihu Písecké oblázky, zá oblázek a báseň Svatý na mostě (s.17). V roce 2019 byla nominována v soutěži Žena regionu Olomouckého kraje a dne 8.10.2019 byla finalistkou X. ročníku v kategorii: umění, kultura a sport.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004, S.263–264 Slovník osobností východní Moravy. 2006. [cit. 21. 9. 2011] Dostupné na http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?… (kol) Písecké oblázky Hany Ševčíkové. Písecký deník, 18. 12. 2015, č. 294, s. 9. Vejlupek, Miroslav. O Píseckých oblázcích Hany Ševčíkové. Písecké postřehy, 16. 12. 2015, roč. 24, č. 50, s. 8. Vejlupek, Miroslav. Senzitivita a lyričnost – to jsou „Písecké oblázky“. Literární noviny. 27. 12. 2015. /online/ /cit. 08012015/. Dostupné na http://www.literarky.cz/…ecke-oblazky

databáze Knihovny města Písku http://otavinka.blog.cz/…regionu-2019 http://www.ctenizpisku.cz/…na-sevcikova

Rozená Poláchová. Po základní škole absolvovala gymnázium v Uničově, kde maturovala v roce 1984. Poté pracovala jako technolog ve strojírenství v UNEX Uničov do srpna 1990. Od září 1996 do června 2004 absolvovala studium speciální pedagogiky na UP v Olomouci, asi dálkově, protože od září 1997 působí jako učitelka základní školy v Nové Hradečné, t.č. kromě toho zastává funkci zástupkyně ředitelky, je koordinátorkou EVVO, dále kordinátor KMČ, zajišťování kulturních akcí pro žáky a zdravotnickou prevenci. Se žáky ZŠ se zapojila do projektu, jehož cílem bylo sesbírat místní lidové pověsti z Nové Hradečné a okolí a vydat publikaci, kterou ilustrovali žáci ZŠ Hradečná. Kniha vznikla za přispění kronikářky obce paní Marie Poláchové, což je maminka výše jmenované. První vydání " Pověsti z Bradla a okolí" vyšlo v roce 2008 a 2. vydání rozšířené o překlady pověstí do němčiny a angličtiny se objevily v roce 2012. Kniha pověstí obsahuje celkem 18 příběhů.

Osobní sdělení pro HŠ/20.10.2023

Mgr. Hana Ševčíková

Tenorista. Studoval u M. Řezníčkové. Působil v ostravské operetě (1951) a v olomoucké opeře (1952 – 87). Měl krásný sametový hlas, vynikal muzikálností a výborným výrazovým ztvárněním svých postav. Hlavní role: Dalibor, Lukáš (Hubička), Laca (Její pastorkyňa), Manrico (Trubadúr), Turiddu (Sedlák kavalír), Cavaradossi (Tosca), Kalaf (Turandot), Samson (Samson a Dalila), Hoffmann (Hoffmannovy povídky), Florestan (Fidelio), Max (Čarostřelec), Tannhäuser, Lohengrin a mnoho rolí operetních.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959.

'

Narozen ve Staré Vsi u Přerova. Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1936, od 1945 působil v Kroměříži,

SOKA Přerov, .Katalog kněží arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949, S.82.(uvádí narození 14.3.).;.

Sólista opery v Olomouci v letech 1956 – 1960.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.1074.;.

Studovala v Pardubicích housle a klavír, později zpěv. V roce 1912 angažována do ND Praha. Později se věnovala zpěvu koncertně, zaměřena na souč. čes. repertoár, a na moravskou a slovenskou lidovou píseň. Vystupovala v Pardubicích, Ostravě, Olomouci a na Slovensku. V letech 1919 – 1922 vyučovala zpěv na hudební škole v Pardubicích.

ČSHS.I.Praha 1963.S.738.;SOKA Přerov.;.

Narodila se jako nejmladší jménem Doleželová a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a holčičku Marušku dal do Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili, a tak se do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila povinována postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do Litovle, když měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. V roce 1945 si vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, protože Karel Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo, byl členem pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan Vaněk zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu pro ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým studiem Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném životě v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost a od června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika litovelské Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. Vedli spolu skautské tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. Normalizace jí zařadila mezi nositele kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum informací nejen pro studenty a pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se ještě několik let věnovala organizaci různých akcí pro seniory.

Šik, Luboš: Litovel 2024. S. 46–49. Litovelské otisky. CD Šik,L. 2024 Majka jubilejní. Blogspot Otavínka. 3.3.2024 (báseň L.Šika) fotografie Miroslav Pinkava

Narozena v Ješově, nyní součást obce Luká

V letech 1936 – 1942 studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, obor dekorativní malba. V roce 1942 nastoupil do Českého divadla v Olomouci jako jevištní výtvarník a do léta 1959 zde působil jako šéf výpravy. Od srpna 1959 získal angažmá v Národním divadle Praha, kde působil zprvu ve funkci vedoucího scénografa a v letech 1966–1987 jako scénický výtvarník. Pravidelně spolupracoval s režiséry Jiřím Svobodou, Jaromírem Pleskotem, Stanislavem Regalem, Martinem Dubovicem ad.Spolupracoval i s řadou domácích i zahraničních scén (Amsterodam, Antverpy, Brusel, Buenos Aires, Havana, Lyon, Moskva, Vídeň, Ženeva). V roce 1968 byl jmenován čestným členem divadla v Olomouci a téhož roku obdržel cenu Oldřich Stibora. Získal zlaté medaile na Pražském quadriennale v roce 1971 a jako nejlepší zahraniční scénograf na XII.Biennále výtvarného umění v Sau Paulu v roce 1973. Na penzi se vrátil do Olomouce. V roce 2005 vzdalo Moravské divadlo Olomouc hold svému dlouholetému kolegovi a scénografické legendě, když pojmenovalo nově zřízenou galerii ve foyeru divadla právě po něm. Jeho životní pouť se ukončila 17. ledna 2014.

ČBS.Praha 1992.S.692.; Kdo je kdo v architektuře a jiných příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.173.; Kdy kde co v Olomouci 1992, říjen, s.17. dokumen­t.list/01

Syn Oldřicha Šimáčka. 1963 ukončil v Praze studium průmyslové a reklamní fotografie. V SDOS Olomouc pracuje od r. 1959 jako fotograf. Výstavy jeho prací : 1963 – Děti ve fotografii, Hranice;1976 Divadel. fotografie v Olomouci – DH;1980 Ostrava – Divadel. fotografie;1981 DH Olomouc – pásmo diapozitivů a textů s názvem Šimáček dr. Leo Bureše, promítnut společ. film 16 mm Návraty. 1981 – Cena O. Stibora. 1983, 1986, 1989 vystavoval v Jugoslávii – Trienále divadelní fotografie. 1990 cyklus Kameny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1990, srpen, S.14.; Kdy kde co v Olomouci l992, říjen, S.17. Wikipedie.cz

Půs. na LFUP od r. 1964;profesor od r. 1988, 1987 – 1990 přednosta ústavu lékařské chemie. Přednáší biochemii, je členem gestorské rady postgraduál. studia. Autorem a spoluautorem 120 prací, patentů a monografií z bioorganic. chemie. Člen redakční rady mezinárod. časopisu Heterocykles, výkonným redaktorem periodika Biomedical Papers (AUPO) LF UP, členem Americké chem. společ. ad.

Ústav lékařské chemie a biochemie LF UP Profesor Vilím Šimánek je autorem sedmi patentů a mezinárodně respektovaným odborníkem v oblasti komplexního výzkumu přírodních látek.

Profesor Šimánek se podílel na experimentu, kdy spolu s odborníky z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, pacientům se zánětem prostaty bylo podáváno 1,5 gramu celého plodu americké brusinky. Po půl roce se ukázal pozitivní účinek na potíže dolních cest močových. Vědci a lékaři šli ještě dále a zkoumali působení látek na prostatickou tkáň. Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/…0170215.html

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.946.; Foto.Žurnál UP 1992, říjen, č.1, S.6.;.

Prof. MUDr. RNDr. Vilím Šimánek, DrSc