Osobnosti Moravy.eu

V roce 1923 absolvoval Českou reálku v Olomouci, poté studoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde promoval v roce 1928. Krátce pracoval u firmy Baťa ve Zlíně jako učitel a redaktor firemního časopisu. Za války a po válce pracoval v zemědělství v rodišti. Po roce 1945 se věnoval zemědělské politice v obci. Nejvíce známým se stal jako člen Moravského kola spisovatelů v Brně, působil také v tisárnách Novina v Brně. V roce 1939 vydal lyrickou sbírku básní „Mimo rodnou zem“ a v roce 1941 " Věčná květěnství. Obě sbírky jsou vyznáním lásky k rodnému kraji. V letech 1927–1937 publikoval odborné články v Selských listech (o mlékárenské výrobě, půdě, orbě i o významných osobnostech obce. Jeho literární pozůstalost uložena u dcery Oldřišky Sigmundové, bytem Velký Týnec 159.

Burešová, Jana: Paměti obcí Bohuňovice, Moravská Loděnice a Trusovice. Olomouc 1998.S.62–63. Rukopisy, poznámky a j. materiály z pozůstalosti.

Moravská Loděnice, část obce Bohuňovice

Absolvoval gymnázium v Litovli, poté studoval na Husově bohoslovecké fakultě v Praze (v období protektorátu za ztížených podmínek), 1942 totálně nasazen v Norsku, u polárního kruhu, kde stavěl zajatecké tábory. Vrátil se po dvou letech s omrzlinami prstů na nohou. Po návratu byl tajně vysvěcen za faráře a nastoupil své první místo v Berouně v Čechách, pak následoval Zlín. Po válce byl přeložen do Šumperka, kde bylo třeba obnovit církevní život. V roce 1946 se zde oženil. V roce 1949 byl povolán do Olomouce a tam svoji činnost faráře Církve československé ukončil. V roce 1951 byl odveden do prezenční služby v armádě a byl zařazen k jednotce PTP neboli k tzv. černým baronům. V roce 1952 se vrátil a byl mu odebrán státní souhlas k výkonu funkce faráře. Musel nastoupit jako dělník do Moravských železáren v Olomouci. Záhy se stal ředitelem Závodního klubu MŽ. Přičinil se i o vznik výtvarné skupiny Ohnisko. Na počátku roku 1968 byl zvolen předsedou podnikového výboru ROH. V tu dobu také zdárně dokončil novinářský postgraduál v Praze. V době normalizace bylo vedení odborů rozpuštěno a byl tak převeden na střežené oddělení VTEI. Krátce poté dostal v srpnu 1972 těžký infarkt myokardu a po roce nemocenské mu byl přiznán částečný invalidní důchod s možností pracovat 5 hodin denně. V této době se vrátil k vlastivědné práci. V roce 1981 když odešel do důchodu, odstěhoval se s manželkou do Uničova. Po roce 1989 se vrátil ke svému poslání a původnímu povolání. Dlouhá léta pobýval ve státních archivech v Olomouci, Litovli, Bruntále. Byl badatelem, který dokázal maximálně vytěžit prostudované materiály pro historickou práci. Hodiny, které strávil v knihovnách, hlavně v olomoucké vědecké knihovně, by vydaly samy o sobě několik let. Zabýval se i překlady. V devadesátých letech hojně publikoval. Psal pro církevní periodika Český zápas a Teologickou revui. Více jak 23 let psal do Severní Moravy, Vlastivědných listů, ročenky Okresního archívu v Olomouci. Zemřel 18. 4. 1996 v Litovli. V po¬zůstalosti je mnoho strojopisů uložených v SVKOL. Posmrtně vyšel jeho historický román v nakladatelství Memoria Jen pro havraní smích (1997). Kniha pojednává o osudech hradu Sovince a jeho majitelích.

Balatková, J. : Josefu Bezděčkovi k narozeninám. Střední Morava, 2, 1996, č. 2, S. 128–130. (Bibliografie prací, foto). Bezděčková, Věra: Josef Bezděčka, literát a publicista. In.: Z paměti literární Olomouce/2. Olomouc VSMO 2006.S.165–166. (foto). Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2021, č. 1.

Od dvanácti let studoval gymnázium v Zábřehu, v 18 letech odveden na vojnu a vyslán na ital. frontu. Maturoval 1921 v Zábřehu, poté absolvoval učitelský abiturienský kurz v Olomouci zkouškou r. 1922. Prvé učitelské místo v Hrabenově. Zatčen gestapem r. 1944. Vězněn v Terezíně, vrátil se 2. 5. 1945 těžce nemocen. Od 1923 členem soc. dem. strany v Hrabenově. Pamětní deska na škole v Hrabenově, dílo akad. sochaře Jana Urbana.

V.J.: Vzpomínka na hrabenovského učitele Petra Bezděka.In: Kulturní život Šumperka.1966, č.4, S.9.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.23–25.(foto).;.

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou.

Narozen na Zábřežsku, kde jeho rodiče vlastnili malé hospodářství. Po vychození měšťanky si už další studia nemohl dovolit. Nemohl najít zaměstnání a tak posléze se přihlásil na výzvu, jít učit na Ukrajinu a odjel tam v říjnu 1927. Bylo mu přikázáno místo učitele na české škole ve Vyšehradu v makarovském okrese. Koncem roku 1928 se zde oženil. Dne 18.6.1930 byl v Kyjevě zatčen a obviněn za „protistátní činnost českých učitelů.“ Byl odsouzen k smrti a vězněn v Charkově, v Jaroslavi a 1933 byl odtransportován na Solovecké ostrovy. V červnu 1935 mu bylo oznámeno, že trest smrti mu byl změněn na pětiletý žalář a pět let vyhnanství. Hned byl deportován na Sibiř. Tam živořil do pozdního léta 1936, kdy zcela nečekaně dostal povolení k odjezdu do vlasti. Po návratu do ČSR v září 1936 hledal způsob jak upozornit na utrpení svých druhů.K učitelskému povolání se nevrátil, protože neměl k němu vzdělání. Střídavě žil v rodišti a v Praze. K práci s mládeží se vrátil až po válce, když se uchýlil jako vychovatel do učiliště v Litvínově. Za „pomlouvání Sovětského svazu“ se dostal lednu 1952 opět do vězení a byl odsouzen na 18 let vězení ( Pankrác, Litoměřice, Mírov). Na svobodu byl propuštěn v r. 1960, už těžce nemocný. Uchýlil se do Jablonce. V březnu 1967 dostal z Kyjeva vyrozumění, že rozsudek z června 1931 byl yrušen a že byl plně rehabilitován­.Zrušení stejně bezprávného rozsudku čs. soudu z r. 1952 se už nedožil. Zemřel v Teplicích, kde byl na léčení.

Filip,Z.: Případ učitele B. Severomoravský příspěvek k dějinám stalinských represí.In: Severní Morava,59, 1990.S.28–38. Filip,Z.: J.B. In: Učitelské portréty.Olomouc 1996. S.69–71. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S.17–19.

Bohosloví studoval v Olomouci. Vlastenecký kněz. Farář v Dřevohosticích a Domaželicích, od 1877. Vydával modlitební knihy a přispíval do náboženských časopisů: Časopis katolického duchovenstva/1868/ a do Blahověsta/1880, 188­1/.

Český slovník bohovědný II.Praha 1916., S.199.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.79. Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32. Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007. S.64.;

Profesor matematiky a fyziky na gymnáziu v Přerově 1911–1919, poté ředitel Učitelského ústavu v Brně. Publikoval odborné stati z pedagogiky v odborných časopisech.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře, Olomouc 1947., S.32.;

Vl.jm. Vladimír Vašek. Maturoval na. Slovanském gymnáziu v Brně r. 1885. Poté studoval klasic. filologii na UK v Praze do r. 1888, nedokončil a vrátil se do Brna, kde pracoval na poště. Publikoval pod pseud. Ratibor Suk. 1891 odešel do Frýdku, 1893 se vrátil do Brna. R. 1939 odešel do Kostelce na Hané, kde zůstal do konce života. Národní umělec.

Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.S.28–31.; =il=: Po stopách P.Bezruče.=zvsmo 1985, č.21–22, S.22.; Dvořák, J.: Petr Bezruč.Olomou­c,Kraj.lid.kni­hovna 1960.; Prostějovský týden, 10.4.1996,S.11..

Narozen v obci Tatíná (na Plzeňsku). Hře na housle se učil na housle u otce a na městské hudební škole v Plzni u V. Stacha v letech 1922–1930. Zároveň studoval skladbu a vykonal státní zkoušku ze hry na housle v r. 1928. Poté učil soukromě v Plzni v letech 1930–1931 a poté odešel na Slovensko, kde učil na Komenského ústavu v Košicích 1931–1935. Vystupoval zde též v rozhlase a byl členem Slovenského kvarteta. Po krátkém působení v Mukačevě a Užhorodě, otevřel si hudební školu v Jičíně v letech 1935–1940. Od r. 1940 koncertní mistr opery v Olomouci, založil zde Český komorní soubor a Olomoucké smyčcové kvarteto, spolup. s rozhlasem, autor rozhl.asových hud. pořadů, úpravy lid. písní. Koncertoval i sólově, hrával v ostravském a brněnském rozhlasu. Autor literárně hudebních pořadů pro rozhlas.

Československý hudeb.slovník­.Sv.1., Praha, SHV 1963, S.95.;

Od r. 1957působil v DOS Olomouc .

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959.

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval FFUP /čeština, dějepis/. Na UP, v r. 1959 přešel na katedru historie, 1963 kandidát historie věd, 1965 docent. 1963–64 proděkan pro vědu a výykum, 1964–65 děkan FFUP, 50. –60. léta výzkum historie středomorav. regionu, autor publikací a statí z moderních dějin regionu. 1967 krátkodobý pobyt v Mohuči, dodnes dopl. materiály pro českoněmec. vztahy. V 1970 musel odejít z politic. , trvale pronásledován a šikanován. Pracoval v knihovně muzea, muzej. archivu, galerii, část. invalid. dúchod. Publikoval pod ciz. jmény. 1989 rehabilitován.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.253

Doc. PhDr. Josef Bieberle, CSc.

V letech 1913–1931 působil jako profesor gymnázia v Litovli. Autor odbor. článků, publikací, recenzí a přednášek z filozofie, psychologie, pedagogiky, organizace školství, metodiky výuky matematiky, fyziky, geometrie a fyziky.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 1998. disketa.

Znalec dějin moravské farmacie a lékárnictví, člen Muzejního spolku v Brně. Od r.1923 učil v Brně na VŠ zvěrolékařské, 1926 sbírka receptů veterinární mediciny. Od r. 1927 lektorem příprav léků na VSZ, 1939 –1945 v Olomouci. Autor odb. publikací.

Skutil, Jan: Památce PhMr.L.Bílka.Vlas­tivědný věstník moravský, 25, 1973, č.1., S.52.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.17.;.

František Bílek se narodil v Olomouci a v letech 1947–1953 tam navštěvoval národní školu. Školní docházku dokončil po absolvování 7. postupného ročníku v roce 1955. Výtvarnou ani jinou uměleckou školu nikdy nestudoval. „Jeho umělecký talent byl ale nesporný, o čemž svědčí řada velmi zdařilých kopií starých mistrů,“ podotkl Kamil Lukeš. Podivínský umělec byl nepřehlédnutelnou postavou olomoucké uměleckého života – nejen svým zjevem. Stejně jako měl osobitý styl v odívání, i jeho umělecký výraz byl originální. Kromě výtvarného umění miloval také hudbu. V ulicích Olomouce často hrával na klávesové nástroje a rozmlouval s lidmi. Svá vystoupení a hovory si nahrával na magnetofon. Na počátku výtvarné kariéry František Bílek kopíroval obrazy italských barokních mistrů, jako byl například Caravaggio. Kopie starých děl maloval nejen podle knih s reprodukcemi starých mistrů, ale vzorem mu byly například i malby v kostele Panny Marie Sněžné. „Ačkoliv to byl malíř samouk, postupně si vytvořil osobitý styl. Jeho obrazy jsou jakoby snové, s výraznou znakovostí a symbolismem, připomínající surrealistické představy Salvadora Dalího. Přitom ale zůstávají realistické,“ popsal Lukeš. K Františku Bílkovi patří i zvláštnost v podobě použitého podkladového materiálu. Místo tradičního plátna nebo kartonu používal pozinkovaný plech.
Muzeum J.A. Komenského vlastní 86 obrazů Františka Bílka, které vybral z jeho pozůstalosti, kterou spravuje Úřad pro zastupování státu, Kamil Lukeš KURÁTOR PŘEROVSKÉHO MUZEA. v KVĚTNU 2016 USPOŘÁDAL VÝSTAVU Od Caravagga k Dalímu.
Není jen naivní malíř, ale také kopista. Od mládí je fascinován starými mistry a dříve než začal malovat, chodil mistry do galerií a kostelů studovat. Malovat začal asi ve 23 letech. Pracoval jako dělník, nyní v invalidním důchodu. Do obrazů skrývá své myšlenky, vychází z Bible. Kromě toho experimentuje též v oblasti akustického umění. Vystavoval v galerii Jana na Sv. Kopečku, v Ostravě, v prosinci 94 v Praze. Často navštěvoval olomouckou okresní knihovnu. Chodil si do čítárny číst články o svých uměleckých počinech. Zemřel ve Vojenské nemocnici v Olomouci. Parte vydali jeho přátelé. Je k nahlédnutí u pana Ludvíka Mazura v Muzeu umění Olomouc.

Kolář, B.: Několik otázek Františku Bílkovi.Hanácké noviny, 10.5.1994, S.3.; Bartoš, Jan: Záhafy lidského bytí. v tvorbě naivního malíře Františka Bílka. Magazín Svoboda, 13.8.1994, č. 33. 3 foto (rozhovor) Autopsie Parte od pana L.Mazura v Osobnostech Díl­ny.

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.

Kněz řádu jezuitského vystoupil z řádu r. 1695 a působil jako světský kněz od r. 1701 na Moravě ve Vrahovicích, 1702–1708 v Letovicích a poté ve Slatinicích. Jeho četná kázání shrnuta do několika kniž. souborů. Do textů vkládána lid. přísloví, verše, úsloví. Napsal legendu o sv. Janu Sarkandrovi a několik veršovaných spisů latinských.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1976, sv.2, S.17.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1659 Vrahovice (n.m.č. města Prostějov).

Působil jako prof. na Slovanském gymnáziu. Suplujícím profesorem byl od 16.3.1908 – 1910, profesorem řádným od roku 1912 – 1.11. 1939, a od roku 1945 do 31.1. 1947. Učil češtinu a němčinu. Zasloužil se o vznik pravoslavného kostela v Olomouci.

Símě hořčičné. Olomouc 1947. ; . Smejkal , Bohuslav -datum úmrtí z ohlašovacího úřadu Olomouc;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.387.

'

Na obecné škole nasákl německým duchem, od r. 1866 studoval německé gymnázium a v roce 1870 přestoupil na Slovanské gymnázium , kde byl jeho třídním profesorem a později přítelem František Bartoš, který měl na něj velký vliv. Po maturitě roku 1874 odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Od r. 1879 působil v Přerově na Reálném gymnáziu jako profesor. Roku 1881 se oženil, ale také založil literární odbor Čtenářského spolku. Od r. 1888 opět v Praze. Přispíval do Koledy, Hlídky literární, Časopisu Matice moravské, Světozoru, Osvěty – zde od r. 1881 literárním referentem;čas. Komenský. Redigoval Zora, 2. roč. 1878; Lidová čítanka moravská 1907;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S..553.; Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985., S.235–237.;Vopravil, J.: Slovní pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.402.;Ská­celík, František: Krásná setkání.Praha, Vyšehrad 1970. S.9–12./vzpomínky/;.

Noviny vycházely třikrát týdně za redakce Karla Kučery v tiskárně Kramáře a Procházky ( orgán katolické moderní inteligence).Přes­taly vycházet 20.12.1926.

Ficher, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.22.

Studoval gymnázium ve svém rodišti a poté estetiku a hudební vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci (1947–50). Hře na housle se učil u Jaroslava Pekelského v Praze. Od roku 1945 působil v Moravské filharmonii Olomouc a v r. 1946 se stal členem Olomouckého kvarteta. V roce 1952 přijal místo koncertního mistra Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Dále byl skladatelem komorních děl a autorem hudebně estetických a hudebněvědných publikací, zabýval se tématikou vztahu hudby a tance. Vytvořil hudební dílo: Andante a Scherzo pro smyčcové kvarteto; Preludium, fuga a ciacona pro sólové housle (1952/56).

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.99.;. Berdychová, Tereza: Český hudební slovník. Ústav hudební vedy FFMU Brno 2008. (web).

Žákem prof. Schreibra a R. Smetany na pedag. fak. UP v Olomouci v letech 1949–1952, od r. 1970 účast na kursech sbormistrů v Kroměříži. Spolupráce se Stát. operou v Brně. Upravuje lid. písně.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů. Praha, Div.ústav 1982, S.37.;.

Studoval gymnázium v rodišti. Poté VŠ v Olomouci, kterou nedokončil. Působí jako šachový trenér A 64 a dalších uskupení na Moravě. Autor publikace: Šachová zahájení (Praha, HSH Sport 2010).

Dokumentační list Galerie rodáků (25.5.2011)

adr.: Dvořákova 22, 75002 Přerov tel. 725877819 Navštívil Jana Ševčíka 25.5.2011.

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, PhDr na MU Brno, středoškolský profesor na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, Kroměříži a Olomouci. V letech 1953–1971 působil na Katedře germánské a anglické filologie FFUP. Pravidelný recenzent, studie v odborných časopisech. Překládal z němčiny pro Acta UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S. 341. Cizí jazyky ve škole, 29, 1985/1986, č.5, S.231–232.

Vedoucí sekce archivnictví na katedře historie FFUP. Po absolvování FFUM v Brně nastoupil do Státního archivu a Olomouci zůstal již věren. Autor historických publikací o Olomouci.

Z díla: Olomouc od minulosti k současnosti. Olomouc ER 1981.;Olomoucká radnice. Olomouc, PKO 1990. ;Olomoucký orloj. Olomouc 1977. ;Radnice a orloj v Olomouci. Olomouc 1983. . ;Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc, Apošt. adm. 1982. ; O něm: Přispívá k poznání dějin Olomouce. =Kdy-kde-co v Olomouci 1980, červenec; S.13. Schulz, J. : = Jižní Morava, 26, 1990, sv. 29, S. 224 – 225. ;. Archivní časopis, 58, 2008, č.4. (Nekrolog).

Doc.PhDr. Jan Bistřický, CSc.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě r. 1931 studoval několik let na bohoslovecké fakultě v Olomouci. VŠ nedokončil. Působil na poště, v muzejní knihovně, stal se členem numizmatické společnosti i redakční rady odborného periodika.

BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.31–32.