Osobnosti Moravy.eu

Šéf olomoucké opery v letech 1920–28;1941–45, později čestným členem DOS, poté dirigentem ND Praha od 8.6.1945 až 30.9.1958, kdy odešel do důchodu.Synovec skladatele a dirigenta Oskara Nedbala, manžel zpěvačky Evy Hadrebové.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1988, říjen, S.35.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.329–330.;.

V r. 1946 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval LF UP Olomouc , kde promoval r. 1951, PFUK Praha r. 1975. Působil 1951–53 ve Vítkově, od r. 1956 v ústavu patologie LFUP, od r. 1961 přednosta kraj. soudně lékař. odd. FNsP, 1984–1990 předseda odb. spol. soud. lékařství, od r. 1984 předseda Ústavu soudního lékařství, od r. 1990 děkan LFUP Olomouc, odborník pro soudní lékařství. Autor 11 monografií, učebnic, skript.

Kdo je kdo 91/92.2.díl.Praha 1991, S.651.; Žurnál UP, 1992, září, S.5, /foto/;.

Po roce 1945 působil ve Slováckém Hradišti jako herec a režisér. V letech 1962–1965 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Překládal mj. R.Rollanda: Přijde čas.

Nekrolog: Amatérská scéna,18, 1981, č.11. S.21.;

od r. 1956 dirigentem a uměleckým ředitelem MF v Olomouci až do r. 1987. Cena města Olomouce 1999.

ČSHS II.Praha 1965.S.182.; ČBS, Praha. 1992., ČBS XX. století, 2.díl, 1999.

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Narodil se v rodině italského legionáře. Po návratu do vlasti pracoval jeho otec jako knihař na Vojenské akademii. Gustav v rodišti vychodil obecnou i měšťanskou školu. Střední školu měl studovat v Přerově, ale začala 2. světová válka a tak odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Ve volném čase hrával ochotnické divadlo a po válce byl angažován v Beskydském divadle jako inspicient a herecký elév. Vojenskou službu vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze. V letech 1953 – 1958 působil v Divadle čs. armády na Vinohradech. Poté pracoval jako dramaturg zábavných pořadů v Městském domě osvěty a od roku 1963 v Čs. televizi, kde jako dramaturg spolupracoval s režisérem Zdeňkem Podskalským. Pod pseudonymem Fergus psal do časopisu Dikobraz. Autor televizních zábavných pořadů, např. Bejvávalo, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Kabaret U zvonečku, Kabaret za sto let, Kam dnes večer milý pane, Diskotéka pro starší a pokročilé, Po stopách smíchu, Pražský písničkář, V Praze bejvávalo blaze s Silvestrovské večery v TV Nova. Na svém kontě má i scénáře filmů: Svatební cesta aneb ještě ne,Evžene (1966); Sedm žen Alfonse Karáska (1967); Ach ta vojna (1968);Blázinec v prvním poschodí (1969); Kam slunce nechodí (1971); Dva muži hlásí příchod (1975); Tak láska začíná (1975); To byla svatba strýčku (1976) ; Silvestr svobodného pána (1979); Velká sázka a malé pivo (1981); Uctivá poklona pane Kohn (1994). Režíroval :Kabaret Rokoko a Námluvy komtesy Gladioly (1970). Hrál ve filmech: Pension pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Prodavač humoru (1984), Kašpar Hauser (1993).
V roce 2009 mu vyšla vzpomínková kniha „ Za humorem cestou necestou“ „ HUDBA A ZPĚV TO JE VÝRAZ DOBROTY, LASKAVOSTI A NĚHY.“ „HUMOR MUSÍ BÝT LASKAVÝ.“

.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.688.;. http://otavinka.blog.cz

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)

Studoval na hudební škole v Českých Budějovicích, absolvoval na pražské konzervatoři housle. Mimo jiné působil jako učitel hudební školy v Přerově v letech 1928–1929. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, kde byl dirigentem a zástupcem J. Ježka. Vedl zpěvohru v Českých Budějovicích.

Československý hudební slovník 2.M-Ž.Praha 1963.S.255.;

Narozen v obci Podmoklice. (n. m. č. města Semily). Ředitelem olomouckého Žerotína v letech 1911–1917. Učitel zpěvu a sbormistr. Od r. 1919 vojenským kapelníkem v Jihlavě.
Koncertní mistr ND Praha, založil a řídil pěvec. spolek Hlahol. Zemřel v Jihlavě. Pohřben v Semilech.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263–264.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.221.; Stárek,Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.406.;Kučerová Dagmar: Česká opera v Olomouci v 19. a na začátku 20.stol. In:Sborník VSMO.Olomouc 1972, S.24–29.;.

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

Studoval na pražské konzervatoři v letech 1914–1917. Užíval umělecký pseudonym Ivo Milíč. Působil v letech 1924–27 jako divadelní kapelník v Olomouci, 1927–1940 dirigent Filharmonie Žerotína a sbormistr pěvec. hud. spolku Žerotín.

ČSHS.II.Praha 1965.S.270.;Pa­mátník pěveckého hudebního spolku Žerotín v Olomouci 1880–1950.Praha 1952.S.29–31.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.409.;.

Narozen v rodině učitele v Odrlicích (n.část obce Senička). Absolvoval reálku v Litovli. Na doporučení prof. Cihelky odešel na AVU do Prahy. Studia přerušil, protože byla válka. Po válce působil jako důstojník dělostřelectva. Známé jsou jeho obrazy z Choliny. Maloval selské grunty, hanácké kroje ap.

Vlach,Jaroslav: Osobnosti Litovelska.1993­. Rkp..Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. CD-R.

Narozen v Pozořicích u Brna. Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval varhany a dirigování. Poté studoval mistrovskou školu pražské konzervatoře, po válce JAMU. Za okupace byl ředitelem městské hud. školy v Přerově, později divadel. dirigentem v Opavě a Olomouci. Později působil v divadle v Brně a pedagogicky na konzervatoři. Činný v rozhlase a ČT. Vítěz soutěže o znělku města Přerova pro velký orchestr, která poprvé zazněla 2.10.1945

Zpravodaj VSMO, 1982, č.17 – 18. S.50.;.

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Do Olomouce se přistěhoval s rodiči v polovině 30. let. Studoval Českou reálku, kde maturoval v roce 1941. Poté byl totálně nasazen a nechal se kvůli lásce převelet do Berlína, kde oba zažili nálety a několik svízelných měsíců plných dřiny. Ženil se na podzim r. 1943. Po osvobození v roce 1945 vstoupil jako mladý nadšený redaktor do KSČ. Působil v redakci Stráže lidu , kde psal recenze na divadelní představení v Olomouckém divadle (bylo jich asi kolem stovky), částečně mapoval i koncerty Moravské filharmonie. Jako mladý perspektivní kádr byl dosazen i do funkce zástupce šéfredaktora. Psal občas i úvodníky. V roce 1955 byl ze dne na den odvolán z funkce a ze strany vyloučen. Pracoval pak 4 roky jako řadový dělník v n.p. PREFA. I při této profesi se věnoval zakládání divadelních, loutkových, recitačních a dalších souborů na střední Moravě i v oblasti bývalých Sudet. Stál též u zrodu legendární Štafety, kdy se scházeli mladí recitátoři. V březnu 1956 je metodicky vedl a taky dramaturgicky řídil. V březnu 1957 (30–31.3.1957) stál u zrodu Wolkerova Prostějova spolu s profesionální recitátorkou Ludmilou Pelikánovou a asistentem Damu Vladimírem Haladou. Jakoby se obě akce propojily. Recitátoři ze Štafety získával ocenění v přehlídkách WP. Členové Štafety byli úspěšní i na přehlídkách Krajského festivalu poezie ve Valašském Meziříčí. Richard Pogoda porotoval na tomto festivalu v letech 1965–1972 a 1977–1984 a předsedou poroty byl v letech 1967–1969.. Desetiletá existence Štafety neunikla pozornosti tehdejších médií a čas od času se objevovaly v tisku malé zprávičky o činnosti. Občas taky vyjížděli členové Štafety se svými programem i do jiných měst např. do Ostravy, Bratislavy, Telče, Prahy i jinam. „Zúčastnil se také Jiráskova Hronova (mám, pocit, že v roce 1958), kdy ohromil publikum i porotu divadelně-poetickou koláží Válečná čítanka, kterou otec vyplnil verši Bertolda Brechta. To byl, myslím, jeho největší oficiální úspěch.“ (uvádí jeho syn). Mezi členy byli studenti středních a vysokých škol, ale i z občanských profesí, ale převážně dívky. Byla vlastně takovým předchůdcem divadla poezie. Předchůdcem divadla hudby ve smyslu programové skladby lze považovat Klubovnu hudby a poezie, která sídlila na Kollárově náměstí 7, v roce 1966 se přestěhovala do Domu armády. Zřizovatelem klubovny byla Lidová konzervatoř Okresního domu Osvěty (ODO), kde od roku 1966 pracoval R.P. jako vedoucí programového oddělení. Právě pozitivní výsledky tohoto uskupení vedly k rozhodnutí zřídit v Olomouci stálé Divadlo hudby a poezie. Jeho vybudováním byl pověřen Rudolf Pogoda, jemuž se podařilo získat prostor v objektu Denisova 47, který byl adaptován dle projektu architekta Jiřího Procházky a rekonstrukce trvala téměř rok.. Nové Divadlo hudby zahájilo svou činnost 24. října 1968. Prostor o 99 sedadlech byl vždy naplněn, sehnat lístky byl často problém. V roce 1969 byl R.P. vyškrtnut z KSČ a zbytek své kariéry do odchodu do důchodu v roce 1982 dožl skryt v jedné kanceláři na OKS. Staral se nadále o výchovu mladých, organizoval Filmový klub, redigoval filmový bulletin, vybudoval knihovnu a dokumentační archiv. Byl též členem organizačního štábu Akademia filmu. Byl též jedním z iniciátorů Hanáckých dožínek v Náměšti na Hané.

Stýskal, Jiří: Za Rudolfem Pogodou. Kdy, kde, co v Olomouci 1991, červen. S. 3–4. (fotografie);. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S. 49. Kolář, B.: Štafeta byla vrcholným projevem své doby. In: Z paměti literární Olomouce, Olomouc VSMO 2006. S.205 – 209. Kaprálová, Kateřina: 50 ročníků Wolkerova Prostějova v politicko-kulturním kontextu. Brno FFMU 2011. (Diplomová práce). Hajdu, Filip: Olomoucký hudební život 1945–1969. www.konference.osu.cz Pogoda, Richard: Vzpomínky na otce.(emaily, březen 2012) http://otavinka.blog.cz/…udolf-pogoda

Jeho synem je hudebník, a skladatel Richard Pogoda (* 1944).

Roku 1946 abs. konzervatoř v Brně, od r. 1944 působila v Brně, v Hanáckém divadle v Přerově, v Beskydském divadle v Hranicích, v KOD Olomouc, r. 1951 přešla do Ústř. domu Čs. armády Praha.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 205.

Po studiu na pražské konzervatoři (1928–1932) působil v Pardubicích, v Kladně, Plzni, Opavě jako kapelník divadla. V Olomouci 1956–1976 první dirigent olomoucké opery. Autor scénické hudby, operety Šly panenky silnicí, chrámových skladeb a skladeb k sokolským cvičením. Koncem let 70. působil v Mariboru. Pochován v rodinné hrobce v rodišti.

• pp-: Za dirigentem Preislerem.Kulturní měsíčník 1983, č.6, S.33, 1 obr.;/

M.Z.?: Smetanovský dirigent.Nová svoboda 1990, 30.1., S.5.

Základní školu s hudebním zaměřením vystudoval v Olomouci. Když se jeho otec František Preisler (*1948) stal šéfem Janáčkovy opery přestěhovala se rodina do Brna za ním. Poté studoval brněnskou konzervatoř, hru na varhany, zpěv, kompozici, hru na trombón. Poté studoval JAMU obor dirigování. Od r. 1990 byl korepetitorem, od 1991 dirigentem brněnské opery, od 1993 šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně. 1994 se konala čes. premiéra muzikálu Jesus Christ Superstar. 1995–2003 dirigentem ND Praha, 1996 absolvoval dvouletý Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni. Dvanáct sezón spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, z toho 3 roky, od r. 2002 šéfdirigentem MFO. Spolupracoval se Smetanovou Litomyšlí a hodně koncertoval a působil na zahraničních scénách. Jinak měl silnou diabetes a v květnu 2006 těžký úraz hlavy. Od té doby se začaly projevovat problémy se srdcem. Hudební génius se vůbec nešetřil. V roce 2006 dostal Cenu města Česká Třebová.  Jeho srdce mu selhalo poslední den na dovolené v Itálii. Byl pohřben do rodinné hrobky v České Třebové.

Stříteský, Vojtěch: Životní suita Františka Preislera. Harmonie 2007, č.10. ;

Dcera spisovatele Jana Procházky, sestra Lenky Procházkové, spisovatelky.Au­torka próz pro děti. V Olomouci žila tři roky a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě v roce 1972 nesměla z politických důvodů studovat vysokou školu. Pracovala v dělnických profesích a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem Ivanem Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se přestěhovali do Kostnice, kde založili autorské divadlo a od r. 1988 žili v Brémách a v r. 1994 se vrátili do Prahy.

Studoval učitelský ústav v Opavě a Ostravě. V letech 1939–1943 studoval konzervatoř v Praze. Poté působil jako učitel hry na housle na hudební škole Žerotína v Olomouci 1943–1944.. 1944–1946 byl ředitelem hud. školy E. Runda v Ostravě. Orientoval se i na taneční hudbu. Pseudonym Otakar Pavák užíval když psal taneční hudbu. Upravoval lidové písně pro sbory a psal též scénickou hudbu.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.459.;. Československý hudební slovník..2.Praha 1965. S.381.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001.;

2010–2012 Střední škola zemědělská, Olomouc, U Hradiska 4, nástavbové studium ukončeno maturitní zkouškou 2006–2009 Střední škola obchodu a gastronomie PRAKTIK s. r. o. ukončeno závěrečnou zkouškou, prodavač průmyslového zboží

Archeologií se amatérsky zabývá od svých devíti let. Prováděl či provádí povrchové sběry nebo detektorovou prospekci (ve spolupráci s ACO v rámci grantového projektu Preventivní archeologie) v katastru svého bydliště – tj. Náměště na Hané, ale i v katastru blízkých obcí Drahanovice, Loučany, Senice na Hané, Senička, Slatinice. Hlavní oblastí zájmu je mladší a pozdní doba bronzová a halštat – tzv. období popelnicových polí. Výsledky archeologického bádání publikuje v odborném tisku. Profesí je prodavač, ale t.č. pracuje v průmyslovém a technickém oboru. Žije v Náměšti na Hané. Loni debutoval básnickou sbírkou Studování mělkého kroku Dauphin Praha 2020. Na webu Olomoucký deník v rubrice „čtenář reportér“ vychází jeho básně ve středu a v neděli.Dne 11.9.2021 dostal uznání Mobelovy ceny 2020 za debutující sbírku. Dne 10.11.2022 přišly první balíky druhé básnické sbírky Sblížení dvou nebes na Moravu. Vydáno v Dauphinu. Od listopadu 2021 vychází jeho Básně měsíce v PŔESAHU Týneckých listů. Obě sbírky vydané v Dauphinu získaly uznání Mobelovy ceny.

Olomoucky.denik­.cz/ctenar-reporter (poezie) Publikoval poezii v měsíčníku Pevnost, kulturní revue Host, v Olomouckém deníku, kulturním čtrnáctideníku Advojka, ve Tvaru, v antologii Nejlepší české básně 2013 .Básnické sbírky: Studování mělkého kroku (Dauphin 2020 – oceněno uznání Mobelovy ceny 2021) Sblížení dvou nebes (Dauphin 2022 – uznání Mobelovy ceny 2023) Perly v trávě (CULTUM 2023);
Almanachy české poezie: Ptáci z podzemí (2013) Pastýři noci (2014) Rybáři odlivu (2015) Řezbáři stínů (2016) Řeka úsvitu (2017) Noc plná žen (2018) Delty domovů (2019) Cesta k hoře úsvitu (2020) Ohlédni se nezkameníš (2021) Chléb pouště (2022) Je dvorním básníkem blogspotu Otavínka od 7.3.2021, měsíčníku Týnecké listy a Náměšťských novin. Publikační činnost: FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. – ŠLÉZAR, P. 2012: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „Za hřbitovem“, „Slatiny“, Raný a vrcholný středověk, Přehled výzkumů 54–2, 242.

FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. 2018: Neprofesionální archeolog Josef Svozil z Příkaz na Olomoucku. 130. výročí narození a 50. výročí úmrtí významné osobnosti regionu. AMS XVIII, 149–153.

FALTÝNEK, K. – PŘIDAL, T. 2019: Nová archeologická zjištění na základě povrchových sběrů v katastru městyse Náměště na Hané (okr. Olomouc). AMS XIX, 14–18.

FOJTÍK, P. – PŘIDAL, T. 2016: Slatinice (k. ú. Slatinice na Hané, okr. Olomouc). „Na Stráži“, Eneolit (KNP), Přehled výzkumů 57–1, 198.

FOJTÍK, P. – PŘIDAL, T. 2016: Těšetice (k. ú. Těšetice u Olomouce, okr. Olomouc). „Za Silnicí“, Eneolit (KKA), Přehled výzkumů 57–1, 198–199.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2014: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 55–1, 167–168.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2014: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „Valník“, Doba bronzová, Přehled výzkumů 55–1, 205–206.

HLUBEK L. – PŘIDAL, T. 2015: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 56–1, 153.

HLUBEK, L. – PŘIDAL, T. 2016: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). „V Psínku“, Doba bronzová (KLPP), Přehled výzkumů 57–1, 220.

HLUBEK, L. – HRADIL, F. – PŘIDAL, T. 2018: Náměšť na Hané (okr. Olomouc) „V Psínku“, Středověk, Přehled výzkumů 59–2, 258–259.

PŘIDAL, T. 2009: Příspěvek k prehistorickému a protohistorickému osídlení katastru Náměště na Hané u Olomouce. AMS IX, 192–196.

PŘIDAL, T. – ŠLÉZAR, P. 2012: Drahanovice (okr. Olomouc). „U Lusthózu“, Novověk, Přehled výzkumů 54–2, 188.

PŘIDAL, T. 2013: K nálezům keramiky mladšího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou na katastru Náměště na Hané (okr. Olomouc). AMS XIII, 19–23.

PŘIDAL, T. 2014: Dva nové ojedinělé bronzové předměty z detektorového průzkumu na katastru městyse Náměšť na Hané (okr. Olomouc). AMS XIV, 44–51.

PŘIDAL, T. 2016: Ludéřov (okr. Olomouc). „U smrku“, Neolit (MMK), Přehled výzkumů 57–1, 165.

PŘIDAL, T. 2018: Solitérní metalický nález lužické kultury mladobronzového věku z katastrálního území městyse Náměště na Hané, okr. Olomouc. AMS XVIII, 66–68.

SCHENK, Z. – PŘIDAL, T. 2011: Náměšť na Hané (okr. Olomouc). Nádražní ulice č. p. 334, Neolit (LnK), Přehled výzkumů 52–1, 167–168.

https://otavinka.blogspot.com/…vni-den.html https://otavinka.blogspot.com/…-basnik.html

Do obecné školy chodil v Olomouci-Hodolanech, poté studoval reálné gymnázium, kde maturoval v roce 1915. Pak narukoval, r.1916 v ruském zajetí a vstoupil do legií. Po válce osvětovým důstojníkem v Brně.Od r. 1929 členem literárního střediska, psal povídky, studie o ruské literatuře, divadelní kritiky, stati o výtvarném umění, překlady básní. Předsedou Literárního střediska.

Novotný, L.: Fráňa P.-básník, propagátor sovětské literatury, bojovník proti fašismu.=Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic n.B. 1973, leden, S.4–7.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S.107–108.;.

Do 15 let žil s rodiči v Uničově. V Olomouci žije od roku 1967. V roce 1978 absolvoval FFUP v Olomouci, obor teorie kultury, literatura, divadlo a film.V letech 1978–1984 pracoval na odboru kultury ONV Opava. Psal také písňové texty pro folkovou skupinu Dostavník. V roce 1979 obdržel Zlatou Portu za nejlepší písňový text. (Text vyšel ve sbírce Přestupný rok pod názvem Poslední tón – s.91 an). Od února 1984–1989 dramaturgem v opavském divadle, od 1.8.1989 šéf činohry a dramaturg SDOS v Olomouci až 1993.1993–1995 pracoval u makléřské rakousko-české firmy Capotol jako manažér., poté v britskočeské pojišťovně. Spolupracoval s literární redakcí rozhlasu Zlín, Ostrava a Olomouc.Publikuje v literárních časopisech, Reportéru, Svobodě a Kdy, kde, co v Olomouci. Autor básní, scénářů a dramatických pásem.Ocenění : ČLF, Literární Louny. Bydliště: Olomouc,. Od roku 1998 působil na Magistrátu města Olomouce, nyní jako vedoucí oddělení KMČ do roku 2016.. Dne 27.1.2015 měl besedu o nové knize v KMO.

Dokumentační list ze dne 30.03.2000. Malá inventura současného stavu srdce.Opava 1983.(Básně) Dědečkova (poslední) cesta. Burian a Tichák 2014, Olomuc. Přestupný rok. Melancholické procházky Olomoucí. 2015. (BB) Opuštěná plovárna. 2017. (výbor básní z let 1970–2016)

Mgr. Vladimír Puhač Fotografie z října 2016 je z kavárny U Mahlera ze dne 26.10.2016.