Osobnosti Moravy.eu

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Uměleckému řemeslu se vyučil u svého otce Johanna Lefendy (1844–1907). Měl dílnu v rodišti, ve Ztracené ulici a ve své profesi byl mimořádným tvůrcem zdobného kování, mříží, svícnů, lamp, náhrobních křížů a podobně. Byl pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci do rodinné hrobky, na níž byl kříž (dnes už zmizelý), koncipovaný podle návrhu Adolfa Kašpara, který pocházel z rodinné dílny.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc2001.,S.138.

Působil jako varhaník na Bouzově, v kostele sv. Godharda. Učitel řady žáků, svého syna i Jaroslava Šandy (MF Olomouc). Uměl hrát jako samouk na violoncello, klarinet, klavír, varhany, harmoniku, saxofon, heligon.

Faltýnek, Karel: Poznámkový rukopis…

Syn Tomáše Lenocha (1868–1937). Abs. učitelský ústav v Olomouci, a učil na ZŠ Komenium, po válce v Libavé a Moravském Berouně, 22 let v Dolanech ředitelem školy a 11 let na Svatém Kopečku. Byl kronikářem obce Dolany. Dlouholetým členem VSMO, účastník regionálních konferencí Kroměříž, Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc. Libavá – nyní Město Libavá

Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.

Slovník české literatury po r. 1945. (www)

Narozen v čp. 56. Absolvoval nižší české gymnázium v Olomouci a učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Nákle (1887–1891), Laškově (1891–1895), v Želechovicích (1895–1910), Troubelicích (1910–1926), kde ředitelem školy. Poté školním inspektorem v Uničově a na Zábžežsku. Od r. 1927 žil na penzi v Olomouci. Autor divadelních her pro děti a knih o čtení a matematice. Autor divadelní hry Ječmínek, král hroudy (1923). Pro Klub českých turistů v Uničově vyráběl mapy. Načtrl mapku Bradlo, která je uložena spolu s fotkou jmenovaného v archivu OÚ Hnojice. V roce 1914 napsal krátký článek pod názvem Zpráva o činnosti pěvecko čtenářského spolku Vlastimil v Hnojicích v letech 1864–1894.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990, S.2.;. Ottův slovník naučný XXVIII.Praha 1909. S. 902–903. Pol, Oldřich: Osobnosti Hnojic. Rkp.

V roce 1924 mu zemřel otec a vychovávala jej maminka s babičkou. V roce 1938 maturoval na obchodní akademii. Po záboru Sudet v roce 1939 byla rodina odsunuta do Bohuňovic u Olomouce a Josef zde založil Kroužek mladých. V roce 1940 se odstěhoval do Lutína. Zde režíroval, hrál a zpíval v Divadelním spolku. V roce 1945 se vrátil do rodiště a spoluzakládal Jednotu divadelních ochotníků. Jeho manželce Jarmile, roz. Pospíšilové (1925–2004) a jemu se zde v listopadu 1945 narodila dcera Hana. V roce 1949 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde Josef pracoval v Moravských železárnách jako technický úředník. V roce 1950 založil divadelní kroužek DS ZK MŽ. Byl znám též jako učitel cizích jazyků – němčiny, francouzštiny, angličtiny. Zemřel v 97 letech. U příležitosti 100. výročí narození se konala zádušní mše v Praze v kostele U sv. Ludmily vedená někdejším duchovním otcem Sv.Kopečka u Olomouce Jakubem K. Berkou.

Databáze českého amatérského divadla. Hlůzová, Vlasta: Ochotnické divadlo ve Šternberku . 2012. http://otavinka.blog.cz/…oci-narozeni

Učitel a od roku 1931 ředitel chlapecké měšťanské školy v Přerově, kulturní pracovník a výborný zpěvák – tenorista. Byl členem pěveckého spolku Přerub a v letech 1903–1939 člen PSMU, kde vykonával 13 let funkci předsedy (1923–1936), napsal několik článků (K šedesátinám prof. Z. Nejedlého), zpráv a referátů o vystoupeních a činnosti PSMU, pod články se podepisoval značku H.B. či používal pseudonym H. Bystřický nebo Ani Lam (tj. Malina). Zemřel v přerovské nemocnici.

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové a hned po maturitě v roce 1906 odchází učit na severní Moravu do Drozdova. Pak vystřídal rok co rok další obce Zábřežska : Třeština, Lesnice, Rovensko a od r. 1912 opět Drozdov. V roce 1915 musel narukovat a na frontě se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že po skončení války musel dostat zdravotní dovolenou a do školské služby se mohl vrátit až v roce 1920. Vrátil se opět do Drozdova, ale tam se jeho působení nepodařilo a tak v letech 1923–1927 učil na Hané a to v Hrubčicích a v Prostějově. Od podzimu 1927 v Brně. Z nevelkého platu musel uživit rodiče, rodinu a třináct děti. V roce 1930 byl kvůli nemoci předčasně penziován.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990. S.119–120.;

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

Narozen v učitelské rodině. V roce 1903 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté učil v Michálkovicích, 1904–1916 a 1917–1921 v Lazích. Po celou dobu vyvíjel na Těšínsku kulturní činnost, zejména v sokolské jednotě, vychovatel, režisér v ochotnickém divadle. 15.9.1920 se stal odpovědným redaktorem Ostravského deníku. Přispíval též do týdeníku Obrana Slezska.

BSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S. 65.

Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí. K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání. Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů.Pu­blikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života /2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima – Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/,
Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II. /2018/, Třpytivé podoby roku /2019/, Hledání /2020/, Lesní příběhy /2021/, Cestami a cestičkami /2021/, Kormidelník života /2021 Nová Forma/, Rekondice /2022/. Poslední sbírka se jmenuje Náš čas (2023, Frýdek).

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie

Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

Studoval v Opavě, působil ve Fryštátě, Rájci a Kateřinkách, zajímal se o knihovnictví, 1945 jmenován okresním knihovnickým inspektorem, 1951 pověřen vedením věd. knihovny Slezského ústavu v Opavě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.79.

V Šumperku vystudoval gymnázium, poté absolvoval studium češtiny a tělocviku na FF UP v Olomouci. 1951 učil na Střední průmyslové škole v Šumperku, kde zalořil estrádní soubor ESO. Později založil se svým přítelem V. Pokorným divadlení soubor, kde hráli hry V+W. Začátkem 60. let se stal inspektorem pro školy 2. cyklu. Od 1963 působil na gymnáziu v Šumperku. Založil zde Literární klub. V důchodu pracoval jako dramaturg Severomoravského divadla. Po samet. revoluci byl zvolen starostou města Šumperka.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.60–61.;

Studoval gymnázium v Olomouci, maturoval na uč. úst. v Příboře. Učil na Litovelsku; Senice na Hané 1917–1922, řídil sokolský pěvec. kroužek. Sbíral písně severní Moravy;Přispěl též do sbírky Fr. Bartoše: Národ. písně moravské. B. 1889. 1884–1895 ředitel školy ve Střelicích. Člen Čtenářsko-pěvec. spolku Bořivoj, který též řídil. Vydal: Národní písně severní Moravy.Olomouc 1893. In: Náš lid 1893, 49

Československý hudební slovník.Praha SHV 1965.S.80.; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.351.;Fryčák, Zd.Střelice 100, 78381 Uničov, správce Muzea..

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;

Absolv. Pedagogický institut v Olomouci pro 6.-9.ročník. Pedagogicky jako učitel působil v Holešově (výpomocný učitel 1933–34, def. učitel od r.1936). 1942–45 byl totálně nasazen. 1945– učitelem v Krnově, okresní osvětový inspektor ve Šternberku. 1949–53 krajský osvětový inspektor v Olomouci. 1953–60 ředitel Krajské lidové knihovny v Olomouci. 1960–63 učitel ZŠ Šternberk. 1963–65 učitel II. ZDŠ ve Šternberku. 1966–70 ředitelem ZŠ Šternberk. 1970–71 učitel ZŠ v Uničově. Od r.1971 učitelem ZDŠ při psychiatrické léčebně ve Šternberku. Od r.1974 v důchodu. Po smrti dcery se přestěhoval do Olomouce. Bydlel na Horním náměstí. Krátce před smrtí se přestěhoval do Domova důchodců do Kroměříže a zemřel v rodině syna v Hulíně.

Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 109–111.; Ševčíková, Hana: Zrcadlo regionu : Jaroslav Michal. In: Naše knihovna. Olomouc, březen-duben 1999.S. 10–12.; Ševčíková,Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, duben. S.5.;

Autor publikace " Horní Moštěnice dříve a nyní".

Literání místopis Přerovska SOKA Přerov.

Jeho předci pocházeli ze Skrbeně a Křelova. Jeho otec u vojska. Měšťanku vychodil u Sv. Štěpána v Praze a též reálné gymnázium. Poté absolvoval učitelský kurz. Od r. 1880 byl učitelem v Cerhovicích, 1881–1883 v Nenakonicích, v r. 1883 podučitelem v Křelově, 1885–1893 v Cerhovicích. V roce 1890 se oženil ve Velké Bystřici. Od 7.9.1893 působil ve Skrbeni. Přijel z Čechovic, kde byl správcem jednotřídky a od 9.10.1893 správcem skrbeňské školy, kde působil 28 let. Nadaný hudebník a varhaník. Při studiích v Praze hrával při odpoledních bohoslužbách v kostelích. Hudbě se učil u F. Skuherského a Josefa Nešvery. 30 let byl ředitelem kůru ve Skrbeni. Hrával též na piano a housle a byl výborným šachistou. Začátkem 1. světové války v r. 1914 se ve Skrbeni usadilo vojsko 8. dělostřeleckého pluku a ze školy se stala " Militar Schule". Po určitý čas musel nadučitel S.Mikulka vyučovat sám. V roce 1921 odešel na odpočinek.

Sto let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň 1993. Vítková, Hana: Historické proměny školství ve Skrnemi. UPOL Pedagogická fakulta Olomouc 2010. Diplomová práce. Farní kronika – datum narození. starosta Tomáš Spurný. obec@skrben.cz 585967574 mobil 725132495

Dcera Osvalda Vídrmana.Vyrůstala v Nákle, od 18 let učitelkou.1900 za­ložila Jednotu učitelek moravských.1905 za­ložila se sestrou Ludmilou Konečnou Dívčí akademii, která zřídila první dívčí r.g.v Brně a Valaš.Meziříčí­.Spolupůsobila též při zakládání dívčího pedagogic.studia v Přerově.1905 za­čala vydávat vl.n.časopis Ženská revue, později politický žen.list Právo ženy.Provdala se za redaktora Jaroslava Motyčku, který zemřel 1914.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla.Loštice, vl.n.1940.S.373–374./foto/.;.

Narozen v obci Maleny (n. m.č. obce Stražisko) Ředitel měšťanské školy v Konici. Zapojen do ilegální odbojové organizace Národní výbor v tehdejším okrese Litovel, který byl součástí župy Olomouc. Po rozbití organizace olomouckým gestapem byl zatčen 17.1.1945 a odsouzen lidovým soudem k trestu smrti ve Vratislavi, kde byl popraven. Čestný hrob na Ústředním hřbitově v Brně, Vídeňská 96, skup.56a, hrob č.118.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.47.; webové stránky.encyklo­pedie.brna.cz

Maturoval na učitel. ústavu v Olomouci r. 1924, poté stud. v Praze na Husově fak. 2 roky bohosloví a půs. jako učitel náboženství v Praze, v Prostějově, poté do r. 1945 opět v Praze. Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem a spolupracoval s ním v odboji. Po r. 1945 na ministerstvu informací, 1963–64 prac. PNP v Praze. Přispíval do časopisů: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Rudé právo, Tvorba, LN, LM. Redigoval Nový život 1954–58. Autor básní. Z díla: Nesmrtelný život. Praha 1984.; Zpěvy sváteční. Výbor z poesie. Praha 1980. Doslov M. Blahynka.;

Slovník české literatury 1970–1981. Praha ČS 1985, S. 239–240.; Žibřid, 3/2005, S.2–3;

'

Narodila se v Olomouci jako Veselá a s olomouckým regionem je spjat celý její život. V roce 1969 maturovala na SGO a roku 1973 absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci učitelský obor. Své působení v pedagogické praxi započala na málotřídní škole, působila také na základní škole s rozšířenou jazykovou výchovou a poté se vrátila na mateřskou univerzitu. Její vědecký růst se realizoval nejen na olomoucké univerzitě, ale i na univerzitách v Praze, Brně a Prešově. Podílela se na výchově talentovaných studentů a doktorandů, působila ve vědeckých radách a vědeckých organizacích národních i mezinárodních, získala řadu grantů na výzkumné projekty, včetně evropských. Je autorkou monografií, mnoha odborných i popularizačních článků a studií, studijních textů a vědeckých prací, které publikovala nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině, polštině a slovinštině. Dlouhodobě a velmi iniciativně se věnovala primárnímu vzdělávání učitelů. Výrazně se angažovala v oblasti mezinárodní spolupráce a mobility studentů. Své pedagogické názory prezentovala na desítkách vědeckých konferencí v České republice i v řadě zemí Evropy. Je autorkou více jak 160 prací. Titulový vývoj. 1973 – Mgr; 1980 PhDr.; 1989 CSc.;1993 Doc.; 2005 Prof.; V roce 2006 obdržela Pamětní medaili děkana Pedagogické fakulty. Do důchodu odcházela z postu vedoucí Katedry primární pedagogiky PedUP. Z díla: Didaktika I. UP 1999, spoluautorka; Didaktika II. UP 2001, dotisk; Didaktika III. UP 2003; Didaktika IV. UP 1999; Jak se děti učí hrou. Grada Praha 2004; Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Grada 2005; Pedagogická praxe – praktická příučka pro začínající studenty prezenčního studia oboru učitelského pro 1.stup.ZŠ UP 2000; Tradice a perspektivy výchovy a vzdělávání, česko-slovenské pedagogické studie. Nakladatelství Olomouc 2005; Německo-český a česko-německý pedagogicko psychologický slovník. Olomouc 2011 /spoluautor).

Osobní sdělení – hš Nakladatelství Grada – web. parte

Prof. PhDr. Alena Nelešovská, CSc.

V r. 1913 mat. na Reálce v Telči, pak učitel. kurs v Brně, poté učitel na Třebíčsku. 1915 vojenská služba, člen České družiny, za udatnost byl několikrát vyznamenán. Napsal Kroniku 8. roty Švecovy, která vycházela v r. 1935 jako příl. Litovelského kraje, pod názvem Osmá rota. Její rukopis je uložen v Památníku osvobození. Do vlasti se vrátil r. 1920. 1927 byl jmenován okr. škol. inspektorem v Užhorodě a od 1. 9. 1933 v Litovli, kde od r. 1937 ředitelem měšťanské školy.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.46 – 47.;.'