Osobnosti Moravy.eu

V letech 1951–1956 studoval archivnictví u Jindřicha Šebánka na FFMU v Brně. Poté pracoval ve Státním archivu Brno a od roku 1955 v zeměděl­skolesnickém archivu v Bučovicích a 1960 až do roku 1992 v Okresním archivu v Přerově. Publikační činnost zaměřoval na archivní problematiku (zejména diplomatiku) a regionální dějiny. Mimo archivní povinnosti se výrazně angažoval v domovské obci Potštát – v letech 1963–1974 a znovu v letech 1985–1990 vedl tamní kroniku, byl také poslancem MNV a členem pěveckého sboru.Zemřel v nemocnici v Hranicích.

Cekota, Vojtěch: PhDr. Ivan Krška a bibliografie jeho prací.In: Sborník SOKA Přerov 1993. S.101–109.

PhDr. Ivan Krška.

Studoval gymnázium v Brně r. 1904, ve Vyškově od r. 1905–1912. Púsobil jako dirigent i v Olomouci. V Praze archivář a prof. dějin hudby na konzervatoři od r. 1919. Autor skript Dějiny hudby do 18. stol. P. , 1925. a hud. publikací. Pohřben ve Vyškově.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.758.; Komárek, J.: Naši rodáci a krajané.Rousínov 1934.;.

Absolvent České reálky v Olomouci r.1909, studoval techniku v Brně.V r. 1919 se stává členem Národopisné společnosti československé. r.1920 prac.na staveb.úřadě v Olomouci, od r. 1928 člen VSMO, od r. 1937 jeho předseda.Znalec olom.staveb.památek a hanác.lid.sta­vitelství.Nap­sal na 300 článků, brožur a knih.Zemřel v M.Berouně v nemocnici. .

Machytka, L.: ..ZVÚO 1963, č.108, s.24–29.;ZVÚO 1968, č.137, S..22–24.; ZVÚO 1978, č.194, S.26–27.;

• bk-: Osobnost, na kterou se nezapomíná.=Stráž lidu 1988, 28.6., S.4.;
• bk-: Vzpomínka na ing.Josefa Kšíra.=Kdy-kde-co v Olomouci 1988, červen, S.31.;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1975–1979.Praha 1979, S.83–84.;

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1908. Poté studoval učitelský ústav v Příboře.Učil v Prostějově.R­.1928 promován na brněnské univerzitě a r.1930 se stal správcem a pak ředitelem městského archivu a muzea v Prostějově do r. 1950. Nezapomínal ani na své rodiště, kde pomáhal budovat loštické muzeum, připomínal zásluhy Jana Havelky.Zabýval se hospodářskými dějinami a vývojem výtvarného umění.O Prostějově napsal mnoho monografií.Soupis jeho díla obsahuje přes 100 titulů. Psal pod značkou jkl. Redigoval Ročenky měst.muzea v Prostějově. Psal do ČVSMO, Severní Moravy a vlastivědných sborníků .

Lang, A. : Šel jsem Lošticemi nepoznán. Severní Morava, 19, 1970, S. 72–74. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 3. Opava 1979. S. 74–75. ;.

Studoval na vídeňské vysoké technické škole a také navštěvoval přednášky Adolfa Loose na jeho soukromé škole. V letech 1923 až 1926 pracoval jako kreslič v Loosově ateliéru a zůstal jeho spolupracovníkem. V letech 1926 a 1927 s ním pracoval na pařížských zakázkách a později vedl společný ateliér ve Vídni. Od roku 1928 se podílel na všech tamějších pracích. V roce 1931 navrhl spolu s Loosem domy pro sídliště Baba v Praze. Až do roku 1938 pracoval samostatně v Rakousku i Československu. Jemu je třeba děkovat za počátek sbírání Loosova díla a i za dodnes základní monografii, vydanou r.1930 v eNeues Bauen in deelt. Jeho samostatné práce byly zčásti určeny pro české území. V roce 1937 opustil Vídeň a zůstal rok v Československu, kde v letech 1936/37 postavil rodinnou vilu s charakteristickou prostorovou kaskádou nedaleko přehrady v Jablonci nad Nisou a v letech 1937/38 zde popsanou vilu v Hronově. V r. 1938 přesídlil do Hradce Králové. Myšlenku Loosova Raumplanu uskutečnil v Semlerově bytě v Plzni (1932) a ve vile Dr. Kantora v Jablonci nad Nisou (1934.V roce 1939 opustil Československo a emigroval přes Anglii na Nový Zéland. Po skromných začátcích se brzy stal vedoucím architektem podniku Fletcher Construction v Aucklandu, v němž působil do roku 1960. Poté již pracoval pouze jako volně tvořící architekt. Zemřel náhle na srdeční selhání.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.; Skalický, Alexandr: Jindřich (Heinrich) Kulka – rodinný dům čp. 22 v Hronově. In: Časopis společnosti přátel starožitností 4/1998.;

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

JUDr. Václav Kupka

V Mohelnici chodil do něm. školy, poté navštěvoval něm. gymnázium v Olomouci. Práva vystudoval na univerzitě ve Vídni a Praze. Soudní paxi v Olomouci a Brně a pak se věnoval advokacii. 1872 si v Brně otevřel vlastní kancelář.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.37;

Narozen v Loučkách u Bruntálu. (n. m. č. obce Zátor). Gymnazijní studia absolvoval v Opavě, filozofii v Olomouci a teologii ve Vídni. Vysvěcen na kněze r.1833, promován na ThDr v roce 1834. Dne 24.1.1835 jej císař jmenoval profesorem morálky na univerzitě v Olomouci, kde působil celkem 17 let. v r.1841 byl zvolen rektorem univerzity a r.1852 odešel do Vídně, kde přijal nominaci dvorního faráře a ředitele Frintanea. Roku 1876 byl jmenován vídeňským arcibiskupem a 1877 kardinálem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.65.

Rozhodl se pro povolání učitele tance a společenské výchovy. Po složení státních zkoušek v roce 1922 působil jako taneční mistr na celé Moravě. V letech 1924–1928 působil v Přerově, 1950–1952 v Praze. po úrazu a operaci pracoval jako archivář.

Fišmistrová, Věra: Učitel tance Jan Libiger – 100. výročí narození. Přerovské echo, březen 2000, S. 15.

Působil ve Vídni, činný na Moravě. Vystavěl novou kapli Cyrila ve Velehradě r. 1862;restauroval dóm v Olomouci a zbudoval seminář v Kroměříži.

Toman, P.: Slovník II.Praha 1947, S.39.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1826

Vystudovala gymnázium ve Znojmě, spolupracovala s divadly v Prostějově. Od roku 1965 pracovala jako archivářka Státního divadla Oldřicha Stibora a začala studovat divadelní vědu v Brně. V roce 1979 se přestěhovala do Prahy, kde působila v řadě divadel jako lektorka dramaturgie.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs

Maturoval na reálce v Prostějově r. 1880, poté stud. VŠ zeměděl. ve Vídni, kde získal r. 1884 titul dipl. hospodář. Profesor na střední hospodářské škole v Přerově 1885 – 1911, pak ředitel hospodář. školy na Kl. Hradisku u Olomouce do r. 1921. V r. 1922 odešel na trvalý odpočinek do Přerova. Po celou dobu pedag. činnosti byl literárně činný. V r. 1888 napsal Drůbežnictví poučné a zábavné;Vypracoval osnovu Učebnice chovu dobytka, založil ročenku Sborník zemědělský. ad. Vykonal mnoho studijních cest po Evropě. V r. 1914 založil Macalíkovu zemědělskou knihovnu, kde vyšly jeho 2 spisy, věnované chovu skotu a mlékařství.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.182 – 183.;SOKA Přerov, duben 1994.;.

Maturoval na České reálce v Olomouci v roce 1948 a opět let později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, obor angličtina a španělština. Po promoci habilitoval a v období let 1968 – 1970 vedl Katedru germánské a anglické filologie. Z toho dva semestry přednášel na univerzitě v Shelfeldu . Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti. Zprvu byl převeden jako dozor do studijní čítárny, v roce 1974 krátce působil v ústavu vyšší nervové činnosti, odkud byl však také propuštěn. V letech 1975 – 1990 se živil jako topič kotlů ve Fakultní nemocnici. Od roku 1970 nesměl publikovat. V roce 1990 se docent Macháček vrátil na UP. Stal se proděkanem pro vědu a výzkum FF UP a o rok později byl jmenován profesorem pro anglický jazyk, vedoucím Katedry anglistiky a amerikanistky Filozofické fakulty UP. Zastával rovněž funkci prorektora Univerzity Palackého. Cena města Olomouce v oblasti společenské vědy za rok 1999.

Žurnál, 1992, č.23, S.5.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav : Cena města Olomouce. Olomouc 1999.;

Abs. ČVUT Praha, 1947 – 49 odb. asist. prof. Honzíka, poté pracoval ve Stavoprojektu Praha do r. 1968. Manžel Machoninové Věry.

ČBS.Praha 1992.S.426.;.

Vystudoval gymnázium v Berouně a právnickou fakultu v Praze. Působil v justici v Novém městě na Moravě, pak přešel do Přerova a v roce 1910 se usadil v Olomouci. Byl spoluzakladatelem Sirotčího spolku. 1919 převzal úřad starosty a stal se prvním českým starostou Olomouce. Po válce byla jeho úloha velice těžká. 1923 odchází z úřadu a 1924 se vrací k soudcovskému povolání.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.50–51;

Hostomice, obec mezi Zdicemi aa Dobříší, v okrese Beroun, Středočeský kraj.

V Olomouci činný na rozhraní století. Autorem projektu rezidencí a ambitů poutního chrámu Navštívení P. Marie na Svatém Kopečku (n.m.č.Olomouce). Zámek ve Slavkově 1692 – 1705.

Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.293.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha 1984.S.91.;Musil, J.V.: Olomouc Kopeček v kulturně historických souvislostech­.Olomouc 1984.S.23.;.

Vysokoškolský profesor křesťanské filozofie na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami­.Spis.Compendi­um philosophiae christianae.3.díl pod názvem CRITICA/1940/. Dne 23.3.1948 jmenován olomouckým arcibiskupem.Zemřel v Olomouci, pochován v Pitíně. Polohraný dokument o olomouckém arcibiskupovi Josefu Matochovi, který zemřel v domácím vězení za totalitního režimu. Život Josefa Matochy je smutným, ale ryzím svědectvím naší paměti národa. Příběh tichého a čistého jihomoravského chlapce se odehrál v nešťastné době. Slibnou dráhu vzdělance, akademického teologa a filosofa přetne fašistická, a následně vše dokoná komunistická zvůle. Jen několik dní po „Vítězném rudém únoru" jej v březnu 1948 papež Pius XII. překvapivě jmenoval arcibiskupem olomouckým. Svěřený úřad však mohl vykonávat pouze do roku 1950, tehdy byl během Velikonoc nezákonně internován komunistickou státní mocí. Na základě vykonstruovaných nařčení byli jeho blízcí spolupracovníci zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V tzv. „domácím vězení" nemohl ani číst knihy, noviny a poslouchat rozhlas, ale především zůstal sám, pouze se svými strážci. Nepředstavitelných 11 let neustoupil komunistickému zlu, proto byl systematicky devastován a týrán psychologickou samovazbou. Jeho příběh byl a znovu je zasouván do zapomnění jako špatné svědomí, které ovšem nelze z paměti národa vymazat. Dokumentární film se snaží rekonstruovat příběh „nekrvavého mučedníka" na základě autentických textů jeho dopisů, přednášek, knih a poznámek. Podařilo se zajistit poslední žijící pamětníky, kteří se s Josefem Matochou setkali, vedle osobních vzpomínek příslušníků Matochovy rodiny je ústředním průvodcem jeho životopisec J. Z. Charouz. Hraný dokument vznikal více než 2 roky v produkci Studia Velehrad Olomouc. Postavu Arcibiskupa v hraných sekvencích filmu představuje brněnský herec Miloslav Maršálek, dále vystupují herci moravských divadel. Film byl natáčen v prostředích, která byla zásadní pro budoucího internovaného arcibiskupa – rodný Pitín, Nepomucenum v Římě, Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu, malý římský kostelík, kde byl vysvěcen na kněze a především Olomoucký arcibiskupský palác s místnostmi jeho internace atd. Film odkazuje k jeho celoživotnímu mottu, určující jeho zvolenou životní cestu, po níž se snažil statečně jít až do všech důsledků.(Česká televize ve filmu: Mlčení, modlitba, pokání . 2011. 53 minut.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 333. Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc, 1977, S. 99–100. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 131. ; Kdy-kde-co v Olomouci 1991, listopad, S. 1.

Narodil se v rodině majitele panství a hraběnky Kálnoky. Gymnázium studoval v Příboře a Těšíně, filozofii v Brně a teologii v Olomouci v letech 1825–1828, na kněze vysvěcen 23.8.1829 a r. 1838 promován na ThDr. Ještě jako klerik byl 18.1.1829 jmenován císařem nesídelním kanovníkem v Olomouci. Již od 2.3. 1829 byl kooperátorem v Klimkovicích a od 8.10. 1829 ve Veselí. Farářem ve Slavičíně se stal 29.1. 1835 a tentýž úřad zastával v Hulíně od května 1837. Rok 1838 mu přinesl mnohé úřady a funkce. Stal se radou a asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci a 6.11. proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži, tamním venkovským děkanem, arciknězem. Jeho církevní kariéra byla dovršena 13.5. 1843, kdy jej císař jmenoval olomouckým sídelním kanovníkem. Dne 10.7. 1846 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Olomouci. R. 1850 byl zaspán do kolegia doktorů pražské univerzity. Členem společnosti pro rozvoj zahradnictví ve Vídni (1844).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 91–92.

Narozen v obci Dolní Marklovice (n. m.č. Petrovic u Karviné)

Narozen v obci Lazy u Karviné (nyní místní část města Orlová). Stodval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí, pak UMPRUM v Brně. V letech 1936–1946 působil ve firmě ASO v Olomouci a 1958–1961 vedoucím vývoje Kovo-dřevo.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. Domov 1971, č.2, S. 32–37. Domov 1971, č. 4, S. 5–10.

PhDr. Josef Matyska byl ředitelem SOKA (Státní okresní archiv) Bruntál.

SOkA Přerov Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000.; Archivní časopis, 55, 1, 2005. ( Biografické údaje).

S atletikou začínala r. 1965 v Hanušo­vicích, v r. 1966 v Šumperku, 1967 – 68 v Zábřeze, od r. 1969 v Olomouci, 1970–72 závodila za UP Olomouc. 1973 – 77 v Ostravě, od r. 1978 RH Praha do r. 1981. ;Mistr sportu 1977. ;1982–83 opět v Šumperku.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.262.;.

Správce Muzea JAK v Přerově, pověřen výkonem funkce okresního archiváře. Publikoval ve VSSSM (1935 – 1936).

SOKA Přerov, duben 1994..

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

Pracovní zaměření: prodejny, obchodní centra, hotely, rekreační objekty. Realizace: hotel v Bučovicích, obchodní dúm v Olomouci, interiér Čedoku v Olomouci. .

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.121.;.