Osobnosti Moravy.eu

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti. Samostatně vystavoval v Olomouci, Praze, Valašském Meziříčí. Kolektivně v Šumperku, Vsetíně, Rožnově pod Radhoštěm, Ostravě, Pardubicích atd. Věnuje se malbě, grafice, ilustraci a tvorbě dřevěných plastik.

Moravské osobnosti kultury a umění/REGO SVKOL; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.

Studoval Právnickou fakultu UK v Praze, poté VŠ Ekonomickou v Praze. 50. léta – působil v ochotnickém divadle, 1956 – hanácký lidový vypravěč v soutěži Čs. rozhlasu, 1960 / 1967 pracoval v Rýmařově, poté do r. 1981 v Sigmě Olomouc, 1981 / 1990 Pozemní stavby, prac. Šternberk. Po r. 1990 v Sigmii, investiční fond – předseda představenstva. 1995 pracoval v Advokátní kanceláři Ritter – Šťastný v Olomouci. Psal odborné články z oblasti financování a technického rozvoje. 2 x se zúčastnil v soutěži ČsT " Buď a nebo", v oboru česká dramatická tvorba. Překladatelem ze slovenštiny a ruštiny. Ze slovenštiny přeložil : Rok s Evou. Ostrava Profil 1984, Chorvátová, Z. : Kosmetikou ke kráse. 1987. ;1991 autorem knihy Rybářská kuchařka. Šéfredaktor místního tisku : Naše noviny. –

Kráčmar,J. Tak u nás bývávalo.Olomouc: Danal, 2004.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6; Ze Štěpánova 6/2006, S. 5–6;

JUDr. Jiří Kráčmar

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Maturoval na SG v Olomouci roku 1932. Působil ve Šternberku jako primář nemocnice.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.153.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.230.;

Vystudoval na učitelském ústavu v Příboře. Svou učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole v Postřelmově, poté v Libhošti, Trnávce, Frýdlantě nad Ostravicí, Lhotce, Příboře. 1900 odchází do Brna a studuje na české technice matematiku a přírodní vědy. 1905 byl jmenován profesorem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Současně učil na ostravské hornické škole. 1902 založil populárně vědecký časopis Příroda a škola. Sám napsal trojdílnou příručku Přehledy věd přírodních.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.95–97.;

Studoval na Slovanském gymnáziu, v Olomouci obchodní akademii v Prostějově, za 1. svět. války padl do ruského zajetí a přihlásil se do čs. legií. Po válce působil jako důstojník z povolání. V roce 1938 se podílel na opevńovacích pracích, v roce 1939 odešel do výslužby, účastnil se ilegálního odboje, byl gestapem zatčen a 7.5.1942 v Mau­thausenu popraven.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum,1996.S.225.

Po studiu na reálce v Opavě a na Báňské akademii v Příbrami působil jako důlní měřič v OKR. Od 1879 působil jako hlavní ing. Sobotínsko-štěpánovské hutní a železářské a.s. v Sobotíně. V důchodu žil ve Šternberku. Věnoval se studie mineralogie, petrografie a geneze ložisek.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univeritza v Ostravě, 1999.S.30;

Rozená Antošová. S rodiči žila a dětství a mládí prožívaala ve Šternberku, kde studovala gymnázium. Poté studovala v Olomouci LF UPOL, obor vnitřní lékařství. Působí na poliklinice SPEA. Bydlí s rodinou v Náměšti na Hané. Ve volném čase se věnuje sportovním aktivitám, účastnila se též cvičení na sokolském sletu v Praze.

osobní sdělení hš – dne 14.7.2021

MUDr. Jana Kroupová

Narozen jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Eduarda Kubíčka v Hrabenově (n.m.č. Ruda nad Moravou) . Po obecné škole studoval čtyři třídy české reálky v Litovli v letech 1906–1910, odkud přešel na učitelský ústav do Polské Ostravy, kde maturoval v r. 1914. První učitelské místo v Radvanicích-Lipině na Ostravsku. V období první světové války učil na Zábřežsku, poslední dny války v Bohdíkově. V polovině r. 1919 vypomáhal bratrovi v Šumperku, od září 1919 v Bohdíkově a poté v Rudě nad Moravou. R. 1921 působil jako řídící učitel v Písařově, od září 1924 odborným učitelem v Lošticích. V září 1930 se stal ředitelem školy v Hanušovicích. Přitom dálkově studoval v Brně, kde zkoušky udělal v r. 1934 a stal se školním inspektorem. Od r. 1936 působil v Novém Jičíně, několik měsíců ve Valašském Meziříčí, po osvobození v r. 1945 v Jihlavě, od srpna 1945 v Brně. V roce 1948 školním inspektorem v Zábřehu. Od návratu do rodného kraje až do smrti žil v Lošticích. Aktivním členem Učitelské jednoty.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.12.;. Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1989. S.107–108.;

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

Narozen ve Starém Městě u Fryštátu (n.m.č. Karviné). Vyučoval na menšinových školách na Těšínsku. 1945 se přestěhoval do Šumperka a byl odborným učitelem na středních školách. 1954–1984 byl městkým kronikářem. 1965 obdržel Cenu města Šumperka.

Biogracký slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.71;

Staré Město (na Karvinsku).

V roce 1957 maturovala na Střední všeobecně vzdělávací škole Olomouc. 1957–1962 studovala na FF UP obor čeština-ruština. Po kratším působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci učila na základní škole ve Šternberku,Dolanech a Olomouci. Od roku 1997 působí na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Od roku 1951 se věnuje recitaci a divadlu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.266;

V mládí se začal učit na housle, chromatickou harmoniku, později na trombon a baryton. Z kroniky bohdíkovské hudby: „Po vypuknutí 2. sv. války se několik mladých začalo scházet a utvořilo menší skupinky, které začaly hrát. Jedna byla v Aloisovském dvoře, měla velmi dobrý základ a reprodukční úroveň a hrála v tamním hostinci Karla Dašky – jinak flétnisty bohdíkovské dechovky. Základ hudby tvořila rodina Kudeláskova – bratři Eda a Jan, bratranec Miloš,otec Eduard a jejich strýc, nájemce hospody, flétnista (v souboru barista) Karel Daška. Zpívala tam občas i dcera Karla Dašky – Lojzička O dobrou úroveň tam bylo postaráno hrou Edy Kudeláska – pozdějšího hudebního skladatele a člena souboru Ústřední hudby čs. Armády.“ V roce 1945 nastoupil vojenskou presenční službu u Posádkové hudby Šumperk a v roce 1947 byl přeložen k Posádkové hudbě Praha. Od roku 1950 působil jako pozounista Ústřední hudby Československé lidové armády.V roce 1963 stál již s taktovkou v ruce před tímto hudebním tělesem jako dirigent. Brzy se začal seznamovat se skladatelskými a instrumentačními pracemi předních vojenských kapelníků. Komňátka, jejíž název pravděpodobně vznikl ze slova Komnata, jako místo odpočinku obchodních karavan, byla přiškolena a přifařena k sousední obci Raškov (obyvatelé navštěvovali tamní školu i kostel). Německý název obce Köhmet. Obyvatelstvo bylo vždy převážně národnosti české.V té době se úspěšně uplatnily rovněž jeho první skladatelské pokusy.Dirigování studoval u prof. dr. Václava Smetáčka na pražské konzervatoři, kterou ukončil v roce 1966. Dirigentem Ústřední hudby se stal 1. září 1963. V profesi dirigentské se velkou měrou přičinil o vysokou úroveň koncertních vystoupení orchestru jak na domácích,tak i zahraničních pódiích. K jeho vlastním skladbám patří valčík Horská kouzla, Slavnostní pochod, Třicet let, Humoreska pro trumpetu,Sváteční polka, Brilantní valčík, Barcarolla, skladba pro tři flétny Noc bravura, Estrádní polka pro trubku a trombony, valčík pro alt a orchestr, Z úsměvu křídla mít a další. Byl v jistém smyslu průkopníkem, protože začal novým způsobem využívat možností dechových nástrojů v orchestru. Nacházel nové barevné kombinace a svoje instrumentace obohacoval o moderní prvky. V roce 1974 instrumentoval přehlídkový show program pro zahraniční zájezdy, který byl poprvé uveden v roce 1974 ve Švýcarsku. V roce 1970 začal také spolupracovat s Podnikovým dechovým orchestrem ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi jako odborný poradce v rámci spolupráce mezi podnikovým orchestrem a Ústřední hudbou Československé lidové armády. V této činnosti se střídal s Jindřichem Brejškem. Tato spolupráce byla nepravidelná až do roku 1981, kdy zde začal působit jako umělecký vedoucí. V této funkci působil až do roku 1995. V tomto období dosáhl orchestr neobyčejných úspěchů v domácích i zahraničních soutěžích. Koncem roku 1980 odešel do důchodu, ale na uměleckém poli pracovat nepřestal. Spolupracoval s celou řadou malých a velkých dechových orchestrů. Byl uměleckým vedoucím velkého dechového orchestru AZNP Mladá Boleslav. Pod jeho vedením orchestr sklízel velké úspěchy nejenom u nás, ale i na zahraničních zájezdech a hudebních festivalech. Po roce 1989 pracoval v komisi pro tvorbu v Ochranném svazu autorském. Také pracoval jako dramaturg v Hlavní redakci hudebního vysílání čs. televize do konce roku 1992.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985, S.164./foto/.;. Málková, J.: Bohdíkovský zpravodaj, roč.9, č.2, 12.4.2011. S. 1 a 7.

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

Dcera českého úředníka Jana Balíka ve vídeňském ministerstvu obchodu. Přítelkyně Jakuba Demla. Žila ve Šternberku, kde byl její manžel lékařem v zemském ústavu pro choromyslné. Po rozchodu s Dr. Kytlicou, který si přivedl jinou ženu, se přestěhovala k příteli J. Demlovi. Pro literaturu jí získali J. Deml a O. Březina. Dílo: O dětech a zvířátkách a o jiných dětech. /prvotina 1919/;Rodiče a děti /5 díl. rodinná kronika 1927–1931, nedokončena). Překlad povídky z polštiny Edmund Zechenter: Brouček svatojánský (in: Šlépěje VI, S. 193). Zemřela v Tasově (u Třebíče).

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou., Velké Meziříčí 1992., S. 229.; Deml, Jakub: Jak jsme se potkali. (1933); Smrt Pavly Kytlicové (1932); Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933); Šternberské listy, č.2/1992, S. 10; Hlůzová, Vlasta : osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.75–93.; Olič, Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia 1993.;

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy

Zásluhy o založení Havelkova muzea v Lošticích, podíl na činnosti vlastivěd. sboru v Zábřehu a Šumperku, od r. 1964 žil v Příkazích. Uveřejnil na 50 studií, článků a recenzí v časopisech a sbornících, zejm. ve sb. Severní Morava.

Bibliografie sb.Severní Morava 1–50.Šumperk 1988, zázn.č.2;613–629;771–780;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987, S.144–145.;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.13.;Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S.9.

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

Narozen v Šumvaldu na Uničovsku. Bratr Františka L. (1838 – 1897), strýc skladatele Franze Lehára, který u něj v letech studií 1882 – 8 na pražské konzervatoři, i nějaký čas pobýval.

Valíček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava.Severní Morava, Šumperk, sv.19.S.53 – 54.;.

Otec skladatele Franze Lehára, bratr Antonína Lehára (*1840). Vyučil se sklářem, ale brzy se věnoval hudbě. Hudebník u vojenské hudby. Působil ve Šternberku, Vídni, Praze, Komárně.

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.36. Va­líček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava. SM, Šumperk, sv.19. S. 53–54. (foto domku čp.137 v Šumvaldě.) Kalendárium osobností Moravy 1996–2000. Brno-Olomouc 1995. S.42.

Narozen v rodině majitele textilky Huga L. Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším gymnáziu v Brně. Medicínu vystudoval na univerzitě v Innsbrucku a ve Vídni. Už v době studií praktikoval v šumperské nemocnici. Po promoci r. 1902 pracoval na několika klinikách ve Vídni. V roce 1911 ustanoven docentem chirurgie na univerzitě ve Vídni a vyslán na mezinárodní chirurgické kongresy (v Berlíně, Brémách, Bonnu, Heidelbergu). V r. 1912 byl jmenován primářem chirurgické kliniky Zemské nemocnice v Brně, kde setrval až do r. 1938, kdy byl penzionován. Po 15.3.1939 byl reaktivován a pověřen vedením všech brněnských nemocnic a 1941 mu byl jako zdravotnímu radovi svěřen dohled nad chirurgickými klinikami na celé Moravě. Koncem války se z Brna odstěhoval ke své dceři do rodného Šumperka, ale 1946 odtud musel odejít do Německa.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 45–46.

Doc. Dr. med. Hugo Leischner

Fr. Leiter se dal brzy na dráhu kasaře, ve svých dvaadvaceti letech již měl za sebou třinást ohnivzorných pokladen po celé Moravě. Dvakrát byl odsouzen a dvakrát se mu podařilo uprchnout. Válka Fr. Leitera změnila. Stal se známým vypravěčem historek, vášnivým rybářem i oblíbeným kumpánem. V říjnu 1947 přivedl četníky na stopu hledaného banderovce, který se skrýval v lesích u Hynkova.

Hynkov – n. m.č. obce Příkazy

Od r. 1878 byl v učení ve Šternberku, poté v Prostějově a Brně, kde založil dílnu žesťových nástrojů a zároveň r. 1892 převzal zastoupení královéhrad. továrny pian H. Lhota. Zavedl výrobu hudebních nástrojů a oprav, kterou rozšířil r. 1908 na tovární podnik. Vydal velký ilustrovaný ceník hudebních nástrojů r. 1911, s popisy nástrojů. způsoby výroby a praktickými pokyny(t. německz a maďarsky) a ceník žesťových nástrojů (anglicky). Po onemocnění předal r. 1920 podnik synovi Václavovi (1894).

Československý hudební slovník…I.Praha 1963.S.831–832.;.

Od roku 1912 hrála dětské role v činohře i baletu Národního divadla v Praze. Krátce byla soukromou žačkou herečky ND Praha marice Hübnerové, jejíž vzor jí ovlivňoval v letech tvůrčí zralosti. Studovala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře a 1923 nastoupila na obor naivek v Aréně na Smíchově. Vystřídala kabarety a divadelní společnosti. a v r. 1932 odešla na venkov ke společnosti J. E. Sedláčka. Po osvobození v r. 1945 nastoupila se svým manželem Václavem Lochovským angažmá v divadle v Hranicích, 1953–1959 v Pardubicích a poté až do své smrti v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.87; Zbavitel, M.: Členové Severomoravského divadla. In: Divadelní noviny, 4, 1961. S.12.;