Osobnosti Moravy.eu

Pocházel z rodiny komerčního úředníka. Vychodil obecnou školu i reálné gymnázium v Ostravě- Příroze. Maturoval r. 1941. Totálně nasazen jako horník na šachtu Hubert a pak pracoval ve firmě Baťa ve Zlíně, kde absolvoval několik kursů (propagace, prodej apod.). Naposledy pracoval jako textař v reklamním oddělení. Zapojil se do profašistického odboje v ilegální skupině Naše pravda, kde se podílel na vydávání stejnojmenného časopisu. Za tuto odbojovou činnost mu byl po válce udělen Státní řád I. stupně. Nabyté zkušenosti zúročil v knize " Není úniku" (1945). Po osvobození v květnu 1945 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Naše pravda ve Zlíně, redaktorem Nové Svobody v Ostravě a současně studoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Studia nedokončil. Z díla: Plameny v hlubinách (povídky, Ostrava 1950),
Sláva budoucnosti (div.hra, prem. 11.6.1950)
Poslední pán na Bouzově ( televize, srpen 1962)

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 94–95.

V patnácti letech odešel do učení v zahrádkářské firmě Vybíral Závodník v rodišti. Po vyučení v roce 1924 krátce pracoval u firmy Bedřicha Wenzela v Olomouci. Koncem téhož roku odešel do známého závodu architekta Josefa Vaňka v Chrudimi, kde pobyl dvanáct měsíců. Získal zde nejen řadu odborných a praktických znalostí, ale také schopnost publikovat v časopisu Zahrada, v měsíčníku Naše zahrádka a v Zahradnických listech. Sem napsal první fejeton „ Z čeho šetřit“, který vzbudil v té době velký rozruch. Od roku 1926 pracoval v největším školkařském závodě v Československu u Jaroslava Veselého v Molitorově u Kouřimi.. Odtud odešel do Opavy na osmnáct měsíců na vojnu. Od dubna 1928 pracoval v Arcibiskupském parku v Kroměříži a následující rok nastoupil do školkařského závodu firmy Mazánek v Soudné u Jičína. V roce 1930 se vrátil do rodiště a založil zde ovocnou školku. Pěstoval zákrsky a tvarované stromky, bobuloviny, jahody, křovinky pro skalky, lístkové ořechy a další odrůdy potřebné pro drobné zahrádkáře. V té době publikoval v odborném i denním tisku : Rádce – český rolník, Pražská zahradnická burzy a v zahrádkářské rubrice deníků Svoboda, Moravsko-slezský domov, Večer a Lidové noviny. V roce 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů „ Preizler“ v Olomouci (byl funkční do roku 1948). Krátce na to začala i jeho přednášková činnost nejen v rodišti, ale též v Kroměříži, Prostějově a ve Zlíně. Po válce v roce 1945 byl zvolen do výboru obnoveného Svazu čs. školkařů. Po znárodnění, kdy ovocné školky převzalo Jednotné zemědělské družstvo, se v roce 1950 stal na dobu dvaceti let vedoucím ovocných školek v Tršicích, s cílem vybudovat speciální školku na pěstování bobulovin a lísek. na mezinárodních výstavách v Erfurtu a na Floře Olomouc získalo jeho pracoviště řadu medailí mezi nimiž jsou i zlaté. Po válce založená Jednota zahrádkářů vedla později k vytvoření Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu. V roce 1957 stál u kolébky svazu v Olomouci, v roce 1958 založil ČOZS v Tršicích a byl jejím předsedou téměř třicet let. Souběžně vykonával funkci předsedy Okresního výboru ČOZS v Olomouci od roku 1960 a na tuto funkci rezignoval v době dálkového studia Střední zemědělské technické školy. , obor zahradnictví v Ostravě-Zábřehu. Od roku 1950 byl často zván na aktivy, sympozia a jiné akce Československé akademie zemědělských věd, kde byl členem odborné skupiny v ovocnářské komisi. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. Recenzoval odborné publikace o lískách a významně spolupracoval na 4. dílu Malé pomologie, pro kterou zpracoval oddíl o lískovém ořechu, s doposud nejpřesnějšími popisy odrůd. Za svou dlouholetou činnost byl ohodnocen několika vyznamenáními v rámci resortu i státu.

Ševčíková, Hana: Tršický ovocnář slaví významné jubileum, Olomoucké listy, č.4, 22.11.2001, S.4.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, Velký Týnec, 2011, listopad, S.4.

Narozen na Vyškovsku. Sběratel zvyků z Moravičan, založil vlastivědný kroužek. Sběratel lid. a kramářských písní. Publikoval do SM, Vesnických novin. Autor 2 svazků Dějiny Moravičan. Uměl připravovat zlatou medovinu. Pomáhal amatérským archeologům a uchovával menší nálezy na faře v letech 1942–1993.

Lang, A. : Jubileum. SM, 1969, sv. 18, S. 72–73. ;Úmrtní parte. Kaplová, A. : Archeologické výzkumy Vladimíra Kapla. Brno MU 2011.

'

V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměmpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Jozef Ludvik Srda působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Stratil, V.: Vědec a pedagog. In: ZVSMO 1981, č.15–16. S. 19. Petruška,F.: K sedmdesátinám prof. PaedDr. B.N. DrSc. In: Severní Morava 59, 1990 S.72–74. Zicháček, Vladimír: Jozef Ludvík Srda.In: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004.S.111–113. Olomoucké listy, 2, č.8, 21.2.2002. BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 52–53.

Narozen v obci Police na Šumpersku u Úsova.

PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc.

Narozen v Dobřanech (u Přeštic). 1943 – 1947 v Olomouci. Ředitel divadla v Klatovech a Chebu. V Olomouci opět od r. 1970. 1978 ocenění – Nejlepší pracovník souboru.

Přehled činnosti čs.divadel., Praha 1958, S.189.;

Věnoval se mj. studiu hudeb. folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Vybudoval krajinské muzeum v Kelči. Byl autorem tanečních melodií, pochodů a jiných skladeb pro dechový orchestr a rovněž 17 lidových zpěvoher.

Československá hudební slovník.Sc.2., P., SHV 1965, S.216.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Div.ústav 1983.;

Kontrabasista. Absolvoval konzervatoř v Praze 1885–1891 u Vendelína Sládka. Po vojně členem Kovařovicova symfonic. orchestru při Národopisné výstavě r. 1895 v Praze. Poté působil v Národním divadle Záhřebě až do r. 1901, kde vyučoval na hudebním ústavu hru na kontrabas. Poté krátce kapelníkem v Dubrovníku. V letech 1901–1934 člen orchestru Národního divadla v Praze a zároveň učitel hudby v Ústavu slepců v Praze.

ČSHS II.Praha 1965.S.238–239.;.

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

V letech 1952–54 hrál ve Slováckém divadle Uh.Hradiště, 1954–60 Zlín, 1960–62 DOS Olomouc, poté Realistické divadlo Praha.Zasl.um­.1984.;

BIO-ČTK, 25.8.1988;.

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

Vyrůstala v Zábřehu. Pocházela z německé rodiny a po válce v roce 1945 musela Československo opustit. Odešla do Curychu, kde navštěvovala uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1950, poté co jí skončilo povolení k pobytu, emigrovala s rodiči do New Yorku. V roce 1952 se vrátila do Švýcarska a vdala se za malíře Giana Pedretti. Za svoji literární činnost získala Erica Pedretti řadu ocenění. Je autorkou řady povídek a románů, její vzpomínkovou knihu Engste Heimat přeložila do češtiny olomoucká germanistka Lucy Topoĺská pro nakladatelství Votobia (1997) " Nechte být, paní Smrti".

Pustějovská, M.: Rozhovor. MF Dnes 26.6.2001.; Pustějovská, M.: Listy. 2003/6. webové stránky.

foto © Festival spisovatelů Praha (ze dne 24.2.2010)

Po studiích ve Znojmě vyučoval od roku 1936 na obecních školách ( Příseka, Brtnice u Jihlavy), po roce 1945 ve Šternberku na měšťanských školách předměty: matematika, výtvarná výchova, těsnopis. Byl aktivním členem loutkářského souboru Kašpárkova divadla. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen za šíření Pastýřských listů. Původní trest smrti mu byl změněn na 14 let žaláře. Deset let pak pracoval jako politický vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Na základě amnestie byl pak propuštěn v roce 1960. Vystudoval si potom stavební průmyslovku a živil se nějakou dobu jako stavební projektant. Pak začal vyučovat v odborném učilišti Chronotechny. Zde působil až do důchodu. Morální rehabilitace ani jakékoli satisfakce se již nedočkal. U příležitosti 80. výročí Československé republiky v roce 1998 mu byla udělena Konfederací politických vězňů ČR Pamětní medaile in memoriam za účast v protikomunis­tickém odboji v letech 1948–1981.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010. S.94.

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Obecnou školu navštěvoval v Zábřehu a v Brně, kde 1930–1938 vystudoval klasické gymnázium. V roce 1938 začal studovat na LK MU v Brně, ale po uzavření VŠ pracoval 1939–1941 jako pomocná síla a laborant v ordinaci praktického lékaře v Boskovicích, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Od 1941 zapojen do odboje. Lékařská studia dokončil v květnu 1947, poté nastoupil do nemocnice ve Znojmě, kde setrval do srpna 1948. Pak krátce působil v ústavu pro duševně choré ve Šternberku (září – říjen 1948) a na ušní klinice UP v Olomouci, od dubna 1950 asistentem. 1959–1963 na dětské klinice funcki zastupujícího přednosty kliniky. V březnu 1962 získal titul kandidáta lékařských věd a v červnu 1964 byl jmenován docentem. Věnoval se dětské hematologii, endokrinologii.

BSSSM, seš.3(15.) Ostrava 2002. S. 91.

Doc.MUDr. Lubomír Pelikán, CSc.

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

1740 odešel do Olomouce, kde pracoval jako pomocník malíře J.K.Handkeho. Jeho oltářní obrazy v Zašové.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.94; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.42.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1711

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Středoškolský profesor. Učil na holešovském gymnáziu. Byl v čele junáckého hnutí, vězněn za aktivní odbojovou činnost.

Hanácké noviny, 4.4.1996, S.3., .

Studoval v České reálce v Olomouci, kde maturoval r. 1949. Poté absolvoval FF UP obor tělesná a branná výchova, angličtina, 1953. Působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (1953–63), poté na učńovské škole Na Šířavě. Hudební vzdělání u prof. Černého na hudební škole. Ve hře na foukací harmoniku byl samouk, učil se od 16 let. Na univerzitě byl primášem cimbálové muziky. Vystupoval s orchestry i jako sólista. V 70. letech pravidelně na mezinárodních soutěžích. Spolupracoval s rozhlasovými, televizními a filmovými studii.Získal 4× titul mistra světa v této hře. Nahrál řadu zvukových nosičů (LP desky, CD). Získal mnoho čestných vyznamenání. Poslední koncert měl v americkém Detroitu v roce 1991.Od r. 1992 již neúčinkoval. Spolu s M.Kunou napsal učebnici Foukací harmonika.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990. S.424 –425.; Obecní čidlo, 7/2004, č.3. S.11;Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, červenec srpen 2009.S.16.;

Narozen v Biskupství (n.Náměšť na Hané). Absolval. Slovanské gymnázium v Olomouci v r.1897. Po vysokoškolském studiu se věnoval pedag. povolání. Učil na gymnáziích v Zábřehu, Uh. Hradišti a od r. 1913 v Olomouci. Učil latinu, řečtinu a češtinu a 1913–31 na Slovanském gymnáziu v Ol. Souběžně učil latinu na české reálce, 1919–20. V r. 1931 odchází do Přerova a stává se ředitelem státního čsl. reálného gymnázia do r. 1938. Redigoval výroční zprávy této školy.

Týnecké listy, 4/2007, S. 9; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1974, S. 183; Sto let českého gymnázia v Přerově, Přerov 1970; Primum necessarium je vzdělání a mravnost, Olomouc 1997;

Maturoval na gymnáziu v Třebíči r. 1915. Přátelil se s B. Václavkem a V. Nezvalem. Stud. učitelství v Brně, Kroměříži. Působil v Bušíně od prosince 1915, Horní Studénky, Klášterec, 1918–1919, od října 1919 trvale v Lošticích. V roce 1922 zvolen předsedou Sociální demokracie v Lošticích, u které založil divadelní kroužek POKROK. Od r. 1942 do odchodu do důchodu ředitel školy. Za okupace, člen odboj. skupiny Obrana národa v Litovli. Vězněn v koncentráku. Činný v pěvecko-hudebním spolku Pokrok1922–1934, ochotnické divadlo. 1938–1944 starosta města. 1960–1986 kronikář města Loštic.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990. S. 128–130. /fotografie/. ;Janíček, Karel: František Pokorný-zasloužilý pracovník kultury. In: Severní Morava, sv. 42. Šumperk 1981, S. 78–79. ;. Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S.30.

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.

Narodil se v početné rolnické rodině. Studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Uničově a svá studia dokončil na učitelském ústavu v Olomouci, kde maturoval v roce 1879. Poté nastoupil učitelskou dráhu ve Zvoli, od 1884 učil v Postřelmově, r. 1891 odešel do Drozdova(na Zábřežsku), ale záhy se zas vrátil do Postřelmova. V září 1894 byl jmenován nadučitelem v Brníčku. Ještě téhož roku složil v Praze zkoušky pro školy měšťanské. Přijal místo odborného učitele v Rešicích u Moravského Krumlova na léta 1897 a 1898. V letech 1903–1913 působil ve Vícově na Prostějovsku, 1913–1917 v Čekyni a 1917–1923 v Brodku u Přerova. Teprve v roce 1923 se přestěhoval do Litovle, kde učil do r.1927, kdy odešel do penze. Na všech svých působištích se projevoval aktivně, přičinil se o založení ochotnického divadla ve Zvoli, v Postřelmově vedl čtenářský spolek, v drozdově napsal novou školní kroniku, 1895–1896 organizoval v Brníčku velké národní tábory lidu. Své články publikoval do moravských periodik, užíval pseudonym Fr..Třeštinský. Psal též rozmarné příběhy ze života do Lidových kalendářů, které vydával R. Promberger v Olomouci. Patřil též k organizátorům a zakládajícím členům Učitelské jednoty šumpersko-zábřežské. V roce 1893 vydal knihu „Hejtmanství zábřežské“. O rok později vydal „Pověsti ze severní Moravy“.

Filip, Z.: František Poštulka.Severní Morava,sv.38. Šum­perk 1979. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. Doupalová,E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S.161.

Čekyně – nyní součást města Přerov.

Do Olomouce se přistěhovala v roce 1974, Maturovala na G Olomouc-Hejčín, poté absolvovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a deskriptivní geometrie. Pedagogickou činnost zahájila v roce 1987 v Praze, kdy učila krátce na Základní škole a v letech 1989–1993 na Vysoké škole zemědělské (nyní Zemědělská univerzita, Praha) matematiku. Po návratu na Moravu učila 1997-červen 2000 na ZŠ Hálkova, v Olomouci. Dne 10. července 2000 byla jmenována ředitelkou Okresní knihovny v Olomouci, později Knihovny města Olomouce. Externě působila jako středoškolská učitelka na střední škole knihovnické v Olomouci – Hejčíně.

Dokumentační list, ze dne 18.9.2000.; Hála, M.: Anketa s řediteli příspěvkových organizací města Olomouce. Radniční listy, únor 2007, S.1. ;

RNDr. Lenka Prucková

Otec malíře Františka P.ml. Malíř kostelních obrazů a restaurátor fresek. V letech 1888 – 1892 působil v Přerově, poté v Kroměříži. Vyzdobil moravské kostely, V r. 1891 Hoštice, fara Zdounky, slavnostní sál olomoucké arcidiecése, zámek Holešov, Restauroval fresky v Květné zahradě a v arcibiskup ském zámku v Kroměříži.

Toman, P.: NSČSVU 1947.II, S.325.;. Páleníček,L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1940.;