Osobnosti Moravy.eu

Dětství trávil deset let na Valašsku, odkud se v roce 1956 přestěhoval s rodiči a sourozenci do obce Těchanov v podhůří Jeseníků. První podnět k fotografování dostal od otce v roce 1963.V témže roce maturoval na gymnáziu v Rýmařově a poté odešel do Olomouce na vysokoškolské studium. R. 1967 abs. Pedagogickou fakultu UP v Olomouci obor výtvarná výchova a studia zakončil první samostatnou výstavou fotografií. Poté pracoval jako učitel na ZŠ v Rýmařově, 1968–1982 ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V r. 1982 vězněn z polit. důvodů. Po propuštění z vězení nesměl učit. Zprvu pracoval v knihovně Okresního pedagogického střediska v Bruntále, po roce byl dispečerem Státního statku v Rýžovišti. Po sametové revoluci byl rehabilitován a r. 1990 pobýval v USA, 1991–92 ve Francii, 1995– Japonsko, 1996– Sibiř atd. projekty po celé Evropě. V r. 1977 abs. IVP a kurs porotce pro lektory r. 1979. Od r. 1981 evid. v ČFVU. Od r. 1992 externě vyučuje na FAMU a na IVF v Opavě. V polovině 70. let začal vytvářet fotografické soubory např. Divadelní prostředí, ze života cikánů, od r. 1992 velký soubor Lidé našeho kraje, život vesnice. Dokumentární fotografie, kde dominuje sociální tématika. Kromě samostatných katalogů výstav lze jeho fotografie najít v monografiích a také jako ilustrace v Myšlenkách do kapsy. ( 1992–1998). Kurátor výstav na Sovinci a Bruntále. V roce 2006 mu bylo uděleno státní ocenění Medaile za zásluhy I. třídy (u příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa)­.V září 2009 jmenován vysokoškolským profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.. Dne 3. 5. 2010 byl zvolen králem Majálesu UP v Olomouci. Dne 2.10. 2014 mu udělila Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Bratislavě čestný doktorát (dr.h.c.), jako jedinému fotografu v Česku a na Slovensku. Dne 8.9.2022 otevíral výstavou fotografií dvorek na Riegrova 5 s názvem UNCLE FERRO. Dne 28.9.2023 dostal stříbrnou medaili od předsedy Senátu.

Encyklopedie české a slovenské fotografie., Praha ASCO 1993., S.372–373.; Kdo je kdo 1991/1992., Praha 1991., S.978.; Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S.664. www.jindrichstreit.cz https://otavinka.blogspot.com/…en-3-10.html

Prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr.h.c.

Těchanov, Sovinec – m.č. obce Jiříkov

Rozená Vénosová, v obci Hostice (n.m.č. Rudy nad Moravou). Ve 2 letech jí zemřel otec a tak život nebyl vůbec lehký. Vychodila pouze 8 let jednotřídky a poté pracovala jako dělnice v papírně. Sama se vzdělávala a hodně četla. V roce 1901 se vdala za obchodníka s knoflíky. Záhy se přestěhovala do Rudy, kde byl život trochu lepší. Na přástkách slýchávala písně, pověsti, které si zapisovala. Její sbírka obsahuje na 700 písní, popěvků a říkadel, 117 pověstí, 23 pohádek, 40 anekdot, popisy besed, etnografický a dialektolog. materiál. Pozůstalost uložena v archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV Brno.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.;Sirovátka, Oldřich: Nad národopisným dílem Anežky Šulové.=Severné Morava.Sv.34.Šum­perk 1977.S. 68–70.;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 3. Ostrava 1995. S.118–119.

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Tenorista. Studoval u D. Levytského. Účinkoval v Olomouci (1951 – 62 a od 1963) a v Rostocku (1962 – 63). Hlavní role: Števa (Její pastorkyňa), Almaviva (Lazebník sevillský), Cavaradossi (Tosca), Pinkerton (Madame Butterfly), Faust (Faust a Markéta), Ottavio (Don Giovanni), Lenskij (Evžen Oněgin), Albert Herring a zvláště Vašek (Prodaná nevěsta). Působil v Divadle Oldřicha Stibora do května 1979.

Janota, D. – Kučera,J.: Malá encyklopedie české hudby. Praha, Paseka 1999.

Studoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1935. V r. 1945 kaplanem v Malenovicích u Zlína (n.m.č.Zlína), 1947 farářem v Rapotíně a v Dubicku, kde do r. 1963 a pak jmenován děkanem Zábřežska.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.170.;Müller, Fr.: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny I.;OK Prostějov, květen 1994.;. Pepřík, E.: Neboj se a pojď. Nová Jasenka 1999.;

Bohuslavice (na Prostějovsku)

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Narozen v obci Stříbrnice (u Kojetína)- Studoval v na gymnáziu v Kroměříži, bohosloví v Olomouci. Vysvěcen 1928, poté profesor Arcibiskupského chlapec.semináře v Kroměříži,. Po roce 1950 působil v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě (1954–1959), Uherském Brodě (1959–1963). Poté povolán do Olomouce, kde od 4.3.1973 – 1987 apoštolský administrátor olom.arcibiskup­ství.1985 Řád republiky.Olomoucký biskup.

Katalog kněžstva olomouc.arcidi­ecése.Olomouc 1947.S.73.;N: Stráž lidu, 1987, 5.12.1987, S.2.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala