Osobnosti Moravy.eu

V letech 1952–57 abs. UJEP Brno, obor zoologie. Působil 1957–1959 v Kraj. hygien. stanici v Ostravě, od r. 1959–1967 odb. as. kat. zoologie Př. F Olomouc, 1967–90 doc. tamtéž, od r. 1990 ved. katedry ekologie a děkan přír. fak. UP v Olomouci (1990–1994). V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie a založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UPOL. Autor 80 vědec. publikací, 40 odbor. a vědec. popular. knih, 8 vědec. pop. krátkých filmů. V roce 2002 dostal Cenu města Olomouce. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou, založil projekt české Nemocnice v Pakistánu, o které natočil dokument v r. 2008.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.160.; Z díla: cestopisy-Kde příroda vládne.P., Orbis 1975. Od pramenů k oceánu.P., Panorama 1986. Pramen života.P., Panorama 1986. V dunajské deltě.P., Panorama 1979. OKOL.;Žurnál UP, 1991, č.5, s.1./foto/;.

Prof. RNDr. Otakar ŠTĚRBA, CSc.

Muzikálová a operetní zpěvačka, abs.konzervatoř v Brně a v Praze r.1959, 1963 AMU.1.angažmá v Liberci 1963–65, první nahrávky v rozhlase.Od 1965 půs.v HD Karlín Praha, nahrávky na LP/Šanson 69;Šanson 70;aj.Prof.na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Matzner: Encyklopedie jazzu..III.Praha 1990, S.545.;REGO Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.992–993.;.

V letech 1954–1958 působil na Katedře zoologie UP. Průkopník etologie v Československu.

ČBS. Praha 1992.S.734. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.351.

Syn kantora Josefa Förchtgotta . Studoval v Olomouci diecésní hlavní školu od r. 1838 , gymnázium do r. 1845, zároveň navštěvoval přednášky v české řeči a literatury na stavovské akademii u Al. V. Šembery v letech 1843–1846. Po studiu filozofie, kde jej učil J.Helcelet 1845–1848, poslouchal v Olomouci ještě práva a státovědu do r. 1851. Zároveň se učil hudbě u Lud. z Dietrichů a patřil k vlastenecké skupině Aloise V. Šembery. Zprvu psal německé sbory, organizoval hudební pořady českých besed a divadelních představení a byl sbormistrem pěveckého studentského kroužku od r. 1847. Za revolice 1848 byl velitelem studentské legie a členem výboru Slovanské lípy a spolupracoval s básníkem J. Vikem (1822–1896), na jehož slova napsal vlastenecký sbor " Přijde jaro přijde!". Mj. působil jako koncertní barytonista. nejdříve působil v německých zpěváckých spolcích, ale od r. 1860 patřil k zakladatelům Zpěváckého slovanského spolku, kde sbormistrem (1861–1874)., Slovanské besedy od 1865 aj. Sbormistrovská činnost blahodárně působila na jeho skladatelskou tvořivost. Trpěl vleklou tubrkulózou již marně léčil v Teplicích nad Bečvou a již nakonec podlehl. Na jeho rodném domě je pamětní deska od 1876. K jeho poctě založen v Praze pěvecký kruh Tovačovský (v r. 1883). Tovačovský skládal skladby chrámové, písně pro sbory mužské, kantáty, upravoval lidové písně.

Československý hudební slovník. 2. Praha 1965. S.785–786.;

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

V roce 1914 se po smrti otce přestěhoval i s maminkou do Drahanovic. Již od dětství hrával na varhany v místním kostele, zatímco jeho matka tam zpívala. Vystudoval v letech 1916–1920 státní českou reálku v Olomouci a v letech 1920–1924 učitelský ústav v Olomouci. Od roku 1926 působil jako učitel na Moravském Slovácku, kde také dirigoval kapelu, která po okolí často koncertovala. Zde se seznámil s národními písněmi, kterým pak zasvětil celý svůj život. V roce 1931 odešel ze školy v Uherském Brodě do školy v Náměšti na Hané. V letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti, kde se pak usadil na trvalo. Na základě poúnorových čistek v roce 1948 byl vyhozen ze školy v Náměšti, což se ukázalo z dlouhověkého hlediska jako pozitivní, protože se mu podařilo od dubna 1948 pracovně uchytit v Olomouci, nejprve na několika základních školách a později i na univerzitě. Znalec hanáckého národopisu. Sbíral a publikoval hanácké písně, pověsti a obyčeje. Vydal výbor hanáckých lidov. písní pod názvem Hanácke pěsničke (1955), dvě sbírky hanáckých básní. Pro Čs. rozhlas napsal více než 200 rozhlasových a divadelních her a reportáží. Zasloužilý učitel, barytonový sólista PSMU. Sbormistr dívčího pěveckého sboru Fučíkovy pedag. školy v Olomouci. Odborný asistent katedry hudební výchovy pedag. fak. UP. Literární činnost vycházela z bohatého národopis. materiálu. Soubor hanác. pověstí vydal ve spolupráci s J. Koudelákem a J. Vrbkou. V roce 1962 založil Pěvecký sbor olomouckých učitelek. Ovládal hru na housle, klavír a varhany. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Byl velikým propagátorem hanáčtiny. Ohromně spolupracovat s rozhlasovým studiem, zejména v Brně, Ostravě a později též v Olomouci. Napsal rozhlasovou hru Josef Mánes na Hané. Při přípravě díla navštívil v Čechách pod Kosířem řadu starších obyvatel, kteří znali různé lidové zkazky o Mánesovi a jeho putování po Hané.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.826.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987, S.189–190.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; Papajík, David, Šmíd, Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. 2022. S.603–606.

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016 www.Olomoucky.denik.cz (koláž Olomouckého deníku od Jany Urbaníkové)

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

Studijně jela do Vídně a jako operetní herečka vystupovala v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater).Vystu­povala v Červené sedmě (1919 – 1921) pod jménem svého prvního muže, ředitele Andrese. Opět se přiklonila k činohře v divadlech v Olomouci (1921 – 1922) a Ostravě (1922 – 1924), ale další léta se opět pohybovala v operetě.

Účinkovala v Aréně, Varieté a (jako host) v Německém divadle (1924 – 1929), Vinohradském divadle a Městském komorním divadle (1929 – 1935), Divadle Vlasty Buriana (1935 – 1945), Divadle v Karlíně (1945 – 1946), Divadle V + W (1946 – 1948), Divadle státního filmu (1948 – 1951) a nakonec Divadle Na Fidlovačce (1951 – 1959), z něhož odešla na odpočinek.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.253.;.

rozená Marie Černá

Od r. 1930 Německé divadlo Brno-tanečník;MD Olomouc, Ostrava, od r. 1946 SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 254.

Hortulanus primus botanické zahrady, zahradnický odborník. Zahradníkem se vyučil v bystřické zámecké zahradě barona Laudona. Poté odešel na zkušenou do zámeckých zahrad v Lešné a v Linci. V roce 1915 narukoval na ruskou frontu. Vrátil se těžce zraněn a jako částečný invalida nastoupil do arcibiskupské zahrady v Kroměříži. Byl vyslán na studium Vyšší zahradnické školy v Lednici a v roce 1923 byl jmenován okresním zahradníkem ve Strážnici. Externím studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně dosáhl učitelské aprobace pro výuku na zahradnických a vinařských školách.. V roce 1925 byl přeložen do Horních Moštěnic na Přerovsku.. Do Olomouce přišel v únoru 1928 s pověstí uznávaného odborníka. Ujal se správy olomouckých městských sadů a v krátké době se stal spolupracovníkem starosty města JUDr. Richarda Fischera v oblasti parkových úprav a poradcem arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jeho odborná erudice mu otevřela cestu i do rodiny a okruhu přátel senátora JUDr. Mořice Hrubana. V roce 1929 poprvé vykvetla v olomouckém skleníku Victoria regia, jím vypěstovaná. V roce 1930 přebudoval a rozšířil palmový skleník. Za okupace se zapojil do katolického odboje. Po roce 1945 vedl zahradnický podnik Lotos na Nové Ulici. V roce 1947 uspořádal Krajskou výstavu zahradnických a školkařských expozic, na níž jeho kolekce cyclamen a Begonií získala zlatou medaili. Jako jedna z osobností křesťanského katolického hnutí byl po roce 1948 odsouzen, posléze zproštěn viny, ale nadále ponižován a nemohl pokračovat ve své práci. Rodinu živil dělnickou prací v kartonážce, kde jej objevil botanik dr. Otto Mrkos. Díky němu se pak dostal k budování univerzitní botanické zahrady. Na sklonku života žil v Domově důchodců ve Chválkovicích.

Kdy kde co, březen 1996, S.2–3., Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc:Memori­a,2001,S.164.

Zpěvák pop music.Žije a pracuje v Praze.

Kdo je kdo II.1991/92.Praha 1991, S.1076.;.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

Narozen v Ouběnicích (n. m. č. města Bystřice ) u Benešova. Studoval reálné gymnázium v Táboře od r. 1878, v letech 1882–1885 učitelský ústav v Praze. Poté učil na obecných školách v Čechách na Benešovsku. Od r. 1900–1905 profesorem gymnázia Zábřehu , kde měl vliv na studenta K.B.Jiráka. Poté trvale v Olomouci, na učitelském ústavu, hospodyňské škole a od r. 1927 – 1935 na Slovanském gymnáziu. Člen PSMU 1910 –1931. Publikoval v denních listech. Dirigent pěveckého kroužku ČOL jednoty v Olomouci.Autor učebnic, zpěvníčků aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.935 –936.;Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.351.;Gregor, V.: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava 1987.;.

V Lošticích syndikem a v Olomouci zemským advokátem. Pod vedením prof. Monse se JUDr. František Wekebrod (rod.jm. Weckebrod) začal zabývat studiemi dějin a zákonodárstvím na Moravě.

Remeš, M.: J.V.Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše.2. 1938–1939. Náklo 1939. S.104–106.;

V roce 1959 absolvoval fakultu mechanizace VŠZ Praha. Poté středoškolským profesorem SZTŠ v Přerově do r. 1971 a pak až do roku 1990 vedoucí úseku mechanizace JZD Kostelec u Holešova. V letech 1991–1992 poslancem Sněmovny lidu FS (za ODS).

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991. S. 1124. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašké Meziříčí 2011. S.97.

Ing. Miroslav Zavřel

Studoval na gymnáziu v Kroměříži, medicinu ve Vídni s doplněním studia o zvěrolékařství. Působil jako vojenský lékař a veterinář v Uhrách. Osvědčil se zejména při ochraně území před nákazou morem skotu. R. 1838 jmenován pro Uhry zemským zvěrolékařem, od r. 1843 prof. na univ. v Pešti. U jména má šlechtic. přídomek Morvai. V Mořicích na rodném domě pamětní deska, pomník v parku dnešní univerzity veter. věd v Budapešti.

Masarykův slovník naučný.VII, Praha 1933, S.1002.;