Osobnosti Moravy.eu

Od 1899 zaměstnán ve státní službě jako finanční úředník v Hodoníně, v Brně, 1903–6 v Ostravě a v Novém Jičíně, kde se seznámil s O. Bystřinou. Od 1909 působil jako finanční sekretář berního referátu a komisař inspektorátu v Prostějově. Člen Moravského kola spisovatelů. Většina jeho literárních prací vznikla do r. 1910. Začal básněmi, sloupky a fejetony publikovanými v tisku. Jediná sb. : „Básně“(1908) inspirována zejména dílem Bezruče a valašským folklorem. Řada básní byla zhudebněna L. Janáčkem, E. Asmanem, C. Hrabovským a C. M. Hrazdirou. Na jeviště se dostaly 4 hry: Zkáza, Všichni tři, Za noci měsíčné, Za májového večera. V Ostravském deníku, kam psal fejetony, užíval šifry /rča. V r. 1919 publikoval v olomouckém Našinci. V r. 1919 byl jmenován přednostou berního referátu na Generálním ředitelství v Bratislavě, kde dosáhl titulu vládní rada. 1939 odešel do důchodu. Zprvu žil v Praze, 1958 přesídlil do Bratislavy k' dceři Marii, která se provdala za slovenského spisovatele Ivana Horvátha /1904–1960/.

Kraus, B.: Z literárního rejstříku Maxe Kurta.ZVÚO 1974, č.168, S.24.;Kraus, B.: Prostějovští dramatikové.Štafeta 1981, č.1, S.14  – 16.;Slavík, B.: Písemnictví na mor.Valašsku.O­lomouc 1947.S.291 – 192.;Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.1064 – 1065.;.

V r. 1952 absolvoval farmacii UK Praha a Přírodovědeckou fakultu UK obor chemie a fyziologie rostlin. V letech 1962 – 1989 prac. v Ústavu experimentální botaniky ČSAV, prac. Brno, od 1965 vysokoškolský pedagog VŠZ Brno.

ČBS.Praha 1992.S.389 – 390.;.

Vl. jm. Miloš Victor Ignác Kvapil V roce 1965 absolvoval SVVŠ (nyní gymnázium) v Prostějově. Pak studoval obor knihovnictví a vědeckých informací na UK Praha, kde promoval r. 1971. Byl na vojenské službě v Kroměříži. Působil jako knihovník ve Státní vědecké knihovně Olomouc, poté na Informačním centru Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově, ředitel Informačního centra UPOL, knihovník technické knihovny Moravských železáren v Olomouci, vedoucí Informační služby Městského úřadu v Prostějově a v letech 1997–2009 ředitel Městské knihovny v Prostějově. Souběžně v letech 1992–2009 editorem prostějovské Štafety. Ocenění: Cena českých knihovníků (2007)
cena Velkomoravský knihovník (2008)
Cena města Prostějova (2009) Žije v Moravské Třebové, ale do Prostějova se rád vrací. Autor turistických průvodců po Prostějovsku. Poezii píše od roku 2002. Vyšlo mu k dubnu 2023 – 9 básnických sbírek. Eukleidovská seč klásků lásky (2003); Císařovy vousy (2012); O přírodě – Peri Fyseos (2013); Útesy času (2014); K větší cti a slávě Boží (2016) a rozšířené 2. vydání (2018); Vůně moře a lišejníku (2015); Mlhy podzimní noci (2020); Ozvěny (2022);

Bartková, Hana: Prostějovský deník.Čtenář reportér – článek /6491037 Kvapil, Miloš: Pár slov na úvod. Ozvěny.Olomouc 2022. S.8. Doplnění biogramu viz meil 23.4. 2023 a 24.4.2023.

PhDr. Miloš Kvapil užívá též pseudonym Miloš QAPIL /Píše básně o 23 slokách/

dne 23.4. 2023/hš

Bojovník za nezávislost USA a francouzský revoluční generál.Jako politický zločinec vězněn v různých pevnostech v Německu, od května 1794 v Olomouci, zde nakládáno s ním krutě zejména po pokusu o útěk 8.11.1794.V říjnu 1795 bylo dovoleno jeho manželce sdíleti s ním vězení.Na četné ohlasy v cizině propuštěn 19.9.1797.

OSN, XV.díl.Praha 1900.S.549 – 550.;Hradecký, Josef: Dvě méně známé stránky ze života olomouckého vězně.In: ZVÚO, 1971, č.152, S.19–23, ;Wondrák, Edward: Lékař, který chtěl osvobodit revolucionáře.In: Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci.1970, r.60(1), č.2–3, S.7–18.;.

Doc. AMU Praha .

ČBS, Praha 1990.

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Články na internetu.

Mgr. Milan Langer

Pracuje ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc. Celá její práce se dotýká práce s postiženými lidmi. Obdržela Cenu Olgy Havlové za práci pro zdravotně postižené1998 a Cenu města Olomouce v kategorii Osobnost 1999.

.

Sólistkou opery v Olomouci 1934–35, stálým hostem a pak členkou opery v Brně od r. 1936 do 1963, koncertní činnost, italská hudba;koloraturní pěvkyně;

Československý hudební slovník.sv.1.Praha, SHV 1963, S.820;

Stud.obch.akad v Olomouci, 1945 maturoval, doktorát obojího práva r.1951 na KU v Praze.Od r. 1965 prac.GŘ VHJ Sigma v Olomouci-1970.Poté pracoval v Ostravě v pojišťovně až do důchodu r.1988.Od r.1990 spolupracuje s UP, pověřen řízením příprav.prací v souvislosti se vznikem práv.fakulty a funkcí děkana fakulty. Vědecky a pedagogicky působil i v zahraničí, zvláště na právnických fakultách v Grazu, Curychu, Drážďanech, Petrohradě, Kyjevě, New yorku a ve Washingtonu. Za jeho působení získala Právnická fakulta UP v r. 1996 prestižní cenu Hannah Arendt, udělovanou Koerberovou nadací. V r. 1998 dostal Cenu města Olomouce in memoriam.

Žurnál UP 1990, č. 8, S. 1 a 4. ;/fotografie/; Univerzita Palackého. Právnická fakulta 1994–1995. Olomouc 1994. ; Vyhnánek, Leoš: Zemřel děkan právnické fakulty M. Liberda. Hanácké noviny 8. 1. 1998, S..3.

Doc. JUDr. Miroslav Liberda

V Olomouci působil 1923-září 1926, poté v ND Praha. Zahraniční cesty. Zasloužilý člen ND 1960. ;

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.835–836.; Přehled úmrtí osob čes. a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Divadel.ústav 1983..; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.280.;.

Od roku 1912 hrála dětské role v činohře i baletu Národního divadla v Praze. Krátce byla soukromou žačkou herečky ND Praha marice Hübnerové, jejíž vzor jí ovlivňoval v letech tvůrčí zralosti. Studovala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře a 1923 nastoupila na obor naivek v Aréně na Smíchově. Vystřídala kabarety a divadelní společnosti. a v r. 1932 odešla na venkov ke společnosti J. E. Sedláčka. Po osvobození v r. 1945 nastoupila se svým manželem Václavem Lochovským angažmá v divadle v Hranicích, 1953–1959 v Pardubicích a poté až do své smrti v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.87; Zbavitel, M.: Členové Severomoravského divadla. In: Divadelní noviny, 4, 1961. S.12.;

V roce 1664 vstoupil do olomouckého kláštera augustiánů kanovníků Všech svatých, kde 21.12.16665 složil řeholní sliby a přijal řádové jméno Antonín.Vysvěcen byl roku 1667.Roku 1671 byl jmenován převorem olomouckého kláštera.Za své malířské zásluhy byl 1685 potvzen ve funkci děkana kláštera.V ní působil až do roku 1688, kdy byl odvolán, aby se mohl více věnovat svým uměleckým zakázkám.Jeho znalost freskové techniky svědčí o jistém školení.Pravdě­podobně studoval filozofii na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě 1664–1671 a současně bral lekce malířství u K.Škréty.Za­kladatel barokní malby na Moravě.Významná byla jeho umělecká poradenská činnost pro jeho příznivce, olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcornu (1664–1695) ve své době proslulého mecenáše umění a stvebníka.Lublinský vychoval také jednoho svého žáka Dionysa Friedricha Strausse (1660–1720).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.10­.Ostrava 1998.S.111–112.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1936

Rozená Fialová. Vyučila se dámskou krejčovou v Lošticích. V Olomouci bydlela od r. 1930. Povolání vykonávala do roku 1995. Vlastním nákladem vydala 2 básnické sbírky: Úsměvné ohlédnutí (Mohelnice 1990), Poezie mé tajemství (Olomouc 1992). V roce 1995 vyšla vzpomínková kniha nazvaná Vzpomínání. Jinak vydávala příležitostné básně v denním a regionálním tisku.

Machala, Lubomír: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Rubico Olomouc 1996. S.101.;

Matka Petra Dvořáčka. Rozsáhlá publikační činnost. Spolupracovala s periodiky: Lidové noviny, Rovnost.

Kmoníčková, Eva: V roce 1993 zemřeli. Brno 1994. Sdělení syna Petra Dvořáčka.

Abs. technolof. fak VUT Brno r. 1985. Fotografuje od r. 1978,' zprvu autodidakt, 1986–88 se učil F. na LŠU v Olomouci u M. Stibora. Člen SČF od r. 1986. Od r. 1987 se věnuje ateliérové fotografii.

Československá amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.44.;.

Ing.Michal Macků

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ve svých povídkách, které vyšly pood souborným názvem " Kořenky "(1978) se inspirovala vesnickým prostředím na Jesenicku.

Rafaj, O.: O nesporném talentu české prrózy. Doslov knihy Kořenky. Praha, MF 1978.; Urbanová : Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Ostrava 2001. S.183.;

V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965,S.45–46.;.

provdaná Sochorová

V letech 1960–1969 studoval SVVŠ v Kyjově. Poté chtěl jít studovat na JAMU, ale nebyl přijat. 1964–1966 absolvoval dvouletou Knihovnickou nástavbu v Brně. V roce 1965 byl na praxi v Písku a hned po maturitě nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Gottwaldově. Dlouho tam nepracoval, protože byl povolán na vojnu a po ZVS působil v Divadle poezie X v Brně až do 1977. Pak nastoupil do HaDivadla, které tehdy sídlilo v Prostějově a od r. 1991 v Brně. V polovině 90. let byl uměleckým ředitelem HaDivadla. Na svém kontě má 24 TV filmů: Šahrazád (1985),Dům pro dva (1987), Zkušební doba (1988) Král lenochů (1989), Stalo se v Aleppu (1990), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (1991), Šance jako hrom (1991), Čarodějka (1992), Prosté krutosti (1994),…ani smrt nebere (1995), Vykání psovi (1998), Alois Nebel (2011), Dukla 61 (2018), Pinocchio (2020) a řadu dalších. Hrál též ve dvou TV filmech dokumentárních a to: Šumný Prostějov (2000) a Mlčení, modlitba, pokání (2011) a v 16 TV seriálech. V HA divadle hrál v letech 2002–2016 ve 28 inscenacích a t.č měl v den 75. narozenin hrát v díle Moby Dick, ale kvůli epidemii se představení odkládá na neurčito. Kromě HA Divadla působil též v divadlech: Archa (2008–2010), Buran Teatr (2012–2013), Divadlo Bolka Polívky (2017), Klicperovo divadlo Hradec Králové ( 2016–2017), Jihočeské divadlo České Budějovice ( 2011–2013), Divadlo Na cucky Olomouc (2016–2017), Městské divadlo Kladno (2015–2016) a Divadlo U stolu (2008–2017) V Brně a okolí natáčel povídkový film podle hororů M.Švandrlíka Okno do hřbitova v režii Vl. Michálka. Účastnil se různých festivalů poezie Nezvalova Třebíč, Wolkerův Prostějov.

Maršálek, M.: Moje první seznámení s městem básníkovým. Prostějovské listy. 2007.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. 2. Valašské Meziříčí. 2010. S.84. https://otavinka.blogspot.com/…arsalek.html Filmová databáze web Hadivadlo

Je oslovován jako Miloš.

Rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila prvňáčky a poté působila jako učitelka na Základní škole v Horce nad Moravou. Už zde se objevila její snaha o práci s dětmi mimo výuku a začátky „pimprlování“. Koncem šedesátých let přešla učit do Lidové školy umění, kde v roce 1972 založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii muzických umění v Praze, obor loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Dokázala připravit dětský kolektiv ke hře i práci s loutkou prostřednictvím cílené pohybové výchovy a dechových či hlasových cvičení. Záhy se stala její metoda pojmem a její úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde se stal dramaturgickým přínosem nejen pro ní, jako učitelku a režisérku, ale zejména pro její žáky, kteří bývali zcela bezproblémově přijímání na konzervatoře a jiné školy uměleckého směru ( DAMU, JAMU). V průběhu devadesátých let dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku.

Ševčíková, H.: Biografie Věry Pánkové a Milady Mašatové – osobností české dramatické výchovy v Olomouci. 2000. Rkp. * Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003. ; Ševčíková, Hana : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 2.;

Mgr. Milada Mašatová

Působil od 1955 do 1976 jako přednosta Ústavu dějin lékařství LFUP v Olomouci. Autor řady publikací. Malý biografický slovník českých lékařů. /1964/;

ČBS.Praha 1992.S.445.

Studovala na soukromém ústavu v Olomouci, kde maturovala 1880. 1882 složila zkoušky učitelské způsobnosti za svého působení v Brodku u Přerova. Poté byla povolána do Mor. Ostravy, kde se stala ředitelkou měšťanské školy. 1897 založila dobročinný spolek Dobromila. Byla zakladatelkou další první průmyslové školy pro dívky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.85;

Vdova po stavebním asistentovi panu Josefu Maturovi. Působila v české společnosti od r. 1895–1907 ve výboru Ústavu hraběte Poetinga a v Jednotě divadelních ochotníků besedních. Roku 1913 se z Olomouce odstěhovala.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938.S.191.;

Působila v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci v letech 1935–1941. Žačka Marie Hubnerové a úzce spolupracovala s F.X.Šaldou.Po angažmá v Olomouci přešla do Brna, od r. 1943 v Národním divadle Praha.1950–1963 v DČSA.

Stýskal, Jiří: Jubileum Milady Matysové. /foto/. Kdy, kde, co v Olomouci 1978, duben.. S. 11–12. ;Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959. S. 177. ;.

'

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538