Osobnosti Moravy.eu

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

Studoval UMPRUM v Uher.Hradišti, prof.K.Hofman, Fr.Nikl.R.1978 o­ceněn na mezinárod.výstavě v Katovicích v Polsku.Ateliér měl v Denisově ulici v Olomouci.

Stráž lidu, 1987, 6.6., S.4.;ZN, 1987, 1.7., S.2.;Nekrolog.: Hastík, J.: Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1989, S.10.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.;
26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.;

Narozen v obci Stanový (n.m.č. Zlaté Olešnice na Tanvaldsku). Vl.jm. JUDr. Antonín Zeman. 34 let byl advokátem v Semilech. Za války r. 1914 působil jako advokát v Mohelnici.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964, S.461–462.; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.3.

V letech 1877–1907 působil v Prostějově, profesor na reálce a gymnáziu, předseda Přírodovědeckého klubu v Prostějově;

Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č.95–96, S.146.;.

První divadel. zkušenosti získal v ochotnic. spolku Haná ve Vyškově. 1938 začal stud. konzervatoř v Brně, další učitelé zpěvu M. Boučková v Olomouci. 1947–1952 angažován v Olomouci, poté v Opavě, sólistou opery ND Praha od 1. 10. 1958 – 31. 12. 1983 /důchod/. Nahrávky na gramof. deskách.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.462.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.227.;Bor.V.: Hudební rozhledy 19, 1966, S.268.;.

Spoluzakladatel muzea v Prostějově.

Ročenka NPMP, 16, 1939, S.120.;Marek, Pavel: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990.;.

Působil jako učitel na gymnáziu v Prostějově v letech 1908 – 1937. Byl předsedou Klubu historického a státovědeckého v Prostějově. Napsal hydrografickou studii o Sázavě a knihu Prostějov revoluční a republikánský. /1929/. Publikoval v region. tisku.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;.

Vlastním jménem Jiří Sosnar se narodil v rodině venkovského dělníka. Po vychození měšťanské školy se vyučil zámečníkem, příležitostně pracoval též jako instalatér, kopáč cihlářské hlíny a brusič nožů. Po 1930, kdy vstoupil do Komunistické strany Československa, většinou působil jako politický pracovník. 1933–35 zastával v Hodoníně funkci krajského politického pracovníka Komsomolu, od 1935 byl (s výjimkou vojenské služby 1937–39) okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. Za organizaci politických demonstrací a stávek byl několikrát uvězněn. Na počátku okupace pracoval jako dělník v Olomouci a redigoval ilegální komunistický časopis Svobodná Haná. 1940 byl zatčen a vězněn mj. v německé káznici Wohlau, kde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert (1886–1945). Pro těžkou tuberkulózu byl 1942 z vězení propuštěn do nemocničního ošetřování. Nadále se však účastnil ilegální činnosti: působil jako krajský tajemník KSČ v Olomouci, redigoval noviny Moravská Rovnost a masové cyklostylované vydání publikace Dějiny VKS(b), byl rovněž komisařem partyzánské skupiny (za odbojovou činnost mu byla udělena četná vyznamenání). Po válce byl zvolen krajským tajemníkem KSČ v Olomouci (zde také pracoval v redakci Stráže lidu), stal se kandidátem Ústředního výboru KSČ a do 1948 byl poslancem Národního shromáždění; 1947 absolvoval novinářskou školu – kurz pořádaný ÚV KSČ. 1949 byl zbaven funkce (pro anarchistické aktivity v únoru 1948) a do 1954 pracoval v ČKD Sokolovo jako soustružník, pak byl vedoucím internátu (do 1958). Po rehabilitaci 1957 se znovu vrátil k politické i redakční práci: do 1961 byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Květy, do 1971, kdy odešel do důchodu, vedoucím redaktorem pražské redakce Práce (Bratislava). Publikovat začal v r. 1935 v Rudém Slovácku (Hodonín), přispíval do periodik, v nichž působil, a dále do novin a časopisů Pochodeň (Hradec Králové), Stráž lidu (Olomouc), Rudé právo, Tvorba, Lidové noviny, Literární noviny, Mladá fronta, Květy, Práce, Čs. voják, Svět v obrazech, Voják, Hlas revoluce, Nový život, Praha–Moskva, Literární měsíčník a do dětských časopisů Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr aj. Pro Československý rozhlas napsal hry: Haniččina iniciativa (1950) a Mezičas (1984). Jako autor námětu a scenárista se s režiséry podílel na filmech Velká příležitost (1949, režie Karel Michael Walló, scénář pod pseudonymem Martin Gazda) a na filmové podobě vlastní prózy Jurášek (1956, režie Miroslav Cikán, scénář pod pseudonymem J. Sosnar-Gazda, spoluautor scénáře Vladimír Bor), která byla rovněž Zdeňkem Bláhou zdramatizována pro divadlo (1955). Užíval pseudonymů Ivan Černý (Stráž lidu), Martin Gazda (1948–58), Martin Gazda-Sosnar, J. Sosnar-Gazda.

Cinger, František. Nekrolog. In: Rudé právo, 29.11.1989. S­.5. Brožová, Věra: Jura Sosnar. In: web. Slovník české literatury. (1998, 2006.)

Narozen v Lazcích u Uničova (n.m.č. obce Troubelice). Pocházel ze selského rodu, který vlastnil dědičnou rychtu v Lazcích u Uničova už v 17. století. Studoval na gymnáziu v Uničově, v Moravské Třebové a vzdělání dovršil v Sasku. Po návratu hospodařil v lazcích a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí v hraničářském kraji. V roce 1900 se přiženil do Střelic (n.m.č.Uničova). Psal do Litovelských novin, organizoval sokolské jednoty a hasičské spolky. Protože se přiženil do statku, který vedl tchán, mohl pokračovat ve veřejné činnosti. Už ve 22 letech byl členem výkonného výboru strany radikálně pokrokové a r. 1904 se stal jedním ze zakladatelů agrární strany na Moravě. Byl výborných řečníkem i hudebníkem, hrál na několik hudebních nástrojů. Stal se šéfredaktorem Selských listů a r. 1909 založil vlastní Moravský venkov. Organizoval zemědělský družstevní průmysl, založil Ústřední jednotu moravských řepařů v Kroměříži, kde vybudoval jeden z největších cukrovarů. Od r. 1912 byl předsedou Řepařské jednoty na Moravě a ve Slezsku. Redakci listu přenesl do Brna, kde vložil kapitál do Rolnické tiskárny, která se stala největším českým grafickým závodem. V r. 1913 byl zvolen do zemského sněmu. Záhy se stal vůdčí osobností moravské politiky. Od července 1918 byl předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu a v říjnu 1918 místopředsedou Moravského národního výboru. V letech 1919–1920 byl ministr vlády ČSR, víceprezident Československé zemědělské akademie, V letech 1922–1931 místopředsedou agrární strany. Stal se prezidentem Agrobanky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.48.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008.CD-R.

Lazce u Uničova je nyní osada obce Troubelice.

Narozen v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova). Učitel obchodní školy v Přerově, redaktor ČTK, básník ze skupiny Moderní revue.

Soldán, Ladislav: Začátek a konec jedné cesty.Štafeta, 10, 1978, č.4., S.12–13.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.249.;.

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Rozená Koutná. Občanským jménem Jakšová a pseudonym volila podle rodného jména matky. Dětství prožila v Olomouci, 1938–42 studovala v Praze grafiku a módní kresbu, poté půs. jako učitelka angličtiny a němčiny, po osvob. na ministerstvu informací jako redakční tajemnice anglicky vyd. časopisů. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny (1939) a němčiny (1943) a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů (Alliance, The Weekly Bulletin, Czechoslovak Weekly), 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpoli­tického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění (1950–52) vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou (národní podnik Tosta Přísečnice) a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu (1963–65) a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu (1965–68). Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu (1980–90). Je autorkou tří knih. Náhradní život (1961) – povídky o třech mužích. Neporažený (1968) – dvě novely o motocyklovém sportu podle skutečných událostí. Podzimní řeka (1969) román ze současnosti s autobiografickým podtextem.

Dílo: Náhradní život.Praha, MF 1964;Neporaže­ný.Praha, MF 1965;Podzimní řeka.Praha ČS 1969; časopisecky příspěvky=Čes­koslovenský voják Biografie: Slovník českých spisovatelů.Praha, ČS 1964;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Tvůrce sklářských výrobků s olomouckými motivy, spolupráce při výstavách Flora Olomouc;nár. umělkyně.

ZVSMO 1981, č.15–16, S.34–35; Králíková, M.: Olomoucké motivy v díle n.u.L.Smrčkové=ZKVMO 1979, č.198, S.1–12; Kdy-kde-co v Olomouci,1978, březen, S.16–18; Bortlová, Ivana: Ludvika Smrčková a naše město.=Stráž lidu, 1983, 10.12., S.4; =herm: Za Ludvikou Smrčkovou.=Kdy,kde, co v Olomouci, 1991, březen, S.29;;.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

Úředník Pražské železář. společnosti, redaktor hornic. časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.142.;.

Malíř kostelních obrazů v Prostějově a Kroměříži.V Kro­měříži jsou 2 obrazy kaple signovány F.P.Sluka pinxit 1861.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II.,S.463.; Páleníček, L.: Za pochodní krásy.Kroměříž 1945.S.57.;.

Profesor na grafické škole v Praze. Zabýval se portrétní tvorbou, figurální kresbou, grafikou.

SOKA Přerov.

Základní hudební vzdělání u otce Klementa Slavického /1863–1941/, při koncertech doprovázena manželem MUDr. Otakarem Vondrovicem. Žila a bydlela v Přerově v Mostní ulici.

Československý hudební slovník.2.sv.P., 1965.S.515.

Slezský kulturní pracovník, prof. dějin. Působil na gymnáziích v Opavě a v Přívoze. Usiloval o posilování národního vědomí studentů. Po vzniku Československa se věnoval politické činnosti jako poslanec (1918) a později senátor Národního shromáždění. Byl kustodem Muzea Matice opavské.

Ficek: Biografický slovník širšího Ostravska.seš.1..OK Prostějov.

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Samostatně vystavoval v Praze od r.1946, v r.1978-Šumperk, Olomouc, Brno.R.1963 člen SČUG Hollar, od r. 1968 prof.VŠUP, kde vedl až do r. 1977 ateliér ilustrace a užité grafiky.Zasloužilý umělec 1973. Z ilustr­.knih: Mácha, K.H.: Máj.1956.;Mat­hesius, B.: Zpěvy staré Číny.1967;Petiška, E.: Staré řecké báje a pověsti.1964.

Biografie: Pazderová, Eva: Zdeněk Sklenář=Výtvarná kultura, 1978, č.4, S.43–49.; Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, S.334–337.; Šmejkal, F.: Zdeněk Sklenář.P., Odeon 1984.;Dvořák, F.: Z.Sklenář.=Severní Morava, sv.39, S.32–39.; Hoffmeistrová, J.: Z.Sklenář.=Li­terární měsíčník, 1974, č.10, S.122–123.;
Ševčíková, Hana: Ilustrátoři dět.knihy.Olomouc, OK 1989.; Nezbeda, V.: Z.S. a čs.známková tvorba.=SM, 1988, sv.55, S.64 – 66.; Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

V jeho uměleckých ateliérech pro zřizování kompletních jevišť a různých divadelních dekorací, pracovalo na 20 akad. malířů. Jeho dílna dělávala dekorace též pro divadla v Brně, Ostravě, Olomouci a pro mnoho organizací a spolků.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Učil na reálném gymnáziu v Olomouci a Opavě, od 1897 říšský poslanec, 1871–73 řídil pěvecké sdružení Vlastimila Kroměříž, 1890–99 předseda Orlice v Prostějově, psal články do Památníku PSMU r. 1913.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.504.;. Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.44.

Lékař v Přerově, veřejný činitel a také starosta města Přerova. Jeho syn František S. ( 1873–1944), též lékařem a spisovatelem.

Literární místopis SOKA Přerov.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v r. 1892. Poté studoval lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Po studiích se r. 1901 usadil v Bystřici pod H., od r. 1905 v Praze. V r. 1914 ve Štýrském Hradci a téhož r. i v Č.Krumlově. R. 1919 působil v Užhorodě. Spoluredigoval Lumír a Humoristické listy. Přispíval do časopisů: Niva, Pozor, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny. Užíval pseudonym: F. Skalný, Fr. Marek. Psal povídky, romány, básně. Autor knihy vzpomínek na přátelství s F.X. Šaldou " Krásná setkání" (1970). Český prozaik, dramatik, básník, literární, divadelní a umělecký kritik. Autor románů (Vesnický lékař, Architekt Malota) a knih pro mládež (Hřebeček).

Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 448–449. Lexikon české literatury. 4. díl. S-T. Praha, Academia 2008. S. 159–162.