Osobnosti Moravy.eu

Pocházel ze starého českého rytířského rodu. Syn svobodného pána Ernesta Mathiase M. (1676–1748). Po rodičích zdědil rozáhlé majetky. Studoval na rytířské akademii ve Vídni a pak cestoval po Německu a Nizozemsku. R. 1768 založil na zámku v Žádlovicích (n.m.č. Loštic) manifakturu na výrobu polobavlněného barchetu a lněných tkanin. Propagátorem chovu ovcí a jejich úspěšným chovatelem.

BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003.S.72.

Narozen na hradě Vikštejn na Opavsku.

Ředitelka býv. Hospodyň. školy v Olomouc-Klášter. Hradisko, průkopnice výchovy a výuky vesnických zeměd. dívek

Inf.od.B.Smejkala, dne 13.06.1991;.

Studoval gymnázium v Opavě, kde maturoval. Poté odešel na teologii do Olomouce, kde v letech 1864–65 a rok poté odešel na filosofii do Vídně a studia ukončil v Praze.Působil jako učitel v Praze, domácí učitel v Cařihradě (n.Istanbul) do r. 1873.Poté se věnoval novinářství.R­.1877 přišel do Olomouce, aby redigoval Neue Zeit.1879 se stal skriptorem, později kustodem od r. 1892–1915 ředitelem Studijní knihovny.Poté odešel do Frývaldova, n.Jeseník.Autor beletristických a historických prací vztahující se k olomouc.minu­losti.Od r.1877 vydával měsíčník : Moravia.

Chytil, Jan: Olomouc v díle W.Müllera.In> Gaudeamus 73.Olomouc 1973. S.32–38.;Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc 1991.S.16–18.;.

V letech 1887–1891 studoval bohosloví v Olomouci.

http://cs.wikipedia.org/…/Alois_Musil

Narozen v Rychtářově u Vyškova – nyní Vyškov. Zemřel v obci Otryby u Českého Šternberka – n. Soběšín.

ThDr.

Maturoval na učitel. ústavu v Olomouci r. 1924, poté stud. v Praze na Husově fak. 2 roky bohosloví a půs. jako učitel náboženství v Praze, v Prostějově, poté do r. 1945 opět v Praze. Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem a spolupracoval s ním v odboji. Po r. 1945 na ministerstvu informací, 1963–64 prac. PNP v Praze. Přispíval do časopisů: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Rudé právo, Tvorba, LN, LM. Redigoval Nový život 1954–58. Autor básní. Z díla: Nesmrtelný život. Praha 1984.; Zpěvy sváteční. Výbor z poesie. Praha 1980. Doslov M. Blahynka.;

Slovník české literatury 1970–1981. Praha ČS 1985, S. 239–240.; Žibřid, 3/2005, S.2–3;

'

Od r. 1959 pracuje v Moravském muzeu v Brně, vybudoval historicko archeologické odd., redaktor Vlastivěd.věstníku moravského. Prof. PhDr. Vladimír Nekuda DrSc.

Rodná země. Sborník k 100. výročí Musejní a vlastivědné společnosti v Brně a 60. výročí narození PhDr. V.Nekudy. Brno 1988. – Z díla: Stopadesát let Moravského musea v Brně. Brno, Mor. museum 1969. – Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, KN 1961.

Měřínský, Zdeněk: K sedmdesátinám doc.dr.Vladimíra Nekudy, Dr.Sc. Časopis Matice moravské, r.116, č.2, 1997, S.560–564

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Od r. 1823 přednášel zemědělství na Stavovské akademii v Olomouci. Publikoval v odborném tisku.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVŮO, 1969, č.144, S.16–20.;.

Hudebně vzdělán u strýce Jana Nesvadby, kantora a varhaníka. V Jičíně vystudoval gymnázium a roku 1842 se zapsal na filozofii v Praze a stal se členem Žofínské akademie, kde dále studoval zpěv. 1843–1848 účinkoval ve sboru Stavovského divadla v Praze. 1948–1849 působil v Olomouci jako kapelník městského divadla, poté do roku 1853 v Brně. Od roku 1857 jako I. kapelník Stavovského divadla v Praze. Na jaře 1859 odešel do Berlína k italské opeře. Od května 1864 působil v Darmstadtu.

ČSHS.II.Praha 1965.S.172.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.334–335.;

V letech 1895–1903 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté UK Praha, obor čeština, němčina. V období let 1904–1905 studoval FF ve Vídni a studia ukončil r. 1907 v Praze. V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na Zemskou vyšší reálku do Jevíčka, kde působil 11 let. V roce 1919 učil na RG v Přerově a od 1920–1938 na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci a to: čeština, němčina, dějepis, zeměpis. Po příchodu do Olomouce se intenzivněji zajímal o historii a v roce 1924 byl ustanoven archivářem města Olomouce. V letech 1925–1926 týdně navštěvoval vždy v pátek a sobotu Archivní školu v Praze. Jeho mimoškolní činnost se soustředila na přednášky, literární práce spojené se zájmem o dějiny města a olomouckého venkova. Publikoval v časopisech: Selské listy, Pozor, ČVSMO, Stráž Moravy aj. Knižně: Paměti obce Vacanovic, Dějiny města Olomouce, Dějiny olomoucké univerzity ad. V archivu pracoval do r. 1940 a v 1945–1947. Poté se věnoval badatelské práci. V roce 1968 mu UP udělila čestný doktorát filosofie.

Spáčil, V. : Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, 1984, r. 67, č. 8, S. 68–75. (fotoportrét). Polívková, Květa: In Memoriam prof. Dr. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, r. 67, č. 8, S. 76–78. Fotoportréty od PhDr. M. Koudely ze SOKA Olomouc (20.7.2018)

PhDr. h.c.

Vystudoval gymnázium ve Strážnici. Po vojenské službě studoval práva na vídeňské univerzitě. Po roce 1918 se stal důstojníkem čs. armády v Olomouci, Mostu a Brně. Po osvobození v roce 1945 se stal profesorem brněnské konzervatioře a lektorem JAMU.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.182.;

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. V letech 1993–1995 předsedal Akademickému senátu UP. Působí jako ředitel Centra interdiscipli­nárních studií UP. Je vedoucím projektu Strategie udržitelného rozvoje pro Českou republiku, členem výzkumného týmu Centra pro sociální a ekonomické strategie při FSV UK. Napsal a podílel se na osmi knihách z oblasti životního prostředí, zorganizoval čtyři mezinárodní konference, získal pamětní medaili Rektora UP v roce 1997. Od r. 1998 je členem Řídící rady Millennium Projekt (Washington,D.C.) Uskutečnil přes 20 zahraničních cest. V roce 2002 byl spoluautorem knihy- Svoboda Josef a Pavel Nováček: Rozhovory od Bakerova jezera: na hranici reality, meta – reality a fikce. (Luhačovice, Atelier IM 2002) Od r. 2007 je vedoucí Katedry rozvojových a environmentálních studií Přírodovědecké fakulty UP.V letech 2008–2018 byl předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady knih, např. Udržitelný rozvoj (2010), Od Noemovy archy (2013)Světopis (2015), Lidský příběh (2017).

http://www.pavelnovacek.eu/about-me/ email: pavel.novacek@upol.cz

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Studoval FFUK Praha. Poté působil jako středoškolský profesor. Znalec laššského nářečí, zabýval se dílem Petra Bezruče.

Biografický slovník severní Moravy. 1. Ostrava.

Jiřina WEINTRITTOVÁ (provdaná NOŽÍŘOVÁ), začínala se sportem v rodišti už od devíti let. Zprvu hrála českou házenou za Sokol Vyškov. Po příchodu do Olomouce v roce 1938 hrála s družstvem Sokola Náměšť na Hané a vyhrála přebor Sokola v rámci sokolského sletu. Spolu s ostatními hráčkami přešla do Olomouce a stala se zakládající hráčkou házenkářského oddílu ASO Olomouc, který v roce 1939 vyhrál první mistrovský titul ČSR a po deset let získávala desetkrát titul mistra republiky.
Byla nejlepší střelkyní desetinásobného mistra republiky. Později hrála první ligu v družstvu házené ZORA Olomouc, v jehož prvoligovém dresu hrála až do roku 1946. V roce 1955 jí byl udělen titul Mistr sportu v házené a v roce 1961 Zasloužilý mistr sportu. Házenkářskou kariéru ukončila ve 45 letech a poté začala s manželem Otou objíždět tenisové turnaje pro veterány.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry se Nožířovi věnovali trenérské práci s mládeží a začali se věnovat tenisu. I zde prokázali své vynikající schopnosti a sportovní talent. Do roku 1999 se úspěšně účastnili tenisových turnajů veteránů. V roce 1999 dostali Cenu města Olomouce.

http://www.dhkzoraolomouc.cz/clanek96

Narozen v Kozojídkách poblíž Nového Bydžova (n. Vinary). Maturoval na gymnáziu v Novém Bydžově. V roce 1914 absolvoval studium češtiny, němčiny a tělesné výchovy na UK v Praze. Podílel se na formování českých legií. Jako poručík se vyznamenal v bojích v okolí Vladivostoku. Pedagogicky působil na nymburské reálce (1921), na gymnáziu v Trutnově (1922–1925) a od roku 1925 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. 1.9.1938 působil jako ředitel gymnázia v Telči. Zapojil se do odboje. 3.9.1940 byl zatčen gestapem. Byl vězněn v Jihlavě, Vratislavi, poté koncentrační tábor Oranienburg a Bergen-Belsen. Při evakuaci tábora umírá.

Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc: Slovanské gymnázium v Olomouci, 1997.S.311–312.foto.;

Z data úmrtí je známo jen: konec března 1945

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

V roce 1883 po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci odešel do Prahy studovat práva. O pět let později byl promován a v roce 1895 se stal advokátem v Olomouci. Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spolku Haná, roku 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, V období 1893 až 1894 byl místostarostou Sokola, od roku 1903 starostou Národní jednoty a od r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci, členem a v roce 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapomenutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V letech 1907 až 1914 byl prvním předsedou české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu, v pozdějších letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Pamětní deska na domě v Sokolské ul.č.19.;

Fischer, R.: Padesát let Národní jednoty v Olomouci, díl.4.1919–1935.Olomouc 1935, S.123.;J kz: Pamětní desky.Kdy-kde-co v Olomouci, 1971, č.7, S.6–7.;.
Bartocha, F.: Dr. Jan Ošťádal. Olomouc 1937. * Česká ročenka. Plzeň 1926, S. 529. ;

Profesor výtvar. výchovy na FFUP v letech 1958–1965, malíř v Prostějově a Olomouci.

Z data úmrtí je známo jen: 4 1974

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v obci Krásno nad Bečvou (n. Valašské Meziříčí).

Studoval v Novém Jičíně, Brně a Vídni. V Olomouci od r. 1888. Spolupůsobil na vznik české školy na Úřední čtvrti, předseda a spoluzakladatel spolku " Katolický dům", člen vydavatel. družstva Našinec, ve výboru Vlastenec. spolku musejního. Provedl stavbu Hospodářské školy na Klášterním Hradisku a klášter v Řepčíně.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 219. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929, S. 33–34. ;.

V letech 1952–54 hrál ve Slováckém divadle Uh.Hradiště, 1954–60 Zlín, 1960–62 DOS Olomouc, poté Realistické divadlo Praha.Zasl.um­.1984.;

BIO-ČTK, 25.8.1988;.

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Narozen ve Střelitově (n.m.č. obce Votice, okr.Benešov). Dětství prožil v městech, kde získal jeho otec Julius herecké angažmá. Profesní počátky jsou spjaty s divadlem. Stal se členem Valdenovy činohry, odkud odešel do Olomouce, kde za války pracoval v letecké továrně. V r. 1942 byl poslán na práci do Německa, kde onemocněl těžkou ledvinovou chorobou, která byla později příčinou jeho předčasného skonu. V roce 1945 byl přijat na AVU do Prahy, kde studoval v ateliéru Otakara Španiela. Během studií byl poctěn Cenou AVU a mohl se podílet na výzdobě kremnické mincovny. Po studiích se umělec oženil, usídlil se v Prostějově a tvořil ve svém olomouckém ateliéru. Věnoval se portrétní tvorbě. Z jeho tvorby jsou známy Píseň o svobodě v Konici, sochařská kompozice Koně v Olomouci na Polské ulici, reliéfy na vysokoškolských kolejích UP, reliéf pro kino Oko v Prostějově, sochařské detaily na přerovské architektuře a plastika Haná. Vždy hledal osobitý výraz. Dokázal pracovat s kamenem, tvořil keramické objekty a železné plsatiky. Rád se věnoval i dětských motivům.

Peč,Martin: Oldřich Peč bývá neprávem opomíjen. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.13.;

Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. – 9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov, vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních
skautů v Kroměříži do září 1969 září 1969 složení skautského slibu v Lazničkách 1969–1970 druhý rok vojenské služby v Janovicích nad Úhlavou duben 1970 setkání s Dr. Plajnerem na skautské výstavě v Klatovech
( jeho prognóza: „ Junák bude končit, zůstaňte u dětí, děti vás potřebují“.) 1972–1976 po zákazu Junáka vedení turistického oddílu Zlatá kotva Velký Týnec

1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy 1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy, Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými úřady pomáháme obnovit poutní místo,
akce pokračuje doposud 1996 organizace prvního „ Skautského setkání skautských sběratelů v Olomouci“,
které pokračuje doposud a je vždy spojeno s výstavou skautské grafiky Ladislava Ruska „ Šamana“ a zúčastňují se skauti z Polska, Slovenska,Rakouska 1997 absolvování Jesenické lesní školy
od tohoto roku organizuji účast skautů z našeho střediska na rozvozu Betlémského světla na trase Olomouc-Opava a jeho předání polským skautům v Krnově, roznášení světla v našich střediskových obcích
vedení výpravy skautů z Olomouce na akci FENIX v Praze, 1998 vedení výpravy skautů z Olomouce na EUROCOR na Slovensku, zajištění účasti 4 skautů z Anglie
organizace první zahraniční pomoci na Staré Vodě – 8 skautů z Francie 1999 navázání kontaktů s polskými skauty (Wroclav a Glubczyce), kteří se až doposud podílejí na akci Obnova Staré Vody, organizace několika výměn skautů na táborech 2000 připravoval jsem a vedl první skautskou výměnu do partnerské města Owensboro v Kentucky , tyto výměny pokračují v dvouleté periodě doposud,
následně jejich účast na našich táborech, pobyty v rodinách, práce na Staré Vodě

Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004.

2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů.

Funkce ve skautské činnosti:

• vůdce oddílu Čechovice od r. 1990 až do roku 2006
• zástupce vůdce oddílu Poutníci Čechovice od r. 2006 doposud
• vůdce střediska Velký Týnec od roku 1992 do roku 2007
• zástupce vůdce střediska od r. 2007 doposud
• člen ORJ Olomouc za středisko od roku 1992 do roku 2007
• zpravodaj ORJ Olomouc pro zahraniční kontakty od roku 1998
• v oddíle Čechovice jsem vedl vždy družinu skautů, od roku 2006 vedu družinu vlčat

Skautská vyznamenání :
Skautská lilie v trojlístku 1999
Řád svatého Jiří 2004
Bronzová Syrinx 2009
Stříbrná medaile MUDr. Jánského 2006
Ocenění od guvernera Kentucky 2006
Stříbrný kříž za zásluhy o ZHP 2006 Polsko
Kříž ke 100 letům skautingu v Polsku 2010 Polsko

Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019.

JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO

Po studiích ve Znojmě vyučoval od roku 1936 na obecních školách ( Příseka, Brtnice u Jihlavy), po roce 1945 ve Šternberku na měšťanských školách předměty: matematika, výtvarná výchova, těsnopis. Byl aktivním členem loutkářského souboru Kašpárkova divadla. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen za šíření Pastýřských listů. Původní trest smrti mu byl změněn na 14 let žaláře. Deset let pak pracoval jako politický vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Na základě amnestie byl pak propuštěn v roce 1960. Vystudoval si potom stavební průmyslovku a živil se nějakou dobu jako stavební projektant. Pak začal vyučovat v odborném učilišti Chronotechny. Zde působil až do důchodu. Morální rehabilitace ani jakékoli satisfakce se již nedočkal. U příležitosti 80. výročí Československé republiky v roce 1998 mu byla udělena Konfederací politických vězňů ČR Pamětní medaile in memoriam za účast v protikomunis­tickém odboji v letech 1948–1981.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010. S.94.