Osobnosti Moravy.eu

V roce 1939 odešel na vojnu, po okupaci Československa se stal parašutistou, pracoval v odboji na Olomoucku. v říjnu 1941 byl zatčen a vězněn v Olomoci, 22. 12.1941 byl odsouzen k smrti. 7.5. 1942 byl zastřelen.

Dostálová, E. Josef Vodička. Senický zpravodaj, č.1, 1.4.2005, S.3–4.

'

V roce 1972 absolvoval JAMU v Brně. První angažmá v olomouckém divadle, poté opět v Brně, 1982–1989 člen opery ND Praha. Od r. 1991 bez stálého angažmá. V roce 1979 obdržel Cenu O. Stibora a v r. 1981 Cenu Českého literárního fondu.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.664.

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Narozen v Červené Lhotě (n.Bílá Lhota). Farář v Přemyslovivích, abs. teologickou fakultu.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.22–23.;.

Narozena v Březových Horách. Rodným jménem JUNOVÁ Marie Rosa. Maturovala na reálce v Českých Budějovicích a po abiturientském kursu odešla do Prahy, kde též pobýval básník Jakub Deml, s nímž si dopisovala od 18 let. Poté pracovala v Brně jako sekretářka Orla. Od prosince 1935 pobývala u Jakuba Demla v Tasově (na Třebíčsku). Vedla mu domácnost a zároveň vydávala jeho díla. Pod jeho dohledem psala polemiky do Šlépějí. Za období 1936–1948 vydala asi 130 knih. Některé knihy též ilustrovala. V Tasově se seznámila s literárním kritikem Timotheem Vodičkou, který se rovněž přátelil s Jakubem Demlem. V roce 1956 uzavřeli sňatek a v roce 1959 se Marie Rosa přistěhovala za manželem do Olomouce.

Rotrekl, Z.: Skrytá tvář literatury. 1987. ; PNP-LA ; Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí. 1992.S.164. ;

Březové Hory, osada města Příbram.

Od r. 1943 v divadle Olomouc, poté v Opavě, od r. 1952 DOS Olomouc, od 1.8.1958 člen s­boru.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DŮ 1959, S.261.;.

2. český starosta města od r. 1890, 1884 moravský zemský poslanec. Velkou část jmění odkázal nár. institucím, zejm. školským.

MSN.7.Praha 1933, S.711.;.

Jeho kresba podobna stylu Mikoláše Alše. Autor knihy " Poutníček". Soubor kreseb s lidovými nápěvy, podobný Špalíčku Mikoláše Alše.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

Od roku 1938 žila s rodiči v Olomouci. Studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, ale maturovala v Praze, kam se s rodiči přestěhovala v roce 1947. V roce 1952 se vrátila do Olomouce. manželka Ing. Milana Vojnara (1926–1991). Od roku 1966 pracovala na Studijním oddělení Přírodovědecké fakulty UP a od r. 1978 v Okresní knihovně Olomouc, zprvu na pobočce v Neředíně a později ve studovně a čítárně až do r. 1991.

Osobní sdělení – 2000.

Roz. Hubrtová Jaroslava

Fotografie pořízena dne 4.11.2012 při setkání na Tř. Spojenců v Olomouci. (hš)

Alois Vojta – Jurný, otec herce Jaroslava Vojty. Sebevražda 17.10.1906.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

Narozen v Křenově (u Boskovic).

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.

Prof. čes. G v Olomouci v letech 1903–1908. Učil matematiku a fyziku. 1909 docent a 1918 Prof. české techniky v Brně, od r. 1923 prof. ČVUT Praha. Autor učebnic. Člen Královské české společnosti nauk. Spolupracoval s vydavateli naučných slovníků/Masarykův, Technický aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.338.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.314.;.

Prof. PhDr. Jan Vojtěch

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).

Po absolvování LF MU v Brně r. 1936 nastoupil jako vojenský stipendista v nemocnici ve Šternberku. Po demobilizaci 1939 pracoval až do konce války v dětské léčebně tuberkulózy v Košumberku ve východních Čechách. V r. 1945 byl jmenován ředitelem dětské plicní léčebny v Šumperku a setrval tu více než 30 let. Byl poradce Ministerstva zdravotnictví. Jako externí učitel přednášel na Fakultě dětského lékařství UK v Praze a LF UP v Olomouci.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 145–146.

Vyrábí hanácké pantlék, ozdoba hlavy hanácké nevěsty a družičky. Znalkyně hanáckých krojů. Znalost a um předáván z generace na generaci. Této činnosti se věnuje od 14 let. Účastna na regionálních konferencí Hané. Osobní setkání dne 9.8.2019 u manželů Millých ve Velké Bystřici.

Osobní sdělení dne 9.8.2019 u rodiny Millých ve Velké Bystřici.

Od roku 1955 působil v DOS Olomouc .

Přehled činnosti čs.divadel v r.1958.Praha 1959.S.261.;.

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

Studoval hudební konzervatoř v Praze, obor tanec, choreografie. Od r. 1955 působil jako tanečník v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Počátkem let 60. emigroval do zahraničí, kde působil jako manekýn.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.261.;. Český taneční slovník. Praha 2001.;

Přednosta dětské kliniky v Olomouci. Studoval G v Přerově. Věnoval se zde hudbě a vystupoval na koncertech Přerubu. 1967 obdržel pamětní medaili JAK za zásluhy o kulturní život Přerova. Publikoval na 50 vědeckých studií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973.;

V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.7.1977 do 31.8.1979. Hráč na violoncello. Tutti.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Po maturitě na gymnáziu v Litovli v r. 1955 začal studovat LF UP v Olomouci, obor všeobecné lékařství, titl. MUDr. 1961. Nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde od r. 1968 působil jako obvodní lékař. Verše publikoval už za studií ve studentském časopise Tribuna (1955–1961), dále v novinách a časopisech: Lidová demokracie, Zemědělské noviny, Mladá fronta, Zprávy časopisu Spolku čs. bibliofilů, Literární měsíčník ad. Podílel se i na básnických almanaších Mladé víno (1961) a Odpich (1965). Debutoval v r. 1976 sbírkou Malá vizita, Tlak mé krve (1979), Bez receptů (1983). Hluboké přátelství s básníkem Jaroslavem Seifertem mu dalo podnět k napsání sbírky Silent Musae (1986).

Slovník české literatury 1970–1981., Praha ČS 1985., S.405.; Kašpárková, Marcela: Jak jsem znal Jaroslava Seiferta., Lidová demokracie, 21.9.1991, S.16.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004; Kdo je kdo v ČR, Praha 1998; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.111–112 (foto); Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S. 514–515. http://otavinka.blog.cz/…lois-volkman

Narozen v Chudobíně (n.m.č.Litovle)

V roce 1980 maturovala na Slovanském gymnázium. Po maturitě nastoupila jako redaktorka regionálních novin. Od roku 1996 redaktorkou Moravských novin Svoboda. autorka titulů: Bystročice. Dějiny obce. ( vl.n. 1994) Koho kryje Jan Ruml. ( Praha 1999) Policajti v roli obviněných. Olomouc 2000) Vládne u nás mafie? aneb Zločinci unikají trestu. (2002) Jepičí život první dámy, aneb Odbory? (2003)

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.282;

'

Studoval konzervatoř, obor dirigování a operní režie a HAMU v Praze. V letech 1951–1977 dirigoval symfonický orchestr AUS a poté působil v MFO a pak v hudebním divadle Karlín. Od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana, od r. 1977 v ND Praha, dirigentem orchestru činohry. V divadle Járy Cimrmana účinkoval v řadě her např. Záskok, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Posel z Liptákova, Němý Bobeš, Hospoda Na mýtince, Dobytí severního pólu, Dlouhý, široký a krátkozraký, Lijavec, Blaník, Vražda v salónním kupé, Afrika, Cimrman v říši hudby.

Zahrál si v řadě filmů: Když má svátek Dominika, Tajemství zlatého Buddhy, Jáchyme hoď ho do stroje!, Marečku podejte mi pero!, Vrchní, prchni, Rozpuštěný a vypuštěný. Nejznámější filmovou rolí je postava starosty vesnice Hoštice ve třech filmech režiséra Zdeňka Trošky: Slunce seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. Nejznámější televizní rolí je postava harmonikáře Josky z televizního seriálu Hospoda.

Wikipedie.cz Schindler, A.: Historie MFO. (rkp).

Narozen v Lomnici u Tišnova. (n. Tišnov) Vedoucí výpravy Divadla bří Mrštíků v Brně, scénograf Slováckého divadla v U. Hradišti a v Severomoravském divadle v Šumperku.

Robeš, Bohumil: Výtvarník od Mrštíků.Lidová demokracie,1.3­.1993,