Osobnosti Moravy.eu

Nejznámější osobností a rodákem Dolního Újezda je Antonín Fröhlich-Frel. Narodil se v obci Dolní Újezd č. 20 (u Lipníka nad Bečvou) jako syn Františka Fröhlicha a Cecilie roz. Libigrové, zemřel v nemocnici v Hranicích a je pohřben v Dolním Újezdě. Studoval na střední škole v Lipníku nad Bečvou a dále na Veřejné chlapecké škole a posléze na c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů v Příboře. Jeho prvním místem působení bylo Veselíčko, kde v roce 1914 nastoupil jako učitelský praktikant, ale brzy musel na frontu 1. světové války, takže se do školy vrátil až v roce 1918. Po válce ještě krátce působil v Radvanicích. Na Veselíčku se také oženil 30. května 1922 s Marií Tomanovou, dcerou kastelána veselíčského zámku. Měli spolu dvě děti – Jiřího a Alenu. Jeho žena Marie Tomanová byla učitelkou v Dolním Újezdě, kde po ní Frel v roce 1925 nastoupil a vrátil se tak do svého rodiště. Ve škole postupně povyšoval, až se stal v roce 1931 řídícím učitelem. V roce 1946 si Antonín Fröhlich nechal změnit jméno na Frel. Kromě učení a vydávání vlastivědného sborníku Záhorské kroniky se angažoval v mnoha dalších oborech. Snad nejlépe to vystihuje zápis, který o sobě napsal do výkazu činnosti v roce 1966. Uvádí zde, že je mj. okresním konzervátorem, předsedou sekce ochrany přírody, členem sekce památkové péče, předsedou místní komise památkové péče v Lipníku, předsedou socialistické akademie Lipník nad Bečvou. Dále knihovník lidové knihovny, kronikář, člen školské a kulturní komise a předseda Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu, to vše již v Dolním Újezdě. Jeho dodnes nejčastěji uváděným počinem bylo redigování Záhorské kroniky „vlastivědného sborníku Záhoří a Pobečví“, jejíž počátky spadají do minulého století a jsou provázeny finančními problémy. Antonín Fröhlich se vydávání ujal takřka po patnáctileté přestávce, když v roce 1925 začal 8. ročníkem. V první fázi dospěl až k 21. květnu 1941 a ročníku 23., kdy došlo k úřednímu zastavení Záhorské kroniky a její samostatné části Pověsti našeho kraje jako nežádoucích sborníků. Po válce se Záhorskou kroniku povedlo ještě na léta 1946–1950 (ročníky 24–27) obnovit. V letech 1947–1950 vycházela ještě příloha nazvaná Vlastivědná besídka mládeže, která obsahovala jednak přetisky některých starších článků a jednak hádanky, křížovky, aktuality a agitace. Právě články s tématikou posledních dvou uvedených byly z úředních míst stále více požadovány proto, aby mohla Záhorská kronika vůbec vycházet. Přestože byla 17. května 1950 v národní škole uspořádána kladně hodnocená výstavka časopisu, které se zúčastnili i zástupci ONV Hranice na Moravě a KNV Olomouc, časopis spěl ke svému konci. Protože nebylo znovu zažádáno o vydavatelské oprávnění, byla Záhorská kronika 28. března 1951 úředně zrušena a zanikla úplně.
V Záhorské kronice také uveřejnil krátké dějiny Dolního Újezda.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.35.;. Citováno z „http://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Anton%C3%AD­n_Frel“ Kokojanová-Hašková, Michaela: Záhorská kronika, Přerov 2004. Štěpán, Jan: Dolní Újezd minulostí k současnosti, Olomouc 2006.

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel.

V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002.,

Hráč na housle I. (tutti).

Kartotéka členů MFO.

Po maturitě abs. 9 semestrů na Up v Olomouci-biologie, zeměpis, začínal v olomouc. amatérském kabaretu Skumafka jako textař, choreograf a zpěvák. 1965 přijal nabídku do Divadla Semafor v Praze. Od 1967 v HD Karlín.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.134.;.

Regionální historik. Ředitel Okresní knihovny v Přerově.

Fišmistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, leden 2010. S.8.;

Složil několik drobných skladeb, varhanních fantazií, fugu, upravil řadu lid. písní.

Literární místopis Přerovska- OA Přerov/přip.KK 1993..

Člen baronské větve významného hraběcího rodu, která ve Slezsku vlastnila několik statků. Po gymnáziu studoval na univerzitě ve Vídni. R.1877 se stal koncipientním praktikantem na moravském místodržitelství v Brně, v praxi pokračoval od 1878 na okresním hejtmanství v Místku, kde se 10.9.1880 stal místodržitelským úředníkem. R. 1890 přeložen do Brna, kde zastával funkci okresního komisaře, 6.3. 1891 ustaven okresním hejtmanem ve Valašském Meziříčí a 28.6.1897 okresním hejtmanem v Olomouci. Dne 4.4. 1912 získal titul dvorního rady. 31.3.1919 byl na vlastní žádost penzionován. Zbytek života strávil v Olomouci. Za svou úřední činnost byl odměněn Řádem železné koruny III. třídy a to (20.9.1911).

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.33–34.

Svob. pán, dvorní rada

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1884 a díky císařskému stipendiu pro nadané studenty mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze. Po promoci r. 1890 nastoupil praxi v Zemské nemocnici v Olomouci a 1894 se trvale usadil v Olomouci jako praktický lékař.Od r.1895 jako vězeňský lékař i soudní znalec krajského soudu.Od r. 1898 přednášel zdravovědu v Poettingeu, kde se stal ústavním lékařem.Hrával v Žerotíně na violoncello a zpíval.Ve výboru Žerotína 1907–1910. Místopředseda spolku divadel.ochotníků. Mnoho let působil jako šéflékař Okresní nemocenské pokladny a za svou veřejnou činnost byl v r. 1918 vyznamenán zlatým záslužným křížem.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 77–78. ;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové. =Hanácké noviny, 1991, 3. 8. , příl. , S. 4. V měsíci květnu si připomínáme… Kdy-kde-co. Květen 2011.S.1–2.

Studoval gymnázium v Olomouci a bohosloví, vysvěcen 1872. Kaplanem ve Vyškově, koncem r. 1872 kůrovým kaplanem v Olomouci, od 1906 kanovníkem. Spoluzakladatelem hudebního spolku Žerotín, předseda 1880–1905, publikoval v Našinci, napsal monografii o P. Křížkovském.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.364.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.74–77.;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové.=Hanácké noviny, 1991, 3.8., příl., S.4.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

v letech 1960–1970 působil na katedře ML LFUP, poté musel odejít z UP, od r. 1990 po rehabilitaci člen katedry humanitních věd a evropských studií FFUP. Doc.PhDr. Emil Gimeš, Ph.D

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 325. ; Archiv UP. ;Seznam přednáš. na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 21. ;.

Brněnská rodačka Nataša Gollová roz. Hodáčová si umělecké jméno zvolila podle svého dědečka, významného historika Jaroslava Golla. Byla naší nejvzdělanější herečkou své doby. Od dětství se věnovala baletu, vystudovala gymnázium a uměla hovořit 5 jazyky. Studium filosofie nedokončila, protože ji zlákalo divadlo. Hrála v Olomouci 1933–1934, od roku 1934 v Bratislavě a v Městských divadlech pražských. Jejím prvním filmem byl Kantor Ideál (1932), kde se mihla v roli studentky. Pak následovaly slavné veselohry Hotel Modrá hvězda (1941),Kristián (1939), Eva tropí hlouposti (1939), kde byl jejím nejčastějším partnerem Oldřich Nový. Vrcholem v její filmografii je Pohádka máje (1940), v níž si zahrála Helenku po boku Svatopluka Beneše. Na konci války odešla jako dobrovolná ošetřovatelka do Terezína a nakazila se skvrnitým tyfem. V roce 1947 se po několika nevydařených vztazích s Františkem Vnoučkem či Willym Sohnelem vdala za režiséra Karla Konstantina a odešli spolu do Českých Budějovic. Její největší láskou však stále zůstával francouzský básník Tristan Tzara, se kterým se v mládí setkala. V roce 1950 jí pomohl k návratu do Prahy Jan Werich. Dal jí roli ve filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951) a přijal ji do Městských divadel pražských. Později si Nataša zahrála ještě v několika filmech, z nichž nejznámější je Drahé tety a já (1974). Jejím posledním filmem byla Konečná stanice (1981).Poslední působiště Divadlo ABC Praha. V roce 1971 musela odejít z divadla, protože se stále zhoršovaly její problémy s kyčlemi. Od roku 1985 žila v domově důchodců v Praze-Krči, kde 29. 10. 1988 zemřela ve spánku. Je pohřbena na Vyšehradě.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 105. ;

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Po absolvování učitelského ústavu a dvouletém působení na olomouckých školách si doplnil vzdělání maturitou na gymnáziu a 1929 začal studovat v Brně na MU. Za války učil v Olomouci na měšťanských školách, po roce 1945 pokračoval ve studiu v Brně a na UP v Olomouci a 1947 získal aprobaci pro výuku na SŠ. V roce 1950 PhDr. Na FFUP působil na katedře hudební vědy a výchovy v období 1949–1959, poté v Ostravě na Pedagogickém institutu. Autorem asi 17 knih a 350 statí, článků a studií.

Zenkl, Luděk: O autorovi.In: Gregor, V: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.202–206.;Hudební rozhledy 39, 1986, č.5, S.200.;Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, prosinec, S.9.;

Narozen na Bruntálsku. Maturoval na gymnáziu v Opavě. Poté se věnoval fil. studii v Olomouci. Na vídeňském polytechnickém studiu studoval chemii, hutnictví, pozemní a vodní stavitelství. Ing. Gross se významnou měrou se zasloužil o výstavbu vídeňské železnice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.42;

Slovenský divadelní režisér žijící v ČR. V letech 1995–1997 byl členem souboru Divadla J.G.Tajovského ve Zvolenu, 1995–2000 externě herecky spolupracoval s divadlem Actores Rožňava. V letech 1997–2000 studoval na Akademii umění v Bánské Bystrici, obor divadelní režie a herectví na brněnské DiFa JAMU (2000–2004), kde v současné době učí herectví. V roce 2005 byl členem hereckého souboru HaDivadla Brno. Od září 2008 působí v Moravském divadle Olomouc MgA R. Groszmann jako šéf činoherního souboru, režisér a herec. Olomoucké veřejnosti byl znám již dříve, kdy patřil mezi zakladatele původního Divadla Tramtárie a též od roku 2007 jako host.

Seznam uměleckých pracovníků. In: Ročenka divadel na Slovensku 2001–2002. S. 201.

Maturoval na RG v Prostějově r. 1911 a abs. učitel. ústav v Brně. Poté učil na Prostějovsku. Po odbor. zkouškách odešel na Těšínsko. Koncem 20. let se vrátil do Prostějova. Dirigent Orlice a Vlastimily. Založil a řídil pěvec. sbor Ferd. Vach v Prostějově od r. 1955. Napsal několik publikací o region. hudebnících.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.377.; Hanzelka, O.: Vzpomínka na sbormistra A.Grumlíka.=Šta­feta, 15, 1983, č.1, S.31–32.;.

Absolvoval konzervatoř Praha r. 1940, poté působil v MD Olomouc, Jihlavě, Těšíně /uměl. šéf/ v letech 1946–1948. Působil v Opavě a v Praze. Autor hereckých biografií.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.107; ;Ročenka družstva českého divadla v Olomouci 1940–41.

V letech 1930–31 působil v Českém divadle v Olomouci, do r. 1932 v Zemském divadle v Brně. 1933 v ND Praha. Spoluprac. s televizí a filmem, sám rež. film Hostinec u Kamenného stolu. Pohřben v Praze na Vinohradech. Publikoval čas. Ahoj na neděli. Autor divadel. her pro děti. Zasl. um. 1963. ;Zasl. člen ND 1960. ;Manžel herečky Jarmily Švabíkové.

Kdo je kdo v Československu. Praha ČTK 1969, S. 222;Lexikon české literatury. Praha 1985, S. 828–829. ;Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 125. ;.

V rodišti založil ústav pro přestárlé.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2. Ostrava 1994. S. 36–37.

Po studiích v Brně a Olomouci člen benediktinského řádu v Rajhradě /od 1758/, kde ředitel kůru od 1766, autor historických spisů a chrámových skladeb.

ČSHS .1.Praha 1963.S.388–389.;Pavelková, Jindra: Alexius Habrich, nejen knihovník. Muzeum Brněnska. Sborník 2007, S. 86–96.;

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 108;

Syn básníka Fr. Halase. Historik – Cyrilomet. teolog. fak., Katedra církevních dějin a křesťansk. umění, vědecká a výzkumná specializace: Církevní dějiny, České novověké dějiny, dějiny kultury. Historicko-literární práce, redaktor společenskovědní literatury, překladatel z franc. a italštiny, diplomat, účast na mezinárodních kongresech a konferencí.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S.5.,

Bratr Oldřicha Halmy. Studoval gymnázium v Olomouci, v Žerotíně žákem R. Hanische. 1940–1942 v Olomouci členem Moravského klavírního tria, od r. 1942 v Praze. Koncertní mistr Symfonického orchestru Československého rozhlasu Praha.

Československý hudební slovník, sv.1., P., SHV 1963, S.394. Kmoníčková, Eva: V roce 1994 zemřeli.Brno 1995, S.48.

Rozená Leherová Hudební školu absolvovala v Litovli u Aloise Holoubka, žáka Leoše Janáčka. V tomto čase se stala vítězkou dvou okresních houslových soutěží. V letech 1965–1971 studovala. Konzervatoř v Kroměříži..
Od r. 1971 MFO, houslistka až do r. 1994. V průběhu těchto let se stala členkou komorního orchestru Musicae Moraviae, zakladatelkou a organizátorkou Stamicova tria a také organizátorkou dětské pěvecké soutěže " Zlatý slavíček". V roce 1994 založila uměleckou agenturu ARS VIVA v Olomouci a na podzim téhož roku uskutečnila I. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc pod záštitou arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Mons. Jana Graubnera a za podpory města Olomouce. Festivalu byli přítomni i velvyslanci ČR ve Vídni a po dohodě připravila prezentaci města Olomouce v Českém centru ve Vídni na jaře v r. 1995. V roce 1996 se konal v rámci festivalu koncert k miléniu rakouské republiky. V témže ročníku byl na pozvání tehdejšího rektora UP, prof. Josefa Jařaba uspořádán koncert pro účastníky 47. konference rektorů Evropy (CRE). K 200. výročí narození skladatele F. Schuberta byl v roce 1997 jeden z festivalových koncertů pořádán ve spolupráci s Radio Nieder Osterreich živě natočen a odvysílán v rakousku i u nás. PFDH se stal v průběhu let významnou kulturní událostí nejen v Olomouci, ale i v zahraničí. V roce 2001 obdržela Dobromila Hamplová Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

dokument. list/2001 Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.