Osobnosti Moravy.eu

1848–1852 studoval na hlavní škole v Šumperku, 1852–1854 na nižší reálce v Pardubicích, 1854–1857 dokončoval studia na reálce v Šumperku, 1858 studoval kurz na báňské akadenii v Leoben. Pracoval v Sobotínských železárnách a zasloužil se o jejich rozvoj. Podnikl studijní cesty do Anglie, Německa a Belgie.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.63.;

Působil v Brně na Masarykově univerzitě, docent vnitřního lékařství.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.123.;

Doc. MUDr. František Kobliha

Narodil se v rodině rolníka Josefa Koláře jako jeden z pěti synů. Reálku absolvoval v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel studovat do Prahy na ČVUT. V době studií se účastnil několika soutěží na různé veřejné stavby. Byl autorem vítězných, ale nerealizovaných návrhů staveb v Olomouci. Ujal se jeho projekt budovy Studentského domova v Olomouci v letech 1932–1933. Podle jeho návrhu byla postavena v jeho rodišti na Hradisku kamenná mohyla jako Památník osvobození, který byl slavnostně odhalen dne 18. 9. 1921 za přítomnosti prezidenta republiky T. G. Masaryka. Tuto zakázku mu zprostředkoval starosta obce Jaroslav Bečák.

Stavební inženýr a architekt působil převážně v Praze, kde také zemřel. Projektoval řadu staveb v Dejvicích a podílel se též na projektu i stavbě zajímavé budovy pražské právnické fakulty.

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. 2007. S. 69. ;

Fotografie Památníku osvobození na Hradisku ve Velkém Týnci. (Z archivu OÚ Velký Týnec).

V r. 1836 promoval na lékařské fakultě KU v Praze. Poté se stal asistentem pražské univerzity. 1842–1846 působil v Rusku na petrohradské akademii věd. 1848 se habilitoval na praž. univerzitě. Založil přírodovědecký spolek Letos. 1949 se stal řádným prof. na technice v Brně. Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších přírodovědců 19. stol. ,především v oboru zoologie. Každoročně jezdíval studovat faunu a floru do Jeseníků.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.70;

Bratr Aloise Kolíska. Farář na dómě v Brně od 1900. Hudební skladatel sakrálních písní.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998.

Proslul jako vynálezce četných medikamentů, z nichž nejznámější se stala mast na uchování a růst vlasů a později velmi vyhledávaný a oblíbený prostředek na mírnění bolestí, zvaný Salviol. V krátké době se stal velmi zámožným člověkem, známým i v cizině.O po­pularitě svědčí i fejeton, vytištěný v pražském časopise Čas, který o F.K. napsal J.S.Machar.V roce 1910 zakoupil se svojí manželkou v Litovli dům na náměstí s lékárnou „U dobrého pastýře“, kterou pronajímal odborníkům. Vydal rovněž sérii prvních pohledů rodné obce.Jeho vnukem PhDr.Vítězslav Kollmann, někdejší ředitel VMO.

Koudela, Miroslav: Paměti obce Vilémova.Olomouc Danal 1995.S.21–22.;

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. města Přerova). R. 1891 maturoval na gymnáziu v Přerově, v Olomouci studoval 3 semestry bohosloví, a pak učitelský ústav v Příboře, 1 rok vojny ve Vídni. Působil jako učitel v Křenovicích (u Kojetína), 1926–1927 v Bučovicích a ve Znojmě. Pohřben ve Veverské Bitýšce.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.847–848.;.

Doc. FFUM v Brně a UP v Olomouci, autor knih: Základy české skladby;Etymo­logický slovník slovanských jazyků;Průvodce našimi jmény aj.

/id/: Zůstal věrný svému kraji.=Štafeta, 1991, č.1., S.23–24.;-hš: In memoriam František Kopečný.=Zpravodaj Muzea Prostějovska, 1990, č.2, S.64.?foto/;Peňáz, Petr: Ztráta české jazykovědy.=Svo­bodné slovo, 1990, 2.4., S.2.;Dorovský, Ivan: Lásky Františka Kopečného.=Štafeta, 1990, č.1–2., S.40, 46.;Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli.Brno, SVK 1991, S.18.;.

Malíř kostelních obrazů a podobizen. Jeho obrazy jsou mj. v kostele v Dolanech u Olomouce, Dědicích, Olomouci z r. 1769.

Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku.Kro­měříž 1947.S.47–48.;Toman, P.: Slovní čes.výtvarných umělců.I.S.528–529.;.

Řezbářství se začal věnovat od r. 1924. Vystavoval v Dolanech, Velké Bystřici, Litovli, r. 1977 v Olomouci. Jeho práce v Severočeské galerii v Litoměřicích. Materiál přibarvoval včelím voskem. Rád vyřezával lidové figurky ( lidoví muzikanti, řemeslníci, kutilové). Jeho dílka byla oslavou lidské práce jak na Vysočině, tak na Hané. Specifickým projevem jeho umění byla díla portrétní, k nimž čerpal náměty z antické historie. Prostřednictví Art-centra vystavoval až v Mnichově. Dne 8.11.2006 se konal v Besedním sále Muzea umění v Olomouci vzpomínkový večer k 20. výročí úmrtí dolanského řezbáře, na kterém promluvil i jeho syn Lubomír Košík.

Jeřábek, R.: Plastika lidových tvůrců. Praha, Odeon 1981. ; Garčic, J.: Lidový řezbář František Košík. Zprávy KVMO 1985, č.235. S. 11–14. ; Nádvorníková, A.: Umělci čistého srdce. Velehrad 2001. ; Kolář, B.: O lidovém řezbáři Fr. Košíkovi. Olomouc.cz (29.7.2003).; František Košík – lidové plastiky. Katalog výstavy.Olomouc GVU 1977.

• mt-: Výročí dne. In: Hanácké noviny. 7. 8. 1993. S. 3.;

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

Kustod muzea Vlastenec. spolku v Olomouci. V muzeu uložena pozůstalost.

Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, po maturitě odešel na univerzitu do Vídně. Jako zkušební kandidát byl přidělen státnímu českému gymnáziu v Brně, pak v Kroměříži a v letech 1892 – 1899 ve Valašském Meziříčí. Pak přesídlil do Olomouce. Profesor českého gymnázia v Olomouci od 15. 2. 1899 do r. 1917. Dr. Kovář učil latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, češtinu a filozofii. byl velmi jazykově nadán. Psal do výročních zpráv škol ve Valašském Meziříčí a v Olomouci.

Fischer, Richard: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 155–156.;

Od r. 1883 profesor náboženství v Prostějově. Sbíral národní písně a vydal Kytici z národních písní moravských r. 1874. , příspěvky k dějinám Prostějova.

Masarykův slovník naučný.IV.Praha 1929.S.142.;.

Rozený Kreutziger. Jméno si změnil spolu s bratrem Josefem dne 17.3.1947 na KRAJNÝ. V Olomouci působil koncem 50. let. Měl 2 děti : syna (Jiří, Ing.) a dceru Alenu, MuDr. provd. Váchová, žil v Brně.

Informace od jeho bratra Josefa Krajného paní Haně Ševčíkové 15.8.1995.

Pracoval na pražském magistrátu, vstoupil do mladočeské strany, zapojil se do odbojové skupiny Františka Síse (1878–1938). Od ledna 1917 zabezpečoval konspiraci s vojáky v tajném výboru Mafie, vytvořil organizační základ vojenského odboje aspolu s bratrem Antonínem (1886–1970) založil vojenskou Mafii. V říjnu 1918 komisař a odborový přednosta ministerstva financí.

Slovník prvního čs.odboje 1914–1918.Praha, Hermes 1993.S.70–71.;

Narozen v Brně-Obřanech. Po maturitě na gymnáziu v Brně studoval v letech 1903–1908 Karlovu Univerzitu v Praze, obor: němčina, francouzština, filozofie a psychologie. Studijně pobýval v Mnichově a Paříži. Od r. 1908 působil kromě prvních válečných let jako středoškolský peofesor v Kroměříži, v letech 1921–1924 učil francouzštinu a němčinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1933 se habilitoval v Brně na Masarykově univerzitě. Koncem života přednášel na MU v Brně.

ČBS. Praha 1992. S.359 – 360.;V sýpkách ducha. Olomouc 1992.;. Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, MU 1998. S.302–303.;

Narozen v Černovíře u Olomouce.

Středošk.profesor, prof.historie tělesné výchovy FTVS UK Praha.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha NK 1974, S.124.;.

Černovír je součástí města Olomouc.

Studoval na Slovanském gymnáziu, v Olomouci obchodní akademii v Prostějově, za 1. svět. války padl do ruského zajetí a přihlásil se do čs. legií. Po válce působil jako důstojník z povolání. V roce 1938 se podílel na opevńovacích pracích, v roce 1939 odešel do výslužby, účastnil se ilegálního odboje, byl gestapem zatčen a 7.5.1942 v Mau­thausenu popraven.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum,1996.S.225.

Absolvoval učitelský ústav v Kroměříži r. 1920, působil na uč. ústavech v Příboře, Val. Meziříčí, od r. 1931 v Olomouci. V letech 1947–1949 doplnil studium na Pedagogické fakultě UP, poté pedagog na UP. Hudebně pedag. psychologie. Autor učebnic a hudeb. textů.

Československý hudební slovník.Sv.l., P., SHV 1963, S.738; Hudební rozhledy, 1965, 291..

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Prof. kreslení v Kroměříži. Abs. ĆVUT a AVU Praha 1932–34. Studij. cesty: Sever. Afrika, Paříž, Brusel, Mnichov. Maluje krajiny, architektury a chrámové interiéry.

Toman, P., Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben, S.13.;

Hodolany součást města Olomouc.

Na katedře dějepisu ped. fak. UP působil od r. 1960. Činný ve VSMO, historická sekce.

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973.;.

Po absolvování základní školy se vyučil obchodním příručím a roku 1832 převzal vedení otcova obchodu v domě U zlaté hvězdy. 5.10.1932 byl přijat za olomouckého měšťana. Působil jako velitel národní gardy, obecní rada, místostarosta a 15.7.1851 byl zvolen starostou. 1852 byl spoluzakladatelem olomouckého hudebního spolku. Za jeho starostování došlo k modernizaci města. Byl zřízen městský vodovod, plynárny a plynové osvětlení. Dále město získalo povolení k zřízení státní vyšší reálky a vznikla městská spořitelna. Funkci starosty vykonával až do své smrti.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Memoria: Olomouc, 2002.S.26–37;

V letech 1880–1881 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, 1882–1886 učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1886–1887 učil ve Lhotce u České Třebové, od roku 1895 působil v Praze jako redaktor. Nejprve v Českých novinách, 1896–1897 v redakci Rozhledy, 1897–1933 Právo lidu. Několikrát pobýval v cizině: Polsko, Německo, Rakousko a Francie. V roce 1937 dostal čestný doktorát UK.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.308–309.;

V letech 1880–1881 studoval SG v Olomouci, poté 1882–1886 učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1886–1887 učil ve Lhotce u České Třebové, od r. 1895 v Praze jako redaktor. Nejprve v Českých novinách, 1896–1897 v redakci Rozhledy, 1897–1933 Právo lidu. Několikrát pobýval v zahraničí: Polsko, Německo, Rakousko a Francie. V roce 1937 dostal čestný doktorát UK Dr.h.c.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno. MU 1998. S.308–309.;