Osobnosti Moravy.eu

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Rodným jménem Uhrová Studovala reálné gymnázium v Kroměříži. V letech 1927–1932 přírodovědeckou fakultu MU v Brně, obor zeměpis a tělesná výchova. Učila na SŠ v Kojetíně a Olomouci, v letech 1945–1952 v Brně.

Úzce spolupracovala s brněnskou pobočkou Ústavu etnografie a fokloristiky ČSAV a se soubory lidových písní a tanců. Při sběru hanáckých tanců navázala na dílo F. X. Běhálkové z Tovačova. Kromě tanců se zaměřila i na hanácké zvyky a zejména na dětský folklor.

www. Encyklopedie města Brna.

1919 – 1928 prac. ministerstva zemědělství, od 1920 vysokoškol. prof. VŠZ a lesního inženýrství při ČVUT Brno, autor studií o cukrovce, chmelu a tabáku.

ČBS.Praha 1992.S.445.;.

Studovala na soukromém ústavu v Olomouci, kde maturovala 1880. 1882 složila zkoušky učitelské způsobnosti za svého působení v Brodku u Přerova. Poté byla povolána do Mor. Ostravy, kde se stala ředitelkou měšťanské školy. 1897 založila dobročinný spolek Dobromila. Byla zakladatelkou další první průmyslové školy pro dívky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.85;

Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí. K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání. Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů.Pu­blikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života /2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima – Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/,
Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II. /2018/, Třpytivé podoby roku /2019/, Hledání /2020/, Lesní příběhy /2021/, Cestami a cestičkami /2021/, Kormidelník života /2021 Nová Forma/, Rekondice /2022/. Poslední sbírka se jmenuje Náš čas (2023, Frýdek).

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie

Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

RSDr. Zdeněk Mička.

V letech 1856–1858 navštěvoval diecezní školu v Olomouci, potom studoval nižší reálku v Opavě a Uničově a vyšší reálku a učitelský ústav v Olomouci. R. 1860 začal pedagogickou dráhu v Opavě, kde vyučoval 10 let. Současně tu působil jako domácí učitel v šlechtických rodinách. R. 1865 udělal zkoušky pro způsobilost vyučovat němčinu, zeměpis, dějepis a kreslení. V roce 1870 získal místo na učitelském ústavu v Olomouci. Už po dvou letech byl povolán na místo prof. učitelského ústavu v Brně, jako oblíbený a uznávaný pedagog. V roce 1891 prof. Mikusch odešel do penze a přestěhoval se z Brna do Štítů, kde se ve volném čase věnoval malování.

BSSSM, seš.6 (18.) Ostrava 2005. S. 100–102.

Působil v divadle Olomouc, od r. 1951 v Ostravě, operní sólista v oboru baryton.

Hudební kultura na Ostravsku po r.1945.Ostrava 1984.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.104–105.; Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli.Brno, SVK 1991, S.58.;

Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem.

MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;.

Narodil v Miňůvkách (n.m.č. Kromeříže). Stud.utrakvistické G v Kroměříži, akad.G v Praze a práva ve Vídni.R.1871 přes­toupil k soudnictví a působil v Olomouci, Brně od r.1873 v advokacii, od r.1888 zemský advokát v Opavě.Předs­.Matice opavské.

Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.95–96.;.

R. 1959 působil na UP v Olomouci, advokát v Olomouci;předseda společnosti Přátel Lužických Srbů. Hrál šachy za oddíl Lokomotiva Olomouc;Věnoval se též jazykozpytu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..42.; Spáčil, Vl.: Historický místopis okresu Olomouc-venkov.Olomouc, 1968.;Datum úmrtí zjištěno přes ohlašovací úřad v Olomouci.;.

Skladbu studoval 1898–1901 u J. Nešvery v Olomouci. Působil v Jugoslávii, 1912–1918 kapelníkem ve Vídni, po 1. svět. válce u vojenských hudeb čs. armády. Ve výslužbě dirigoval lázeňský orchestr v Trenčanských Teplicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistů.II.Praha 1982.S.361.;.

Studoval v Kojetíně, gymnázium v Kroměříži, seminář v Olomouci, FFUK v Praze, poté prof. v Kojetíně, v Kroměříži, Lipníku nad B. Od r. 1918 pověřen správou archivu v Lipníku. Publikoval. Zemřel v Lipníku, pohřben v Kroměříži.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Krška: Za Jakubem Mráčkem.NP 1967.;Literární místopis OA Přerov.

Vyučil se zahradníkem a vystudoval Zahradnickou školu v Praze. Pracoval na Floře Olomouc, kde se staral o tropické skleníky.Později dálkově vystudoval zdravotní školu v Bratislavě, obor rehabilitace. Působil na Psychiatrické léčebně ve Šternberku a v Protidrogovém centru v Olomouci. V mládí se zabýval tvorbou soch ze dřeva a vystavovat začal ve 28 letech. Věnoval se artterapii. Žil a pracoval v Hněvotíně, kam se přestěhoval, coby ženatý a se svou paní Libuškou se věnoval rehabilitaci, léčbě drogově závislým a též slepým nemocným, díky nimž vytvářel hmatky. Taky vedl kurzy jógy. Zkušenosti získal při svých cestách po Indii. Rehabilitaci prováděl v nemocnici Olomouc a ve Šternberku. Od roku 1975 se pravidelně účastnil sochařských symposií (Vrchlabí, Olomouc, Prostějov, Brno). Vystavoval v galerii Pod podloubím (1984) kdy vyšel tiskem PKO katalog s fotografiemi artefaktů Mileny Valuškové a typografem Oldřicha Šembery. Vystavoval samostatně i kolektivně (Švýcarsko, Rakousko, Bratislava, Praha, Olomouc). V roce 2008 vytvořil 6 m vysoký strom pro KRNAP, plastiku pro 45. výročí NP. V roce 2008 se účastnil též Brněnského plenéru, sochařského sympózia na Brněnské přehradě kde vystaven červený anděl. Je zastoupen v soukromých sbírkách po celé Evropě a USA. V r. 2019 vystavoval v Rýmařově spolu s Inge Koskovou. Dne 30.5.2023 se Galerii a Ateliéru Kateřiny Dostálové na Žerotínském náměstí 7 v Olomouci konala v 16:00 vernisáž výstavy, kde úvodem promluvil prof. Jindra Štreit, Jeníkův největší přítel.

Štreit Jindra: Úvodní slovo při vernisáži výstavy dne 30.5.2023.

Ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici. Otec Anny Navrátilové, spisovatelky a překladatelky užívající pseudonym Eva Jurčinová.

Plachá, Z. : Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č. 12, S. 3–4. ;

od r. 1956 dirigentem a uměleckým ředitelem MF v Olomouci až do r. 1987. Cena města Olomouce 1999.

ČSHS II.Praha 1965.S.182.; ČBS, Praha. 1992., ČBS XX. století, 2.díl, 1999.

Narozen na Vyškovsku. Sběratel zvyků z Moravičan, založil vlastivědný kroužek. Sběratel lid. a kramářských písní. Publikoval do SM, Vesnických novin. Autor 2 svazků Dějiny Moravičan. Uměl připravovat zlatou medovinu. Pomáhal amatérským archeologům a uchovával menší nálezy na faře v letech 1942–1993.

Lang, A. : Jubileum. SM, 1969, sv. 18, S. 72–73. ;Úmrtní parte. Kaplová, A. : Archeologické výzkumy Vladimíra Kapla. Brno MU 2011.

'

Stud. na reálném gymnáziu v Olomouci, poté se vyučil zedníkem, maturoval na Střed. stavební škole v Přerově, 1932–1937 VŠUP Praha. Po studij. cestách se trvale usadil od r. 1938 v Olomouci. Pracoval ve Stravoprojektu, na UP, 1970–74 děkan FFUP, ved. stř. památkové dokumentace. Založil tradici věd. symp. Historická Olomouc.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.16–19.;.

Z díla: Z minulosti našeho kraje. Kulturně historické obrazy z Bohuňovic a okolí. /1923/;Šternbersko. /1931/;Místopis soudního okresu Šternberk/Vlas­tivěda střední a severní Moravy, 1942/;

Springer, J.Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.13.; Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 121–128.;

V letech 1950–1962 člen divadla v Olomouci, od r. 1963 člen Divadla S.K.Neumanna v Praze.Tragicky zahynul.

Kmoníčková, E.: V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

K. Otáhalovi brzy zemřeli rodiče (otec v roce 1914 a matka v roce 1917). Po smrti otce nastoupil do učení na mlynáře v Nenakonicích u Dubu nad Moravou (dnes součást Věrovan) a v tomto mlýně pracoval. Uvedené řemeslo mu mělo v letech války zajistit lepší obživu. Ubytování získal u L. Korábové, která se o něj starala jako o vlastního syna. Ve volných chvílích se věnoval kreslení (rád kreslil už na kostelecké obecné škole). Stal se také členem Sokola a zde se seznámil s otcem Bohumila Venclíka, panem Bohumilem Venclíkem st., hrnčířem a kamnářem v sousedním Tovačově, od kterého si bral modelovací hlínu. Vedle malování začal totiž i modelovat. Když nastoupil vojenskou službu, nadále se věnoval malování, dokonce od něj důstojníci některé obrazy koupili a doporučovali mu, aby se věnoval malování profesionálně.
Na akademii výtvarných umění se mu dařilo. Jako diplomovou práci si vybral houslového virtuosa Jana Kubelíka. Sochu tvořil podle fotografie, studenti se mu prý posmívali a říkali mu Kubelík. Pošklebky však přestaly, když se sám Kubelík přišel podívat na jeho dílo. Užasl a dokonce mu stál modelem. Diplomová práce mu vynesla stipendium na zahraniční stáž. Nejprve byl ve Francii, potom v Itálii. Za dva roky pobytu v cizině se mu dostalo pocty. Mohl např. modelovat papeže Pia XI. i některé italské politiky vládnoucí fašistické kliky. Toto se mu stalo osudným, neboť po 2. světové válce mu bylo předhazováno, že se stýkal s fašisty. Byla to však závist méně úspěšných kolegů a trvalo dost dlouho, než se tohoto nařčení zbavil. Tuto skutečnost potvrdila i výtvarnice Lilian Amann, která toho dost o K. Otáhalovi ví od své babičky, kostelecké rodačky a přítelkyně Karla Otáhala.

Pro rodný Kostelec vytvořil bronzovou sochu přítele, básníka Petra Bezruče, další kresby a obrazy byly umístěny v Památníku Petra Bezruče v Kostelci, pro zámek v Čechách zase sochu Josefa Mánesa. Manželkou Karla Otáhala byla Jiřina Popelová-Otáhalová ( 1904–1985), univerzitní profesorka, filozofka, komenioložka a v letech 1950–1953 rektorka Univerzity Palackého v Olomouci

Do Velkých Opatovic přišel v r. 1943, buduje tady ateliér a město se mu na zbytek života stává domovem, kde umírá. Karel Otáhal po sobě zanechal bohaté kulturní dílo, v počtu 470 soch, plastik, reliéfů a kreseb. Opatovicícm věnoval sochu B. Smetany v parku, reliéfy sv. Jiří a Křest Páně v kostele, reliéfy Písně milostné a Písně svatební v obřadní síni města, reliéf B.A. Wiedermana na jižním křídle zámku, reliéfy P. Bezruče, J.B. Foerstra a ještěra na Hradisku a řadu osobních kreseb. Ve své závěti odkázal Velkým Opatovicím více jak 40 modelů bust a kreseb, které daly základ vzniku Pamětní síně Mistra sochaře. Přezdíván " sochařem hudby".

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.5.;

• bič-: Památce K.Otáhala-Lidová demokracie, 18.1.1986, S.5.;

Kolář, B.: Umělec Hané.=Stráž lidu (Prostějov), 5.2.1986, S.6.;. Bartková, Hana – Prostějovský týdeník (3.8.2012) – http://www.itydenik.cz/…karel-otahal

Vyučoval klavír na škole Moravana v Kroměříži 1882–99, sbormistrem spolku 1882–83.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.242.;.

Od r. 1906 v Kroměříži jako berní ředitel, historik města. Autor dějin města Kroměříže. Publikoval více jak 300 článků v čas. Selský archiv, Hlídka, Vlast, denní tisk. Zabýval se dějinami řeholí, klášterů, lékařství, národodisu.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Okres kroměřížský.Brno 1911.; Vlastivěda moravská.Kojetský okres.Brno,1930. ;Biografie: Zuber, R.: F.V.Peřinka.-VVM, 5,1950, S.1–4.(foto). Vaněk, Jan: Nekrolog =ČSVSMO,59, 1950, sv.1, S.77–81;

Stud.měšťanskou školu. a učitelský ústav v Olomouci do r.1902, poté působila 4 roky v Čelechovicích, 1906–1915 na Plumlově, 1915–1929 v Kostelci n.H., 1929–1939 ředitelkou školy v Prostějově.Od r.1909 u ní pobýval P.Bezruč.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.117–118.;.