Osobnosti Moravy.eu

Autor beletrie, zvl. velké řady divadelních her pro ochotníky a konvenčních románů, Byl úředníkem na různých místech, naposledy v ministerstvu národní obrany.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha Orbis 1946.S.637–638.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha Národní knihovna 1962.S.206.; Lidové noviny 1952, 22.1., S.3.; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.5.Opava 1983., S.106.;.

Ředitel měšťanské školy v rodišti, vedl divadelní a literární rubriku Hlasu lidu. Básnická prvotina 1914– Duben života. Napjatá tětiva. /1921/;autor učebnic, zeměpis. publ. Cestopis. knihu vydal r. 1930. Publikoval v čas. Nový den;Litovelský kraj;

Z díla: Prostějovský okres. Prostějov, Buček 1920.
;Zeměpisné učivo na Moravě. 1922. ; Biografie: Dolenský, A. :Kulturní adresář ČSR. Praha 1936, S.. 414. ; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes. spisovatelů. II. Praha 1946, S. 639. ; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1979, S. 124. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940, S. 158, 249. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 28. ; Štafeta, 1968, nulté číslo;Dipl. práce PdFUP 1969,
;.

Absolv. studia na Střední prům. škole strojnické v Olomouci roku 1977, kde také pracoval jako topič. Začínal v amatérské skupině Hučka, pak přešel do skupiny Falešní hráči, pak r. 1981 založil folkovou skupinu Plíharmonie, která hrála jeho písně. Za své existence vyhráli ve finále Porty. Po rozpadu skupiny vystupuje sólově s kytarou a od r. 1984 začal působit jako profes. umělec. Je autorem divadelní hudby. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hudby. Komponuje hudbu k obrazům Jitky Brůnové – Lachmann z kvantové fyziky od roku 2005.

Kdo je kdo.II, 1991–1992.Praha 1991, S.746.; Brůnová-lachmann, J.- Švihálek, M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007, S. 97. ;

V Praze se narodil a většinu života i prožil, ale poslední léta života žil a tvořil ve Velké Bystřici. Vystudoval Akademii múzických umění u akadem. malíře prof. Švabinského. Nejvíce se věnoval portrétům, dále pak restaurování a krajinomalbě.

Velkobystřické noviny,č.2/2003,S. 3;

Šéfredaktor Českého slova, redaktor čas. Tempo, Poslední list, Hodáčovy Národní noviny. Dílo: Dáma v modrém;Smrt kráčí městem.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.171.;.

Narozena v Cerhově u Olešnice (n. Crhov). Roku 1930 abs. obchodní školu v Bratislavě, 1935 nastoupila jako úřednice v Brně. Dále se vzdělávala, kreslila a malovala. Od roku 1942 soukromé lekce u E. Miléna. 1947–1951 navštěvovala výuku kreslení na VUT, obor architektury v brně, prof. Hlavica, Doubrava. Roku 1951 maturovalana na gymnáziu a nastoupila jako dělnice do n. p. Mosilana. 1952–1955 studovala výtvar. obor na pedagogické fakultě UP v Olomouci (Bělohlávek, Kučera, Návrátil). 1955–1974 vyučovala výtvarnou výchovu na středních školách v Brně, vedla experimentální výchovu dětí předškolního věku a výtvarný obor LŠU. Námětem její tvorby je příroda zvířata, rostliny. Ilustrace básní O. Mikuláška: To královské. Vystavovala doma i v zahraničí: Itálie, Japonsko Anglie, Egypt, SSSR, Kuba.

Bránský, J. : Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S100–101.

Rodištěm je tvrz Crhov, 2 km od Olešnice (u Blanska)

Středoškolský profesor na reál. gymnáziu v Litovli od r. 1913, správce muzea v Litovli od r. 1927. Roku 1923 byl jmenován kronikářem města Litovle, zřídil zde odbornou knihovnu, doplnil sbírky o soubor numismatických a kramářských a pouťových písní. Převzal péči o městský archiv, stal se předsedou Krajinské muzejní společnosti a dohlížel na provoz a výzkum Mladečských jeskyní. Byl jmenován konzervátorem pro litovelský okres. Publikoval mnoho odb. článků z historie, napsal rozhlasové pásmo „Na litovelském jarmarku“, organizoval vydávání muzejních ročenek. V letech 1923–27 byl členem městského zastupitelstva, od r. 1934 předsedou národné dem. strany. V r. 1941 byl zatčen nacisty a uvězněn, v r. 1942 byl propuštěn a přeložen na školu do Přerova. Po r. 1948 byl odvolán ze všech funkcí a v 50. letech ukončil pedag. práce, poté odchází do Olomouce.

Beneš, Jan: Nedožité osmdesátiny profesora Karla Sedláka.=ZVÚO, 1968, č. 137,S.. 19–20;

Po ukončení studií a získání doktorátu z chemie v roce 1852 převzal po svém otci lékárnu. Vykonával lékárnickou živnost a kromě ní působil jako externí učitel chemie na olomoucké něm. vyšší státní reálce. Byl též ředitelem a.s. cukrovarů ve Velké Bystřici, Hulíně, Bedihošti, ředitelem Hodolanské továrny na líh a potaš a ředitelem tkalcovnylnu a společnosti pro těžbu břidlice. 1861 byl zvolen do městského zastupitelstva. 1865 byl zvolen místostarostou. 1866 se stal starostou a tuto funkci vykonával až do roku 1872. Provedl reformu obecného školství, reorganizoval městskou policejní stráž, inicioval založení městského parku. Podnikal kroky k opětovnému vrácení univerzity do Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.40–41;

Obnovitel kostela sv. Urbana v Holici. Studoval na chlapeckém semináři v Kroměříži, teologii vystudoval v Olomouci, první kaplanské místo nastoupil v Jevíčku, v Holici působil 1885–1918. Za své dílo byl oceněn arcibiskupem Frierstenberkem 1890 čestným ttitulem „konsistorní rada“.Zasloužil se rekonstrukci farní budovy a podpory Rolnického holického cukrovaru.

Žili mezi námi:P. Karel Schubert. Holické noviny. č.1, únor 2005, S.7.

Holice je součástí města Olomouc.

Studoval na c.k. vyšším gymnáziu v Olomouci v letech 1861–1869 s maturitou. Poté odešel na lékařskou fakultu do Prahy, kde promoval r.1875. Vyučoval tělocvik na školách, r.1879 založil léčebný ústav orthopedický v Praze.

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.280–281.;.

R. 1848 v Prostějově, projev před císařem. 1849 s učitelem Rozhonem založil Čtenářský spolek v Prostějově. 1870–1879 farář v Jevíčku, později děkan ve Vsetíně. Psal náboženská a historická díla.

MSN, VI. Praha, 1932, S. 619. ;Úmrtí. =ČVSMO, 5, 1888, č. 18, S. 99. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1938, S. 47. ;

Římskokatolický teolog. Od 1920 rektor brněnského kněžského semináře a prof. Nového zákona, od 1946 sídelní biskup brněnský, olomoucký sufgrán. 1950 zbaven komunistickou státní mocí svého úřadu a

' internován. Úřadu se znovu ujal v červnu 1968.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.635.

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov). V Biskupství u Náměště na Hané se učil knihařem, působil v Olomouci u arcibiskupského knihaře, poté v Prostějově, Brně a v Šumperku byl na vojně. V roce 1922 založil v Olomouci odborový Svaz knihařů a byl až do roku 1928 předsedou Společenstva živností ozdobných. V Mikulově založil knihovnu. Užíval pseudonym Miloš Milkovský.

Bartocha, Rostislav: Písmák Karel Slavíček. Časopis Vlasteneckého Spolku Muzejního Olomouc, 1946, S. 374–383.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918, Olomouc 1938, S. 270.

V Olomouci od r. 1874 jako ředitel arcibiskupské tiskárny do r. 1919. Spoluza­kladatel Jednoty divadel. ochotníků, předseda 1886 – 1894, ochotnický herec, režisér 1890– 1896, zpěvák v Žerotíně (25 let), náčelník Sokola 1881– 1892, 1904 župní starosta, revizor v Národní jednotě (1886–1912), předseda gremia tiskařů, od r. 1904 politicky činný v katolické národní straně. Redaktor listů : Moravan: 1901 – 1905. Revizorem v Žerotíně (1882–1889).

Fischer, R.: Olomoucký památník., Olomouc 1938. S.273;,

SONNTAG Kuneš JUDr. V jeho životních osudech se plně odrazila tragika doby. Po absolvování litovelského gymnázia nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po protinacistické studentské manifestaci r.1939 byl zatčen mezi prvními jako syn prvo-republikového ministra a vedoucí osobnost studentského hnutí. Jen shodou náhod nepatřil mezi popravené, ale nevyhnul se koncentračnímu táboru Sahsenhausen. Roku 1942 byl po třech letech propuštěn a oženil se s Věrou Chrudinovou, dcerou litovelského obchodníka. Krátce žil ve Střelicích (n.m.č.Uničova) Narodily se jim dvě dcery, Věra a Ivana. Po válce byl Kuneš Sonntag jedním ze studentů, kteří se zúčastnili obžaloby K.H.Franka, Dne 7.11.1947 mu prezident Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození Československé republiky. Krátce po nástupu komunistické moci byl 7.3.1950 znovu zatčen v souvislosti s vyšetřování skupiny „Petr“ (viz ing. Josef Nepustil), Po 18 měsících vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti byl odsouzen Státním soudem Brno pro zločin velezrady a vyzvědačství ke 12 rokům odnětí svobody, pokutě 30.000 Kčs a konfiskaci majetku. Trest absolvoval při těžbě uranové rudy na Sokolovsku. Dne 28.7.1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu 7 roků a r.1990 v plném rozsahu rehabilitován Krajským soudem v Brně. Přes tyto trpké zážitky patřil vždy v Litovli k osobnostem kulturního života, jako recitátor, herec ochotnického divadla, ale zejména jako oblíbený právník. V devadesátých letech byl vůdčím činitelem Svazu bojovníků za svobodu.

Šik, Lubomír. Litovelské osobnosti. (CD-R 2009). Parte. Šik Lubomír: In memoriam JUDr. Karel Sonntag. (rkp)

Narozen v Lazcích u Uničova (n.m.č. obce Troubelice). Pocházel ze selského rodu, který vlastnil dědičnou rychtu v Lazcích u Uničova už v 17. století. Studoval na gymnáziu v Uničově, v Moravské Třebové a vzdělání dovršil v Sasku. Po návratu hospodařil v lazcích a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí v hraničářském kraji. V roce 1900 se přiženil do Střelic (n.m.č.Uničova). Psal do Litovelských novin, organizoval sokolské jednoty a hasičské spolky. Protože se přiženil do statku, který vedl tchán, mohl pokračovat ve veřejné činnosti. Už ve 22 letech byl členem výkonného výboru strany radikálně pokrokové a r. 1904 se stal jedním ze zakladatelů agrární strany na Moravě. Byl výborných řečníkem i hudebníkem, hrál na několik hudebních nástrojů. Stal se šéfredaktorem Selských listů a r. 1909 založil vlastní Moravský venkov. Organizoval zemědělský družstevní průmysl, založil Ústřední jednotu moravských řepařů v Kroměříži, kde vybudoval jeden z největších cukrovarů. Od r. 1912 byl předsedou Řepařské jednoty na Moravě a ve Slezsku. Redakci listu přenesl do Brna, kde vložil kapitál do Rolnické tiskárny, která se stala největším českým grafickým závodem. V r. 1913 byl zvolen do zemského sněmu. Záhy se stal vůdčí osobností moravské politiky. Od července 1918 byl předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu a v říjnu 1918 místopředsedou Moravského národního výboru. V letech 1919–1920 byl ministr vlády ČSR, víceprezident Československé zemědělské akademie, V letech 1922–1931 místopředsedou agrární strany. Stal se prezidentem Agrobanky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.48.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008.CD-R.

Lazce u Uničova je nyní osada obce Troubelice.

V Olomouci působil od 1.8.1876. Zprvu pracoval pro pro podnikatele Mořice Fischera. Pro něho navrhl a realizoval stavby domů v Komenského ulici č.4, na nábřeží Přemyslovců č.12,14,16. Provedl řadu staveb tzv. Úřední čtvrť v Olomouci, V letech 1887–1888 mu byla svěřena stavba Národního domu v Olomouci, při níž zaměstnával 427 dělníků. Současně s touto stavbou probíhala za jeho vedení i výstavba hostince s divadelním sálem !U města Olomouce", později nazvaného " U města Prahy", dnes sídlo kina Lípa. V letech 1890–1893 řídil stavby třinácti budov: Ústav pro choromyslné ve Šternberku., Ústřední záložna rolnická na Horním náměstí č.17 v Olomouci aj. Od roku 1911 pracoval v jeho stavební kanceláři i jeho syn Karel (1884–1918).

Černoušek, M. : Olomoucká architektura 1910–1950. Olomouc 1981. ; Čapkovič, F. : Interhotel Národní dům v Olomouci 1885 – 1985. Olomouc 1985.S. 4; Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 277–278. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S. 50. ;. Karel Starý 28.1.1993. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, leden.S.2. Wi­kipedie.cz – Matrika.

Stud. na stavební průmyslové škole v Praze, kde absolvoval r. 1901 a UMPRUM absolvoval 1908 u prof. J. Kotěry. Od r. 1911 projektantem ve stavební kanceláři svého otce Karla Starého st. (1843–1929). Bratr malířky Ludmily Staré-Hofmannové (1882–1957). Stavby: r.1911 dům sestry, Resslova 20, r.1913 adapatace a přístavba Obč. záložny, Dolní n. 28–29. ;

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.20–21.; Zatloukal, P.: Počátky architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc, KVM 1991/OGVU;.

Podplukovník pilot britské RAF, po studiích působil v Olomouci, kde prošel plachtařským výcvikem pak sloužil v Brně. 1939 emigroval do Francie a pak do Anglie, prošel leteckým výcvikem a účastnil se bojů v Anglii a Skotsku. Jako fotograf dokumentoval svou pouť a vytvořil kroniku účasti čs. letců na západní frontě. Po návratu působil v Praze. 1946 opustil armádu a odešel do Brna. Po roce 1948 perzekvován. Až 1989 rehabiltován. Nositelem řady čs. státních vyznamenání.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V.In: Severní Morava, sv.91, 2006. S.40–44.

Profesor hudby na uč.úst. v Opavě 1921–38, do r. 1947 v Brně na střed.šk., sbormistr Moravský Písek.Studoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1897–1901.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.543.; Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.635.;.

Po studiu na stážnickém a kroměřížském gynmáziu za 1. světové války pobýval ve Vídni. Malířské nadání v něm utvrdil malíř Ferdinand Zerlacher. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Vlasty Bukovce. Učil na středních školách v Jihlavě, Lučenci, Kroměříži, Třebíči a Olomouci na učitelském ústavu za 2. světové války a po ní na gymnáziu a na škole v Horce nad Moravou. Olomoucké pamětihodnosti zobrazil řadou linorytů a kreseb.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL., Páleníček,Ludvík: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, Kroměříž 1940., Purketová, Jana: O životě a díle českých pedagogů, Brno 1999., Toman, P: NSčsVU, 2.díl L-Ž, Praha 1950.

Pracovník Zemského muzea v Brně. Autor historických publikací o zámcích na Moravě.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.19.;.

Prof. na gymnáziu v Olomouci, kde učil řečtinu, češtinu a latinu. Ředitel gymnázia ve Valašském Meziříčí.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.196.;. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Meziříčí 2011.

Narodil se na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil rodišti a v Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V letech 1950–1955 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. Později jeho ilustrace použil také Jaroslav Petrbok ve své knize pro děti, nazvané „Rostliny“ (1960). Na Slovensku ilustroval společně s Květoslavem Hískem i Malý atlas liečivých rastlín Ľudmily Thurzové (Martin 1963). Dále ilustroval knihy i pro londýnské nakladatelství Spring Books a pro pařížské nakladatelství Gran­d.

Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice..In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68–70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4.S.4–5. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.9, S.7.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce Žil v Lošově a Radíkově. Obě místa nyní součást města Olomouce. Zdenka Plachá si mnoho let dopisovala s umělcem, který mj. ilustroval i kroniku knihovny ve Velké Bystřici. Kopii ilustrace jsem dostala od Zdenky Plaché.

Učitel hudby v Uher. Brodu, 1920–1929 ředitel kůru Holešov, 1929–1948 učil na uč. úst. Kroměříž, sbormistr spol. Podhoran v Holešově a Kroměříži, 1948–1950 přednášel na UP Olomouc

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 559. ;.