Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v rolnické rodině a měl 11 sourozenců. Studoval dvouletou hospodářskou školu na Kláštěerním Hradisku v Olomouci. Poté zůstal hospodařit doma. Po smrti otce v roce 1892 převzal jako nejstarší vedení dvou gruntů v Bílsku čp. 15 a v Loučce čp.7. V roce 1899 koupil spolu s Jakubem Knaiblem, Tomášem Zdráhalem a Janem Staroštíkěm přední mlýn na Olomouckém předměstí v Litovli a vodní pilu na Čihadle. R. 1908 přikoupili pilu na Starém městě č.66. Do Litovle se přestěhoval roku 1910. Jako stoupenec agrární strany si všímal hospodářských zájmů. Patřil mezi čelné funkcionáře rolnických spolků, zejména pivovaru. Řadu let byl odpovědným redaktorem Litovelského kraje, jehož první číslo vyšlo 17.4.1924. V období 31.5. 1924–30.8.1928 byl starostou města Litovel. Poté se odstěhoval do Olomouce.

Šik, Lubomír: Osobnosti města Litovle. Litovel 1998. (CD-R).

Od r. 1888 redaktor Hlasů z Hané v Prostějově, od r. 1892 převzal redakci Pozor, 1893 splynul s Moravskými listy v Brně a z obou vytvořeny Lidové noviny. Knechtl přešel do Brna, koncem r. 1894 se vrátil a začal vydávat Pozor samostatně. Má velkou zásluhu o rozvoj českého novinářství v Olomouci. Publicista, beletrista. Psal povídky. Pseud. Geoffrei;Godovredo.

Z díla: Třicet let zápasu v Olomouci. Olomouc 1923, Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136–139. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 783. ;.

Před 1.světovou válkou působil v Brně. 1905 se stal v Přerově ředitelem tiskárny. 1907 začal v Předmostí vydávat odborný časopis Český rolník, později Rádce. Jako starosta Předmostí se zasloužil o jeho rozvoj(byla vybudována měšťanská škola, hasičská zbrojnice, kanalizace ad.).

Studoval gymnázium v Olomouci; Profesor v Olomouci 1868–1878 Učil latinu a řečtinu. Od r. 1878 ředitel gymnázia ve Slaném, 1892 prof. G v Praze-Křemencová ul;1872 zakl. Matice školské. literárně činný, redigoval s prof. Havelkou čas. Komenský od r. 1873 a Koledu od r. 1877. Překládal z latiny.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.139–140.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;. Památník 60. výročí založení SGO. Olomouc 1927. S.166–167.

Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Později studoval VUT v Brně, Fakultu elektrotechnickou. V dávném čase se živil jako elektrotechnik a vrchní kotelník. Pak pracoval od roku 1993 jako novinář v regionálním tisku na Šumpersku. Působil jako šéfredaktor týdeníku Moravský sever. Před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci, kde pracuje od roku 2002. Do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce ČrO. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Zajímá se o technické památky a historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti a cestování. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno 1700. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací. Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy " Povídánky od nítěných knoflíků". Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014. Kromě publicistiky se věnuje dokumentátní tvorbě. Společně s Irenou Šindlářovou napsal tři knihy: Tepny krajiny; Řeky Moravskoslezského kraje; Putování krajinou studánek a pramenů. Věnuje se také fotografování a na svém kontě má již několik výstav. Hraje na kytaru a foukací harmoniku, skládá písničky a vede rock-blues skupinu WILSNE! Rád cestuje na kole i pěšky, miluje dobrou muziku, dobré jídlo, hrochy všech velikostí. V únoru 2015 dostal Cenu města Zábřeh.

Osobní sdělení dne 14.4.2015. Kobza, M.:Povídánky od nitěných knoflíků. Poznání, Olomouc 2014. cs.wiki­pedia.org http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um email ze dne 17.4.2015

V letech 1933–1937 vystudoval v Praze na UK a stal se středoškolským profesorem tělesné výchovy a matematiky. Působil na UP v Olomouci. 1946 členem Ústavu tělesné výchovy.1954 ve­doucím Katedry tělesné výchovy na Vysoké škole pedegogické v Olomouci,1959 ve­dl Katedru odborné tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě. Od roku 1969 vedl Katedru teorie a metodiky tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě.Byl dlouholetým předsedou atletického oddílu TJ Univerzita Olomouc, úspěšným atletickým trenérem a aktivním ústředním rozhodčím. – Věnoval se též oblasti psycholgie práce a výsledky své práce přednesl na mezinárodních konferencích v Madridu a v Moskvě.

Rozloučení. Žurnál UP č.11,16.12.2005,S­.5. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.2.

doc. PaedDr. Mojmír Kocián, CSc.

V roce 1946 začínal hrát divadlo jako student v Mohelnici. Později tam působil jako soudce a ve volném čase hrál a režíroval v souboru ZK ROH MEZ Mohelnice. Počátkem 60. let dálkově studoval estetiku na FFUP a jeho diplomka se týkala tématu " Specifičnost uměleckého amatérismu. Byl jedním ze zakladatelů Studia amatérského divadla při DOS Olomouc. Spoluzakladatel Amatérského studia DOS v Olomouci. Spolutvůrce Svazu českých divadelních ochotníků, též místopředseda. Ředitel svazové školy a kursu režisérů. Člen redakční rady časopisu Amatérská scéna. Rozsáhlá publikační činnost. Častým porotcem divadelních přehlídek v Hronově. Psal též básně.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, červenec, S.29. Kubásková, Eva: Kdy zemřeli…? 1985–1990. 2. díl. Praha 1995.S.31.

V roce 1922 absolvoval gymnázium v Praze, Roku 1933 právnickou fakultu a souběžně přednášky na FFKU. 1940–1941 režisér Českého divadla v Olomouci, poté do r. 1943 šéf činohry a režisér Beskydského divadla v Hranicích. Užíval pseud. Přemysl Vávra.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.785.;.

Absolvoval hudební výchovu na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě. Od roku 1952 pracuje jako zvukový režisér v rozhlase. Trvale žije na Slovensku.

Československý hudební slovník osob a institucí.1.A-L.Praha 1963.S.699.;

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

Absolvoval studia na gymnáziu v Kroměříži, poté bohoslov. fak. v Olomouci, kde r.1897 byl vysvěcen na kněze. V Olomouci pracoval od r.1901 na arcibiskupství, od 1921 centrál. ředitel arc. statků olomouc. arcidiecése, od r.1923 prof. lesnické fakulty v Brně. Byl zvolen rektorem Vysokého učení zeměd. v Brně v letech 1933 – 34. Zabýval se hlavně pěstováním lesů a lesnickým názvoslovím. Sestavil a vydal Naučný slovník lesnický 1934 – 1940.

Mgr.ing.Jaroslav Pinkava;/mv/: Vzpomínka na dr.J.Konšela, Lid.demokracie, 1990, 16.6., S.4.; (pš): Výročí profesora J.Konšela, Lid.demokracie, 30.8.1988, S.4.; ČBS, Praha 1992, S.337; Velkobystřické noviny, 1/1990, S. 5–6;

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Vyučený stolař, umělecký řezbář, restaurátor a intarzista v Lošticích.

Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk, 2001., Severní Morava, sv. 91, 2006, S. 53–55.

Svojanov je součástí obce Bouzov.

Fiala,J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP,č.29,20.5.2005,S­.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1583

Strojní inženýr. V letech 1980–1983 působil jako herec v Hanáckém divadle v Prostějově. Od r. 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů zvaný Hudební sklepy.

Wikipedia.cz

Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Olomouci narukoval na vojnu.. Po 1. světové válce sloužil v armádě. V roce 1921 byl ve zpravodaj ské službě jako velitel pro východní Polsko, Moravu a Slovensko. V civilním životě byl redaktorem různých deníků (České slovo). Po okupaci odešel z vlasti a spolu s generálem Svobodou organizoval boj proti nacistickému Neměcku. Po válce pracoval ve vojenské misii Berlin s úkolem zajistit průzkum našich hranic. V roce 1949 byl zavřen na Pankráci a odsouzen na 25 let. V roce 1960 byl umučen.

Holické noviny.č.1/2002;

Studoval Právnickou fakultu UK v Praze, poté VŠ Ekonomickou v Praze. 50. léta – působil v ochotnickém divadle, 1956 – hanácký lidový vypravěč v soutěži Čs. rozhlasu, 1960 / 1967 pracoval v Rýmařově, poté do r. 1981 v Sigmě Olomouc, 1981 / 1990 Pozemní stavby, prac. Šternberk. Po r. 1990 v Sigmii, investiční fond – předseda představenstva. 1995 pracoval v Advokátní kanceláři Ritter – Šťastný v Olomouci. Psal odborné články z oblasti financování a technického rozvoje. 2 x se zúčastnil v soutěži ČsT " Buď a nebo", v oboru česká dramatická tvorba. Překladatelem ze slovenštiny a ruštiny. Ze slovenštiny přeložil : Rok s Evou. Ostrava Profil 1984, Chorvátová, Z. : Kosmetikou ke kráse. 1987. ;1991 autorem knihy Rybářská kuchařka. Šéfredaktor místního tisku : Naše noviny. –

Kráčmar,J. Tak u nás bývávalo.Olomouc: Danal, 2004.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6; Ze Štěpánova 6/2006, S. 5–6;

JUDr. Jiří Kráčmar

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

V Prostějově působil od r. 1893. Autor textu Dělnické hymny k l. máji 1890, vydavatel dělnic. písní v časopise Volný pěvec /1894/, redaktor Hlasu lidu od r. 1903. Pseud. Náchodský, od rodiště.

ČSHS.I.Praha 1963.S.736.;.

'

Narozen v Pavlišově u Náchoda (n.m.č. Náchoda).

V letech 1871 – 1874 v Praze, filoz. studia nedokončil. 1874 –78 učil dějepis a zeměpis na českém gymnáziu v Brně. Od 1879 pracoval jako žurnalista v letech 1882 – 1888 v Prostějově, kde založil a redigoval Hlasy z Hané. Zasloužil se o rozvoj čes. kulturního života i četnými přednáškami, organizací ochotnického divadla a zájezdů " divadelních vlaků" z Hané na místní představení. Od 1889 žil v Praze. Užíval pseud. Ant. Šarapatka, Boleslav Černý, J. Durdík. Přispíval mj. do Koledy /Olomouc 1877–78, 1877 mj. ep. báseň Vyhnanci;/

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.947 – 948.;.

'

Iša Krejčí (vl. jm. František Krejčí) se narodil v rodině s bohatým kulturním zázemím, jeho otec byl známý pražský filozof František Krejčí.Maturoval na gymnáziu v Praze r. 1923 a pak studoval historii a muzikologii na Karlově univerzitě a současně klavír u A. Šímy a skladbu u K.B. Jiráka na Pražské konzervatoři. Navštěvoval také mistrovskou třídu této školy, kde studoval skladbu u V. Nováka a dirigování u V. Talicha. Poté, co získal zkušenosti coby dirigent ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1928 – 32) a v Národním divadle v Praze (1933 do 34), Krejčí působil jako zvukový režisér v Československém rozhlase (1934 – 45) a dirigent Orchestrálního sdružení v Praze (1936 – 45). V letech 1945–1958 byl zaměstnán jako šéf opery v Olomouci, a od 1.12. 1958 byl dramaturgem opery Národního divadla v Praze. V sezóně 1964/65 byl šéfem opery v Českých Budějovicích.. V roce 1949 mu byla udělena Cena města Olomouce.K jeho padesátinám uspořádala MFO koncert z jeho skladeb.

Holzknecht, V.: Iša Krejší. Praha 1976. Kohout, E.: Divadlo aneb snář. Praha, Odeon 1975. S.112. Iša Krejčí. 6.3.1993. Kdy kde co v Olomouci. 1993, březen, S.2. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Publikoval i do jiných listů, jednatel Sdružení českých novinářů pro Moravu a Slezsko.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.162..

V letech 1880–1881 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, 1882–1886 učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1886–1887 učil ve Lhotce u České Třebové, od roku 1895 působil v Praze jako redaktor. Nejprve v Českých novinách, 1896–1897 v redakci Rozhledy, 1897–1933 Právo lidu. Několikrát pobýval v cizině: Polsko, Německo, Rakousko a Francie. V roce 1937 dostal čestný doktorát UK.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.308–309.;

V letech 1880–1881 studoval SG v Olomouci, poté 1882–1886 učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1886–1887 učil ve Lhotce u České Třebové, od r. 1895 v Praze jako redaktor. Nejprve v Českých novinách, 1896–1897 v redakci Rozhledy, 1897–1933 Právo lidu. Několikrát pobýval v zahraničí: Polsko, Německo, Rakousko a Francie. V roce 1937 dostal čestný doktorát UK Dr.h.c.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno. MU 1998. S.308–309.;