Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Opavě, působil ve Fryštátě, Rájci a Kateřinkách, zajímal se o knihovnictví, 1945 jmenován okresním knihovnickým inspektorem, 1951 pověřen vedením věd. knihovny Slezského ústavu v Opavě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.79.

Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V roce 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976 – 1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg. Od roku 1994 studoval obor Umění a estetika na Filozofické fakultě UP formou distančního studia.. Zakončil ho disertační prací „ Julius Pelikán. Život a dílo.“ (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v roce 2002. Od roku 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou.

Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, květen, S.9.;

Holice je částí města Olomouc.

Prof. prům. školy optické, doc. užité optiky na technice v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.98.;.

Politický pracovník v době první republiky a v letech 1945–48. Do Holice se přiženil v roce 1923, hlásil se ke křesťansky orientované pravicové straně Lidové, přispíval články do novin Našinec atd. Byl zvolen radním za stranu Lidovou, v roce 1940 zatčen a vězněn. Sepsal „Běh života " a "Rodinnou kroniku“.

Pazderka,St.Žili mezi námi:Vojtěch Medek. Holické noviny. Roč.4, č.6. 2004, S.7.

Holice součástí města Olomouc.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

V Šumperku vystudoval gymnázium, poté absolvoval studium češtiny a tělocviku na FF UP v Olomouci. 1951 učil na Střední průmyslové škole v Šumperku, kde zalořil estrádní soubor ESO. Později založil se svým přítelem V. Pokorným divadlení soubor, kde hráli hry V+W. Začátkem 60. let se stal inspektorem pro školy 2. cyklu. Od 1963 působil na gymnáziu v Šumperku. Založil zde Literární klub. V důchodu pracoval jako dramaturg Severomoravského divadla. Po samet. revoluci byl zvolen starostou města Šumperka.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.60–61.;

Byla založena nejstarší městská kniha olomoucká, v prvním zápise byla jména tehdejších členů městské rady.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S.92.

Studoval gymnázium v Olomouci, maturoval na uč. úst. v Příboře. Učil na Litovelsku; Senice na Hané 1917–1922, řídil sokolský pěvec. kroužek. Sbíral písně severní Moravy;Přispěl též do sbírky Fr. Bartoše: Národ. písně moravské. B. 1889. 1884–1895 ředitel školy ve Střelicích. Člen Čtenářsko-pěvec. spolku Bořivoj, který též řídil. Vydal: Národní písně severní Moravy.Olomouc 1893. In: Náš lid 1893, 49

Československý hudební slovník.Praha SHV 1965.S.80.; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.351.;Fryčák, Zd.Střelice 100, 78381 Uničov, správce Muzea..

Pracovní zaměření: prodejny, obchodní centra, hotely, rekreační objekty. Realizace: hotel v Bučovicích, obchodní dúm v Olomouci, interiér Čedoku v Olomouci. .

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.121.;.

V olomouckém divadle působil v letech 1921–1931.

ČSHS.II.Praha 1965.S.80.;.

Studoval gymnázium a právnickou fakultu UJEP Brno, autor sci-fi povídek, člen klubu Futurum v Olomouci, publikoval v antologiích, nyní působí v Olomouci jako předseda senátu. Z díla: účast v antologiích-Veřejná společnost SF.Ostrava, Profil 1989.;Vesmírní diplomaté.Brno, Blok 1990.

Černá Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.40.;.

Studoval na UK v Praze, habilitoval 11.2.1933. Pro­fesorem jmenován 1.10. 1946 na UPOL a 1.9.1958 na UK Praha. Prof.MUDr. Jaroslav Mělka byl přednostou Ústavu fyziologie v letech 1953–1971 v Hradci Králové. Vedoucí katedry fyziologie UP.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.149–151;

Od 9 let se učil hrát na housle u Viktora Noppa v hudební škole Besedy brněnské. V letech 1935–1942 byl žákem Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po absolutoriu se stal koncertním Mistrem několika orchestrů : Městské divadlo Olomouc 1.8. 1942–30.9.1945, Symfonický orchestr Olomouc 1.10.1945– 29.2. 1946. V Moravské filharmonii působil v období od 15.5.1945 do 1.3.1946. a od 15.2.1948 do 31.7.1958. Pe­dagogicky působil na UP v letech 1953 až 1958. Ve Zlíně hrál v symfonickém orchestru 19.8.1947–16.2.1948. Od 1. 9. 1959 vyučoval houslím na konzervatoři v Ostravě až do své smrti. Od školního roku 1970 – 1974 měl částečný úvazek také na konzervatoři v Žilině. Uplatnil se též jako vynikající primárius Slezského kvarteta v Opavě a Kvarteta moravských filharmoniků v Olomouci. Úspěšné zahraniční zájezdy do zemí: Itálie, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švédska, Norska, Finska, SSSR, a Německa.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.82. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. 5. Opava 1996. S.80.;

Externě působila na FFUP v letech 1947–1950 přednášky z muzejnictví, sběratelství, zvykosloví a estetiky odívání. Od r. 1948 ředitelkou Ústavu pro lidovou kulturu. Autorka publikací.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.348.;Výtvarní pedagogové a teoretici umění a kultury UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ředitel Okresního vlastivědného muzea jako etnograf, 1985–1990 vědecký pracovník ve Slezském muzeu v Opavě, od 1990 ředitel muzea v Šumperku. Publikační činnost zaměřena zejména na historii etnografie jako vědní dispciplíny, problematika lidového umění a řemesel.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994.S.361.; Severní Morava sv.82, 2001, Šumperk 2001., S.67, foto.,

Lidová demokracie, 1978, 23.11., s.4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, s.99.;REGO/SVKOL uvádí jiné datum úmrté: 19.11.1978 Plzeň.;.

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Studoval v Lipníku nad Bečvou a v Olomouci, zakladatel genetiky, objevitel zákonů dědičnosti, meteroolog.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Masarykův slovník naučný. Díl IV. Praha 1929, S. 866. ; Malá československá encyklopedie. Díl 4. Praha 1986, S. 175/fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1992, červenec – srpen, S. 7. .

Narozen v obci Hynčice, nyní část obce Vražné u Nového Jičína.

Z gymnazijních studí v Olomouci utekl k Divadelní společnosti Pokorného v Přerově. Poté působil v Národním divadle Brno a později v ND Praha, kde zpíval ve sboru.

ČSHS. II. Praha 1965. S.83.

Vyučil se obchodním příručím u příbuzných v Olomouci. Po smrti svého otce se v roce 1931 stává svobodným umělcem. Stanislav Menšík byl samouk, ale pracoval na sobě a zdokonaloval své umění. Snažil se dostat do ateliéru Alfonse Muchy i Františka Bílka, což se mu nepovedlo. Nicméně absolvoval alespoň ve třicátých letech formou soukromých konzultací školení u Alfonse Muchy, kterého pak vždy uváděl jako svého učitele. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj pak stal francouzský malíř Georges Rouault, díky němuž upevnil svůj vitrážový styl s výraznými tmavými konturami oddělujícími barevné plochy. V počátcích tvorby maloval většinou krajinky, především z okolí Svatého Kopečka. Od roku 1937 se u něj už objevují biblické náměty a duchovní tematika. Za vrchol jeho tvorby považujeme válečné roky, zejména 1942 až 1944. Členské výstavy v Brně, Olomouci, Prostějově aj. Maloval bezmála 40 let. Výsledkem je kolem 500 maleb, 1 500 kreseb, 30 grafik, 10 ex libris, 20 ilustrovaných knih a bibliofilií. Své dílo prezentoval na zhruba 70 výstavách. Jeho obrazy jsou kromě soukromých sbírek v ČR a zahraničí zastoupeny zejména v majetku Muzea umění Olomouc, Moravské galerie v Brně a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Téměř celý život strávil na Svatém Kopečku. Od roku 1945 také pravidelně pobýval na své chalupě v Ludvíkově u Vrbna v Jeseníkách.Tě­žiště jeho tvorby spočívá v křesťanských námětech, věnoval se však také krajinomalbě, zátiší i malířskému záznamu prostých příběhů a útržků života.
Po Stanislavu Menšíkovi je pojmenována ulice na Svatém Kopečku.

Smejkal, B. : Výtvarný odkaz Stanislava Menšíka. =ZVSMO 1980, č. 13–14, S. 8–11;

• bk-: Živé dílo Stanislava Menšíka. =Kdy, kde, co v Olomouci, 1987, listopad, S. 34;

/mv/: Malíř Jeseníků. Lidová demokracie, 1990, 16. 6. , S. 4;

• bk-: Vzpomínka na Stanislava Menšíka. Stráž lidu, 1987, 21. 11. , S. 4;

Narozen na Svatém Kopečku,( nyní Olomouc)

Studoval techniku v Brně. Od 1858 až do své smrti působil ve stavebním úřadu olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Užíval titul diecézní architekt. Obdržel papežský řád sv. Jiří. Od roku 1858 pracoval na zámku ve vyškově, projekční práce pro areál na Hukvaldech (1859–1861), účast při novostavbě kostela Početí Panny Marie ve Zvoli (1858–1866). Od poloviny 60. let 19. století se projekty venkovských kostelů podílel hlavně na Přerovsku a Osoblažsku. Architekturu evropských katedrál poznal na studijní cestě v Německu, Francii, Anglii a Itálii. Do této etapy tvorby patří projekt kostela v Ratajích i nerealizovaný projekt restaurace kostela sv. Mořice v Olomouci, především však projekt regotizace olomoucké katedrály sv. Václava. Jeho tvorba byla doceněna až v 80. letech. V Bochoři se podílel na stavbě kostela 1873–1879.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.87; Kopie matriky narození a úmrtí.

Fiala, J. Rektoři olomucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č.28, 13.5.2005, S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1579

Narozen ve Vřesovicích na Prostějovsku. Maturoval na Gymnáziu v Prostějově v roce 1907. Pak odešel studovat do Prahy, kde absolvoval FFUK Praha v roce 1912. Poté profesorem Obchodní akademie v Prostějově. Od r. 1938 v Ostravě. 1915–1919 učil soukromě hudbě a zpěvu v Prostějově, 1913–14 redigoval Hudební zprávy, psal do Hlasů z Hané. Překládal z ruštiny, slovinštiny, chorvatštiny.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.84.; Gregor, Vl.: Poslední vědecké práce V.Měrky.Štafeta, 1981, č.3, S.5–7.;

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;