Osobnosti Moravy.eu

V r. 1898 v Olomouci vyučoval v ústavu hraběte Poettinga po dobu 19 let, publikoval do odbor. časopisů a Ottova naučného slovníku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.269..

Učil se zahradníkem a zámečníkem. Ochotnicky vystupoval na scéně něm. divadla v Brně. V sezóně 1898–1899 získal angažmá u královské opery v Berlíně, poté působil ve Vratislavi. 1901 jej Mahler angažoval ve Vídeňské Dvorní opeře, jejím členem pak zůstal 34 let.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.96.;

Bratr Zdeňka S. a syn Leopolda S. (1907–1990). Působil na FFUP v letech 1964–1970, románská filologie. Po r. 1970 emigroval do Švýcarska, kde při univerzitě v Basileji přednášel. Autor románu.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973;;.

Tvůrce sklářských výrobků s olomouckými motivy, spolupráce při výstavách Flora Olomouc;nár. umělkyně.

ZVSMO 1981, č.15–16, S.34–35; Králíková, M.: Olomoucké motivy v díle n.u.L.Smrčkové=ZKVMO 1979, č.198, S.1–12; Kdy-kde-co v Olomouci,1978, březen, S.16–18; Bortlová, Ivana: Ludvika Smrčková a naše město.=Stráž lidu, 1983, 10.12., S.4; =herm: Za Ludvikou Smrčkovou.=Kdy,kde, co v Olomouci, 1991, březen, S.29;;.

Dlouholetý vědecký pracovník ústavu pro českou literaturu v ČSAV Brno. Vysokoškolský učitel Slezské univerzity v Opavě. Pravidelně se účastní regionálních a odborných konferencí v Olomouci a Prostějově.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.886;. http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc. Pseudonym pro básně – Ladislav Jurkovič

Její rodiče byli profesionálními herci. Základní vzdělání získala v Opavě odkud se pak s rodiči přestěhovala do Brna. Vystudovala dramatické oddělení konzervatoře v Brně a absolvovala v r. 1970. Poté studovala JAMU, obor herecký a muzikálový. Od r. 1974 členka činohry Státního divadla v Brně. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.353–356.;

Od roku 1961 působila v Praze na Střední výtvarné škole.

Moravské osobnosti umění a kultury. /REGO SVKOL;.

1931–34 prof. maďarštiny na vojenské akademii v Hranicích, 1937–1938 velitel praporu v Kroměříži. Čestný občan města Kroměříže a Olomouce Prezident Československa.

Kožnar, V.: Ludvík Svoboda.Praha 1975.; ČBS.Praha 1992.S.675.;; Kadlec, V.: Podivné konce našich prezidentů.Hradec Králové 1991.;.

1762 odešel studovat na jezuitskou univerzitu v Olomouci, římské klasiky, historii a matematiku. Po 2 letech studia vstoupil do jezuitského řádu a studoval na řádových školách v Brně a v Čechách. Po zrušení řádu pracoval v pražské univerzitní knihovně a pořizoval katalog jejích rukopisů. Od r. 1776 působil na Těšínsku.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.127 –129.;. Biografický slovník českých zemí, 5.díl.

Lola Šetelíková, vlastním jménem Ludmila Marie, byla dcerou pedagoga , literárního historika a kritika Františka Bílého. První knihu vydala v roce 1920 pod názvem E morto. Měla známost a Milanem Rastislavem Štefánikem. Provdala se v roce 1907 za malíře Jaroslava Šetelíka. Syn Dimitrij Šetelík se stal malířem. Šetelíková ve svých knihách používala dialekt. Povídky vycházely v Lidových novinách. V roce 1926 vydala folkloristické Feuilletony. Zemřela v Praze.

Fišmistrová, Věra: Zapomenutá hanácká povídkářka Lola Šetelíková. In Přerovské echo, říjen 1999. S.12.

Studoval litovelské gymnázium, ale byl jako židovský míšenec vyloučen, odešel do učení a po válce dokončil maturitou na strojní průmyslové škole v Šumperku. Potépracoval v Tesle Litovel jako programátor. Aktivně se zapojil do činnosti Vlastivědného kroužku pod vedením Dr. Karla Obšila (1914–1975), který vznikl v roce 1964 u Spojeného závodního klubu ROH Tesla. Byl cvičitelem turistiky, vedl Junáka, hrával divadlo, vedl fotokroužek. Koncem roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra, byl kooptován do Městské rady a od 1. května 1990 se stal redaktorem měsíčníku Litovelské noviny. Kronikářskou a redaktorskou činnost zúročil v několikaknihách. V roce 1989 vyšla publikace Historie výroby gramofonů v Litovli, kterou nově vydalo v r. 2007 Technické muzeum v Brně při příležitosti výstavy Náš dědeček gramofon (27.11.2007–15.2.2008). Roku 1994 se na knižníchpultech v regionu objevila kniha Litovelské paměti. Almanach Litovel (1996), 750 let litovelské historie.Litovel v ;datech a Sto let muzejnictví v Litovli (2006).Na podzim 2007 se objevila i jeho básnická sbírka Mozaika dní,doplněná půvabnými fotografiemi Miroslava Pinkavy. Na stránkách litovelského periodika je řada medailonů a vlastivědných článků.Některá jsou podepsána celým jménem, jiná šifrou: L.Š., lš, V březnu 2004 stál u zrodu občanského sdružení Muzejníspolečnost Litovelska, jehož je řádným členem výboru. Stále je aktivní, pořádá přednášky o kultuře a historii Litovle, věnuje se průvodcovské činnosti a dalším aktivitám.

.Ševčíková,H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 18, 2008,únor S. 9.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008, S.267–269, 512.;

V letech 1923–27 stud. na odborné stavitel. škole v Brně, po praxi v Praze, odešel s bratrem Čestmírem na AVU do Vratislavi 1928–30. V letech 1930–31 studijní cesta USA, 1931–33 Praha, do roku 1936 v Ostravě, poté v Olomouci. Zabýval se problematikou bydlení v rodinném domě, kulturní stavby, divadla, od 60. let sakrální architektura. Scénograf pro divadlo v Olomouci a Hranicích. Rekonstruoval divadlo v Olomouci-Hodolanech.

Zatloukal, Pavel: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.24–30.; Vlastivědný věstník moravský, 30, 1978, č.1, S.63–71.; Zatloukal, P.: Zemřel arch.L.Šlapeta­.ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.62.;.

Hudbu studoval v Brně, kde jako žák L. Janáčka absolvoval varhanickou školu, později konzervatoř. Do Šumvaldu se přistěhoval v roce 1922. Byl vynikajícím varhaníkem a klavíristou a naučil mnoho dětí hrát na hudební nástroje. Založil tzv. Šrubařovu dechovku. 1949 se odstěhoval do Libiny, kde zemřel. Pohřben byl na hřbitově v Šumvaldu.

Šumvaldské noviny, č.11, 6.11.2002;

Hráč na trubku II. V MFO působí od 1.11.1956.

Schidler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Narozen v Žadlovicích (n.m.č. Loštice).

Narozen v rodině důstojníka čs. armády. Otec po dvou letech odešel od rodiny a tak dětství a mládí prožil Lubor v Hodoníně, kde 1940–1941 začala jeho divadelní kariéra ve Slováckém divadle. Zprvu působil jako nápověda, což ho zachránilo od totálního nasazení, později byl objeven jeho herecký talent, když divadlo postižené odchodem mnoha členů potřebovalo náhradu. Několik let působil v Brně- Dětské divadlo 1941–1942, Zemské divadlo 1942–1945.Po válce ještě krátce působil v Divadle pro mládež a ve Svobodném divadle 1945–1946. V letech 1946–1948 vykonal vojenskou prezenční službu. V roce 1948 byl angažován v Uherském Hradišti, v 50. letech v Ostravě ( Státní divadlo Ostrava a rozhlas Ostrava.V letech 1962–64 působil v Praze v Divadle S.K.Neumanna, poté dvě sezóny v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté v Činoherním klubu Praha. Po roce 1968 nesměl sedm let na jeviště a tak se vrátil do Uherského Hradiště. V letech 1980 –1985 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. Od roku 2000 spolupracoval s Městským divadlem ve Zlíně. Rozsáhlá filmová a televizní tvroba., úzká spolupráce s rozhlasem. LT vynikl taky jako malíř. Malovat se naučil u Františka Podešvy, přátelil se s Karlem Hofmanem. Zprvu maloval krajinomalby, v posledních letech poetické klauny. Jeho olejomalby jsou zastoupeny v mnoha galeriích. Vystavoval. R.2001 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a r. 2003 Cenu města Zlína. Byl nalezen mrtev ve svém bytě a podle lékaře zemřel již 26.9.2003.

BSSSM seš.6 (18.) Ostrava 2005. S,139–140. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Maziříčí, Valašské Athény. S.38.

V roce 1950 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté v roce 1955 FFUP obor německý a ruský jazyk. Po studiích působil 1 rok jako středoškolský profesor na Průmyslové škole železniční ve Valticích, odb.asistentem na katedře germanistiky a anglické filologie FFUP. 1963–1967 vedoucí katedry, 1966–1974 docent FFUP, 1967–1969 proděkan FFUP. V období let 1972–1989 měl zákaz činnosti a výkonu povolání. Působil proto v knihovně, publikoval jen v zahraničí nebo tajně. V roce

' 1989 byl rehabilitován, od roku 1990 děkan FFUP, jmenován profesorem dějin německé literatury. Zabývá se zejména literaturou konce 19. a 20. století v Německu a Rakousku, německou literaturou v českých zemích, tvorbou vzniklou v koncentračních táborech. Autor 150 vědních prací, překladatel 300 odborných textů literárních, historických aj. Zajímá se o archeologii.

Žurnál UP, 1991, září, č.41.;/fot/;Kdy kde co, duben 1996, s.34., Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994., S.609., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, s.705.;

Od r. 1936 hrála v Hanáckém divadle Přerov, od r. 1957 v Karlových Varech. V roce 1979 hrála ve filmu Paragraf 224, který režíroval Sirový.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DŮ 1959, S. 255.;

'

Majitel Vápenky v Mladči, která na Josefa 2013 oslavila 100. výročí založení. Ing. Ladislav Vitoul přejal řízení podniku v roce 1992 a vybudoval v průběhu let mezinárodně uznávaný podnik, který patří mezi 100 nejlepších firem v České republice. V listopadu t.r. ji byl udělen diplom v kategorii „Dynamický růst a stabilita“. Dne 27.11.2015 na slavnostním galavečeru ve Španělském sálu Pražského hradu převzal toto prestižní ocenění z rukou předsedy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Ivana Pilného. Na jaře získal již potřetí ZLATÝ PERMON za dlouhodobou, stabilní, důvěryhodnou a solventní činnost firmy. Po celé Moravě je VÁPENKA VITOUL s.r.o. a zejména její ředitel, vnímán jako výrazná osobnost. Jeho šlechetné jednání je oceňováno nejen v kultuře, ale i v sociální sféře celé Moravy. Jeho postava je navždy zvěčněna v Benešově betlému v Lošticích.

Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. č. 12. 2020 Týnecké listy.

plk.v.v. Ing. Ladislav Vitoul

V roce 1911 odchází jako čtyřletý syn se svými rodiči do USA, kde navštěvoval Chicago Academy of Fine Arts – oddělení pro figurální kresbu. Roku 1922 se rodina vrací a usídluje se na Staré střelnici v Hranicích. Vyučil se sochařskému řemeslu u kamenosochaře Josefa Sosny v Hranicích. Malovat mu pomohl profesor kreslení František Chmel. Aby se mohl stát opravdovým malířem byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Prahy, kde studoval u prof. Josefa Mařatky a u prof. Karla Štipla – současně malířství, sochařství a grafiku. Ve své tvorbě se věnoval krajinomalbě, portrétům, aktům a ex libris. Zúčastnil se řady samost. a společných výstav u nás i v Evropě.

V roce 1972 absolvoval JAMU v Brně. První angažmá v olomouckém divadle, poté opět v Brně, 1982–1989 člen opery ND Praha. Od r. 1991 bez stálého angažmá. V roce 1979 obdržel Cenu O. Stibora a v r. 1981 Cenu Českého literárního fondu.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.664.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.7.1977 do 31.8.1979. Hráč na violoncello. Tutti.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Po studiích v Brně působil v akademickém katolickém spolku Moravan, patřil k zakladatelům edice AKORD.

Ostravský jubilant.LD, 15.09.1989, S.5.; Kmoníčková, E.: V roce 1991 zemřeli.Brno 1992.S.33.;.

Narozen v Přílepech u Holešova, nyní Holešov.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

narozen na Znojemsku. Studoval obchodní akademii v Olomouci, maturoval r.1907.Levicový novinář ve Vídni, 1908 ve Slezsku, člen Českomoravského literárního kruhu. Užíval pseud.G.A.List

ČBS.Praha 1992.S.812.;