Osobnosti Moravy.eu

V roce 1967 maturoval na SVVŠ ve Strážnici. Na studium teologie byl přijat v roce 1968 (neměl dělnický původ, rok pracoval jako dělník v ZPS v Gottwaldově – nynějším Zlíně). Teologii studoval na CMBF v Olomouci, kněžské svěcení přijal v roce 1973. Působil v duchovní správě ve Zlíně, Valašských Kloboukách (1973–1982), naposledy byl farářem ve Vizovicích,(1982–1990), Provodově a Horní Lhotě. Jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým 17. března 1990. Biskupské svěcení 7. dubna 1990. Arcibiskupem jmenován 28. září 1992. Převzetí arcidiecéze olomoucké 7. listopadu 1992. V ČBK: předseda ČBK, předseda pastorační komise (mládež, katecheze, misie), komise pro charitativní činnost a přípravné komise plenárního sněmu. Heslo: Quod dixerit vobis facite – Co vám řekne, učiňte.

Po roce 1991 člen vědecké rady Teologické fakulty UP. Od r. 1999 předseda správní rady UPO, Velký kancléř Cyrilometodějské teologické fakulty.
Arcibiskup olomoucký, metropolita moravský. Sídlí na adrese: Wurmova 9, 77102 Olomouc.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995. Praha 1994.S.144. www.ado.cz Wikipedie.cz

Po absolvování učitelského ústavu a dvouletém působení na olomouckých školách si doplnil vzdělání maturitou na gymnáziu a 1929 začal studovat v Brně na MU. Za války učil v Olomouci na měšťanských školách, po roce 1945 pokračoval ve studiu v Brně a na UP v Olomouci a 1947 získal aprobaci pro výuku na SŠ. V roce 1950 PhDr. Na FFUP působil na katedře hudební vědy a výchovy v období 1949–1959, poté v Ostravě na Pedagogickém institutu. Autorem asi 17 knih a 350 statí, článků a studií.

Zenkl, Luděk: O autorovi.In: Gregor, V: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.202–206.;Hudební rozhledy 39, 1986, č.5, S.200.;Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, prosinec, S.9.;

Po maturitě na učitelském ústavu v Brně, kde na něj působil Leoš Janáček působil v Budkovicích u Moravského Krumlova, Vémyslicích, Střebenicích, v Horních Dubňanech, kde i varhaníkem. Sbíral lidové písně pro L. Janáčka, uvedeny v Bartošovi.

ČSHS.1.Praha 1963.S.377.;.

Ve Vídni-plukovní lékař, od r. 1875–93 ředitelem zemské nemocnice v Olomouci. Získal vyznamenání-byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa, udělen mu byl zlatý záslužný kříž s korunou, medaile pro umění a vědu a válečná medaile.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.81.;.

Studoval v Příboře a působil v Prostějově, Valašském Meziříčí, Rožnově jako učitel. Byl redaktorem Hlasů z Hané, psal do krajinských listů, Radhoště, Nivy. Studie Moravští Valaši byla poctěna cenou Moravskoslezské Besedy v Praze r. 1903.

Ethen, W.: Portréty a silhuety.I.1926­.S.216 an.;Sla­vík, B.: Písemnictví na Moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.239.;.

Narodil se v rodině šumperského fotografa. Absolvoval něm. gymnázium v Šumperku, Akademii výtvarných umění ve Vratislavi, Uměleckou akademii ve Vídni a Akademii v Praze. 1926–1945 měl ateliér v Praze. Pro pražské něm. divadlo pracoval jako scénický výtvarník. 1946 odešel z ČSR a byl činný jako scénický výtvarník u Bavorského státního divadla v Mnichově. Jeho díla vlastní i Oblastní galerie v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy I.Opava-Ostrava 1993.S.38.;

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Ordinován 24.6.1978 v O­lomouci. Od 1.7.1978 farářem v římskokatolické farnosti Velký Týnec, pod který patří i obce Čechovice, Grygov, Vsisko, Hostkovice a Krčmaň. Sídlí na faře, Zámecká 33, 78372 Velký Týnec.

Týnecké listy 1999.č.2. Dokumenty z arcibiskupství Olomouc.

Rozená Leherová Hudební školu absolvovala v Litovli u Aloise Holoubka, žáka Leoše Janáčka. V tomto čase se stala vítězkou dvou okresních houslových soutěží. V letech 1965–1971 studovala. Konzervatoř v Kroměříži..
Od r. 1971 MFO, houslistka až do r. 1994. V průběhu těchto let se stala členkou komorního orchestru Musicae Moraviae, zakladatelkou a organizátorkou Stamicova tria a také organizátorkou dětské pěvecké soutěže " Zlatý slavíček". V roce 1994 založila uměleckou agenturu ARS VIVA v Olomouci a na podzim téhož roku uskutečnila I. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc pod záštitou arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Mons. Jana Graubnera a za podpory města Olomouce. Festivalu byli přítomni i velvyslanci ČR ve Vídni a po dohodě připravila prezentaci města Olomouce v Českém centru ve Vídni na jaře v r. 1995. V roce 1996 se konal v rámci festivalu koncert k miléniu rakouské republiky. V témže ročníku byl na pozvání tehdejšího rektora UP, prof. Josefa Jařaba uspořádán koncert pro účastníky 47. konference rektorů Evropy (CRE). K 200. výročí narození skladatele F. Schuberta byl v roce 1997 jeden z festivalových koncertů pořádán ve spolupráci s Radio Nieder Osterreich živě natočen a odvysílán v rakousku i u nás. PFDH se stal v průběhu let významnou kulturní událostí nejen v Olomouci, ale i v zahraničí. V roce 2001 obdržela Dobromila Hamplová Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

dokument. list/2001 Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

Narozen na Kroměřížsku. Do kvarty studoval na matičním gymnáziu v Kroměříži a pak přešel do Přerova na gymnázium. Zde jej silně ovlivnil prof. František Bílý, který vyučoval češtinu. Po maturitě v roce 1891 studoval bohosloví v Olomouci. Pracoval v jazykových kroužcích a literárně, stýkal se s Lutinovem. Vysvěcen v r. 1895. Kooperátorem v Bohuslavicích, od r. 1898 ve Vranové Lhotě a od r. 1900 v Ježově. V roce 1903 ustanoven katechetou měšťanských škol v Bzenci, kde působil 32 let v oblasti vychovatelské.. K 1. 9. 1935 odešel na odpočinek do Kroměříže. Později pobýval v Žalkovicích, kde také zemřel a je pohřben.
Zajímal se o místní historii. Své poznatky publikoval v časopisech: Archa, Hlídka, Našinec, Vychovatel. Msgre Josef Hanák členem Družiny literární a umělecké a též revizorem.

Poselství. Olomouc 1938, S. 249–250. ;

Studoval ve Vídni práva a historii, v r.1777 se stal kustodem a později bibliothekářem univerzitní knihovny v Olomouci.Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii.Byl dopisujícím členem tří zahraničních a učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách.1783 vydal německy psanou obranu českého jazyka.R.1796 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha, ROVINA 1992.S.93.;.

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

Narodile se v Holici u Olomouce. Po maturitě na hejčínském gymnáziu studoval
od roku 1982 Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Po promoci v roce 1987 začal učit na základní škole ve VelkémTýnci. S roční přestávkou 1988–1989, kdy byl povolán k vojenské službě, učil v obci do roku 1993. Byl pak povolán na Pedagogickou fakultu UP jako odborný asistent. O čtyři roky později přešel na Katedru bohemistiky FFUP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Publikovat začal v roce 1993 zprvu v univerzitním časopisu Žurnál, později v regionálním a místním tisku (Hanácké noviny, Týnecké listy) a literárních časopisech: Alternativa, Česká literatura, Literární noviny, Lidové noviny aj. V roce 1996 začal spolupracovat s několika nakladatelstvími na Moravě a to jako editor či odpovědný redaktor knih. Úzkou spolupráci navázal s olomouckou Votobií a brněnským Hostem. Koncem téhož roku stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V roce 1999 spoluzaložil nakladatelství Periplum. Ve spolupráci s Českým rozhlasem v Olomouci vytvořil zajímavý pořad, který každý týden pod názvem Knižní kurýr přináší novinky z literárního světa. Od roku 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno Dr. Hanušky znají nejen studenti olomoucké a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté.Činorodá práce jej přivedla do aktivní komunální politiky. Od listopadu 2002 působí jako starosta obce Velký Týnec.

Čtení o Velkém Týnci.

Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36.

Vlčice (o. Jeseník).

Abs. SVŠT Bratislavě r. 1966, v letech 1970–75 FFUP v Olomouci, doktorát z dějin umění r. 1983. Od r. 1970 účast na kolektiv. výstavách, samostatně se představil v Olomouci r. 1981, 1987, ve Vídni r. 1989. Publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich tvorbu v galeriích, připravuje katalogy výstav. Zabývá se estetických dotvářením architektury. Časopisecká a knižní ilustrace. Žije a pracuje v Olomouci a ve Vídni. Je autorem více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. V roce 1989 stál u zrodu Unie výtvarného umění Olomoucka a podílel se na uspořádání více než 300 spolkových a individuálních výstav v Olomouci, ČR, Evropy i zámoří. Je držitelem Ceny města Olomouce 2014 v oblasti kultury.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989; Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvar.umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; …a blahopřejeme. Kdy-kde-co. Kulturní měsíčník, 2015, prosinec,S. 2. Ševčíková,Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2015,č.12, S.20.

PhDr. Jiří Hastík (1983)

Studoval v Olomouci na německém gymnáziu. Po maturitě odešel studovat v letech 1862–1866 univerzitu do Vídně. Po promoci dvorním archivářem ve Vídni. V roce 1867 suplentem na piaristickén gymnáziu v Příboře, od r. 1868 učil na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. V r.1870 jmenován profesorem a učil na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1873 založil čas. Komenský, kde byl nejen redaktorem, ale i přispíval. V r. 1875 se oženil s Vlastou Wanklovou.V r. 1876 vydával časopis Koleda. R.1883 byl spoluzakladatelem Musejního spolku olomouckého. Autor básně Moravě. Povídky publ. v Koledě a Besedě olomoucké. Užíval pseudonym Jan Loštický. Zemřel cestou ze školy v 47 letech. Ranila ho mrtvice. Pohřben v Olomouci na ústředním hřbitově ve společném hrobě, vybudovaném VSMO 11.11. 1912.

Fischer, Richard: Profesor Jan Havelka, rodák loštický.Olomouc 1936.; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk., Šumperk 1990., S. 45–48. ; Slavík, Bedřich: Jan Havelka a Mladá Morava. In: Severní Morava 1978, sv. 36. S. 20–31.; Melzer, Miloš: Jan Havelka.In: Severní Morava, 1979, sv.38. S. 54–56.; Kunzfeldová, Jaroslava: profesor Jan Havelka. In: Střední Morava, 3, 1997, č. 5. S.84–88. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S.207–208.; Hýbl, F: Tichý génius Moravy Jan Havelka. Loštice 2019.

Data narození jsou po každé jiná. Fischer uvádí 22.11. 1839 a rovněž pamětní deska na rodném domě. Ostatní dokumenty 23.11.1839 a v knize Dr. Hýbla je též i údaj narození 23. 12. 1839.

Studoval na gymnáziích v Olomouci a v Prostějově, 1936–1941 na teologické fakultě v Olomouci, na kněze vysvěcen 5.7.1941. Poté jmenován kooperátorem ve Velkém Ořechově, 1946 administrá­torem ve Velké u Strážnice, poté v Popovicích u Uherského Brodu, 1947 ustanoven kooperátorem a pak kaplanem v Rýmařově. Pak působil na Bruntálsku. V roce 1951 byl jmenován olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou prelátem-kustodem. Značnou část jeho pozůstalosti tvoří fotografie, protože kněz byl fotografickým amatérem a dále deník z let 1941–1946.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 41.

Narozen v obci Biskupství (n.m.č. Náměště na Hané).

Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat.

Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;.

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Hradci Králové v r.1891, Poté kaplan v Čermné, od r. 1897 ve Vídni, 1899 promován, stud. cesta biblic. Orientem, Paříž, po návratu v říjnu jmen. prof. Starého zákona na teol. fak. v Olomouci. Literární činnost. Popul. nauč. cestopisy, vrchol. dílo 1912–1925 překlad a výklad bibl. knih Starého zákona, ukázky v Našinci, Arše, Evě. R.1928 děkan fakulty. 1921 jmen. monsignorem, 1925 prelátem. Člen DLU od r.1917.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 90–91. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 250–254. ;. Žamberské web stránky.

Syn Jana Helceleta. Advokát ve Vyškově, od r. 1878 zemský a 1891–97 říšský poslanec

Masarykův slovník naučný. III. Praha 1927, s. 123. ;Kupka, Jan-VVM, 1975, s. 90–91, foto. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 36. ;.

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

Od 1580 rektorem olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova. Rakušan z Vídně, Studoval i v Římě, 8 let působil v Brně. Jeho jméno má mnoho tvarů Hollerus, Höllerus, Haller, Holler.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.č.17,18.02­.2005.S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1540

Abosolvoval AVU ve Vídni, kde do r. 1914 pracoval. Maloval podobizny a pohádkové mystické motivy. Člen SVUM Hodonín.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.320.;.

Jeho maminka byla Češka a otec sudetský Němec. Měl o dva roky staršího bratra Bedřicha. Celá rodina se odstěhovala před koncem války na jaře 1945 do Velké Bystřice, kde měl jeho otec rodiče. Základní školu vychodil ve Velké Bystřici a poté od 12 let dojížděl do Olomouce na střední školu. Chodil též na soukromé hodiny hry na housle u Fráni Černého i později studoval na Vyšším pedagogickém oddělení. V roce 1955 když museli bratři Černí ze školy odejít, absolvoval Karlík tuto školu v Ostravě v roce 1957. Poté udělal zkoušky v Praze na AMU a byl přijat do třídy dr. Alexandra Plocka (1914–1982). V Praze se setkal s Františkem Pospíšilem (1933), který také studoval v Olomouci. V Praze působil v témže čase v úspěšném klavírním triu. Karlík H. absolvoval AMU v roce 1961 na veřejném koncertě v Městské knihovně v Praze za klavírního doprovodu Zdeňka Kožiny. Na programu byl Čajkovského Houslový koncert. Z politických důvodů (jeho otec byl odsunut v roce 1946 do Německa) se nemohl dostat do AUS a proto základní vojenskou službu vykonaval v letech 1961–1963 v Prachaticích u Posádkové hudby. Tamní kapelník rozhodl, že vojín Karel Hewanický bude ve vojenské dechovce hrát na lesní roh. Na hornu ho tam učil Milan Bačík, kterého Karel znal z Ostravy. Po návratu do civilu udělal konkurz do Moravské filharmonie Olomouc, kde hral na housle. Jeho cesta stoupala krůček po krůčku vzhůru a záhy začal hrát první housle a stal se zástupcem koncertního mistra v MFO. V září 1969 odešel s manželkou do norského Stavangeru, kde udělal konkurz do místní filharmonie a působil zde pět let. Vrátil se pak v roce 1974 na původní místo MFO. Z Velkjé Bystřice dojížděl vlakem, na kole a někdy musel i jít pěšky. Jako sólista se uplatňoval občas na výchovných koncertech pro nižší třídy základních škol a několik let byl též koncertním mistrem filharmonického komorního orchestru Musici Moraviae vedeného violistou Josefem Tomečkem. Absolvoval s nimi turné po Španělsku. Krátký čas též vyučoval hru na housle na Pedagogické fakultě UP, kde byla mj. jeho žačkou i zpěvačla Leona Machálková z Přerova. Aktivně působil v MFO do roku 1999, ale dále byl zaměstnancem tohoto hudebního tělesa až do r. 2002 a pak ještě příležitostně vypomáhal. V pensijním období spolupracoval od prosince 2003 s orchestram Moravského divadla a navázal též úspěšnou činnost s varhaníkem a skladatelem Jiřím Rédou (1941). S ním hrával sólově nejen při obřadech ve Velké Bystřici, ale i v olomouckém krematoriu a dalších příležitostech. Jeho syn Karel, který je počítačovým expertem, žije v USA. Dne 26.5.2012 převzal Cenu města Velká Bystřice v obřadní síni hotelu Zámek. Cenu dostal za dlouholetou spolupráci v oblasti kultury, za aktivní spolupráci s divadelním souborem a matrikou města Velké Bystřice.

Ryšavý, Milan: Houslistovo (z)povídání. Olomouc léto 2013. vl.n., s. 75–78.

Čestný občan města Velké Bystřice (26.5.2012)

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč