Osobnosti Moravy.eu

Odborný učitel dívčí městské školy K. Světlé v Přerově. Do první světové války narukoval jako vojín 13. zem. pěšího pluku. Zajat: 18. 11. 1914, Krivoplaty. Přihlášení do legií: 6. 4. 1917, Urjupina, Don. Do čs. legie v Rusku zařazen 20. 10. 1917, 7. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 3. 11. 1920, poslední útvar: 7. střelecký pluk, četař. Demobilizován. Popraven v prvním stanném právu pro pomoc výsadku s označením S-1/R, ze Sovětského svazu pod vedením Bohuslava Němce, kterého před válkou učil. Zpopelněn v Krematoriu města Brna 25. října 1941.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.24. En­cyklopedie města Brna.

Abs.1977 SPŠ keramickou v Bechyni, r.1983 VŠUP Praha, u prof.J.Maje­lovského.Reali­zace v architektuře-keramické reliéfy, volná plastika, pracuje s kovem, dřevem, kamenem.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;. http://www.socharstvi.info/…/pavel-drda/

Vyučil se tiskařem. Po roce 1860 koupil od Alfreda Trasslera tiskárnu a nakladatelství v Opavě. Vedle drobných tisků vydával a tiskl poloúřadní Troppauer Zeitung.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.28–29.

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

Dodatky ke KK 94/OK Prostějov, pí Štolbová..

Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval české reálné gymnázium v Šumperku, kde maturoval v roce 1931. Poté byl na vojně, během níž absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Olomouci a v letech 1936–1937 vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 sloužil v Horním Benešově na Bruntálsku. Začátkem roku 1939 ilegálně překročil hranice a odešel do Polska a odtud přes Gdaňsk do Francie. Posléze do Velké Británie. V roce 1944 byl těžce raněn, ale po vyléčení se vrátil ke své jednotce. Po osvobození v roce 1945 byl jako osvědčený čs. důstojník vyslán na válečnou školu v Praze a po jejím absolvování se v hodnosti mjr stal přednostou operačního oddělení divize v Nitře. V dubnu 1948 byl ještě převelen do Dědic u Vyškova, ale to už se nad ním začaly stahovat politické mraky. Záhy byl degradován a musel si najít jiné místo. Pracoval pak v Olšanských papírnách. Až v roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.33; Filip, Zdeněk: Cesty hrdinů. II. In: Severní Morava, 69, 1995. S. 3–20.;

Studovala v Olomouci a poté působila jako učitelka ručních prací a ve volném čase hrála divadlo . Členka JDO v Lošticích.

Fialek,Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S. 30.

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Narozen v obci Dolní Otaslavice. (n. Otaslavice). V letech 1957–1960 primátor města Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.70;

Narozen v obci Strupšín (n. m.č. obce Brníčko) na Šumperslu. Ředitel měšťanské školy v Mohelnici.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.7.;.

Narozen v učitelské rodině. Studoval reálné gymnázium v Zábřehu, po záboru Sudet v roce 1938 v Litovli. Po maturitě v roce 1943 krátký čas studoval na univerzitě ve Vídni hudbu a r. 1944 unikl totálnímu nasazení tím, že odešel do Vídně, kde pracoval jako korespondent a překladatel švýcarské firmy CIBA A.G. Po válce 1945–1949 studoval na FFUK v Praze, obor germanistiku a anglistiku. Studia ukončil v r. 1951 dizertační prací o E.E.Kischovi a doktorátem. Od r. 1952 pracoval tři roky na zahraničním odboru ministerstva informací a kultury a dalších 26 let do r. 1981 přešel na FFUK jako vedoucí katedry anglistiky, germanistiky a nordistiky. Působil též na VŠ zemědělské , kde se věnoval odborné terminologii. Autor skript a učebnic. Byl prezidentem terminologické společnosti TERMA v Kanadě, expertem UNESCO, členem výboru Kazykovědného sdružení při ČSAV.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001. S. 29.

Prof. PhDr. Lubomír Drozd, DrSc.

Od r. 1897 studoval na čes.gymnáziu v Zábřehu, po abs.6.třídy r.1903 praktikoval na poště v Úsově.1904 vstou­pil do pošt.telegraf.kursu v Šumperku, brzy odešel, aby se cele věnoval novinářství.Debut 1902 ve Studentském sborníku a čas.Pozor.Užíval šifry AD;V.O.Od r. 1905 žil v Rokycanech.Pu­blikoval v Mor.nár.novinách, redigoval čas. Moravské rozhledy r.1904.

Lexikon čes.literatury­.I.Praha, Academia 1985, S.602.;Skutil, J.: Básník A.Drtil-Severní Morava, 1958, č.3, S.38–42.;Skutil, J.: Korespondence F.X.Šaldy s A.Drtilem.=Se­verní Morava, 1974, č.27, S.27–34.;Slavík, B.: Život a dílo A.Drtila.=Severní Morava, č.43, S.19–27.;Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.7.;.

Český fotbalista, reprezentant ČR, držitel stříbrné medaile z ME roku 1996, Působil od roku 1968 – 1977 v TJ Hulín, pak ve Zlíně a v období 1987–1990 a pak od r. 1997 u Sigma Olomouc.

Uničovský zpravodaj,č.7/2003,10­.4.2003,S.. 3(Za Jiřím Drvotou).

V letech 1945–1948 studoval na pražské FF UK. Studia dokončil na UP v Olomouci roku 1953. V letech 1951–1956 působil jako divadelní režisér v Plzni, Olomouci, Teplicích a v Praze. Emigroval do USA a učil na Columbijské a Newyorské univerzitě, řádným profesorem se stal na Ohio State University.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.S.55.;

Manžel V.Vlasákové. 1946–49 ve Slezském národním divadle v Opavě, 1949–1954 působil v Krajském oblastním divadle v Olomouci, 1954–60 v Libereci, 1960–62 v Karlových Varech, 1962–1976 v Ostravě. Zasl.um.1976. Spo­lupracoval s filmem a televizí.

ČBS. Praha Academia 1992, S. 120;.

V r. 1882 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval bohosloví v Olomouci, před prvním svěcením pro své vlastenecké názory a neshody odešel do Prahy na práva. Těžce se zde probíjel, onemocněl tbc, 1887 se léčil v nemocnici v Praze, pak odešel k bratrovi do Lukavic. V 19 letech začal publikoval v olom. čas. Pozor črty a obrázky z morav. venkova/Na dušičky;V lomech/. od r. 1885 přispíval do Našince a alm. Zora. Ve svých knihách věren prostředí i žánru. Psal do stud. čas. Háj v 1880–81 pod pseud. Oldřich Černohorský. Pseudonym A. J. Dubec zvolil podle rodiště.

Z díla: Přátelé světla.P., 1884./pod.vl.jm­./;Ze zlatých dob Moravy.Přerov, 1885./pod.pse­ud.Dubec a.j./;Pod tichými krovy.Velké Meziříčí 1886;

Lexikon české literatury.Sv­.1.Praha, Academia 1985, S.608.;Vopravil, J. Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.832..Fotogr.PKK 1988.Olomouc OK 1987.;.

V roce 1951 maturoval na brněnském gymnáziu. Na JAMU se nedostal a tak nastoupil jako dělník do slévárny. Když ukončil vojenskou službu byl na základě konkursu přijat do sboru Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde působil 5 let jako civilní zaměstnanec a zpíval, hrál a též konferoval řadu pořadů. Roku 1960 odešel se svou ženou, herečkou do Divadla J. Grerora Tajovského v Bánské Bystrici a působil zde ve sboru i jako sólista. Přihlásil se na dálkové studium FF UK do Prahy, obor estetika a po 4 semestrech studium přerušil a přestoupil do Brna, kde získal angažmá v Redutě. V letech 1968–1978 sólistou zpěvohry Státního divadla v Brně. Mezitím byl přijat na řádné studium operní režie na JAMU. V r. 1980 nastoupil do Opavy a od podzimu 1984 do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.187–191.;

Pocházel ze selské rodiny Filipa D. Po studiích na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1876, pokračoval ve studiu práv na UK v Praze. Po promoci v r. 1879 nastoupil na právnické místo v Opavě, po nedlouhé praxi u zemského soudu se stal advokátním koncipientem a posléze samostatným obhájcem. Zapojil se do veřejného života ve prospěch českých politických stran. Už za studií psal lyriku. Užíval pseudonym Romuald Rakovec a jako překladatel uváděl do české literatury básnickou tvorbu jihoslovanskou a ukrajinskou.

BSSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S.30.

JUDr. Romuald Dubový

pseudonym: Romuald Rakovec

Zemřel v Unčovicích (n.m.č. Litovle)

Působil v okruhu humanistů kolem olomouc. biskupa S. Thurza, vedl jeho kancelář, pozd. sekretářem, 1511 zvolen kanovníkem olomouc. kapituly, 1527 proboštem kroměřížským, olomouckým děkanem. 1522 získal rytířský titul. 1541 zvolen olomouckým biskupem a přesídlil na kroměřížský zámek. Autor latinsky psaných Dějiny Království českého. 1552, 33 dílů.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.609–610.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.1188.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1486

Narozen v Holici u Olomouce.

V roce 1964 abs. LFUP Olomouc, poté působil v nemocnici ve Šternberku do r. 1969, 1975–85 chirurgická klinika LF UP. Od r. 1986 přednost II. chirurgické kliniky LF a FN v Olomouci. Hlavní zaměření – chirurg zažívacího traktu, hrudní, jícnová, laparoskopická. V roce 1985–86 studijní pobyt v Americe. Od r. 1986 přednosta II. chirurg. kliniky LF a FN v Olomouci. V letech 1990–93 předseda Spolku lékařů v Olomouci, 1990–99 místopředseda České gastroenterologické společnosti. 390 přednášek doma i v zahraničí. Autor cca 200 publikací, 3 monografií a spoluiautor 4 monografií, poradce 18 odb. filmů pro výuku chirurgie.

Kdo je kdo 1994/1995 v České republice. Praha 1994.S.107.'

Holice u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Za 2. svět. války v zahranič. odboji ve Francii, 1939 velitel čs. pilotů. Od srpna 1940 velitel letky ve V. Británii. Za váleč. činnost vyzn. Po únoru 1948 perzekvován, r. 1949 degradován na vojína. V srpnu 1990 rehabilitován, v lednu 1991 povýšen na generálmajora.

ČBS.Praha Academia 1992, S.121.;.

Dětství prožil v obcích Vacetín, Radnice a v Olomouci, kde vystudoval Střední průmyslovou školu strojní a v letech 1972–1977 studoval Pedagogickou fakultu UP., kde byl žákem E. Viklického, Jany Jemelkové, Ladislava Ruska, Dušana Janouška a Zdeňka Přikryla. Poté působil jako učitel na LŠU v Olomouci. Ilustrátor knih, tvůrce ex libris.

http://magic-exlibris.webgarden.cz/…/dudek-josef

Absolvoval SUŠ Zlín, od r. 1948 v divadle Opava šéfem výpravy, poté v Severomoravském divadle Šumperk

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959,S.94.;

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;