Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na gymnáziu v Klatovech, studoval filozofii a bohosloví v Praze. V r. 1786 přišel do Olomouce do generálního semináře pro výchovu kněží na Hradisku, od r. 1790 univ. prof. olomouc. univerzity, obor morálka pastorálka. R. 1799 přesídlil do Vídně. V Olomouci vznikly a vyšly jeho Nábožné písně pro katolického měšťana a sedláka /1791/. 2 dílná Příručka učitele lidu. /1787/. Vznikal tu i básnický spis Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli. Vydáno K. H. Thámem v Praze r. 1805. V rukopise zůstal rozsáhlý veršovaný epos z r. 1797 „Divný oučinek potěhu“, zaměřený proti názorům Dobrovského na českou prozódii.

Kapitoly y dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.308.;Přeh­ledné dějiny čes.literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.64.; Zelený, V.: Václav Stach, starý veršovec.Osvěta, 3, II.díl.1873. S.482–504, 724–741, 841–853.;.

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

Zakladatel přerovské knihtiskárny v Kratochvílově ul. v Přerově v r. 1911, vydavatel knih.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.Přip.KK 1993.;.

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1883 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu. Vysvěcen byl v r. 1887. Poté působil v Potštátě (u Hranic), později v kostele u sv. Michala v Olomouci. Od r. 1891 katecheta německé reálky a v letech 1898 – 1903 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci, později univ. prof. věrouky, děkan CM fak bohoslovecké v Olomouci 1911–1912. Psal náboženské spisy.

Seznam osob a řád veřejných přednášek na CM fak.bohoslovecké v Olomouci.Olomouc 1925.S.5.; Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Praha 1923.S.21–32.;.

V roce 1940 vstoupil do jezuitského řádu. Vystudoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. V letech 1951–1989 byl spirituálem v české koleji Nepomuceum v Římě. Od roku 1954 vyučuje východní teologii na Orientálním ústavu a Gregoriánské univerzitě v Římě. 28.9.2003 jmenován kardinálem. Autor mnoha knih a publikací. Žil v Římě. Na UP obdržel v roce 1997 titul doctor honoris causa.

Olomoucký den, č.291, 13.12.2003, S.4;

Olomoucký advokát, JUDr. Zdeněk Šťastný působí v advokátní kanceláři Ritter-Šťastný, Riegrova 19, Olomouc. S přítelem Petrem Rittrem psal od mládí písňové texty, povídky a od r. 1977 spolu pracují v jedné firmě. V roce 1986 jim vyšla společná kniha " Advokát ex offo", která byla v r. 1988 zdramatizována do třídílné televizní inscenace v ostravském studiu ČT. V r. 1987 jim vyšla další společná kniha " Biliáry" (Ostrava, Profil), soubor povídek z pracovního prostředí . Člen Literárního klubu Obce českých spisovatelů se sídlem v Ostravě.

Bibliografie: Advokát Ex Offo, Biliáry.

Dlouhá léta působil jako spirituál kněžského semináře v Olomouci v letech 1926–1948, spolu s biskupy Tomáškem a Otčenáškem byl internován v Želivě. Svatořečen 3.6.2000.

.Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su – Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.28.

Učil přírodní vědy a fyziku na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a Břeclavi. V Brně učil biologii a pedagogiku (mj. i herce Karla Högra). Byl členem Slováckého krůžku v Břeclavi, Klubu českých turistů a Královské české společnosti nauk. V roce 1935 byl PhDr. Jan Švábeník přeložen do Olomouce, kde působil jako ředitel učitelského ústavu. V září 1941 byl zatčen gestapem. Po převezení do Brna vězněn v Kounicových kolejích, odkud byl v březnu 1942 transportován do Osvětimi, kde 16.3. 1942 zemřel. Dne 15. 12. 1945 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V Brně je pamětní deska na Moravském náměstí 6.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 147.S.65.; Webové stránky – Encyklopedie města Brna.

Studoval v Praze, Olomouci, Francii a v Římě, kde byl vysvěcen roku 1933. Kněz řádů dominikánů. V letech 1935–1946 profesorem teologie na řádovém učilišti a 1940–1945 arcidiecézním bohovědném učilišti v Olomouci. Poté do roku 1950 působil v Litoměřicích. V letech 1950–1961 administrátorem v České Třebové. Poté zákaz duchovní služby a od r. 1968 žil v domově důchodců v Lukově, kde působil i jako duchovní správce řeholních sester. Redigoval revui „Růže dominikánská“ a edici Vítězové.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.162.;. Pala, Josef: Vzpomínka na významného teologa.In: OLDIN 2007/10.;

Studoval filozofii v Olomouci, teologii ve Vídni, 1829 vysvěcen. Roku 1831 se vrátil do olomoucké diecéze a působil ve Velkém Újezdě a poté profesorem bohoslovecké fakulty ve Vídni 1842–1862. ;

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937. S.24.;.

Absolvent Papežského biblického ústavu v Římě. Pracovník ústavu pro šíření biblické vědy a překladatel ve Stutgarttu.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.20.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S.85.;

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouce), kde prožil dětství a mládí. Po studiu Slovanského gymnázia ( maturoval v r. 1951) studoval Palackého univerzitu, kterou absolvoval v r. 1954. Poté začal učit na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově. Svůj první literární pokus učinil už v době gymnazijních studií. Převážně se věnoval poezii, knižně mu vyšly dvě sbírky. Psal též prózu,, s kterou se účastnil soutěže vypsané Knihovnou města Olomouce. Taky rád maluje. Měl jednu soubornou výstavu, kde vystavoval na 80 olejomaleb. Jako trenér mládeže vychoval několik reprezentantů v atletice. Knihovna města Olomouce v literární soutěži Prvotiny 2006 vyhlásila 1. místo v poezii i proze v kategorii autorů 26 let a více. PaedDr., bydlí v Prostějově.

Telíšek, František: Svatokopecké příběhy aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí…Olomouc vl.n. 2009.; Telíšek, František: Metamorfózy. Nakladatelství Olomouc 2008. (Básnická sbírka).

Šarka 44, Prostějov

Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. Vysvěcen 1871. Působil v duchovní správě v Napajedlích, Halenkovicích a Tlumačově (1884–1915). Od 1915 žil na odpočinku v Kroměříži. 1933 se vrátil do rodných Štáblovic. Měl zájem o řezbářství a patřil k vynikajícím včelařům. Zajímal se o historii, zvláště o dějiny míst svého kněžského působení. Hojně publikoval ve vlastivědném tisku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.113;

Narozen v Černovíře (n.m.č. Olomouce) v rodině krejčího. Vyučil se typografem a jako mladý, sotva třicetiletý tiskař se stal ředitelem Družstevní knihtiskárny v Zábřehu. Jeho zásluhou začala tiskárna prosperovat a zahy bylo nutno rošířit prostory. Kromě plakátů, pozvánek a katalogů se tu tiskly také časopisy a knihy a některé i vl. nákladem. V prosinci 1890 byl při této tiskárně založen týdeník Moravský sever. Na dlouho byl i jeho výkonným redaktorem.Tiskl se tu též časopis Komenský a později tu vycházely edice spojené se jménem J.A.Komenského. Od r. 1914 tiskárna jako společnost s r.o. s názvem Společenská knihtiskárna rozšířila svou vydavatelskou činnost také na beletrii a práce regionálních autorů. A.T. stál u vzniku Živnostenské záložny v Zábřehu a byl nadšeným sokolem. Po jeho smrti řídil tiskárnu jeho syn v Zábřehu a za války v Lošticích (1898–1982).

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 141–142.

Střední školu studoval v Prostějově. Tam také vstoupil do skautského oddílu, kde byl v r. 1931 vedoucím. První pedagogickou kapitolu začal ve Dzbeli. V letech 1935–1938 působil na Podkarpatské Rusi, ale v r. 1938 se musel vrátit na Moravu. Zprvu učil ve Štarnově, od r. 1939 v Jevíčku, kde až do r. 1976 s výjimkou let 1963–1967, kdy učil na odborném učilišti ve Velkých Opatovicích. Často zajížděl i do Olomouce, kde žila jeho sestra. Redigoval 8 ročníků vlastivědných zpráv Malé Hané, kde publikoval na 2000 článků.Napsal 35 knih a publikací,. Sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Mj. sepsal též historii jevičských skautů.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů lidových pověstí. Olomouc UP 1987. S. 188.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SSIŠ 1993. S.38–39.;

Studoval ŠUŘ Brno.

Havlíček J. : Výtvarní umělci okresu Karviná. Karviná 1985.

• Katalog výstavy. ; Moravské osobnosti umění a kultury – SVK Olomouc;.

Narozen v obci Hlinka, (u Bruntálu), Moravskoslezský kraj. Absolvoval SOU stavební, obor tesař Baumax Ostrava, stavebniny Sanita, zořizovač svět Přerov od r. 2003. Publikuje do novin a užívá pseud. Lancellot. Člen přerovského zastupitelstva. V březnu 2022 vydal vl.n. ve výroční den přístupu České republiky do NATO dne 12.3.2022 publikaci " Myšlenky muže ve středním věku". Celá částka z prodeje bude věnována na podporu Ukrajiny za její svobodu. 63 s. Tisk NTP Pelhřimov. V listopadu 2022 vyšla publikace „Myšlenky při toulkách Přerovem“. Doplněno úžasnými ilustracemi autora, oblíbená místa v Přerově. Obě publikace podepsány autorem.

Osobní sdělení dne 11.2. 2022/hš www.přerov.eu prerovsky.rej.cz https://otavinka.blogspot.com/…ky-muze.html

Dárce krve a krevní plazmy.

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica

Od r. 1930 Německé divadlo Brno-tanečník;MD Olomouc, Ostrava, od r. 1946 SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 254.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;.

Fotbal hrával od mládí. Za mládežnický klub ve Spartaku Šternberk. Profesionálně 1960–1961 za Železárny Prostějov, 1961–1962 Rudá hvězda Brno, 1962–1963 Spartak Brno, 1963–1976 Dukla Praha, 1966–1977 representant ČSR, V roce 1976 Mistr Evropy, od roku 1977 po vyhřezlé ploténce musel ukončit kariéru hráče a pak působil jako trenér. Studoval průmyslovku a FTVS. Ženatý od r. 1967, 2 děti (Ivo a Jana). Nyní žije na kraji Prahy. 2009 – Cena Václava Jíry 28.10.2012 oceněn prezidentem Václavem Klausem Medailí za zásluhy.

ČBS. Praha 1992. S. 782. Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.630. Vikor, Ivo: Můj dres č.1. Praha 1977.(Autobio­grafie)

PaedDr. Ivo Viktor