Osobnosti Moravy.eu

Bydlel v Liboši u Štěpánova. Gymnázium studoval ve Šternberku a pak studoval UK v Praze. V Olomouci působil na KHES od r. 1954, na katedře biologie působil od r. 1957, vedoucí katedry lékařské biologie LFUP. Pozornost soustřeďuje na parazitologii. 130 publikací a světová priorita. Objev tzv. ovicidních hub ničících vajíčka parazitních červů v půdě. Člen čs. výboru o probl. parazitologie při UNESCO. 1985 jmen. prof. biologie a parazitologie. Autor 9 a spluautor 6 skript, 132 odb. prací, populárně vědec. statí a učeb. textů. Publikuje v odb. časopisech v zahraničí. –

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.328.;LD 26.5.1989, S.4.;Profil, foto.Žurnál, 1992, č.40, červen, S.8.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova. č.17, září 2005, S.9.

Studoval FFUP od roku 1963 – 1966. FFUK absolvoval v Praze roku 1968, PhDr. 1969.

Česká literatura po roce 1945. www.

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, korektor v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Psal do novin a časopisů. Autor knih z tiskařského oboru. Literární pozůstalost v olomouc. muzeu. Přispěl pověstmi do sbírky uspoř. J. Koudelákem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky. 1. kniha.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.186.;Šev­číková, H.: Haná v české literatuře.Olomouc 1993.;.

Oficiální bio: Absolvovala Jedenáctiletku ve Vyškově na Moravě a nástavbu Osvětové školy v Brně, kde později (v r. 1969) získala dálkově i kvalifikaci knihovnickou. Od roku 1961 žije a pracuje v Kroměříži jako kulturní pracovnice a knihovnice. V letech 1970 až 1991, kdy z politických důvodů nesměla pracovat v oblasti kultury, byla zaměstnána jako aranžérka obchodního domu Prior. Ke knihovnické práci se vrátila až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska (dříve okresní knihovna) pracovala do konce června 2007. Nyní se účastní různých činností knihovny jako dobrovolník.
Poezii se věnuje od mládí. Do literárních soutěží začala přispívat až ve zralém věku. V letech 1986 – 90 získala čtyřikrát ocenění v soutěži, vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8. Od roku 1996 do roku 2004 jí bylo uděleno sedm ocenění v soutěži básnířek O Tachovskou renetu, kterou vyhlásila Okresní knihovna v Tachově. V letech 2000 –2015 byla téměř pravidelně její poezie oceňována na festivalu Seifertovy Kralupy. Úspěch zaznamenala také v literární soutěži LK Pegas Mělník a dalších soutěžích. Dne 10.1. 2024 obdržela Cenu města Kroměříže na rok 2023.
Sama se podílela na organizování soutěží mladých literátů v Knihovně Kroměřížska a mladé čtenáře vedla na četných besedách k aktivnímu vztahu k poezii. Doposud pracuje v porotách, hodnotících literární práce, recitaci, amatérské divadlo. Pomáhá organizovat Dny poezie a účastní se autorských večerů. Je členkou literárního Klubu Pegas Mělník a dlouholetou aktivní členkou Švabinského kruhu přátel výtvarného umění v Kroměříži.
Vydala sbírky Píseň ženy (Okresní knihovna Kroměříž, 1991), Čas očekávání (2004), Sonety do dlaní a pod polštář (2008), Schůzky v zahradách (2012) a Kapičky na skle (2015). Mezitím obdarovala přátele drobnými tisky básnických souborů. Své verše publikovala v časopisech Vlasta, Generace, Zpravodaj města Kroměříže. Pravidelně přispívala do kalendáře Církve československé husitské Blahoslav. V roce 2004 zde bylo otištěno 13 básní jednotlivým měsícům roku. Verše pak vydala v souboru Štěstí přichází zevnitř (2004).
Její verše lze najít i v antologii Haná v poezii (LK Olomouc 2008), Almanachu Kavárny Poetika (2009), Básníci nad soutokem (LK Pegas Mělník 2012), Pastýři noci (Vladimír Stibor 2014), Město moře kuře stavení ( Václav Franc 2015), Řezbáři stínů ( V. Stibor 2016), Řeka úsvitu ( Stibor 2017), Noc plná žen ( Stibor 2018) a Delty domovů ( Stibor 2019) a dalších sbornících. V regionálním tisku publikovala verše i řadu článků z oblasti kulturní činnosti. Některé její verše byly zhudebněny profesorem konzervatoře Vejvanovského v Kroměříži Miloslavem Gajdošem, který své skladby interpretoval ve vlasti i na zahraničních koncertech. Báseň Moje město, zhudebněná Petrem Suchanem ml., je obsažena ve stejnojmenné knize s podtitulem Kroměřížská čítanka (Anežka Fialová – Markéta Mercová 2006). xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně začala od roku 1961 pracovat v kroměřížské knihovně. Po roce 1970 musela z politických důvodů opustit milované povolání. Působila pak dvacet let jako aranžérka v Obchodním domě Prior. Ke knihovnické práci se mohla vrátit až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska pracovala do konce června 2007. Ve volném čase se věnovala charitě, je členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně a účastní se řady literárních soutěží. V letech 1986–1990 získala čtyři ocenění v soutěži vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8, účastnila se také básnické soutěže O Tachovskou renetu (1996–2004), kde měla sedm ocenění a v letech 2000–2007 se presentovala na festivalu Seifertovy Kralupy, kde také získala několikrát ceny. Verše publikuje v časopisech, sbornících a v regionálním tisku. Na svém kontě má několik básnických sbírek:Literárních soutěží SK a Mělnický Pegas se účastní každoročně a její práce jsou téměř vždy oceňovány. Píseň ženy (1991); Ach to byla dovolená (2000); Okna (2001) ; Malá poetická terapie (2002); Nikdy neříkej nikdy (2003); Čas očekávání (2004, 2008); Štěstí přichází zevnitř (2004); Sonety do dlaní a pod polštář (2008); Almanach Kavárny Poetika Praha (2009); antologie Haná v poezii (2008). V květnu 2009 obdržela pamětní medaili města Kroměříže. Od mládí miluje poezii. Její básně mají Seifertovský pel , nádherně se čtou, ale především recitují. Její verše vycházejí též v celostátních časopisech, najdeme je i v kalendářích Církve československé husitské Blahoslav. Některé její verše inspirovaly Miloslava Gajdoše, profesora Konzervatoře P. J. Vejvanovského, který je zhudebnil a interpretuje je na našich i zahraničních pódiích. Ve volném čase pracuje v neziskových organizacích.Je dlouholetou členkou Rady amatérské umělecké činnosti, výboru Švabinského kruhu přátel výtvarného umění, Klubu přátel poezie v Kroměříži a od roku 2001 také členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně. Před rokem – v srpnu 2011 , kdy se konal 3. ročník MOBELOVY CENY dostala Mobelovu pochvalu za báseň Domovy 1 ze sbírky Pozdní svítání (2010). Bibliografie článků:

1. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2005. s. 60.
2. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vztahy In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
3. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In :Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
4. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na Bělidle – In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2007. s. 116–118.
5. Mladé obzory : almanach začínajících autorů Kroměřížska Předml.. Josef Šubert . Kroměříž : Okresní knihovna ; Klub mladých autorů, 1968. 43 s. : il.
6. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-. Dívej se a piš. , Týdeník Kroměřížska, 1990, Č. 13 , s. 4.
7. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Navzdory básník zpívá. , Kroměřížská jiskra, 20.6.1990, , s. 3.
8. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Píseň ženy : Verše z let 1980–1990 . Kroměříž : Okresní knihovna, 1991. 32 s.
9. HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární soutěž. Uzávěrka 1. března. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 4 , s. 1.
10. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem přírody. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 42 , s. 5.
11. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Hledám, tedy jsem . . . Soutěž mladých literárních talentů Kroměřížska. , Hanácké Atheny, 1991, Č. 7 , s. 4.
12. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět očima dětí. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 25 , s. 5.
13. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Šance pro mladé literáty. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 6 , s. 5.
14. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Knihovna má narozeniny. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 4 , s. 7.
15. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesta ke knize. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 10 , s. 5.
16. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen v knihovně. , Hanácké Atheny, 1993, Č. 6 , s. 3.
17. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zvítězili všichni, kteří se pokusili. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 23 , s. 4.
18. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jednoho deštivého podzimního. . . , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 49 , s. 4.
19. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 44 , s. 6.
20. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radostné odpoledne. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 2 , s. 5.
21. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční jehličí opadalo. . . , Hanácké Atheny, 1994, Č. 1 , s. 10.
22. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karneval v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 9 , s. 5.
23. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět nejmladších literárních talentů. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 18 , s. 5.
24. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nezapomeňte na knihovnu. , Hanácké Atheny, 1994, Č. 17 , s. 16.
25. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, FIALOVÁ, Hana, 1962-. Na shledanou s hezkou knihou. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 2 , s. 6.
26. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Až se jaro zeptá. . . , Týdeník Kroměřížska, 1995, Č. 20 , s. 5.
27. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Dítě a kniha. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 14 , s. 13.
28. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, MAHEN, Jiří, 1882–1939. Rozhovor o práci s dětským čtenářem v Kroměříži. , Duha, 1995, Č. 3 , s. 19.
29. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Žije mezi námi. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 6.
30. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. O princezně, která se naučila hrát. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 5.
31. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Divadlo v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 12 , s. 5.
32. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1995–1996. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 18 , s. 7.
33. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Práce s dětským čtenářem v Okresní knihovně v Kroměříži. , Duha, 1996, Č. 2 , s. 25.
34. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Deset nej našeho kraje. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 24 , s. 5.
35. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Otevřený svět fantazie a přátelství. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 27 , s. 5.
36. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nad knihovnickými zákony. Sté výročí okresní knihovny v Kroměříži. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 7 , s. 7.
37. KŘUPKOVÁ, Eva, BOHÁČKOVÁ, Tereza, FRAJT, Mareka kol. Náš svět 1996–1997. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 17 , s. 7.
38. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na shledanou v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 27 , s. 5.
39. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Týden knihoven. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 37 , s. 1.
40. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 7 , s. 6.
41. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radost a osvěžení. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 11 , s. 5.
42. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět a naše město 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 18 , s. 6.
43. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V knihovně je stále živo. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Roč. 9, č. 48 , s. 6.
44. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesty k dětskému čtenáři. , Duha, 1998, Roč. 12, č. 1 , s. 24.
45. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen – měsíc knihy. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 11 , s. 5.
46. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Znovu u Karla Čapka. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 17 , s. 7.
47. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Mladé obzory. , Duha, 1999, Roč. 13, č. 1 , s. 14.
48. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karel IV. – osobnost tisíciletí. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 9.
49. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Josefa Mánesa. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 5.
50. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Ženy, které rády píší. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 23 , s. 5.
51. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na spisovatele Jana Skácela byla důstojná. , HIT, 2000, Roč. 5, č. 49 , s. 5.
52. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s Janem Skácelem. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 49 , s. 5.
53. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemný předvánoční podvečer písní a poezie. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 51 , s. 6.
54. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Bílou sošku doma opatruji už čtyřicet let. , MF dnes, 23.12.2000, Roč. 11, č. 298 , Příl. Východní Morava s. 3.
55. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Maková panenka a motýl Emanuel. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 4 , s. 6.
56. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na malíře A. M. Machourka. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 45 , s. 4, fot.
57. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Kosmická inspirace. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 47 , s. 5.
58. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Stoletý Cyril Bouda. , HIT, 2001, Roč. 6, č. 48 , s. 5.
59. NAVRÁTILOVÁ, Jana, 1951-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, ŠUŠLÍKOVÁ, Jana, 1985-a kol. On člověk musí k poezii dozrát. , Týdeník Kroměřížska HIT, 2002, Roč. 1, č. 47 , s. 20, fot. , barev.
60. OLIŠAR, Josef, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jubileum Věry Hejhalové. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 3 , s. 16, fot.
61. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. „Tak dejchej“. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 5 , s. 23.
62. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Jindřich Spáčila. , Týdeník Kroměřížska, 11.5.2004, Roč. 3, č. 19 , s. 6.
63. HEJHALOVÁ, Věra, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vítězství v literární soutěži Tachovská reneta. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 9 , s. 25.
64. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Č. 12 , s. 29.
65. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Čas očekávání : [výběr z poezie] . Kroměříž : Svatava Mášová, 2004. 39 s. ISBN v knize neuvedeno.
66. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jarní tání. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 5 , s. 21.
67. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární květen v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 7–8 , s. 26.
68. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zimní slunovraty. Štěstí. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 3.
69. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 16.
70. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Neznámý Petr Bezruč. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 6 , s. 33.
71. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemné setkání. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 10 , s. 21.
72. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Domovy Jaromíra Tomečka : Poezie je živou součástí každodenního života. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 12 , s. 23, fot.
73. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 1 , s. 3.
74. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. První ročník Univerzity 3. věku v Kroměříži právě končí. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 5 , s. 27.
75. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Která je ta pravá?. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 6 , s. 24.
76. KOŘÍNKOVÁ, Marcela, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání básníků probíhá na úrovni přátelských vztahů. , Týdeník Kroměřížska, 2007, Roč. 6, č. 25 , s. 8, fot.
77. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Můj nejlepší recept : Koláč s poezií. , Kroměřížský deník, 4.7.2007, Roč. 2, č. 155 , s. 5.
78. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jak je to s poezií v dnešním světě : zamyšlení čtenáře. , Kroměřížský deník, 9.8.2007, Roč. 2, č. 184 , s. 5.

Olišar, Josef: Město ocenilo básnířku. In: Kroměřížský zpravodaj, červen 2009. S.17. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.86. https://www.mesto-kromeriz.cz/

Význačný chirurg v Prostějově, ředitel nemocnice, historiograf Prostějovska a jeho umění, básník, autor regionálních publikací.

Z díla: Prostějov a okolí ve světle svých historických a uměleckých památek. Prostějov, Buček 1924. , Biografie: Slavětínský, M. : Nad dílem primáře Dr. J. Mathona. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 27. ; Ethen, W. : Portréty a silhuety. I. Prostějov 1926, S. 74–77. /foto/; Kühndel, J. : 75 let dr. Jaroslava Mathona. Prostějov. 1942. ; Stratil, V. : Z rodu slavětínských Mathonů. =ZVSMO, 198.,

Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí. K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání. Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů.Pu­blikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života /2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima – Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/,
Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II. /2018/, Třpytivé podoby roku /2019/, Hledání /2020/, Lesní příběhy /2021/, Cestami a cestičkami /2021/, Kormidelník života /2021 Nová Forma/, Rekondice /2022/. Poslední sbírka se jmenuje Náš čas (2023, Frýdek).

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie

Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

Maturoval v Přerově r. 1952, poté stud.oval obor čeština a ruština na pedag. fak. UP r. 1955, dokončil dálkově na FFUP, obor čeština a ruština. PhDr. získal r. 1972; Působil jako učitel na školách v Šumperku, Staré Město pod Sněžníkem, Zábřeh, Kojetín. Od roku 1965 učil na Střední zemědělské škole technické v Přerově. Debut v časopise Červený květ r. 1961;Zemřel v olomoucké nemocnici.

Z díla: Havraní stříbro, BB 1965;Laskavý soud BB 1969;Setkání křídel BB 1974;Hvězdná země. BB 1980;

Biografie: J. Pavelka v Literárním měsíčníku 1975, č. 10; Valouch, F.: LM 1981, č. 8; Slovník české literatury 1970–81. Praha, ČS 1985, S. 220; Brtníková, V. : Básník míru, lidského srdce a přírody. =Nová svoboda 1982, 2. 10. ,S. 7;/fotografie,;.

Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V roce 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976 – 1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg. Od roku 1994 studoval obor Umění a estetika na Filozofické fakultě UP formou distančního studia.. Zakončil ho disertační prací „ Julius Pelikán. Život a dílo.“ (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v roce 2002. Od roku 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou.

Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, květen, S.9.;

Holice je částí města Olomouc.

Studoval a maturoval v roce 2006 na Střední průmyslové škole stavební, obor Dřevařská a nábytkářská výroba ve Valašském Meziříčí. V roce 2008 odešel do Ostravy na Filozofickou fakultu studovat obor Anglický jazyk a literatura, kde do roku 2011 absolvoval bakalářské studium a poté , mezi lety 2011–2013, magisterské studium. Od roku 2013 je doktorandem na Katedře anglistiky a amerikanistiky FFUP v Olomouci. Přednášel rovněž na několika zahraničních univerzitách ve Finsku, Anglii a Francii. Psát básně začal ve 14 letech. V roce 2014 debutoval básnickou sbírkou Píseň zamilovaného Misogyna, která byla křtěna v Ostravě univerzitním profesorem Josefem Jařabem. Překládá z angličtiny a francouzštiny. V Olomouci se prezentoval při vernisáži výstavy studentů Fakulty umění Ostravské univerzity v Knihovně města Olomouce, pobočce Brněnská dne 3.3.2015.
Získal doktorát z Anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2016. Jeho hlavním zájmem jsou mystické směry abrahámovských náboženství (křesťanská mystika, kabala, súfismus) a jejich projevy v literatuře a populární písni. Svůj výzkum prezentoval na několika evropských univerzitách, konkrétně ve Finsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, České republice a Anglii. Své teze dále rozvinul při výzkumu ve Francii a ve Španělsku, kde žije od roku 2016. Mezi jeho nejnovější vědecké publikace patří monografie Leonard Cohen, the Modern Troubadour vydaná Univerzitou Palackého v prosinci 2020, edice poezie Johna Passe, Větrná zvonkohra (Protimluv, 2020), a edice vybraných děl Gertrudy Steinové, Mluvit a naslouchat (Éditions Fra, 2019), jakož i několik kapitol v odborných knihách a vědeckých časopisech zabývajících se náboženskými zdroji v populární hudbě. V současnosti se zaměřuje na zneužívání populární hudby pro komerční účely, politický marketing a také na přítomnost náboženské symboliky v reklamních kampaních. Jako pedagog působil na třech veřejných vysokých školách, které formovaly jeho pohled na vzdělávání: Univerzita Palackého v Olomouci, Université Paul-Valéry v Montpellier, a Universidad de Sevilla. V současné době vyučuje moderní jazyk, antropologii, křesťanské sociální myšlení a etiku na univerzitě ESIC v Madridu. Od roku 2019 je držitelem akreditace univerzitního asistenta, a od roku 2020 doktora soukromé vysoké školy udělené španělskou veřejnou agenturou DEVA.

Osobní sdělení – dne 3.3.2015 /hš Vyplněný tiskopis Galerie rodáků a nejen jich http://otavinka.blog.cz/…ic-s-mesicem Dne 15. dubna 2015 14:21 Jiří Měsíc <jirimesic@gmail.com> napsal: Dne 30. 4. 2021 napsal meil s aktualizovanými fakty do biogramu.

Mgr. Jiří Měsíc Portréty posledních let 2012–2015 CV – 5 s. uloženo spolu s vyplněným záznamem.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

O. Mikulášek se narodil v Přerově jako syn železničáře. Po základní škole absolvoval roku 1927 obchodní školu v Přerově. Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, od roku 1933 pracoval mj. také v Československém rozhlase a roku 1937 se stal redaktorem Lidových novin. Od roku 1964 se zabýval pouze literaturou. Roku 1967 se Mikulášek těžce zranil a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Působil i v literární skupině Host do domu. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a teprve po roce 1980 mu bylo umožněno publikovat. Na začátku 50. let si vzal svoji druhou ženu, redaktorku Československého rozhlasu, Věru, která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnské České televize. K jeho nejbližším přátelům patřili také Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera, Jan Skácel a Milan Uhde. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.

Sbírky

Černý bílý ano ne, 1930 tato sbírka je ovlivněna poetismem

Marné milování, 1940

Křídlovka, 1941

Tráva se raduje, 1942

Podle plotu, 1946

Pulsy, 1947

Horoucí zpěvy, 1955 – ovlivněno politickou situací a dobou

Divoké kačeny, 1955

Krajem táhne prašivec, 1957

Ortely a milosti, 1958

První obrázky, 1960

Svlékání hadů, 1963

To královské, 1966

Šokovaná růže, 1969 – reaguje na invazi vojsk varšavské smlouvy; sugestivní verše

Červenec (1980)- výbor

Agogh, v cizině 1980, v Čechách až v r. 1989, vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.

Žebro Adamovo, 1981, jedná se o tvorbu z let 1971 – 1973

Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt, verše z let 1974 – 1975

Sólo pro dva dechy, 1983

Čejčí pláč, 1984

Faraonka

Do posledního doušku

[

Kříž, Jiří P.: Oldřich Mikulášek.=Lidové noviny 1990, 26.6., S.9.; Wikipedie.cz

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.

Studoval pedagogické gymnázium v Kroměříži, poté 2 roky filozofii v Olomouci. Vstoupil do generálního semináře na Klášterním Hradisku u Olomouce, kde podporován Josefem Dobrovským psal básně. Vysvěcen r. 1791. V r. 1797 ustanoven kooperátorem v Domaželicích. Zemřel na tbc v Dřevohosticích.

Bankovním úředníkem v Přerově. Ve volném čase aktivně působil ve vlastivědném kroužku, sbíral mince, publikoval v odborném tisku, organizoval numismatické výstavy.

Fišmistrová,Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy. leden 2010. S.8.;

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

V letech 1959–1964 studovala FFUP v Olomouci, obor čeština a výtvarné umění u prof. V. Zykmunda a M. Štolfy. V letech 1965–1968 doktorandské studium, PhDr., dějiny a teorie VV. Od roku 1968–1980 odborná asistentka na KVTV FFUP. V letech 1979–1980 studijní pobyt ve Francii, od r. 1980 odborná asistentka Pedagogické fakulty UP, redaktorka Odeonu Praha. Výstavy: Paříž (1980), Sovinec (1981) a Olomouc (1983). Autorka básnických sbírek: Praha, Pařížská (Olomouc,Votobia 1994)
Uvnitř hlasů (Praha 1995).

Machala, Lubomír: Po nových jménech české literatury. Olomouc 1991.

Doc. PhDr, Alena Nádvorníková

Rodným jménem – Dostálová. Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu na knihovnické nástavbě v Brně, kde absolvovala v roce 1969. První kapitoly knihovnického povolání začala tvořit ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a pokračovala v Městské knihovně Uničov. Na svém kontě má pět knih, z toho básnické sbírky: Čmáraniny I (2009); Čmáraniny 2 (2010); Volně vzlétám (2015) a letos na jaře vyšla sličná sbírka Dům duše, ilustrovaná Vladimírem Holubcem. V roce 2012 vyšly povídky s názvem Dědictví slov. V současné době připravuje autorka překlad francouzských pohádek z 19. století, kde vystupují víly, skřítkové a jiné nadpozemské bytosti.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, červen.

Užíval pseud.J.V.Říkovský. Pedagog, básník a vědecký pracovník. Své básně a postřehy z prostředí rodné Hané publikoval v řadě moravských novin a časopisů. Vyučoval na měšťanských školách, německé reálce i české zemské vyšší reálce. V letech 1873–1875 působil jako učitel ve Fryštáku, později v Hodoníně a Prostějově, kde profesorem reálky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.27.;. Zapletal, Česlav: Literární místopis Fryštátska. Zlín 1991. S. 14.;

Farář v Černotíně, básník Katolické moderny./Bílí beránci.1906./, Přispíval do časopisů: Čech, Hlas/brněnský/, Meditace, Obzor, Náš domov, Našinec, Nový život, Selské listy, Vlast, aj.Pseud.H.O.Le­šovský/podle rodiště/, Jos.Navrátil-Stupavský, R.S.Krajan, Rudolf Stupavský.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.195.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.977.;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Černotín ( na Přerovsku).

Studoval v Olomouci a v Brně. V roce 1860 se stal členem benediktínského řádu v rajhradském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Publikoval v Hlasu. V roce 1870 vydal sbírku básní „ Konvalinky“. V roce 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.237.;Po­dlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.1928 – 1913.Praha 1923.S.2108.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.27.;. Nekrolog. In: Moravan, 49, Brno 1900, S. 133–134./

Přednosta bankovního úřadu v Olomouci 1903–1940, mimo 1927–1932 kdy v Jihlavě. Činný ve VSMO, 1923–26 člen dozorčí rady ..

• rt-: Nekrolog. ČVSMO, 56, 1946, oddíl duchovědný, S. 448..

foto.

Maturoval na učitel. ústavu v Olomouci r. 1924, poté stud. v Praze na Husově fak. 2 roky bohosloví a půs. jako učitel náboženství v Praze, v Prostějově, poté do r. 1945 opět v Praze. Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem a spolupracoval s ním v odboji. Po r. 1945 na ministerstvu informací, 1963–64 prac. PNP v Praze. Přispíval do časopisů: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Rudé právo, Tvorba, LN, LM. Redigoval Nový život 1954–58. Autor básní. Z díla: Nesmrtelný život. Praha 1984.; Zpěvy sváteční. Výbor z poesie. Praha 1980. Doslov M. Blahynka.;

Slovník české literatury 1970–1981. Praha ČS 1985, S. 239–240.; Žibřid, 3/2005, S.2–3;

'

Rodným jménem Martin Kopřiva. Renesanční básník, v Německu zvaný poeta laureatus, později městský úředník v Lipníku .

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Z data úmrtí je známo jen: 2 1675

Po studiích v Šumperku a Olomouci učil na několika školách v severomoravském pohraničí V letech 1938–1942 vyučoval v Chocni, 1942–1945 pracoval na Zemské školní radě a na školním odboru Ministerstva sociální péče v Praze. Spolupráce s rozhlasem.

Překládal ze srbochorvátštiny a němčiny, publikoval v Severní Moravě .

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.582.;. BSSSM, seš. 6 (18.) Ostrava 2005.S.108–109. Filip, Zdeněk: Vzpomínka na Viléma Nezbedu.In: Severní Morava,89, 2005. S.66–68. (s bibliografií)

pseudonym: Zenit

V roce 1960 absolvovala gymnázium v Hejčíně, 1962 vyučena ruční sazečkou, v roce 1967 absolvovala Střední průmyslovou školu grafickou. Do roku 1988 působila v tiskárnách, 1989–1990 redaktorkou závodního časopisu Olomoucký stavbař. V letech 1990–1995 působila v Přerově, kde redaktorkou časopisu Pozemní stavby. V údobí 1995–1996 technická redaktorka Hanáckých novin. Od roku 1997–2004 pracovala v tiskárně Střediska informatiky a služby škole. Od roku 1959 věnuje volný čas zcela Kašpárkově říši, kde byla zástupce vedoucího. V roce 1979 dostala za činnost Zlatý odznak Josefa Skupy. A v roce 2007 osenění Zlatý Tyl. V Kašpárkově říši působila jako režisérka, návrhářka loutek, autorka textů a úprav loutkových her. Autorka veršů. Publikovány v časopise Květy v r. 1962 a řadě sborníků. Podílela se na vydávání sborníčků Čechova Olomouc od r. 1973. V publikační činnosti užívá šifry: JN. V roce 2010 vyšla její sbírka básní Kytice modrých nadějí. LKO 2010. Loni dodatková sbírka k 70. narozeninám a to sbírka: Návraty a závratě (2013). Zemřela ve spánku.

Nohelová, Mirka: Honza na vychování aneb Naučné věty tety Květy z etikety. Olomouc Integrafis 1996., dokument. list/97 http://otavinka.blog.cz/…ou-nohelovou Parte.

Nohelová, Mirka – literární pseudonym