Osobnosti Moravy.eu

R. 1813 složil truchlozpěv na smrt divotvorného houslisty, Josefa Slavíka. Hudební skladatel především klavírních žánrů, učitel hudby a varhaník ve Vídni.

Českosl. hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.317.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1858

V roce 1951 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.Jeho oborem byla pediatrie. V mládí se aktivně věnoval jezdeckému sportu na Lazcích. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Sdělení jeho manželky.

Studoval na klasickém gymnáziu v Kroměříži. Poté působil jako učitel, později řídící učitel v Lazích u Orlové, kde vyučoval též v místní živnostenské škole.V roce 1922 vystoupil z církve a začal se veřejně angažovat. Pracoval tu jako kronikář a knihovník, dva roky též jako starosta obce. V roce 1938 musel Lazy opustit. Žil pak v Čelčicích, kde r. 1939 odešel do důchodu. Po roce 1945 se přestěhoval do Opavy, kde působil v městské knihovně Petra Bezruče a 1953–1958 v Slezském zemském muzeu..

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.115.

Středoškolský profesor. Učil na holešovském gymnáziu. Byl v čele junáckého hnutí, vězněn za aktivní odbojovou činnost.

Hanácké noviny, 4.4.1996, S.3., .

Když měl tři roky, tak se jeho rodiče rozvedli a Vojta zůstal u otce, který se o něj staral a vychovával jej. Spolu s ním odešel ze Žamberku do Moravské Třebové, kde začal chodit do základní školy a věnoval se sportu (hokej, fotbal) a od 6 ti let chodil do šachového kroužku. Záhy se stal nejlepším hráčem a začal ho individuálně trénovat kandidát mistra. V 9 ti letech vyhrál Mistrovství republiky v rapid šachu do 10 let, které se hrálo v Liberci. Upoutal jednoho z nejlepších šachových středisek v ČR a to Staré Město u Uherského Hradiště na Slovácku a díky tomu se s otcem přestěhovali do Prostějova. Tím začala jeho šachová kariéra. Za dvacet let, co se věnuje šachu byl mnohokrát mistrem ČR v mládežnickcýh a juniorských kategoriích. V kategorii dospělých byl dvakrát Mistrem ČR v klasickém šachu (což je nejvíc) a následně získal 3 tituly z rapid šachu, ten poslední v červenci 2022 v Pardubicích a dva tituly v bleskovém šachu, kdy ten první byl už v roce 2012 za účasti kompletní české špičky. Absolvent Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově. Po maturitě se věnoval profesionálně šachové hře i studiu cizích jazyků: angličtina, ruština, němčina, polština a základy finštiny. Podle hodnocení FIDE ze srpna 2022 má ELO 2556. ( V prosinci 2019 měl ELO 2589). Jeho největším snem je překročit hranici 2600 ELO a být v první stovce na světě. Na webových stránkách je několik jeho básní, to znamená že je romantičtější než se zdá.

Wikipedie.cz Plát Vojtěch: Curriculum vitae, osobní meil – 2.8.2022 https:// www.offtheroad.cz/vojtech-plat- pribeh/ http://www.offtheroad.cz/basne- vojtech – plat/

Fotografie Vojtěcha Pláta je z roku 2021.

V r. 1951–1953 šéf činohry Divadlo O. Stibora Olomouc ;1954–1956 Čs. stát. film, 1957– Národní divadlo Praha. Zasl. umělec r. 1968. 2002 – Cena Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1981.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.375 až 376.;. www.wikipedie.cz

Studoval v České reálce v Olomouci, kde maturoval r. 1949. Poté absolvoval FF UP obor tělesná a branná výchova, angličtina, 1953. Působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (1953–63), poté na učńovské škole Na Šířavě. Hudební vzdělání u prof. Černého na hudební škole. Ve hře na foukací harmoniku byl samouk, učil se od 16 let. Na univerzitě byl primášem cimbálové muziky. Vystupoval s orchestry i jako sólista. V 70. letech pravidelně na mezinárodních soutěžích. Spolupracoval s rozhlasovými, televizními a filmovými studii.Získal 4× titul mistra světa v této hře. Nahrál řadu zvukových nosičů (LP desky, CD). Získal mnoho čestných vyznamenání. Poslední koncert měl v americkém Detroitu v roce 1991.Od r. 1992 již neúčinkoval. Spolu s M.Kunou napsal učebnici Foukací harmonika.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990. S.424 –425.; Obecní čidlo, 7/2004, č.3. S.11;Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, červenec srpen 2009.S.16.;

Absolvoval. konzervatoř Brno 1946, FFMU Brno 1949, od r. 1946–1950 působil v MD Olomouc. Externí pedagog JAMU.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Rovnost 10, 4.4.2000, S.12.

PhDr. Libor Pleva

Narodil se v osadě Háj u Třeštiny. Po otci zdědil mlynářské řemeslo. 1894 zakoupil pro osvětlení podniku první dynamo a stal se tak jeden z prvních průkopníků elektrizace na celé Moravě. Elektrárna byla uvedena do provozu v r. 1901. Brzy se začaly připojovat na elektrickou síť další obce v okolí. V letech 1921–1922 postavil u nově vybudovaného náhonu řeky Moravy moderní vodní elekrárnu s dvěma turbínami, takže mohl elekřinou zásobovat široké okolí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.113; Zatloukal,P.: Vodní elektrárna a rodinný dům v Háji u Mohelnice.In: Severní Morava 48, 1984.S. 38–43.;

Absolv. studia na Střední prům. škole strojnické v Olomouci roku 1977, kde také pracoval jako topič. Začínal v amatérské skupině Hučka, pak přešel do skupiny Falešní hráči, pak r. 1981 založil folkovou skupinu Plíharmonie, která hrála jeho písně. Za své existence vyhráli ve finále Porty. Po rozpadu skupiny vystupuje sólově s kytarou a od r. 1984 začal působit jako profes. umělec. Je autorem divadelní hudby. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hudby. Komponuje hudbu k obrazům Jitky Brůnové – Lachmann z kvantové fyziky od roku 2005.

Kdo je kdo.II, 1991–1992.Praha 1991, S.746.; Brůnová-lachmann, J.- Švihálek, M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007, S. 97. ;

Vystudovala hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři. Po maturitě v roce 1981 nastoupila do svého prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působí dodnes. Téměř deset let byla členkou Studia Hořící žirafy Davida Drábka. V současnosti hostuje v brněnském Buranteatru v inscenacích Skleněný zvěřinec a Koně přece střílíte.

OCENĚNÍ 2002 Cena z nejlepší ženský herecký výkon (role Fanky v inscenaci Loupežník)

Od roku 2003 má v Českém rozhlase Olomouc pravidelný hodinový pořad „Lady magazín“, který má podtitul „O ženách a pro ženy, ale nejen o nich a nejen pro ně“. Kromě toho od dětství natáčí rozhlasové hry, povídky, pohádky a čtení na pokračování, v poslední době převážně s Michalem Burešem v Olomouci a Hanou Mikoláškovou v Brně.

2008 Cena primátora města Olomouce za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři) Cena uměleckého šéfa činohry MDO za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři)

2010 Cena ředitele Českého rozhlasu Olomouc V současné době ji můžeme vidět v nové divadelní hře irské dramatičky Mariny Carr U Kočičí bažiny, dále v komedii Ephraima Kishona Oddací list. V květnové premiéře Šumaře na střeše, kde hraje dohazovačku Jentl.

Spolupracuje se studiovými scénami. Hrála téměř ve všech autorských hrách Davida Drábka a jeho studia Hořící žirafy. Nezapomenutelná je i její role Hašlera v pořadu Když nad Prahou se Hašler uklání.

Na vlnách českého rozhlasu se s ní můžeme každou sobotu dopoledne setkávat v jejím autorském pořadu Lady Magazín. Má ráda hudbu, ráda zpívá, hraje na kytaru. Angažuje se v občanském sdružení kolem válečné zpravodajky Petry Procházkové – Berkat, které se zabývá pomocí Čečensku a Afgánistánu. Spolupracuje dále s Trendem vozíčkářů Olomouc a s Lion Club Olomouc. Při svém každodenním bohatém programu nezapomíná ani na své dvě děti a pejska. Exmanželka písničkáře Karla Plíhala; Od r. 1990 členka městského zastupitelstva Olomouc.

Kdo je kdo II.1991–1992.Praha 1991, S.746.;. http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?…

Narozena v obci Zbynice (n.m.č.obce Hrádek u Sušice). Vlasta Ployharová, roz. Voláková. Sopranistka. Studovala na konzervatoři v Praze u V. Linhartové a v Itálii u Giny Cigny. V letech 1955–1960 působila ve Smetanově divadle a v Národním divadle Praha. V roce 1962 hrála v hudební televizním filmu Hoffmanovy povídky.V Olomouci od r. 1956–1984, poté přesídlila s manželem Františkem Preislerem ml. do Brna. Spolu s Františkem Šiftou byla na turné v USA v r. 1966 se souborem Laterna Magica. Žila v České Třebové.

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Skladatel hanáckých oper.

Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha 2007.

Literární přídomek podle rodiště. Po maturitě na Akademickém

' gymnáziu odešel do Vídně studovat medicínu a r. 1836 dosáhl hodnosti magistra hojičství a umění porodnického, a 1837 ještě očního. 1839 – 1857 působil v Lomnici u Tišnova a zde se oženil. Zaměřil se na botanický výzkum kraje. Některé práce psal německy, česky, či souběžně v obou jazycích. 1856 zpracoval Dějiny botaniky na Moravě. 1887 vydal v Uherském Hradišti Životopisné pomněnky, kde je uvedena bibliografie jeho děl. Poté pobýval asi 15 let na Velehradě a poté v Broumově.

Polák, Vladimír : Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.S.113–115.;Springer, Jan : Co dalo Šumpersko literatuře.Šumperk 1974.S.17.;.

Středoškolský prof. gymnázia v Prostějově, zajímal se o staré texty. Vydal Privilegia a majestáty města Prostějova.

Ethen: Portréty.

Český vojenský lékař v rakouské armádě, od r. 1901 žil v Olomouci. Publikoval v Národních listech a v Moravské Orlici. Zemřel ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku.

Černý, Jaroslav: O českém vojenském lékaři dr. Vincenci Podhajském. =ZVÚO, 1968, č. 137, S. 4–8. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 227. ;Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci,' Olomouc 1967, č. 137, S. 5;

Klášterní Hradisko je část města Olomouc.

Prof. střední lesnické školy v Hranicích, publikoval v čas. Živa, Myslivost, Rybářství aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.159–160.;.

Narozen v Biskupství (n.Náměšť na Hané). Absolval. Slovanské gymnázium v Olomouci v r.1897. Po vysokoškolském studiu se věnoval pedag. povolání. Učil na gymnáziích v Zábřehu, Uh. Hradišti a od r. 1913 v Olomouci. Učil latinu, řečtinu a češtinu a 1913–31 na Slovanském gymnáziu v Ol. Souběžně učil latinu na české reálce, 1919–20. V r. 1931 odchází do Přerova a stává se ředitelem státního čsl. reálného gymnázia do r. 1938. Redigoval výroční zprávy této školy.

Týnecké listy, 4/2007, S. 9; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1974, S. 183; Sto let českého gymnázia v Přerově, Přerov 1970; Primum necessarium je vzdělání a mravnost, Olomouc 1997;

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'

Maturoval na. SG v Olomouci v r. 1913, ředitel České pojišťovny v Olomouci, ved. představitel VSMO v 30. a 40. letech, spolupracovník R. Bartochy a J. Kšíra.

ZVSMO, 1974, č.4.;Osobní sdělení syna MUDr.Radmila Podivínského, 7.2.1992;.

Narodil jako mladší syn v rodině úředníka, Rudolfa Podivínského (1893-, zaměstnance státní pojišťovny v Olomouci a jeho ženy Marie. Měl o rok staršího bratra Mojmíra. Střední školu, Slovanské gymnázium v Olomouci, studoval už v době okupace. V r. 1942 maturoval a po maturitě byl totálně nasazen jako pomocný dělník nejprve ve Famo-Werke ve Vratislavi a potom v podniku Moravia v Mariánském Údolí. Ihned po osvobození v r.1945 se zapsal na Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, ale po roce přestoupil na lékařskou fakultu obnovené Palackého univerzity (LF UP) v Olomouci. Jako medik 3.ročníku vstoupil v r. 1948 do Komunistické strany československa (KSČ) a již během studia zastával různé politické funkce na LF UP. Zůstal po celý život členem KSČ a jejím aktivním funkcionářem na úrovni LF UP, FN v Olomouci i v rámci Čs. lékařské společnosti J.E.Purkyně (ČLS JEP). Od r. 1947 pracoval na Ústavu lékařské chemie LF UP jako pom. věd. síla, později jako pomocný asistent. Po promoci v r. 1951 nastoupil na tento ústav na místo odborného asistenta. V r.1953 z ústavu odešel a stal se ve svých 30 letech primářem centrální laboratoře, později přednostou Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice v Olomouci. Na částečný úvazek současně pracoval jako asistent I. interní kliniky FN a LF UP. Tato místa zastával až do r.1987, kdy jej ve vedoucí funkci nahradil jeho někdejší žák, MUDr.J.Bartek. Kromě vedení OKB se prim. Podivínský podílel i na řešení státních, resortních a fakultních výzkumných úkolů. Publikoval více než 50 odborných a vědeckých prací. Zasloužil se o vybudování nového pavilonu pro odd. klinické biochemie v areálu FN Olomouc, jehož stavba byla dokončena v květnu r. 1967. Počínaje rokem 1958 a potom opakovaně byl za své úsilí volen do výboru Československé společnosti klinické biochemie ČLS J.E.Purkyně a po řadu let (až do r. 1984) byl jejím vědeckým sekretářem. Byl členem i dalších lékařských a chemických odborných společností. Dále byl externím pracovníkem katedry klinické biochemie IPVZ v Praze, členem technické komise při ministerstvu zdravotnictví, krajským odborníkem pro klinickou biochemii a členem poradního sboru hlavního odborníka pro KB. Byl nositelem čestného členství ČLS JEP z r. 1978 a jako první obdržel čestné členství Čsl. společnosti klin. biochemie ČLS JEP v r. 1983. Pedagogické aktivity prim. Podivínského se soustřeďovaly na výuku studentů LF UP v rámci vnitřního lékařství, kterým přednášel zejména poruchy metabolismu, vodní a minerální hospodářství a acidobazické regulace. Celou šíři oboru pak prezentoval žákům při výuce ve Střední zdravotnické škole. MUDr. Podivínský byl ženatý, jeho manželka, MUDr. Ivana, byla zaměstnána na mikrobiologickém ústavu LF UP v Olomouci. Měli spolu tři syny: Radmila (*1954), Martina (*1959) a Pavla (*1969). Osobně byl MUDr. Podivínský hodnocen jako přímý a zásadový člověk a vysoce odpovědný pracovník. Byl odborně velmi zdatný, průběžně doplňoval své znalosti a ke zvyšování kvalifikace vedl i své spolupracovníky a žáky. V osobě prim. Podivínského jako klinického biochemika se kombinovala osobnost s výrazně klinickým zaměřením, s hlubokou základní znalostí chemie a biochemie a současně dobrého organizátora i svědomitého učitele. Patřil ke generaci zakladatelů české klinické biochemie.

Česká společnost klinické biochemie Praha, doc. MUDr. P. Schneiderka, CSc. – internet.stránky

Prim.MUDr. Radmil Podivínský

V r. 1883 maturoval v Praze na Akademickém gymnáziu, vystudoval práva na české univ., v r.1884 přešel na studium bohosloví a r.1888 byl vysvěcen na kněze. Roku 1891 byl jmenován adjunktem bohoslov. fak. v Praze a r.1894 získal ThDr. V letech 1896–98 byl výpomocným katechetou na Slovansk. gymnáziu v Olomouci. Od r.1899 působil na reáln. gymnáziu na Malé Straně. Vlastním nákladem vydával časopis Obrázková revue. Spolupracoval při pořádání výstav (Národopisná, Mariánská, aj.). Roku 1901 byl jmenován doc. dějin umění v arcib. semináři. V r.1903 členem ČAVU, r.1907 členem Královské č. společ. nauk, r.1904 metropolitní kanovník pražský. V letech 1913–19 byl hl. redaktorem časopisu Památky archeologické. Autorem 4-svazků Český bohovědný slovník (1912–32, 5-díl nedokončen), 7-dílní popis círk. památek pražské arcidiecéze, Dějiny a bibliografie č. katol. lit. nábož.(1913–23).

Týnecké listy, č.2/2007, S.11; Pokorný, Pavel, R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky.Ostrava 1992. S.18.

Profesor přírodopisu na SG v Olomouci 1903–1908, poté v Brně na reálce.

Seznam jeho prací ve Sborníku klubu přírodovědeckého v Brně, roč.XI;ČSVMO, roč.LI.Knižně: Květena Hané.Brno 1911. .Biografie: Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.228. Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.72–73.; Otruba, Josef: PhDr.Josef Podpěra padesátníkem.ČVSMO, 40, 1928, S.156.;.

V letech 1956–1961 studoval LFUP v Olomouci-stomatologii, od té doby působil jako pedagog na LF.Odborník ve stomatologii.1­.6.1986 jmen.do funkce ředitele FN v Olomouci. Obor ústní, čelistní a obličejová chirurgie

/jip/: Jmenování do funkce.Nová svoboda, 1986, 4.6, ,S.1.;