Osobnosti Moravy.eu

Konstruktér glóbů. Působil jako voják z povolání a účastnil se několika tažení. Od 1801 učil na matematické škole 1. dělostřeleckého pluku v Praze a od 1808 byl ředitelem. Byl matematikem, geodetem a kartografem. Konstruoval zemské glóby a nebeský glóbus. Autorem plánu Prahy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava.Ostrrav­ská univerzita v Ostravě, 1997.S.51.

Po dlouhá léta vedl taneční při PKO Olomouc.

V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.7.; Kdy kde co v Olomouci 1989, únor , S. 11.

Působila v olomoucké knihovně v metodickém odd. Hojně publikovala v odborném tisku: Čtenář, Knihovník, Z knihovnické praxe, Čitatěl aj. Zemřela v Olomouci. Pohřbena v Lipníku nad Bečvou.

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

Profesor Učitelského ústavu v Olomouci.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, OVM 1974.S.10.;.

Od 11 let pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a roku 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi (1867–1959) kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi (1860–1923) rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856–1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858–1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854–1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v letech 1899 – 1904. Po dobu pražských studií bydlel Adolf v rodině Hedviky Řepkové, sestry nakladatele Prombergra, kde se seznámil s jeho neteří Jitkou, která se v roce 1907 stala jeho manželkou. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k Babičce B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze roku 1903.. Doprovázel svými kresbami pak díla Aloise Jiráska, Zikmunda Wintra, K.Václava Raise, Ignáce Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. A. Kašpar jezdil v prvních letech po svatbě na letní byt do Hluboček u Olomouce, kde působil jeho bratr Alois jako učitel (1907–1910) Od roku 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „ Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v roce 1928 v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. Přátelil se také se Stanislavem Lolkem od r. 1899. Sešli se spolu v Olomouci u nakladatele Prombergra.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, S. 57–58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. ; Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.; Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975.; Potomci slavných – Adolf Kašpar. (1996). TV2, 5.4.2013 v 8:30

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

Evangelický farář. Působil v Hradci Králové 13 let a pak přešel do Olomouce, kde působil od 21.8.1991 do 26.9.2004. V tři­náctiletém údobí kázal také v Šumperku. Odešel do Brandýsa nad Labem, kde je farářem. Mgr. Jan Kašper je kazatelem Československé církve evangelické.

Jeništová, Ivana: Rozloučili jsme se s kazatelem CB Janem Kašperem. Rozhovor. In: Posel, 5, 2004.;

Hokej. střední útočník, hrál v ZKL Brno 1951–1971, poté v TJ Zlín do r. 1972, po skončení aktiv. činnosti trenérem v DS Olomouc 1972/1973, TJ Zlín 1973–1975, poté v Třebíči, od r. 1978 v Zetoru Brno.

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.177./foto/;.

Po vychození základní školy byl na zákopech v rodišti a pak dálkově vystudovl elktrotechnickou průmyslovou školu v Olomouci. Poté absolvoval FF UK v Praze jazyky němčina, ruština, angličtina, polština. Pak pracoval v Lutíně, kde zavedl VTEI a poslední údobí před důchodem působil ve Výzkumném ústavu botaniky ČSAV v Olomouci jako vedoucí pracovník VTEI. V dětství, asi od 10 let se učil hrát na klavír, a už tehdy jej zajímal jazz. V době ZVS byl ve Znojmě, kde pokračoval v hudebním vzdělání a byl tajemníkem vedení pluku. Byl zakladatelem Tibet klubu v Olomouci a jeho dramaturgem. Zval do něj řadu významných osobností ( Velebný, Viklický aj.)

Osobní sdělení /29.7.2021 -hš

Ing. et Mgr. Ilja Klement

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO.

Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šum­perk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987.

Otec Doc. Stanislavy Šprincové.

Autor knih Soudcovy vzpomínky;Vzpomínky státního zástupce aj. V Olomouci působil 1925–1935. Bývalý olomoucký krajský prokurátor.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.26.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937. S, 70–72.;.

Bílsko u Litovle, nyní Bílsko

Narodil se v rolnické rodině a měl 11 sourozenců. Studoval dvouletou hospodářskou školu na Kláštěerním Hradisku v Olomouci. Poté zůstal hospodařit doma. Po smrti otce v roce 1892 převzal jako nejstarší vedení dvou gruntů v Bílsku čp. 15 a v Loučce čp.7. V roce 1899 koupil spolu s Jakubem Knaiblem, Tomášem Zdráhalem a Janem Staroštíkěm přední mlýn na Olomouckém předměstí v Litovli a vodní pilu na Čihadle. R. 1908 přikoupili pilu na Starém městě č.66. Do Litovle se přestěhoval roku 1910. Jako stoupenec agrární strany si všímal hospodářských zájmů. Patřil mezi čelné funkcionáře rolnických spolků, zejména pivovaru. Řadu let byl odpovědným redaktorem Litovelského kraje, jehož první číslo vyšlo 17.4.1924. V období 31.5. 1924–30.8.1928 byl starostou města Litovel. Poté se odstěhoval do Olomouce.

Šik, Lubomír: Osobnosti města Litovle. Litovel 1998. (CD-R).

V roce 1984 maturoval na brněnském gymnáziu a poté v roce 1988 absolvoval FFMU, obor historie. V letech 1988–1996 studoval dále na téže fakultě dějiny umění. Pak do roku 1992 působil v Moravském zemském muzeu jako vedoucí památníku Kralické tiskárny a souběžně přednášel na FFMU v Brně. Zabývá se oblastí – dějiny kultury raného novověku, architekturou a uměníl. Je zástupcem vedoucího Historického ústavu FFMU. Publikoval do Zpravodaje Muzea Kroměřížska rozsáhlou stať Renesanční zámek v Dřevohosticích. 1990, č.2, S. 8–22.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. č.z. 277.

Prof. PhDr.et Mgr. Tomáš Knoz Ph.D.

V Prostějově vyzdobil exteriér zámku různými motivy např. „Honění krále Ječmínka“, „Svatopluk a jeho synové“, 2 chrámy, několik budov a 2 náhrobky na hřbitově, pracoval též pro Olomouc a Tršice, nejoblíbenější motiv cyrilometodějský, r. 1909 uplatněn v Kroměříži. V Hostýně podle jeho návrhu monumentální mozaika 1912-Křížová cesta;

Pinkava Jaroslav: Výročí šlechetného umělce.=Týdeník Kroměřížska 1991, 30.1., S.3;.

'

Narozen v Březnici u Zlína. Studoval gymnázium v Uherském Hradišti, poté u piaristů ve Strážnici a na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V r. 1871 vysvěcen na kněze. Působil 3 roky ve Vsetíně jako kaplan,a na G v Příboře. Pak byl povolán do Olomouce za arcibiskupského sekretáře,kde do října 1882. Jmenován profesorem fundamentální theologie a církevního práva na bohoslovec. fakultě. 1883 pověřen úřadem kancléře konsistoře. 1887 se stal sídelním kanovníkem a 8. 11. 1892 jmenován olomouckým arcibiskupem. Věnoval se správě arcidiecése. K podpoře chudého kněžstva založil spolek sv. Theodora a značně jej dotoval. Opravil zámecký areál v Kroměříži. 13. 3. 1904 resignoval na arcibiskup. stolec. Žil pak v jižním Štýrsku. Ve své závěti odkázal bohatý odkaz na zřízení české univerzity na Moravě.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.46.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005.S. 58–61.

ThDr. Theodor Kohn

Narozen v Hrabí, což je nyní součást obce Bílá Lhota.

Nasobůrky jsou nyní čtvrť města Litovle.

Redaktor Jihočeské pravdy, pak vedoucí redaktor Jihočeského železničáře. Publikoval též verše. Publikoval v Obraně lidu, Stráži lidu, Lidových novinách aj.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli…? 1985–1990., 2.díl., Praha, NK 1995., S.30.;'

Rodiště Hrabí je nyní součástí obce Bílá Lhota.

V roce 1920 maturoval na SGO. Bydlel v Olomouci-Nemilanech a později v Olomouci na Hviezdoslavově ulici. Člen sekce SGO ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Ředitel školy.

Narozen v Moravských Loděnicích (n.m.č. Bohuňovice)

Vyučený stolař, umělecký řezbář, restaurátor a intarzista v Lošticích.

Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk, 2001., Severní Morava, sv. 91, 2006, S. 53–55.

Svojanov je součástí obce Bouzov.

Narozen v rodině obchodního cestujícího. Dle otcova přání studoval na obchodní škole, ač by nejraději hrál divadlo. Chodil do dramatického oddělení konzervatoře. Absolvoval 1943 a nastoupil první angažmá v Jihočeském divadle v Táboře, jež se r.1945 vrátilo do Českých Budějovic. Od r. 1948 byl členem Svobodného divadla v Brně, po roce se vrátil do Teplic a r. 1951 podepsal smlouvu s Divadlem Z.Nejedlého v Opavě. V letech 1965–1967 působil v Mladé Boleslavi a následující sezónu ve Zlíně. Opět se vrátil do Opavy 1968–1984.Léta odpočinku od ledna 1984 trávil s družkou MUDr. Hanou Širokou ve Šternberku, kde také zemřel.

Otec dcery Lenky, pozdější herečky.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.55–56.

V roce 1947 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po roce 1990 si založil firmu INGSTOL s.r.o. v Olomouci.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.192. V sýp­kách ducha.Olomouc 1992. S. 172. Věstník České komory autorizace ing. a techniků. 2004.

V Prostějově 1905–1907, spolkový dům a divadlo v Prostějově

Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975, S. 228–229. ;Novotný, O. : Jan Kotěra a jeho doba. Praha 1958. ;Marek, P. : Jan Kotěra a Prostějov. Věda a život, 27, 1982, č. 11,S. 807–809. ; Marek, P. : Ke spolupráci Jana Kotěry s Prostějovem. Štafeta, 10, 1978, č. 1, S. 25–26. ;

Studoval na reálném gymnáziu v Litovli, po maturitě začal studovat na KU v Praze. Poté získal místo advokátního koncipienta v Šumperku, Českých Budějovicích a Náchodě, tam si počase otevřel i vlastní advokátní kancelář. Mnoho času věnoval činnosti Dělnické akdemie. Zapojil se do ilegálního odbojového hnutí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.66–67.;

Strojní inženýr. V letech 1980–1983 působil jako herec v Hanáckém divadle v Prostějově. Od r. 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů zvaný Hudební sklepy.

Wikipedia.cz