Osobnosti Moravy.eu

V letech 1886–1894 studoval gymnázium v rodišti, práva na KU v Praze a ve Vídni, absolvent roku 1898. Sbormistr ve Vsetíně (1905–1906). Publikoval v Kroměřížských rozhledech 1894–1912, v Pozoru a Moravské Orlici. Šifry (lav, právník).

Českosl.hudební slovník.I.Praha 1963.S.367.;

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

Po absolvování Učitelského ústavu v Brně v letech 1889–1890 učil v Mostkovicích. V období 1891–1925 byl řídícím učitelem v Prostějově. Byl spoluzakladatelem Přírodovědného klubu v Prostějově. Archeologické výzkumy v obcích Domamyslice (n.m.č. Prostějov), v r. 1903 v Kostelci na Hané, v r. 1908 v Určicích a později v obcích Těšetice a Slatinice. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku: Pravěk, ČVSMO.

Prudká, Alena: Archeolog Antonín Gottwald. =Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1986, č. 2, S. 1–11, obr. Pozn. ;Štafeta, 18, 1986, č. 3. , S. 11–14, obr. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 35. ;Eliáš-Žáček, B. : A. Gottwald, objevitel pravěku Hané. =ZVÚO 1969, č. 155, S. 1–4. ;. Sklenář, Karek: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 192–193.;

V letech 1876–1880 studoval v Olomouci nižší gymnázium, poté v Brně učitelský ústav, hudební předměty u L. Janáčka. Člen lázeňské kapely, 15 let u vojenských kapel v Bratislavě, Praze, Košicích.

ČSHS.1.Praha 1963.S.372..

Narozen v Hartmanicích. V letech 1945–1949 studoval Školu umění ve Zlíně u profesora K.Hofmana, V.Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity se věnoval samostatné umělecké tvorbě, zejména na dotváření architektonických celků. je autorem mnoha sgrafit, mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od r. 1952 tam vystavoval. V Prostějově r. 1986 a r. 2001 a r. 1990 v Kostelci na Hané. Ilustroval knihy Krajského nakladatelství v Olomouci (B. Štégra,, J. Kanyzy a S. Krejčího) v letech 1952–59. V roce 1986 ilustroval bibliofilii pro Wolkerův Prostějov. Pro školu na Olomouc -Lazce zhotovil obrazové panó Život v přírodě, pro Farmakon Olomouc reliéf Proměny hmoty, pro Zábřeh mozaiku Atomový kosmický věk,, pro Přerov mozaiku Ke slunci. Pro prostějovskou vstupní halu bývalého ONV vytvořil dvě okna. Realizoval 50 veřejných úkolů, spolupracoval se sochaři a medailéry, vytvořil 20 reliéfních a písmových úprav zvonů pro dílnu rodiny Dytrychových do Brodku u Přerova.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec S. 8; ZKVMO, 1983, č. 223., S.7.; SDU: Malíř a grafik J. Grmela. =ZVSMO, 1986–1987, č. 23–24. S. 32. , fotografie. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, září. S. 6. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 36.;

Obec Hartmanice byla v r. 1949 přejmenována na Niva.

Studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v r. 1911. Poté odešel na ČVUT do Prahy, kde v roce 1916 přerušil studium kvůli válce a vrátil se až po ukončení války. Absolvoval v r. 1919. Od roku 1920 pracoval v Brně jako projektant pro výstavbu Masarykovy univerzity až do r. 1929, poté do r. 1958 byl Ing. arch. Grunt městský vrchní technický komisař a přednosta plánovacího úřadu města Brna. V průběhu let 1929–1931 působil též jako scénograf v Národním divadle Brno a 1929–1939 v Indexu Brno.. Z výčtu jeho díla: Bratislava (1922), Zemské výstaviště Brno (1923), Módní salón Femina na České ul. Brno (1924), Hodonín (1924, 1929, 1934), účast na Mezinárodní výstavě dekorativního umění Paříž (1924). regulační plány pro Kyjov (1933), projekt pro ND Brno (1935), spolupráxe při projektu Smitalovy vily v Kroměříži (1935–1940),návrhy budovy Národního shromáždění v Praze (1946–1947), dostavba radnice ve Znojmě (1948), návrh na mezinárodní hotel na Husově ulici v Brně (1957), po architektonické stránce se podílel na podobě přehrady vystavěné v letech 1936–1940 v Brně. Členem Klubu architektů v Brně, Klubu výtvarných umělců Aleš, Brněnského Devětsilu, Svazu architektů ČSR.

Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989. S.24.; Švácha, Rostislav: Jaroslav Grunt – 90. In: Výtvarná kultury, 7, 1983. S. 63–64.; Crhonek, I.: Jaroslav Grunt. In: Architekt,39, 1993,č.2. S.2. ;

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Brno, Moravské muzeum 1988.S.41–42.

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Královém, absolvoval KU Praha čeština, němčina r. 1914. Působil jako středoškolský prof. v Brně, Kyjově, od r. 1930 v Prostějově, 1935 – 1952 jednatel Orlice. Články ve VSSSM, Hlasy z Hané, Kulturní zprávy, dopisoval do Lidových novin, šifra -kov, -kg;v regionálním tisku šifra -gy;

ČSHS I.Praha 1963.S.380 – 381.;Doplňky OK Prostějov, květen 1994.;.

Narozen v obci Poličky u Nezamyslic (n. m.č. Doloplazy na Prostějovsku). Divadelní režisér a pedagog, emeritní profesor režie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, význačná osobnost českého divadla. Dětství prožil v Kroměříži, vystudoval kroměřížské reálné gymnázium. Studium divadelní režie na JAMU v Brně absolvoval v roce 1953. 1953–1957 byl režisérem, 1959–1961 šéfem Slováckého divadla v Uherském Hradišti, 1957–1959 režisér činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, 1961–1962 šéf činohry Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (s Janem Grossmanem zde inscenoval Brechtovu Matku Kuráž a její děti). Jeho profesionální umělecká dráha je nejvíce spjata s Brnem. 1962–1971 a 1981–1991 režisér Mahenovy činohry Státního – dnes Národního – divadla. Spolupracoval zejména s dramaturgy Ludvíkem Kunderou a Bořivojem Srbou.

Závodský, Vít: Kytička panu profesorovi. In: Amatérská scéna 2008. č.4.

Sbormistr v Olomouci. Poté v Liberci 1952–1961. Je autorem klavír. skladeb Moravské tance/P. 1943/;z orches­trálních skladeb: Moravské obrázky, provedeny v Liberci r. 1953. Písně- Moravské písničky. FU 1943. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.390.;.

Narozen v Opatovicích u Rajhradu. Katolický kněz. Bohosloví vystudoval v Olomouci a poté působil jako kaplan v Hovězí, Napajedlech. Byl vychovatelem ve Štýrsku, profesorem náboženství v Uherském Hradišti. Působil též jako farář v Kuželově, Záhlinicích a Nezamyslicích. Publikoval časopisecky i knižně.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.44. ;

Záhlinice (n. m. část obce Hulín).

Ordinován 24.6.1978 v O­lomouci. Od 1.7.1978 farářem v římskokatolické farnosti Velký Týnec, pod který patří i obce Čechovice, Grygov, Vsisko, Hostkovice a Krčmaň. Sídlí na faře, Zámecká 33, 78372 Velký Týnec.

Týnecké listy 1999.č.2. Dokumenty z arcibiskupství Olomouc.

Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic.

Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK

Vyučil se zahradníkem a zkoušky dělal na Střední zahradnické škole v Brně-Bohunicích, praxi v Lednici. Poté studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení 8 let kaplanem v Karviné, administrátorem v obci Pišť a poté Vřesina u Hlučína. Od r. 1991 farářem v kostele sv. Mořice v Olomouci, od 1993 děkanem děkanátu Olomouc, od 1999 kanovníkem. Souběžně v letech 2002–2005 působil v Dubu nad Moravou, od 2005 také v kostele na Nové Ulici v Olomouci. Je členem kněžské rady a Metropolitní kapituly Olomouc. Od r. 2007 proboštem. Je zakladatelem občanského sdružení Mořické centrum mládeže, které je zaměřeno na volno časové aktivity pro děti i dospělé. Jedenkrát týdně se zde scházejí maminky s dětmi, nebo mají zkoušku hudebníci členové Hanácké dechovky. Při chrámu sv. Mořice působí též smíšený pěvecký sbor Chorus Mauritiensis. Kanovník Hanáček publikuje články v regionálním tisku a ve Svatomořickém zpravodaji.

Galerie rodáků – DL 30.09.2009. www.moric-olomouc.cz

Mgr. František Hanáček

Narozen na Kroměřížsku. Do kvarty studoval na matičním gymnáziu v Kroměříži a pak přešel do Přerova na gymnázium. Zde jej silně ovlivnil prof. František Bílý, který vyučoval češtinu. Po maturitě v roce 1891 studoval bohosloví v Olomouci. Pracoval v jazykových kroužcích a literárně, stýkal se s Lutinovem. Vysvěcen v r. 1895. Kooperátorem v Bohuslavicích, od r. 1898 ve Vranové Lhotě a od r. 1900 v Ježově. V roce 1903 ustanoven katechetou měšťanských škol v Bzenci, kde působil 32 let v oblasti vychovatelské.. K 1. 9. 1935 odešel na odpočinek do Kroměříže. Později pobýval v Žalkovicích, kde také zemřel a je pohřben.
Zajímal se o místní historii. Své poznatky publikoval v časopisech: Archa, Hlídka, Našinec, Vychovatel. Msgre Josef Hanák členem Družiny literární a umělecké a též revizorem.

Poselství. Olomouc 1938, S. 249–250. ;

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.

Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc, UP 1996.S.58–59.;

V letech 1921–27 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na univerzitách v Kodani a Berlíně. Od 1927 vyučoval němčinu a češtinu na středních školách v Praze. Roku 1931 se stal lektorem dánštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1937–39 a 1945–48 byl docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1948 až do odchodu do důchodu pracoval v Univerzitní knihovně v Praze, 1955–62 byl souběžně docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, zvláštní pozornost věnoval starogermánským literárním památkám. Je autorem řady odborných děl z oblasti germanistiky a nordistiky, např. Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern (1937), Německý jazyk v Evropě (1941) a mnoha studií, publikovaných v domácím i zahraničním odborném tisku. Byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Překládal z němčiny, vlámštiny, dánštiny a islandštiny. Některé jeho překlady byly vydány před rokem 1945.

Český biografický slovník XX.století.1.A-J.Praha 1999; www.obecprekladatelů.cz

Rozená Pichnerová. Dětství prožila v Klatovech. Krátce pracovala v cizojazyčném oddělení velkého knihkupectví v Praze a při zaměstnání studovala filologii, obor čeština a ruština. Po přestěhování do Olomouce působila na Filozofické fakultě UP, katedra rustiky. Zprvu jako lektorka později jako odborná asistentka, překládala odborné medicínské texty. V roce 1974 byla nucena opustit univerzitu. Začátkem roku 1990 založila Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů v Olomouci. První nezisková organizace, pomáhá nejen bývalým vězňům, bezdomovcům a dalším potřebným, spolupracuje se zahraničními subjekty, podílí se na řadě humanitárních sbírek. Cena města Olomouce 2001.

Dokumentační list. –

'

Studoval práva v Olomouci, 1848 poslanec Říšského sněmu. 21.12.1848 zpra­vodaj prvního čtení návrhu základních občanských práv.1860 povolán do Říšské rady, stává se hejtmanem zem. sněmu, 1862–65 zastával ve Vídni funkci ministra spravedlnosti a do r. 1881 funkci prezidenta Vrchního zem. soudu. 1868 obdržel řád Železné koruny III. stupně a doživotně jmenován členem panského doku ra. Říšské rady. Vystupoval proti čes.národním požadavkům, zato byl v čes. tisku odsuzován od spisovatelů Nerudy a Hálka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997, S.48.

Po maturitě studoval v letech 1965–1968 žurnalistiku KU v Praze, ale nedostudoval. V letech 1970–1973 měl angažmá jako herec v divadle v Českém Těšíně. Působil v rozhlase, televizi. Je spoluautorem knihy o Miloši Kopeckém " Co za to stálo" (1994) Bratr Marty Skarlantové. Je majitelem a ředitelem divadla Ungelt v Praze.

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet

Byl jeden z prvních absolventů Slovanského gymnázia v Olomouci v roce 1873, kde vystudoval i bohosloví a roku 1877 zde byl vysvěcen na kněze. Pedagogicky působil na českém gymnáziu v Olomouci v letech 1877–1879. Působil pak v duchovní službě, nejdéle a naposledy v Kučerově na Vyškovsku, kde od roku 1890. Pak zase působil v Olomouci 1921–1923. Na odpočinku žil v Kroměříži. Byl mj. autorem vícesvazkových Dějin světa, jazykovědných spisů O zvučnosti českého jazyka, Česká povaha v řeči. Publikoval v Obzoru, periodiku Náš domov, kam psal povídky. Užíval pseudonym Vojnar, Kantilen. Upravoval národní písně.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.94–95.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..25.;Hanácké noviny, 1991, 23.2., S.4., Hanácké noviny, 24.2.1996, S.8. Český bohovědný slovník. IV. Praha 1930. S. 962–963. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Msgre Alois Hlavinka.