Osobnosti Moravy.eu

V roce 1911 promoval na české univerzitě v Praze. Od r. 1912 pravidelně publikoval v Časopise českých lékařů. Pedagogicky působil od r. 1920 v Bratislavě, kde profesorem univerzity. Dr.h.c. 1965 na UK Praha.Jeden ze zakladatelů pediatrie na Slovensku.Od 1919 – 1935 působil na Slovensku, poté v Praze.Autor knih např. Dítě kojenec(1917), Nemoci novorozenců (1919) ad.

ČBS.Praha 1992.S.66.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 25.

do r. 1949 závodil za Sokol Olomouc, poté ATK Praha, od r. 1952 Slovan Olomouc, 1954 Spartak Přerov, 1960 – 61 Dukla Lipník. ZMS 1960. ;

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.58/foto/;.

V r.1953 absolvoval konzervatoř v Praze, hra na klavír, 1958 dirigent AMU, 1959–1962 dirigent SLUK na Slovensku, od r. 1962 sbormistr operety Divadla J.K.Tyla v Plzni.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.54.;.

V roce 1959 absolvoval K. Brožek katedru loutkářství DAMU v Praze. Poté působil jako režisér střídavě v řadě činoherních i loutkových divadel (Semafor, Černé divadlo, Laterna magika, loutková divadla v Brně, Košicích, Plzni, Žilině, Praze).

V letech 1979–90 byl režisérem Divadla J. Průchy na Kladně, od roku 1990 je ředitelem kladenského loutkového divadla Lampión.

Tato dvojí orientace, činoherní a loutková, je výrazem jeho směřování k formám moderního divadla, které ve své snaze o umělecké postižení totality světa stírají hranice jednotlivých divadelních druhů a žánrů. Ve své režijní tvorbě uplatňuje metaforické vidění a neotřelou symboliku. Zdůrazňováním hudební a ještě více výtvarné stránky inscenace usiluje o silnou smyslovou působivost a monumentálnost.

K jeho významným režiím patří Smrt Tintigalova (Maurice Maeterlinck), Stvoření světa (Milan Pavlík), Zlatovláska (J. Kainar), Ze starých letopisů (I. Olbracht), Hamlet (Shakespeare) a další. V linii komediálních žánrů dosáhl pozoruhodných úspěchů v nastudování loutkové hry Jana Nepomuka Laštovky Jan Žižka u hradu Rábí (Divadlo dětí Plzeň, 1974) i Mozartova Dona Giovanniho (Národní divadlo marionet Praha, 1990).

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. (web Libri).

Absolvoval AMU v roce 1958. První angažmá v Hradci Královém.

Přehled činnosti divadel 1958.Praha 1959, S.81.;.

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

V útlém dětství žila s rodiči ve Stínavě, v letech 1950 – 1959 ve Štěpánově u Olomouce, odkud denně dojížděla autobusem na jedenáctiletku a poslední dva roky dojížděla z Prostějova. Na Slovanském gymnáziu v Olomouci maturovala v roce 1961. Poté studovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a chemie. V roce 1976 složila rigorózní zkoušky z matematiky a získala titul RNDr. Na umístěnku se dostala do Karviné, kde učila přes deset let na střední škole. V roce 1969 se provdala. Od roku 1985 učila v Olomouci na SOU farmaceutickém a na Gymnáziu Na Vlčinci. Přes 30 let působila v Jednotě českých matematiků a fyziků, kde byla činná i v ústředí. Publikovala nejen v odborných časopisech, ale i společenských periodikách: Betty, Xantypa aj. V červnu 1993 se představila kulturní veřejnosti v olomouckém muzeu. Její poezie, doprovázela fotografie Vladislava Galgonka " Stromy a lidé„.
Maluje obrazy , které byly zařazeny do knihy společnosti SPIE – mezinárodní společnosti pro optiku v USA. Udržuje významné kontakty s vědci a umělci po celém světě. Její obrazy byly vystaveny na univerzitách v ČR, Německu, Francii a dalších státech. V roce 2007 vyšla její půvabná monografie " Tiché ozvěny světla.“ Nominována na Ženu regionu v r. 2017.

Katalog výstavy.Olomouc VMO 1993.;. Brůnová, J. – Švihálek,M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007.; Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec,srpen 20­09.;

Pocházel z řemeslnické rodiny. vystudoval nižší gymnázium a tři ročníky učitelský ústav v Opavě. Středoškolské vzdělání si doplnil maturitou na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. Pak se stal úředníkem finanční správy v Opavě. Za války působil v Přerově a v Brně. V roce 1945 se vrátil do Opavy.

Půl století s Thálií. In: Ve službách Thálie. Opava 1968. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.24.

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Do měšťanské školy chodil ve Šternberku. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, kde maturoval v r. 1935 a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích , kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na k leteckému pluku E.Beneše do Olomouce. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci v Prostějově a posléze se přeškolil na stíhacího pilota. V letech 1939–1940 působil v civilním zaměstnání a pak se vydal do zahraničního odboje přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii,Řecko, Turecko, Sýrii, do Francie a Anglie. Nastoupil u 310. stíhací perutě RAF. Po válce v roce 1945 se kvůli zraněním už nemohl vrátit k letectvu a byl učitelem angličtiny a létání v Olomouci. Počátkem roku 1948 poslal svou manželku s dcerou do Anglie, ale sám už nestačil utéci. Byl zatčen a uvězněn na deset let. Jeho životní osudy se dostaly na světlo díky Václavu Kamar ádovi ze Šternberka. Jeho paní sepsala o jeho životě a osudu knihu. Na paměť je v Olomouci a v Praze pojmenována ulice, pamětní desky v Olomouci a Lašťanech.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 11–12. Bryksová, Trudie: Naděje a beznaděje. Praha 2003.

V rodišti pamětní deska. Pamětní deska též na domě v ulici Hanáckého pluku 15, Olomouc.

Dětství prožil na Valašsku, kam se jeho rodina v roce 1940 přestěhovala. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a po vyloučení ze školy se vyučil mechanikem pletacích strojů v Krnově. V roce 1954 absolvoval DAMU v Praze a poté působil v oblastních divadlech. Zprvu v Kolíně, 1955–1960 v Mostě, poté 1960–1961 v Olomouci a pak do roku 1963 v Příbrami. Na podzim roku 1963 přišel do Prahy, kde získal angažmá v Divadle S. K. Neumnanna a po pěti letech se stal členem Divadla na Vinohradech, kde hrál více jak třicet let. Odtud odešel v roce 2000 a pár let působil v Karlínském hudebním divadle, kde vynikl v roli Řeka Zorby. V roce 2004 spolu s manželkou Hanou založili Divadlo Radka Brzobohatého. Jeho filmovým debutem byla hlavní role ve filmu Mstitel v roce 1959. Na svém kontě má na 300 filmů a inscenací, jak uvádí profesní filmografie. Vrcholným snímkem jeho filmové kariéry jsou Všichni dobří rodáci – v režii Vojtěcha Jasného (1968). V roce 1970 exceloval spolu s Jiřinou Bohdalovou v trezorovém filmu Ucho. V roce 2010 vyšla velmi zajímavá kniha od Jana Brdičky „ Chlap se širokým srdcem“.

ČBS.Praha Academia 1992, S.71.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.20.;. http://otavinka.blog.cz/…v-brzobohaty

Učil se u brněnského sochaře Edele od r. 1837, pak na AVU ve Vídni a r. 1844 se usadil v Brně. Jeho díla jsou v Hranicích, Předkláštěří, Tišnově a Brně. Zemřel v obci Tišnov-Předkláštěří.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947 S.109.;

V roce 1899 absolvoval německé gymnázium v Šumperku, poté Karlovu univerzitu v Praze. V roce 1909 promován. Od r. 1904 profesorem na střed. školách. V Olomouci do r. 1908, v Přerově do r. 1911, v Prostějově do r. 1919. Poté působil v Praze. Autor vědeckých a populárně vědeckých studií a příruček. Znalec severní Moravy.

Dílo: O vzduchu a jeho pohybu. 1907. ; O povětrnosti a jejím vědeckém předvídání. 1908. ; Praktická cvičení z fysiky. 1924, 2. vyd. 1936. ; =autor hesel do Teysslerova-Kotyškova Technického slovníku naučného. ; Paměti obce Bludova. 1927.

Spurný, F. : Památce Jana Březiny. =Severní Morava, sv. 9. Šumperk 1963, S. 82. ; Spurný, F. : Ke 100. výročí narození dr. Jana Březiny. =SM, sv. 34. Šumperk 1977, S. 70–71. ; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk. Šumperk 1990, S. 29–30. /fotografie/;Liter. místop. OA Přerov;.

V letech 1938–1942 studoval na Škole umění ve Zlíně, po osvobození VŠUP Praha u prof. Strnadela. Od r. 1952 v ND Praha, asist. šéfa výpravy. Zasloužilý umělec.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru …P., SČVU 1985, S.160.; Scénografové z Hané-jubilanti.. In.: Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.47–48.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.49.;.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.25;

Maturovala na gymnáziu ve valašském Meziříčí a poté studovala DAMU, kde absolvovala v roce 1950. Manželka režiséra Karla Nováka. V letech 1950–1962 působila v Olomouci, pak členka Studia Čs.filmu Praha. Od r. 1973–1987 byla v Divadle S.K.Neumanna v Praze.Spolupráce s filmem a televizí. Pedagogicky činná na konzervatoři v Praze.

ČBS.Praha Academia 1992, S.72.;. Fabian, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.50.;

V roce 1927 absolvoval AVU Praha u prof. Štursy a Španiela. Nejznámější dílo: pomník prez. TGM v Holešově z r. 1928, výzdoba budovy Pozemkového ústavu v Olomouci -sochy Haná, Ječmen, Chmel. Delší čas žil v Podhradní Lhotě.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.S.114.;Dopis od J.Barboříka, Bystřice p.H.ze dne 20.11.1994.;.

Narozena v úřednické rodině. Pokřtěna Dobroslava Stanislava, jméno si později zkrátila na Slávku. Její maminka byla v mládí ochotnickou herečkou. Slávka studovala v rodišti obchodní akademii, ale školu ukončila kvůli uzavření v r. 1942. Současně studovala herectví soukromě u Marie Rýdlové, která jí zachránila před transportem na nucené práce do Německa vyjednáním divadelního angažmá v českém NDMS v Ostravě, kde elévkou od 1943 a od 1945 členka divadla v Ostravě. V letech 1947–50 působila v Pardubicích. Od roku 1950 –1960 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté do r. 1990 Divadlo E.F.Buriana v Praze. Svou první roli ve filmu Povodeň (1958) natočila ještě v době olomouckého angažmá. Pohřbena v Liberci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.73.;. BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.24–25.

Začínal jako amatér. Učil se u Jana Langhanse v Praze a u bratrů Lumiérů v Lyonu, kde se seznámil s technikou autochromu. Studoval též chemii na ČVŠT v Praze. Fotografické vzdělání dokončil v prominentním ateliéru Hermanna C. Kosela ve Vídni k němuž nastoupil jako volontér 1.11.1910 a pracoval zde do jara 1911. Fotografické kursy v Praze inzeroval od 15.3. 1911 v Praze. V červnu 1911 odcestoval do Petrohradu a Varšavy reprodukovat malířská díla na autochromy. Později pobýval v Praze, kde se léčil. Zemřel předčasně na leukémii.

Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S.45–46.;

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Štěpán Bulejko (někdy byl uváděn jako Štefan Bulejko) . Aby mohl vykonávat herecké povolání, v roce 1938 absolvoval pražskou Státní konzervatoř. Profesionální hereckou dráhu však započal už v olomouckém Českém divadle (1935 – 1938). Poté byl členem brněnského Zemského divadla a českobudějovické i pardubické scény (1938 – 1945), městských scén v Olomouci a Pardubicích (1945 – 1950) a Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde působil až do své smrti. V roce 1938 hostoval v epizodkách v pražském Národním divadle („Naši furianti“ a „Romeo a Julie“). Na českých divadelních prknech představoval Štěpán Bulejko pokaždé menší a malé role. Díky své výrazné vysoké postavě, zajímavě klenutému profilu tváře a mimice vždy dokázal na sebe strnout dost velkou pozornost. Zajímavý byl také jeho hluboký hlas, který ale moc nemohl využít, protože jeho role byly celkem často „němé“. Povětšinou vytvářel charakterní úlohy, např. Dlouhána (Rollandova „Hra o lásce a smrti“) nebo Strážmistra („Legenda o Svaté Ancille“ Chorvata Miroslava Krležly).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.83.;/s­.106 foto/.. http://www.csfd.cz/…pan-bulejko/

Vyučil se a vystudoval dřevařskou průmyslovou školu v Olomouci, v době hospodářské krize odešel pracovat do firmy Sigmund v Lutíně, kde se stal technikem a později konstruktérem. Řídil stavby velkých studní , zařízení pro rafinerii nafty, projektoval a stavěl velkou světelnou nyní tzv. Křižíkovu fontánu v Praze, ale i fontány v jiných městech. Zabýval se projekty různých zavlažovacích zařízení. Od roku 1945 publikoval své znalosti z oboru v desítce knih a katalogů. Je autorem učebnic Mechanizace zemědělství pro pěstitelský a chovatelský obor, a knih k mechanizaci zahradnictví, zavlažování a čerpání vody. O výzkumech a praktickém využití těchto projektů psal do časopisů: Náš chov, Mechaniyace zemědělství, Zemědělské stroje, Ovocnářství a zelinářství, , Milotický hospodář, Strojírenství. Volný čas plně zasvětil vlastivědné a kronikářské práci. Dvacet let vedl společnou kroniku Lutín-Luběnice, pět let kroniku Luběnic. Založil kroniky luběnické školy, JZD Luběnice-Lutín, důchodců Sigma UP Olomouc a svůj podíl má i na zápisech do kroniky farního úřadu v Těšeticích. Jeho kroniky jsou psány kaligrafickým písmem a ilustrovány autorem. Sbírá také lidové pověsti a fólklor v písních. Publikuje ve sbornících Náměšť na Hané a okolí, Rok na Hané, též v regionálním tisku. V září 1997 byl hostem Literární kavárny v Okresní knihovně Olomouc.

Tichák, Milan: Písmák, kronikář a bývalý vynálezce Jan Bundil…Hanácký den, r.9, č.114.;

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

Ředitel Střední pedagické školy v Přerově. Těžištěm jeho malířského díla jsou krajiny a drobná grafika.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov;

V letech 1984–1987 působil v DOS Olomouc. Poté přešel do Plzně, kde působí v Divadle J.K. Tyla.