Osobnosti Moravy.eu

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Po stud. v Brně 1904, a Praze 1909 odešla do Berlína na Sternovu konzervatoř, 1913–1919 sólistka berl. opery, do r. 1920 v Brně. 1927–29 Prostějov-řídila Vlastimilu. Poté na Slovensku.

Československý hudební slovník.P. SHV 1963.I., S.248.; Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.86.;Čech, Ivan: Centenarium Anny Dočkalové.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.21–22.obr.;.

Byl nejstarší z deseti dětí. V Brně studoval na nižším gymnáziu, kde na něj měl výrazný vliv prof. František Bartoš v letech 1888–1892 a poté na Prvním českém vyšším gymnáziu v Brně, kde maturoval v r. 1896. Poté studoval bohosloví v Brně a byl vysvěcen v r. 1900. kaplanem ve Hvězdlicích a farářem v Šardicích. Redaktorem studentského časopisu Záboj, kde publikoval své prvotiny. Debutoval v Novém Životě překlady esejí Arnolda Hella. Přátelil se s Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem. Redigoval Obzor a Nový Obzor. Od r. 1923 působil v Křižanově u Brna. Od r. 1937 na odpočinku v Prostějově. Členem DLU v Olomouci od 1913, místopředsedou v letech 1928–35, 1936–37. ;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985. S. 572–573.; Poselství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938.

Působila v olomouckém divadle 1933–1934. Poté do roku 1937 v Opavě. V letech 1939–1941 spolupracovala s Čs. rozhlasem.

ČSHS.I.Praha 1963.S.250.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudební kultury v letech 1965–1982.Praha 1983.S.20..

Malíř figurální a dekorativní v Prostějově. Abs. 1916 AVU Praha, prof. Preisler, Nechleba, Švabinský. 1919 prof. kreslení na reál. G. v Prostějově. 1922 vyprac. projekt pro jeviště divadla. Profesor na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově. Od r. 1940 působil v Praze, kde zemřel.

'

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.169.;. Bílý, Vojtěch – http://prostejov.5plus2.cz/…ostara-mesto

Syn Josefa Doležala (1848 – 1928) a bratr Metoda D. (1885–1971). Studoval SG v Olomouci 1887–1895, poté Karlovu Univerzitu v Praze, kde absolvoval r. 1900. Od r. 1902–1908 profesorem SG v Olomouci, činný v Žerotíně, II. sbormistr. Referent deníku Pozor. Mj. autor knihy Politické a kulturní dějiny Olomouce.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.252.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů. I. Praha 1982. S.89.

V letech 1896–1900 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, v hudbě žák Josefa Nešvery, poté studoval učitelský ústav v Kroměříži do r. 1904, kde žák Ferdinanda Vacha a S. Šuly. 1904 – 1906 učitelem ve Skrbeni, poté vojenská služba v Olomouci. Pak učil na obecné škole 1907–1909. V Žerotíně činný jako II. sbormistr. Autor scénické hudby k dětským hrám V. B. Plumlovské. Od 1909 v Praze. Prof. AMU v Praze, první děkan 1946–48, prorektor 1952–58.

Československý hudební slovník I.Praha 1963.S.254.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982.S.90 – 91.;

Od r. 1878 učil na Moravě, r. 1899 odešel do důchodu, žil v Přerově a věnoval se literární tvorbě a chmelařství. Byl redaktorem časopisu Lubina a v letech 1917 – 1923 přerovského Obzoru, kde uveřejňoval povídky, fejetony, humoresky, cestopisné črty i odborné stati o moravském chmelařství. Byl jednatelem Moravského spolku chmelařského a svou činností přispěl k rozšíření znalostí o mor. chmelu.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973.S.505.; Literární místopis SOKA Přerov..

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Zasloužilý učitel, okresní konzervátor st. památkové péče, redaktor Kultury Přerova a Zpravodaje OPS, autor studií a populár. článků z minulosti i přítomnosti města i okresu

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;Vožda, Gustav: Josef Dostál sedmdesátníkem­.Kultura Přerova, 12, 1969, S.35 – 36.;.

Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor učebnic a místopisu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.34.; Kunc, J.: Kdy zemřeli …? Praha 1956.S.13.;.

Z data úmrtí je známo jen: 10 1942

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Maturoval na gymnáziu v Prostějově r. 1952, začal studovat na pedag. fak. UP v Olomouci, ale nedokončil ani první semestr a nastoupil jako dělník v továrně na gramofony, vystřídal několik povolání, od r. 1960 působil ve FS Barrandov, od r. 1963 asistentem a pomoc. režisérem. Fejetony a povídky začal otiskovat ve film. čas. Záběr. Autor novel ze života hanác. venkova na přelomu 30. a 40. let.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.71–72; Nový Petr: Monology Zeno Dostála. Zemědělské noviny 1984, 17.3., S.5. ;-bk-: Hostem bude Zeno Dostál. In: Stráž lidu, 1987, 5.11., S.4; Dostál, Z.: ..jsou to obyčejní lidé..In: Štafeta, 14, 1982, č.3, S.13–15, Z díla: Býk, Beran a Váhy.Předml.nap­s.P.Bílek.Pra­ha, MF 1981.;
Rekrut.Brno, Blok 1989.

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

Studoval konzervatoř v Praze ve varhanní třídě J. Kličky. V letech 1933–1936 studoval dirigování na mistrovské škole Václava Talicha. O jeho úspěšné činnosti se dozvěděl výbor Pěvecko hudebního spolku Žerotín v Olomouci, který ho od 1.9.1943 zaměstnal jako učitele na hudební škole a zároveň ho pověřil řízením smíšeného hudebního sboru a Filharmonie Žerotín. Vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci v r. 1943–45, dirigent MF a smíšeného sboru Žerotína, organizátor hudebních pondělků 1944–45, jeden ze zakladatelů a první umělecký ředitel Moravské filharmonie v Olomouci /květen 1945-září 1946/. Ředitel hudebních škol v Jeseníku, Rýmařově, Českých Budějovicích, Pís­ku.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.258.; Zasloužil se o vznik MF.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, červenec, S.14.; Gregor Vladimír: Dalibor Doubek a Moravská filharmonie.-Literatura.=ZKVMO 1960, č.86, S.110–112.;. Hlubinková Iveta: Činnost Pěveckého hudebního spolku Žerotín v letech 1939–1945. Bakalářská práce. FFUP Olomouc 2016.S. 13.

Obecnou školu navštěvoval v Cholini, gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1921. Vysokou školu absolv. v Praze. Několik let jako profesor působil na spolkovém dívčím reálném gymnáziu na Královských Vinohradech. V letech 1930–45 pedagogicky působil na gymnáziu E. Beneše. Poté přešel na zemskou školní radu. Jako matematik působil na VŠ ekonomické v Praze a posléze na VŠ dopravní v Žilině.

Litovelské noviny, č.9/1992, S.7;

V letech 1927–1930 studoval na technice v Brně. V roce 1934 absolvoval studia na UMPRUM v Praze u prof. P. Janáka). Od roku 1938 soukromý projektant. Společník firmy ASO v Olomouci, projekty adaptace hotelu U tří králů v Prostějově, společně s arch. Novákem upravovací plán města Olomouce-výstava SOV v Olomouci 1940, projekt na vinárnu Drápalovu v Olomouci. Tvořil také scénické návrhy pro Městské divadlo na Vinohradech a Komorní divadlo v Praze. Návrhy interiérů, grafické návrhy. V letech 1956–1975 tajemníkem Svazu architektů, ředitel Architektonické služby při ČFVU, člen Sdružení architektů, Federace architektů a SČVU. Manžel Marie Bartoňkové.

Pacák, J.: Mladé umění na Hané.S.62–67.; Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarného umění 1947.I.S.174.;.

Absolvovala studia u hraběte Pottinga v Olomouci. V letech 1926–32 vystudovala UPRUM v Praze u Josefa Mařatky, Otto Gutfreunda a Karla Dvořáka aj. Tvořila v Olomouci a v letech 1933–34 v Paříži. Od r. 1939 po sňatku s ak. arch. Antonínem Drábkem působila v Praze. Byla členkou několika výtvarn. skupin a získala mnoho ocenění. Zabývala se komorní plastikou, portréty, reliéfní tvorbou a kresbou. Účastnila se cca 80 výstav a r. 1933 vystavovala ve Stockholmu.

Toman, P. : Nový slovník československých výtvarných umělců

1. A-K. Praha 1947. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.111;

V roce 1937 přijat na AVU v Praze, žákem prof.J.Loukoty, M.Švabinského, V.Nechleby.Po r.1945 působil v Praze na Vinohradech, kde měl přes 20 let svůj ateliér.Portrétoval známé osobnosti z uměleckého světa, též herce ND.V r.1958 je zbaven ateliéru pro biblické náměty, vrací se do Písku a podniká s paletou cesty po Čechách i Moravě. Brno se mu stalo druhým domovem.Pochází odtud jeho manželka.V 60­.letech cestuje po Evropě, doménou je mu Vídeň.V jeho díle převažuje portrét a krajina, ale také koně.Namaloval více jak 5000 olejomaleb, asi 50 000 kreseb a nepočítaně skic. V letech 1971–1977 jezdíval na Svatý Kopeček a do Samotišek u Olomouce, kde portrétoval mnohé Olomoučany. Také kostely a kaple. Je autorem mnoha nástěnných maleb v kaplích. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou ilustrace knih.Dlouhodobě vyučuje adepty malířského umění, v r.1992 se stal iniciátorem založit v Písku Malou akademii VU při OVM. Překládá z němčiny monografie umělců a filozofické knihy.Od studentských let píše básně, pro přátele a svou vlastní inspiraci.V Brně portrétoval 26 bývalých rektorů veterinární VŠ, Dr.K.Absolona v Antroposu.Por­trétoval též O.F.Bablera.Přá­telil se s páterem Braitem, MUDr.Pospíšilem, St.Krátkým z Přerova ad. –

Šmíd, K. : Písecké ateliéry. Lipík. Listy regionální kultury. Písek, 2, 1993, č. 5, S. 10–11. ; Malina,V.: Všechny cesty vedou na jih.2. Prachatice, vl.n. 2002.; Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, č.10/2006, S. 20;

Narozen v obci Drahlov (n.m.část obce Charváty). Vl.jm. Josef Čapka. Psán též Josef Čapka-Drahlovský. Základní hudební vzdělání získal v Dubu nad Moravou, u učitele a hudebníka J. Stušky. V době studií německého gymnázia v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil sbor pro nějž napsal svůj první sbor „Modré oči“. Po maturitě odešel studovat do Prahy na varhanickou školu, kde absolvoval v roce 1871. Od června téhož roku působil jako varhaník a ředitel kůru u Sv. Vavřince v Přerově. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Od roku 1872 byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub (založeném r. 1862). Od jeho nástupu nastal rozkvět činnosti sdružení, vtiskl sboru klasický repertoár skladeb. P. Křížkovského, B. Smetany, A. Dvořáka. Po vzniku zpěvního dámského odboru Vlastimila (založ. 1883), působil i zde. Oba sbory střídavě vedl až do roku 1907. Provedl zde nejen Nešverovy skladby, ale i svoje. Po 21 let působil také jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Přerově, kde učil zpěv. Napsal více než 200 hudebních děl, mezi něž patří skladby komorní jako Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov, dále skladby orchestriální, kam lze přiřadit legendy, capricia, symfonie a Moravské tance op. 62 a 169 (které provedl Karel Kovařovic na Národopisné výstavě v roce 1895). Dále skládal písně a sbory pro mužské, ženské a smíšené uskupení, Moravské zpěvy, Moravské dvojzpěvy a Moravské trojzpěvy. Je též autorem řady kantát a oratorií, zpěvoher, i chrámových skladeb, které vycházely v notách nejen v Olomouci, ale i v Pazdírkově nakladatelství v Brně. Zhudebnil také na slova Ondřeje Přikryla „Písně z Hané“. Zemřel 11. června 1926 v Přerově. Pohřben byl v Charvátech. Na rodném domě v Drahlově je pamětní deska. Jeho jménem byly pojmenovány dvě ulice. V Přerově a v Chomoutově u Olomouce.

Ševčíková Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. č.12.2002. S.4.; ČSHS, I.Praha 1963.S.261–262.;Přichystal, A.: Významné postavy politického,so­ciálního.,Olo­mouc 1979.;Pospíšil, Fr.: Almanach hanáckého roku, Přerov, 1923, S.125., Halma, Oldřich: Zapomínaný hanácký hudební skladatel.=Vlas­tivěd.sborník pro mládež župy olomoucké, 3, 1924 –1925, S.124–126.

Narozen ve Studénce u Nové Paky (n.Nová Paka). Ředitel Českého divadla v Olomouci v letech 1921 do 28.2.1931.Za jeho éry velký vzestup divadla.Divadlo byli tehdy průchodní scénou k ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.263.;. BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.27–28.

Anton Drašar

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

Narozen v učitelské rodině. Studoval reálné gymnázium v Zábřehu, po záboru Sudet v roce 1938 v Litovli. Po maturitě v roce 1943 krátký čas studoval na univerzitě ve Vídni hudbu a r. 1944 unikl totálnímu nasazení tím, že odešel do Vídně, kde pracoval jako korespondent a překladatel švýcarské firmy CIBA A.G. Po válce 1945–1949 studoval na FFUK v Praze, obor germanistiku a anglistiku. Studia ukončil v r. 1951 dizertační prací o E.E.Kischovi a doktorátem. Od r. 1952 pracoval tři roky na zahraničním odboru ministerstva informací a kultury a dalších 26 let do r. 1981 přešel na FFUK jako vedoucí katedry anglistiky, germanistiky a nordistiky. Působil též na VŠ zemědělské , kde se věnoval odborné terminologii. Autor skript a učebnic. Byl prezidentem terminologické společnosti TERMA v Kanadě, expertem UNESCO, členem výboru Kazykovědného sdružení při ČSAV.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001. S. 29.

Prof. PhDr. Lubomír Drozd, DrSc.

Od r. 1897 studoval na čes.gymnáziu v Zábřehu, po abs.6.třídy r.1903 praktikoval na poště v Úsově.1904 vstou­pil do pošt.telegraf.kursu v Šumperku, brzy odešel, aby se cele věnoval novinářství.Debut 1902 ve Studentském sborníku a čas.Pozor.Užíval šifry AD;V.O.Od r. 1905 žil v Rokycanech.Pu­blikoval v Mor.nár.novinách, redigoval čas. Moravské rozhledy r.1904.

Lexikon čes.literatury­.I.Praha, Academia 1985, S.602.;Skutil, J.: Básník A.Drtil-Severní Morava, 1958, č.3, S.38–42.;Skutil, J.: Korespondence F.X.Šaldy s A.Drtilem.=Se­verní Morava, 1974, č.27, S.27–34.;Slavík, B.: Život a dílo A.Drtila.=Severní Morava, č.43, S.19–27.;Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.7.;.

Za 2. svět. války v zahranič. odboji ve Francii, 1939 velitel čs. pilotů. Od srpna 1940 velitel letky ve V. Británii. Za váleč. činnost vyzn. Po únoru 1948 perzekvován, r. 1949 degradován na vojína. V srpnu 1990 rehabilitován, v lednu 1991 povýšen na generálmajora.

ČBS.Praha Academia 1992, S.121.;.