Osobnosti Moravy.eu

V letech 1945–1948 studoval na pražské FF UK. Studia dokončil na UP v Olomouci roku 1953. V letech 1951–1956 působil jako divadelní režisér v Plzni, Olomouci, Teplicích a v Praze. Emigroval do USA a učil na Columbijské a Newyorské univerzitě, řádným profesorem se stal na Ohio State University.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.S.55.;

Za 2. svět. války v zahranič. odboji ve Francii, 1939 velitel čs. pilotů. Od srpna 1940 velitel letky ve V. Británii. Za váleč. činnost vyzn. Po únoru 1948 perzekvován, r. 1949 degradován na vojína. V srpnu 1990 rehabilitován, v lednu 1991 povýšen na generálmajora.

ČBS.Praha Academia 1992, S.121.;.

Ivo Ducháček se po absolvování práv stal redaktorem Lidových novin, které jej již v roce 1936 vyslaly do Paříže jako svého zpravodaje. Zde prožil Mnichov a březen 1939 a spolu s Gustavem Wintrem, Miloslavou Sísovou a dalšími začal působit v tisku vznikající emigrace. Po pádu Francie odejel do Velké Británie, kde spolupracoval s H. Ripkou. Na konci 2. světové války se zúčastnil osvobození Plzně jako styčný důstojník u generála George Pattona.

Ducháček se pak stal předním činitelem Čs. strany lidové (ČSL), za kterou byl až do února 1948 poslancem a předsedou zahraničního výboru Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění. V této funkci přesvědčeně prosazoval zahraniční politiku orientovanou na SSSR. Vnitropoliticky se však stále více dostával do rozporu s KSČ, zejména jako šéfredaktor týdeníku Obzory, který založil s P. Tigridem. V únorových dnech jej akční výbor ČSL vyloučil ze strany a Ducháček odešel do nového exilu v USA. Od října 1949 až do své smrti pak pod jménem Martin Čermák připravoval pro Hlas Ameriky populární Zápisník o USA a tamním životě. Působil také jako profesor politických věd na New York College a byl členem exilové Rady svobodného Československa.

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992

alias Martin Čermák

Barokní hudební skladatel, ředitel kůru v želivském klášteře, skládal sólové chrámové kantáty.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S..269..

Znal rusky, francouzsky, anglicky. 1919 odešel za bratrem Jaroslavem D. do Přerova. Po krátkém působení u soudu v Olomouci se stal r. 1920 civilním zaměstnancem – účetním vojenských skladů v Přerově, od r. 1937 v Olomouci. Po likvidaci čs. armády r. 1939 přesídlil do Prahy. Zde byl od r. 1940 zaměstnán na ministerstvu průmyslu. R. 1929 založil v Přerově edici Delfín. Působil ve Skupině moravských knihomilů a v časopise Bibliofil. Psal a časopisecky otiskoval fejetony a vzpomínky na válečný pobyt v Rusku v časopise Našinec, též recenze o knihách. Překládal též beletrii.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.621–622.;.

Pravnučka JUDr. Mořice Hrubana žila od roku 1950 s rodiči v Olomouci, kde chodila do základní školy. Poté studovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně., kde maturovala v roce 1969. Poté pracovala v propagaci v Lutíně a po pěti letech odešla do Olomouce, kde působila ve VHJ STS do jara 1991. Začátkem 70. let absolvovala Školu výtvarné fotografie. V roce 1979 se provdala a bydlela několik let v Hostkovicích u Tršic. V letech 1991–1996 samostatně podnikala jako ilustrátorka a výtvarnice. Pak pracovala v nemocniční administrativě a podílela se na náboru dárců krve. Od listopadu 2006 je předsedkyní KPVU v Olomouci.
Od roku 1982 vydává bibliofilie básnických textů anebo výběru citátů. Věnuje se také knižní ilustraci. Spolupracuje s Edicí Salvator v Kobeřicích. Je také dlouholetou členkou KČT. Do povědomí kulturní veřejnosti pronikla svými fotografiemi
božích muk, smírčích křížů, kapliček a dalších lidových staveb o jejichž evidenci a poznání se ve velké míře zasloužila.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009, č.11. S.5.

Abs.AVU v Praze r.1930-prof.Nejedlý;Od r. 1939 působil na Kopečku u Olomouce-malíř, krajinář, kytice, zátiší..Titul národ.umělce v roce 1971.,

• bk=: Malíř našeho kraje.=Stráž lidu 1986, 7.1., S.4.;

Chadraba, R.: Bohumír Dvorský.Olomouc KN 1959.;Kotalík, J.: Bohumír Dvorský.Praha Odeon 1976.;Lakosil, J.: K nedožitým osmdesátinám nár.um.B.Dvor­ského.=ZKVMO 1982, č.217, S.6–11.;

Působil na Patologicko-anatomickém ústavu prof. Neumananna v Brně. Poté přednostou patologického oddělení nemocnice v Olomouci. Po obnovení lékařské fakulty UP se snažil o modernizaci tohoto ústavu. Nakonec zůstává v krajské nemocnici v Ostravě-Zábřehu, odkud organizačně řídil výstavbu dalších diagnostických oddělení a pracovišť.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.43–45;

Narozen na Jihlavsku. Studoval gymnázium v Jihlavě, kde maturoval r. 1876. Pak studoval ve Vídni na Vysoké technické škole, ale v r. 1882 musel odejít, měl jakýsi konflikt v Třebíči a byl uvězněn. Od r. 1883 začal pracovat u státních drah. Fotografovat začal v roce 1887 v lounech a r. 1889 vstoupil do KFA.V Olomouci působil u Státních drah v letech 1903–1918. Poté působil v Praze jako přednosta finančního oddělení na ministerstvu. Od roku 1926 penzionován. V Olomouci přednášel v Moravské Unii o cestách po Evropě a Africe. Zabýval se také etnografickými a folkloristickými náměty. vystavoval v Uherském Hradišti. Část pozůstalosti uložena v Olomouci.

Encyklopedie české a slovenské fotografie. Praha 1993.S.66–67.

Maturoval v Prostějově. Tamtéž studoval v letech 1942–1953 hudební školu L.Janáčka. Po maturitě odešel studovat do Prahy ČVUT, kde studoval elektrotechnickou fakultu. Profesionální hudebník od r. 1965, hrál s orchestry Z. Marata, divadla Semafor, klavírista a ved. orchestru, který doprovází Hanu Hegerovou, hudební aranžér a komponista.

Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.78.;.

V letech 1919–1923 pracovala ve Studijní knihovně v Olomouci, poté v Univerzitní knihovně v Praze. Pro časopis Styl překládala z francouštiny a němčiny odborné stati z výtvarného umění.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.30.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

Sběratel pohlednic, ředitel škol v Orlové, autor loutkových her pro děti (Chytrá královna, Sedmikráska, Hloupý Honza aj.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha NK 1957, S.14.;

Malíř, který jezdíval často na Zábřežsko a motivy svých obrazů našel právě tam.

Toman, P.: NSČVU.1. Praha 1947. S. 201–203. ; Turková, A.: Ferdinand Engelmüller.In: Kalendar.cz

Středoškolský profesor v Prostějově, historik, krajový pracovník, autor publ. Portréty a silhuety.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1957, S.14.. Lexikon české literatury. 1. Praha 1985. S.674–675.;.

Předseda představenstva a generální ředitel PVT a.s. V roce 1977 absolvoval VŠE, fakultu říyení ASŘ Praha. Oborová publikační činnost.

Kdo je kdo v ČR. Praha 1998.S.131.

K Olomouci měl vřelý osobní vztah. Jezdíval sem za sestrou. Spolupracoval se Stráží lidu.

Slovník českých spisovatelů 1970–1981.P., ČS 1985., S.80–81.; Cvejn, K.: K.Fabián.=Literární měsíčník, 1977, č.6.;Zemřel Karel Fabián.=Tvorba 1983, 23.11., S.12.; Zemřel Karel Fabián.=Stráž lidu 1983, 19.11., S.2.;.

Vlastním jménem Eduard Kirchberger.

Jan Procházka, uměleckým jménem Faustin, prostějovský rodák, hudebník

Po absolvování 6 tříd reálky odešel do praktického života. Hudební základy získal v Brně u prof. Františka Kudláčka a Zdeňka Blažka. Už 1921 tak mohl vstoupit do Orchestrálního sdružení, které tehdy vedl Vladimír Ambros. S prostějovským hudebním a divadelním životem pak bylo Faustinovo jméno spojeno celých 60 let. Od 1931 začal spolupracovat jako dirigent s Národním sdružením a přebral vedení jeho třicetičlenného orchestru po hudebníku Josefu Čeplovi. Sdružení od 1937 působilo jako Divadlo Hanácké obce a Faustin v něm působil fakticky do února 1964. Za tu dobu z něho vytvořil těleso vysokých uměleckých kvalit. Nastudoval a řídil celkem 269 operet, hudebních aklademií, tanečních večerů a koncertů. Složil scénickou hudbu k 24 divadelním hrám. Zlatý věk operety v Prostějově tvoří 15 sezon 1931–1945, za jeho vyvrcholení je považováno období 1931–1943 – a je právem spojováno s jeho jménem. Faustin ve svých rukopisných Pamětech přitom poznamenal: \„po celou dobu mého účinkování v ochotnickém divadle jsem nedostal a ani bych nepřijal žádné peněžité odměny\“. 30. 4. 1931 Faustin poprvé stanul za dirigentským pultem NS – ochotnický soubor sehrál hru se zpěvy a tanci Rud. Hlavenky s hudbou Em. Starého Ve stínu pražských barikád, režíroval ji Jindř. Zlámal. Na podzim uvedli ještě Újezdské kasárny od stejných autorů. 1933 Lidová strana Faustina požádala , aby nacvičil hru se zpěvy a tanci Popeluška, jejímž autorem byl prostějovský farář Karel Dostál-Lutinov. Nebyl spokojen ani se zastaralou hudbou, ani s nepružnými herci. 1934 uvedl se souborem Národní demokracie Piskáčkovy Perly panny Serafinky, v nichž vystoupila známá prostějovská ochotnická pěvkyně Anežka Soldánová, s níž je rovněž významně spjata celá etapa prostějovského ochot. divadla. 1935 s Dro NS první zahraniční opereta – zpěvohra J. Gilberta Žena v purpuru (uváděna též jako Carevna Kateřina ruská). 1936 operety V. Vipler: Jen ty a já, Stelibský: Podej štěstí ruku. 1937 soubor přešel pod Hanáckou obec dr. O. Přikryla s názvem Divadlo Hanácké obce. 1937 v březnu Jára Beneš: Syn Bohů, hlavní postavu nastudoval jh. uč. Hubert Flanderka z Pěveckého sdružení morav. učitelů, začátkem května premiéra operety Járy Kohouta a Lad. Placáka Kikirikí, repríza koncem měsíce v přírodě, v tzv. Žbánovském žlebě za obcí Soběsuky u Plumlova. V září Jankovcova opereta Zelená se, zelená\„. Ještě v listopadu téhož roku Piskáčkův Tulák: \“Provedení hry bylo nejen bezvadné, ale jak po stránce hudební, tak i herecké dokonalé a svědčí o velké obětavosti, svědomitosti a píli jak dirigenta Jana Faustina, který hru nacvičil, tak i jednotlivých interpretů.\" V prosinci 1937 k 10. výročí založení DrO NS Polská krev s hostujícím Járou Pospíšilem. Aktivitu Divadla NS lze těžko srovnat i se současnými profesionálními soubory. 1938 francouzská hudební veselohra Krejčí na zámku, romantická opereta Fr. Lehára Země úsměvů, do konce roku ještě 3 operety. 1939 Divadlo Hanácké obce za rok 13 představení, z toho 5 operet, v září Běhounkova opereta Bejvávalo, z níž u publika skldila největší úspěch ústřední písnička \"Bejvávalo, bejvalo a bude zas,/

Za J.P.F.= Štafeta, 1980, č.4, S.25.;. DOROVSKÝ, Ivan – DOROVSKÁ, Dagmar: Jan Procházka-Faustin a prostějovský Zlatý věk operety. Lidová kultura na Hané. Sborník příspěvků ze IV. odborné konference 1995. Olomouc, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní 1996, S. 81–90.

Profesor gymnázia v Přerově 1930 – 1946, poté vědecký pracovník Filozofického ústavu Slovenské akademie věd. Zabýval se filozofií přírodních věd.

ČBS., Praha 1992. S.138.;

Vystudoval gymnázium v Plzni a FF KU v Praze. Jako přírodovědec a matematik učil na gymnáziu v Zábřehu a 1919 byl pověřen správou nově založené české reálky v Šumperku. 1918 se podílel na likvidaci německého Sudetenlandu a vojenského obsazení Šumperska. Byl vynikající oragnizátor dělnického hnutí na severní Moravě po roce 1918. Byl jedním ze zakladatelů soc. dem. levice na severní Moravě.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.41–42.;

Od mládí maloval, na přání svého otce se vyučil fotografem u svého strýce J.F.Langhouse v Plzni v letech 1901 – 1904.;Usadil se v Drážďanech.Občas pomáhal i svému otci v Prostějově, který měl ateliér v PV od r.1880 a vedl jej do své smrti r. 1921.

Encyklopedie českých a sloven.fotogra­fů.Praha 1993.S.78 –79.;.

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer

Dcera J.L.Fischera, od r. 1968 v Olomouci, abs.gymnazium, poté jazykovou školu v Brně.1983–1985 stud.filozofii a fyziku na FFUK a MFF UK, nyní studuje klasickou filologii.Studijní pobyty v zahraničí: 1988 Londýn, 1990 Itálie, New York-konference o čes.literatu­ře.1988 Cena Čs.lit.fondu za sb.Chvění závodních koní.;Verše v antologiích­.Publikuje v zahr.časopisech, u nás Tvar, Lidové noviny, Iniciály, Dotyky, Listy.Píše recenze.

Zvláštní znamení.Praha ČS 1986.;Kdo je kdo.1.91/92.Praha 1991, S.203.;.