Osobnosti Moravy.eu

41.- rektor olomoucké koleje a univerzity Tovaryš. Ježíšova. od 24.12. 1715 – 26.4. 1718. Zemřel v Košumberku u Skutče (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.29, 1.12./06, S.9. + č.30, 8.12./06, S.7

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1657

Od r. 1885 působil ve Šternberku jako lékař. Psal fejetony o Luhačovicích do Časopisu čes. lékařů, zejm. v letech 1887–1893. ;

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.236.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1846

Kapelník ND v Praze.Skládal chrámovou hudbu, sbory, písně, operu.Mj.Písničky, op.24–26/F.S.Procházka/, humorné Hanácky pěsničke, op.60/Větřák, Dež viš…, Ořeší, Naša chvilka, Hanák/a Novy hanácky pěsničke, op.63, obojí O.Přikryl.Sbor pro mužské hlasy „Me, zme me“-hymna Hané na slova Dr.Přikryla, Prostějov.Buček.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965,S.300.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Absolv. Slovanské gymnázium v Olomouci, 2 roky LF UP Olomouc, poté přešel na PedF UP, v roce 1986 obhájil doktorát v oboru speciální pedagog. Do r. 1990 pracoval jako psychoterapeut v Pedagog.- psycholog. poradně. 1990–95 byl ředitelem Ústavu sociální péče Klíč. Poté působil ve funkci vedoucího soc. zdravotn. odboru Města Olomouce, po r. 1998 se stal náměstkem primátora Statutárn. města Olomouce. Od r.2001 je členem krajského zastupitelstva jako předseda sociální komise.

dokument. list/2001 + životopis

Od 1. svět. války žil v Přerově. Autor řady projektů sokoloven, škol, rodinných domů. Autor všech výprav divadel. spolku Tyl v Přerově a několika scén pro profesionální Hanácké divadlo, přednášel na škole divadel. ochotníků v Hronově aj.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov, 1982..

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Narozen v rodině učitele v Odrlicích (n.část obce Senička). Absolvoval reálku v Litovli. Na doporučení prof. Cihelky odešel na AVU do Prahy. Studia přerušil, protože byla válka. Po válce působil jako důstojník dělostřelectva. Známé jsou jeho obrazy z Choliny. Maloval selské grunty, hanácké kroje ap.

Vlach,Jaroslav: Osobnosti Litovelska.1993­. Rkp..Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. CD-R.

1740 odešel do Olomouce, kde pracoval jako pomocník malíře J.K.Handkeho. Jeho oltářní obrazy v Zašové.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.94; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.42.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1711

Profesor kreslení ne německém státním gymnáziu v Hranicích od roku 1873–1900, kdy onemocněl.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

V letech 1868 – 1871 stud. bohosloví v Olomouci. Od 1891 prof. učit. ústavu s němec. jazykem vyučovacím v Olomouci a doc. katechetiky a metodiky na bohosl. fakultě. Zasloužil se o rozvoj ochotnického čes. divadla, od 1868 v Olomouci o rozvoj vlastenec. sbor. zpěvu, prostřed. pěvec. sdružení bohoslovců Ohlas. 1868 založil čtrnáctidenník Cyril a Metod.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. seš. Opava 1993.S.82.;

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Studoval v Olomouci a v Mor. Třebové, po maturitě 1888 se věnoval filosofii a teologii ve Vídni. Teologická studia dokončil v Litoměřicích, 1892 vysvěcen. Působil v severních a středních Čechách, 15 let byl farářem v Čermné u Podmokel (n. Děčín IV.). Od r. 1923 žil na odpočinku v Litovli. Publikoval v ČMM, ČVSMO, Čas. katolic. duchovenstva, Selské stráže, Litovelského kraje. Vydal celou řadu místopisných a historických publikací o Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.36–37.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.206.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Narodil se  v Ješově, po absolvování střední školy nastoupil r.1961 do litovelské TESLY, kde pracoval 30 let jako technolog. Od r.1969 je ženatý, má syna a dceru. V r.1993 nastoupil do litovelské Alibony jako ved. zásobování, od října 1994 až do odchodu do důchodu v lednu 2005 pracoval v nástrojárně fy SIEMENS Mohelnice jako ved.zakázkové kanceláře. Fotograf, od r. 1961 člen litovelského fotoklubu. Je také členem Sdružení výtvarníků Karlova mostu v Praze, kde již 20 let vystavuje svoje fotografie Prahy. Uspořádal řadu autorských výstav. Jedinečnou fotografickou kronikou, vydanou r.2008 knižně, dokumentoval život rodného Ješova. V současné době spolupracuje po fotografické stránce s litovelským historikem a bývalým kronikářem Lubomírem Šikem na jeho publikacích. Od r. 1992 člen letopisecké komise města Litovel. 

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 2009. (CD-R)

Ješov – nyní patří pod obec Luká.

Do obec. školy chodil do Kostelce na Hané. 1890–1898 abs. SG v Olomouci. 1902 abs. FFUK Praha. S Bezručem se seznámil v červenci 1910. Vyučoval na G v Prostějově od r. 1906. Přítel a sekretář básníka Petra Bezruče. V r. 1947 redigoval k 80. narozeninám P. Bezruče sborník Vzpomínky na P. Bezruče.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.206.;.

Stud.měšťanskou školu. a učitelský ústav v Olomouci do r.1902, poté působila 4 roky v Čelechovicích, 1906–1915 na Plumlově, 1915–1929 v Kostelci n.H., 1929–1939 ředitelkou školy v Prostějově.Od r.1909 u ní pobýval P.Bezruč.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.117–118.;.

Autor beletrie, zvl. velké řady divadelních her pro ochotníky a konvenčních románů, Byl úředníkem na různých místech, naposledy v ministerstvu národní obrany.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha Orbis 1946.S.637–638.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha Národní knihovna 1962.S.206.; Lidové noviny 1952, 22.1., S.3.; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.5.Opava 1983., S.106.;.

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Stál u zrodu Dvořákova kvarteta v r. 1951. V MFO působil od 1.11.1957–1982. Po r. 1989 působilo Dvořákovo kvarteto samostatně a v roce 1994 zaniklo. Prof.František Pišinger byl profesor Pražské konzervatoře ve hře na violoncello. V roce 2001 dostal od AHUV ocenění Senior PRIX za dlouholetou uměleckou činnost. Je členem výboru Společnosti Antonína Dvořáka v Praze.

Katalog členů MFO. Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S. 311.;

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1884 a theologii v Brně. Působil jako kaplan a později jako český kazatel ve Vídni. Pak se přestěhoval do Jihlavy. Napsal mnoho pedagogických pojednání . Zabýval se přírodou a napsal práce o tetřevu hlušci, rorejsech a kukačkách. Svá díla psal pod pseudonymem František Nákelský. Zemřel v Jihlavě a je tam i pohřben.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice 1940. S. 370.

Po studiích bohoslovecké fakulty v Olomouci, ordinován 2.4.1933. Poté kaplanoval na Olomoucku, později farářem v Konici kde do roku 1945. V r. 1948 odešel do exilu. Působil v Rakousku jako varhaník.

Katalog kněžstva Arcidiecéze olomoucké. Olomouc 1949. S. 228.; Pejskar, Jožka: Poslední pocta.vl.n.1989, sv.2.,S.20.;Hanácké noviny, 13.4.1996, S.10., .

Ředitel měšťanské školy v rodišti, vedl divadelní a literární rubriku Hlasu lidu. Básnická prvotina 1914– Duben života. Napjatá tětiva. /1921/;autor učebnic, zeměpis. publ. Cestopis. knihu vydal r. 1930. Publikoval v čas. Nový den;Litovelský kraj;

Z díla: Prostějovský okres. Prostějov, Buček 1920.
;Zeměpisné učivo na Moravě. 1922. ; Biografie: Dolenský, A. :Kulturní adresář ČSR. Praha 1936, S.. 414. ; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes. spisovatelů. II. Praha 1946, S. 639. ; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1979, S. 124. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940, S. 158, 249. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 28. ; Štafeta, 1968, nulté číslo;Dipl. práce PdFUP 1969,
;.

Narozena v rodině finančního úředníka. Vyrůstala v Olomouci, kde 1919–1922 navštěvovala německý učitelský ústav, 1923–1926 studovala zpěv na Hudební akademii ve Vídni u Josefa Marxe. Poté se usadila v Liberci a jako hudební pedagožka a koncertní a oratorní pěvkyně. R. 1929 zahájila svou pěveckou dráhu v Olomouci. V roce 1934 vystoupila v Salcburku, pak účinkovala v Dánsku, Norsku, Holandsku, Belgii a Itálii. R.1937 přednesla v Londýně při korunovační oslavách sólový part Beethovenovy 9. symfonie a 1938 a 1939 absolvovala dvě turné po Kanadě a Spojených státech, kde účinkovala mj v newyorské Carnegie Hall. V červenci 1945 se v Liberci provdala za dánského barytonistu Petera Duponta a spolu s ním byla odsunuta do Německa. V letech 1955–1973 působila na hudebních vŠ v Hannoveru a ve Frankfurtu.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.93–94.

Provdaná Dupont

Žák L.Janáčka, varhaník v Koryčanech do srpna 1916, po 1.svět.válce natrvalo v Olomouci, jako ředitel arcibiskup.dómského kůru, 1919–1945 ředitel hud.šk.Žerotín, lektor klavíru na UP, prof.konzerva­toře.v Kroměří­ži.

Československý hudeb. slovník.Sv.2.P., SHV 1963, S.315.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomor.kra­je.Ostrava, Profil l987,S.118.; Hudební rozhledy 1978, 26.;mkm: Za prof.G.Pivoňkou­.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, listopad, S.8.

Narozen v Pozořicích u Brna. Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval varhany a dirigování. Poté studoval mistrovskou školu pražské konzervatoře, po válce JAMU. Za okupace byl ředitelem městské hud. školy v Přerově, později divadel. dirigentem v Opavě a Olomouci. Později působil v divadle v Brně a pedagogicky na konzervatoři. Činný v rozhlase a ČT. Vítěz soutěže o znělku města Přerova pro velký orchestr, která poprvé zazněla 2.10.1945

Zpravodaj VSMO, 1982, č.17 – 18. S.50.;.

Narodila se jako jediné dítě v rodině železničního úředníka. Dědeček z otcovy strany byl řídícím učitelem v Bystrovanech a druhý dědeček byl mlynářem, ale také starostou obce. Toto rodinné zázemí ji velmi ovlivnilo. Čtyři roky studovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Rodinou školu Poettingeum. Po dokončení středoškolských studií v roce 1943 pracovala jako úřednice. Po osvobození působila skoro sedm let na ředitelství Moravských elektrotechnických závodů a v roce 1954 se s rodinou přestěhovala do Velké Bystřice. O deset let později převzala knihovnu v místě od místního řídícího učitele Jindřicha Roba a vedla ji do roku 1979. Je neuvěřitelné, co vše musela zvládnout, aby středisková knihovna získala v roce 1966 krajské uznání. V roce 1968 založila kroniku knihovny. Titulní list nakreslil akademický malíř, profesor Karel Svolinský, který v dětství navštěvoval bystřickou měšťanskou školu. V kronice byla zpracována historie knihovny zpětně od roku 1879 a končí rokem 1979, kdy knihovna oslavila stoleté jubileum a knihovnice odešla do důchodu. Tím, ale neskončila její aktivita. Její celoživotní zájmy o literaturu, malířství, kulturu, korespondenci s umělci a dění v rodném kraji, ji přinášely nejen pohodu a radost, ale občas ji přiváděly na zajímavá setkání s občany. Od roku 1990 publikovala články o rodácích a osobnostech regionu na stránkách Velkobystřických novin. Znalost prostředí a badatelská invence přinášela nová a dosud neznámá zjištění a fakta, z kterých pak čerpala někdejší olomoucká okresní knihovna. V červenci 2011 převzala ocenění za velký přínos v oblasti kultury a Cenu města Velké Bystřice. Poslední týdny pobývala v Domově pokojného stáří U svaté Anny ve Velké Bystřici.

http://otavinka.blog.cz/…denka-placha parte