Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1922 v Ostravě. Asist. školy prof. Semmlera v Berlíně, 1953–55 prof. choreografie AMU.

Kdo je kdo ?Praha ČTK 1969, S. 222. ; Přehled činnosti československých divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 103;

Po maturitě abs. 9 semestrů na Up v Olomouci-biologie, zeměpis, začínal v olomouc. amatérském kabaretu Skumafka jako textař, choreograf a zpěvák. 1965 přijal nabídku do Divadla Semafor v Praze. Od 1967 v HD Karlín.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.134.;.

Regionální historik. Ředitel Okresní knihovny v Přerově.

Fišmistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, leden 2010. S.8.;

V březnu 1992 byla v Olomouci na třídě 1. máje č. 24 otevřena nová prodejní galerie Bohéma, jejíž majitelkou je paní Ludmila Reifová.

Pogodová, Eva: Rozhovor s majitelkou galerie Bohéma v Olomouci. Kdy, kde, co v Olomouci, 1994, květen, S.10–11.; foto (Frait J.).

Z data vzniku je známo jen: 3 1992

Člen baronské větve významného hraběcího rodu, která ve Slezsku vlastnila několik statků. Po gymnáziu studoval na univerzitě ve Vídni. R.1877 se stal koncipientním praktikantem na moravském místodržitelství v Brně, v praxi pokračoval od 1878 na okresním hejtmanství v Místku, kde se 10.9.1880 stal místodržitelským úředníkem. R. 1890 přeložen do Brna, kde zastával funkci okresního komisaře, 6.3. 1891 ustaven okresním hejtmanem ve Valašském Meziříčí a 28.6.1897 okresním hejtmanem v Olomouci. Dne 4.4. 1912 získal titul dvorního rady. 31.3.1919 byl na vlastní žádost penzionován. Zbytek života strávil v Olomouci. Za svou úřední činnost byl odměněn Řádem železné koruny III. třídy a to (20.9.1911).

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.33–34.

Svob. pán, dvorní rada

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc do roku 1996. Poté byla firma vystěhována a dosud hledá vhodné prostory. Malíř/autodidakt. Maluje národopisné motivy. Spolupracuje s firmou Ing. Ostrčila.

osobně znám..

Dálkově absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou, původním povoláním zedník. Specializuje se na výzkum památek v Olomouci. Pracoval 1972 – 1979 u Památkového úřadu, 1979–1989 v muzeu. Nyní od r. 1990 spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc. Autor několika knih o stavebních památkách v Olomouci. Sběratel všeho co souvisí s Olomoucí. Nositel Ceny města Olomouce 2013.

Osobně sděleno 13.12.1993/Šev.. Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu oba úspěšně odmaturovali. Eva na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Eva je provdána za amerického krasobruslaře Jackie Grahama. Žila v americkém Texasu a v současnosti žijí střídavě v Anglii a v České republice v obci Lipnice . V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V červnu 2003 převzala na Klášterním Hradisku Cenu města Olomouce v oblasti sportu za rok 2002.

Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967. Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. 2000. Havrlant, Egon: Eva Romanová…Olomoucký den č. 133, 9.6.2003. S.9.;

Po absolvování učitelského ústavu a dvouletém působení na olomouckých školách si doplnil vzdělání maturitou na gymnáziu a 1929 začal studovat v Brně na MU. Za války učil v Olomouci na měšťanských školách, po roce 1945 pokračoval ve studiu v Brně a na UP v Olomouci a 1947 získal aprobaci pro výuku na SŠ. V roce 1950 PhDr. Na FFUP působil na katedře hudební vědy a výchovy v období 1949–1959, poté v Ostravě na Pedagogickém institutu. Autorem asi 17 knih a 350 statí, článků a studií.

Zenkl, Luděk: O autorovi.In: Gregor, V: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.202–206.;Hudební rozhledy 39, 1986, č.5, S.200.;Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, prosinec, S.9.;

V Olomouci vytvořil řadu rodinných domů, v jejichž řešení se prolíná čistota formy s kultivovaností a elegancí detailu, –2 byty vila Briessových, Na Vozovce 12/r. 1933/, sladovna Týneček u Olomouce, r. 1935;Malíř podobizen. Výstava v Brně r. 1928, olej Studie hlavy.

ZKVMO 1984, č.229, S.23–24.; Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-S.271.;.

Absolvoval konzervatoř Praha r. 1940, poté působil v MD Olomouc, Jihlavě, Těšíně /uměl. šéf/ v letech 1946–1948. Působil v Opavě a v Praze. Autor hereckých biografií.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.107; ;Ročenka družstva českého divadla v Olomouci 1940–41.

V roce 1953 absolvoval konzervatoř v Brně a působil ve Státním divadle Brno. Od roku 1958 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Havlíková, Dagmar: Vzpomínka na hudeb.pedagoga A.G.=Štafeta, 1989, č.3., S.13–14.;. Přehled činnosti čs. divadla v roce 1958. Praha 1959.S.107.

Rozená Nešverová. Dcera hudebního skladatele Josefa Nešvery. Absolvovala SGO v roce 1922. Zpracovatelka jeho pozůstalosti. Bydlela K. Světlé č.16 v Olomouci.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci. Olomouc 1989. Vzděláván budiž… Olomouc, SGO 2002.

Narozen v Opatovicích u Rajhradu. Katolický kněz. Bohosloví vystudoval v Olomouci a poté působil jako kaplan v Hovězí, Napajedlech. Byl vychovatelem ve Štýrsku, profesorem náboženství v Uherském Hradišti. Působil též jako farář v Kuželově, Záhlinicích a Nezamyslicích. Publikoval časopisecky i knižně.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.44. ;

Záhlinice (n. m. část obce Hulín).

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci roku 1959. Odborný asistent katedry antropologie a zoologie Přírodovědecké fakulty UP, RNDr Václav Hajn.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.192.; Seznam učitelů Přírodovědecké fakulty v Olomouci.Olomouc, UP 1995.; Sdělení o úmrtí, RNDr. Vladimír Zicháček emailem dne 15.1.2012.

Student um.pr.šk.v Praze v letech 1889–1896 u prof.Myslbeka, V období l898–1907 působil jako pedagog na AVU Praha, od r. 1908 vlastní ateliér v Praze.

Toman, Prokop: NSČSVU.I.Praha 1947.S.290.;.

bratr sochaře Emanuela Halmana, legionář sibiř. pluku

Toman, Prokop: NSČSVU.I. Praha 1947.S.290.;.

První číslo Hanáckých novin vyšlo dne 1. března 1990. Předchůdcem tohoto listu byl Olomoucký zpravodaj Občanského fóra. V letech 1992–1994 vycházely jako deník. Od 1.9. 1994 do 31.5.1998 vycházely v úterý, čtvrtek a sobotu. Dne 1. června 1998 vyšly jako deník ve spojení s dalším regionálním titulem Moravský den.

Hanácké noviny, roč.9, 1998, číslo nulté, S.1.

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

Narodile se v Holici u Olomouce. Po maturitě na hejčínském gymnáziu studoval
od roku 1982 Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Po promoci v roce 1987 začal učit na základní škole ve VelkémTýnci. S roční přestávkou 1988–1989, kdy byl povolán k vojenské službě, učil v obci do roku 1993. Byl pak povolán na Pedagogickou fakultu UP jako odborný asistent. O čtyři roky později přešel na Katedru bohemistiky FFUP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Publikovat začal v roce 1993 zprvu v univerzitním časopisu Žurnál, později v regionálním a místním tisku (Hanácké noviny, Týnecké listy) a literárních časopisech: Alternativa, Česká literatura, Literární noviny, Lidové noviny aj. V roce 1996 začal spolupracovat s několika nakladatelstvími na Moravě a to jako editor či odpovědný redaktor knih. Úzkou spolupráci navázal s olomouckou Votobií a brněnským Hostem. Koncem téhož roku stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V roce 1999 spoluzaložil nakladatelství Periplum. Ve spolupráci s Českým rozhlasem v Olomouci vytvořil zajímavý pořad, který každý týden pod názvem Knižní kurýr přináší novinky z literárního světa. Od roku 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno Dr. Hanušky znají nejen studenti olomoucké a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté.Činorodá práce jej přivedla do aktivní komunální politiky. Od listopadu 2002 působí jako starosta obce Velký Týnec.

Čtení o Velkém Týnci.

V roce 1935 maturoval na ČRO, poté studoval vojenskou akademii v Hranicích, aby se stal vojákem z povolání. Po Mnichově se zapojil do protinacistického odboje ve skupině Clay-Eva na Kroměřížsku a na Valašsku. Po válce byl vyznamenán, ale v roce 1948, kdy dosáhl hodnosti štábního kapitána byl vařazen z činné služby, vystěhován z bytu a deportován do pohraničí. Bez problémů mohl izolovat pouze parovodní potrubí. Začal psát. Autor rozhlasových adaptací děl E.A.Poe, Ch. Dickense, O.Wilda ad., které v brněnském rozhlase vděčně přijímal Jan Skácel. V září 1965 se Richard Hanzlík nevrátil ze zájezdu do Dánska. Díky přátelům se mu podařilo dostat do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest, ale zejména historické studie. V r. 1991 vyšla v Torontu první Hanzlíkova kniha. Napsal ji ještě v Olomouci spolu s přítelem Miroslavem Hanákem a jmenuje se Laffayette. Pak vyšla ještě kniha povídek Staré pověsti z Olomouce.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.149;

• mt-: Krajan za velkou louží. Fotoportrét. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, HN 1991. S.68–69.;

Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002.S. 450.;

Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union.

Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996.

http://www.phil.muni.cz/…et/haub.html

Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.

Narozen v obci Pohřebačka u Hradce Králové (n.m.č. Opatovice nad Labem). V Přerově od roku 1927. Primář očního oddělení přerovské nemocnice a zasloužil se o rozvoj nemocnice. Za aktivní odbojovou činnost během 2. svět. války obdržel Čs. medaili za zásluhy.

Přerovské listy.č.11.prosinec 2002.S.10;

Abs.VŠUP 1950, prof.F.Muzika­.Působil v Praze.Čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1980–85.Zasl.um.1981­.Činnost: knižní tvorba, písmo, typografie, užitá grafika.Profesor VŠUP v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru.Praha 1985., S.172,